Prohlášení čtyř: Porovnání verzí
m přidána Kategorie:Politika v roce 2016 za použití HotCat |
m přidána Kategorie:Politické aféry Miloše Zemana za použití HotCat |
||
Řádek 68: | Řádek 68: | ||
[[Kategorie:Vzniklo 2016]] |
[[Kategorie:Vzniklo 2016]] |
||
[[Kategorie:Politika v roce 2016]] |
[[Kategorie:Politika v roce 2016]] |
||
[[Kategorie:Politické aféry Miloše Zemana]] |
Verze z 12. 11. 2017, 11:53
Prohlášení čtyř[1] (celým názvem Společné prohlášení nejvyšších ústavních činitelů České republiky) je prohlášení z 18. října 2016, podepsané prezidentem Milošem Zemanem, předsedou senátu Milanem Štěchem, předsedou sněmovny Janem Hamáčkem a předsedou vlády Bohuslavem Sobotkou jako reakce na setkání ministra kultury Daniela Hermana s tibetským duchovním vůdcem dalajlamou, ke kterému došlo ve stejný den.[2] K setkání s tibetským vůdcem, který přijel do Prahy v rámci konference Forum 2000, došlo 18. října 2016 v Nostickém paláci, sídle ministerstva kultury. Kromě ministra kultury se setkání účastnily také místopředsedkyně Senátu Miluše Horská, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová, bývalá europoslankyně Zuzana Roithová a senátor Petr Šilar.[3][4] Prohlášení bylo kritizováno řadou politických komentátorů, politiků, studentů a zástupců vysokých škol.
Pozadí a vznik prohlášení
Odklon o prosazování lidských práv v zahraniční politice v 90. letech začal už během pravicové vlády Petra Nečase, která zdůrazňovala zahraniční obchod a Nečas kritizoval „dalajlamismus“. Tento odklon pokračoval příchodem Miloše Zemana na hrad, který si jako prioritu stanovil posílení ekonomické diplomacie a Čínu považuje za důležitého obchodního partnera. Prezident Zeman navštívil v letech 2014 a 2015 Čínu dvakrát a důraz kladl především na rozvoj ekonomických vztahů. Tyto politické změny vyvrcholily v roce 2016 návštěvou čínského prezidenta v Česku a podepsáním dokumentu o strategickém partnerství, na které se odvolává i Prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů.
Čínská vláda pokládá dalajlamu za separatistu prosazujícího nezávislost Tibetu, čínské provincie obsazené čínskou armádou v roce 1950[1] a snaží se omezovat kontakty dalajlamy s dalšími zeměmi. Před chystanou návštěvou dalajlamy v České republice proto navštívila čínská velvyslankyně 13. září 2016 Hynka Kmoníčka, ředitele zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky a zajímala se o to, jestli se ministr Herman s dalajlamou setká.[5] Poté vyhledala vyslankyně Hynka Kmoníčka opět 17. října a zajímala se o změny vládní politiky k Číně. 18. října, ještě před schůzkou s tibetským vůdcem, povolalo čínské ministerstvo zahraničí českého velvyslance v Pekingu a vyzvalo ho, aby se nikdo z české vlády s dalajlamou nesetkával.
Obsah prohlášení
Prohlášení připravené ministerstvem zahraničí se odvolává na nedávno podepsané Strategické partnerství mezi Čínou a Českem a konstatuje, že „osobní aktivity některých českých politiků nejsou výrazem změny oficiální politiky České republiky“ a že Česká republika bude ve své dlouhodobé politice vůči Číně „vycházet ze vzájemného respektu ke svrchovanosti a územní celistvosti Čínské lidové republiky, jejíž je Tibet součástí“.
Podle serveru Echo24 mělo být prohlášení původně tajné, ale Hrad ho zveřejnil.[6]
Reakce Číny
Podle čínské oficiální reakce z 25. října 2016 Čína prohlášení vzala na vědomí a čeká že, “nezůstane jen u slov, ale že se to projeví i v činech.“[7]
Kritika a reakce
V reakci na prohlášení se den po setkání ministra Hermana setkalo s dalajlamou padesát zákonodárců. Na protest proti prohlášení vyvěsily některé školy tibetskou vlajku. Prohlášení kritizovalo také patnáct nevládních organizací. Podle sociologa a právníka Jiřího Příbáně se jedná o neadekvátní reakci nejvyšších ústavních činitelů.[8] Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský považuje prohlášení za chybu a nahrazení polistopadového étosu pragmatismem.[9] Podle rektora Masarykovy univerzity Mikuláše Beka se blíží způsobu, jakým vystupovala protektorátní vláda vůči Berlínu nebo normalizační vláda vůči Moskvě.[10] Poslanec Karel Schwarzenberg označil prohlášení za zbabělé.[11] Podle politického komentátora Martina Fendrycha začíná po odchodu Václava Havla z politiky odklon od ochrany lidských práv.[12]
Podle průzkumu agentury Nielsen Admosphere pro Českou televizi, který proběhl ve dnech 26. a 27. října 2016, považuje 40 % dotázaných prohlášení za přehnané, podle 25 % je prohlášení běžné, podle 11 % je prohlášení výjimečné, ale potřebné. Čtyři procenta respondentů považují vyjádření za nedostatečné, zbývající dotázaní nemají žádný názor.[13]
Naopak podle ministra Zaorálka, autora textu prohlášení, porušil ministr Herman setkáním s dalajlámou dva roky starou neoficiální dohodu představitelů vlády.[14]
Na prohlášení reagovala též iniciativa kolem tzv. Kroměřížské výzvy, kterou reprezentovali právník Jan Kalvoda, Michael Kocáb a jako mluvčí filosof Václav Němec.[15]
Reference
- ↑ a b Hamáček a Štěch se zlobí kvůli prohlášení čtyř. Mělo být tajné, echo.cz, 27. října 2016
- ↑ Případ Brady. Jak vznikla aféra, která zkazila páteční slavnost na Hradě, seznam.cz/zpravy
- ↑ Dalajlama se sešel s politiky. Jejich soukromá iniciativa, zní sborově do Pekingu
- ↑ Aktuálně.cz: Čína varovala českého velvyslance před zhoršením vztahů kvůli dalajlamovi
- ↑ Jak se rodilo prohlášení "Čtyř" vůči Číně: Dalajlama odstartoval diplomatický tlak
- ↑ Hamáček a Štěch se zlobí kvůli prohlášení čtyř. Mělo být tajné
- ↑ Čína ocenila „prohlášení české čtyřky“. Snad nezůstane jen u slov, doufá
- ↑ Jiří Přibáň: Prezidentovo politické jednání dlouhodobě diktuje osobní pomstychtivost
- ↑ Rychetský: Prohlášení k Číně je bezprecedentní. Lze je použít jen v případě války či mohutné krize
- ↑ „Prohlášení čtyř“ o vztazích s Čínou vzniklo u Zaorálka
- ↑ Dalajláma: Kiska jde ve stopách Havla
- ↑ Dalajláma nám rozvrací nerozborné přátelství s komunistickou Čínou. Bacha na něj
- ↑ Přes 40 procent lidí považuje pročínské prohlášení za přehnané
- ↑ Reakce na dalajlamu servilní nebyla, Herman nedodržel dohodu, řekl Zaorálek
- ↑ ČTK. Výzva: Prohlášení k Číně je svévolný politický krok, žádáme schůzi Sněmovny. Deník.cz [online]. 2016-10-23 [cit. 2016-11-18]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
- Dílo Společné prohlášení nejvyšších ústavních činitelů České republiky ve Wikizdrojích