Osvícenost: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 20. 11. 2016, 17:13

Heraldická koruna členů rodů mediatizovaných hrabat (tzv. *Erlauchtkrone*). Hlava rodu nosí stejnou korunu završenou ovšem říšským jablkem, nikoli hranostajovým ocáskem

Osvícenost (německy Erlaucht) je predikát příslušející hlavám vládnoucích, respektive mediatizovaných hraběcích rodů. Právo na oslovení Vaše Osvícenosti bylo Německým spolkem hraběcím rodům přiznáno v roce 1829 jako součást přiznání stejné rovně a privilegií s ostatními panovnickými rody. Již dříve byl Německým spolkem přiznán knížecím panovnickým rodům predikát Jasnost (Durchlaucht).

Do češtiny se výraz dostal až překladem německého v novém významu. Německé Erlaucht vzniklo jako kalk latinského illustris (strovnej také obdobné anglické illustrious Highness a francouzské Altesse illustrissime) a původně se užívala pro panovníky vyšších šlechtických hodností, poté poklesl (a byl nahrazen Jasností).

Historie

Původně šlo o predikát vládnoucích říšských knížecích rodů užívaný nesystematicky ve vrcholném a pozdním středověku (Illustrissimus, "der Erlauchte"). S nástupem novověku takřka vymizel a znovu ho začala neformálně užívat až koncem 18. století vládnoucí říšská hrabata, zastoupená na říšském sněmu. Formálně byl potvrzen poprvé v roce 1829 jako výlučný predikát mediatizovaných hrabat, respektive hlav jejich rodů.

Rody s predikátem Osvícenost

Hlavy mediatizovaných hraběcích rodů

Podrobný a úplný soupis mediatizovaných hraběcích i knížecích rodů naleznete pod heslem mediatizované rody

Vedle hlav rodu a jejich manželek užívali predikát také prvorození synové, jako tzv. dědičná hrabata, i když jen neoficiálně. Objevovalo se také, ovšem méně tolerovaně, užívání predikátu všemi členy mediatizovaného hraběcího rodu. Oficiálně to bylo povoleno ze všech německých monarchií pouze v Bavorsku (1911), Sasku (1878) a Hesensko-Darmstadtsku (1914), zde to ovšem bylo vázáno na setrvalou držbu mediatizovaného území. Více tolerované bylo užívání predikátu hraběcími členy těch mediatizovaných knížecích rodů, kde knížetem byla pouze hlava rodu (Kounicové, Colloredo-Mannsfeld, Starhembergové aj.). Oficiálně udělen byl tento predikát ale jen knížatům v Bavorsku a Hesensko-Darmstadtsku V Bavorsku jak knížatům nově povýšeným (1901 knížata pro hlavu rodu, 1911 "Osvícenost" pro hraběcí členy, rody Castell-Castell, Castell-Rüdenhausen, Quadt-Wyckrath, 1913 kníže pro hlavu rodu, rod Fugger-Glött), tak i rodům jako (primogeniturně) knížecím již mediatizovaným (1803 kníže pro hlavu rodu, 1911 "Osvícenost" pro hraběcí členy, rody Waldburg-Zeil-Trauchburg a Fugger-Babenhausen). V Hesensku šlo o rody Stolberg-Wernigerode (1890 pruský knížecí titul pro hlavu rodu a její děti a vnuky v linii prvorozeného syna, 1914 "Osvícenost" pro hraběcí členy), Stolberg-Rossla (1893 pruský knížecí titul pro hlavu rodu a její děti a vnuky v linii prvorozeného syna, 1914 "Osvícenost" pro hraběcí členy) a Erbach-Schönberg. Zvláštní případ představuje užívání predikátu vládnoucími hrabaty z Lustenau z rodu Waldburg-Zeil-Lustenau-Hohenems. Vorarlberské hrabství Lustenau, malý zbytek původního hrabství Hohenems, bylo r. 1806 mediatizováno Bavorskem. Po zhroucení tohoto Napoleonova spojence ale zůstalo hrabství v l. 1814-1817 zcela suverénní. V letech 1817-1830 tu pak vykonávalo svrchovaná práva Rakouské císařství, ovšem hrabství mělo stále značnou míru nezávislosti, mnohem vyšší než panství mediatizovaných rodů a jeho vládce se tituloval jako "vládnoucí hrabě". Zhruba od r. 1815 až do předání vlády Rakousku v r. 1830 užívala vládnoucí hrabata predikát Osvícenost. Hrabata z Lustenau pocházela z vedlejší větve mediatizovaného rodu Waldburg-Zeil, ovšem jako samostatný mediatizovaný rod jsou uznáváni zřídka, neboť jejich autonomie byla větší a svou suverenitu si udrželi déle.

Další užití titulu

Predikát byl nárokován také nevládnoucími hraběcími příbuznými vládnoucích knížecích rodů Německého spolku. Šlo o regenta knížectví Lippe, hraběte Ernsta zur Lippe-Biesterfeld, který si predikát nárokoval pro sebe a svou rodinu od r. 1897, kdy se ujal regentsví, dále o hrabata z Reuss-Köstritz, příbuzné vládnoucích Reussů, r. 1851 povýšené do knížecího stavu s oslovením "Jasnosti", a o hrabata Waldeck-Limpurg (od r. 1843), příbuzné vládnoucích knížat Waldecků a někdy počítané k mediatizovaným rodům. Predikát získaly i morganatické manželky hesenských vládců a princů, příp. jejich potomci, pokud by nedodržovali sami rovnorodé sňatky a přišli tak o svůj knížecí titul, který jim byl též udělen. Šlo o hraběnku Julii von Hauke, sňatkem hraběnku z Battenbergu (predikát Osvícenost r. 1851, od r. 1858 kněžnu s oslovením "Vaše Jasnosti") a původně neurozenou Gertrudu Falkensteinovou, manželku posledního hesensko-kasselského kurfiřta Friedricha Viléma, po svatbě hraběnku ze Schaumburgu (predikát Osvícenost r. 1832, r. 1853 povýšena na kněžnu z Hanau s oslovením "knížecí Milosti", od r. 1862 s oslovením "Jasnosti") a o ty její potomky, kteří by ztratili titul knížete z Hanau kvůli vlastnímu nerovnorodému sňatku (a zůstali tedy jen hrabaty ze Schaumburgu, což se nakonec stalo všem z jejích synů). Stejně se postupovalo i ve vévodství, od r. 1805 Království württemberském. Když se vévoda Vilém Fridrich, bratr budoucího prvního krále, r. 1800 oženil s baronesou Vilemínou von Thunderfeld-Rhodis, získala ona i její děti titul hraběnky z Württembergu s predikátem Osvícenost, dokud jejich druhorozený syn neobdržel v roce 1867 titul knížete z Urachu s oslovením Jasnost pro celý rod a vévodským titulem pro hlavu rodu. Obdobně se stalo i r. 1835 při sňatku prince Alexandra Württemberského s hraběnkou Claudií Rhédey von Kis-Rhéde, kdy hraběnka i její děti byli titulováni jako hrabata z Hohensteinu a "Osvícenosti", dokud hraběnčin syn nezískal r. 1863 titul knížat von Teck s predikátem Jasnost pro celý rod, od r. 1871 navíc s vévodským titulem pro hlavu rodu. ^[1]

Užití titulu překladem

Jako "Osvícenost", resp. Erlaucht, byl do němčiny překládán predikát všech hrabat Ruského impéria - Ssiatelstvo (Сиятельство), který vedle hrabat užívala naprostá většina ruských knížecích rodů, s výjimkou těch nejvýznamnějších (jejichž predikát byl obvykle Jasnost). Překlad je to však nepřesný a např. moderní angličtina používá pro predikát ruské aristokracie spíše termínu Illustriousness nežli illustriouss Highness, kterým jinak překládá Osvícenost.

Odkazy

Reference

↑ Allgemeine Encyclopaedie der Wissenschaften und Kuenste. 1. vyd. Svazek 37. [s.l.]: Gleditsch, 1842. Heslo Erlaucht, s. 184-186. (německy) Psáno švabachem.

Literatura

ŽUPANIČ, Jan. Nová šlechta Rakouského císařství. Praha : Agentura Pankrác, 2006. S. 46.

[1] Allgemeine Encyclopaedie der Wissenschaften und Kuenste. 1. vyd. Svazek 37. [s.l.]: Gleditsch, 1842. Heslo Erlaucht, s. 184-186. (německy) Psáno švabachem.

[1]

@@ Řádek 33: / Řádek 33: @@
 * [[Waldburgové]]
 * [[Wurmbrand-Stuppach]]
-Vedle hlav rodu a jejich manželek užívali predikát také prvorození synové, jako tzv. [[dědičný princ|dědičná hrabata]], i když jen neoficiálně. Objevovalo se také, ovšem méně tolerovaně, užívání predikátu všemi členy mediatizovaného hraběcího rodu. Oficiálně to bylo povoleno ze všech německých monarchií pouze v [[Bavorské království|Bavorsku]] ([[1911]]), [[Saské království|Sasku]] ([[1878]]) a [[Hesensko-Darmstadtsko|Hesensko-Darmstadtsku]] ([[1914]]), zde to ovšem bylo vázáno na setrvalou držbu mediatizovaného území. Více tolerované bylo užívání predikátu hraběcími členy těch mediatizovaných knížecích rodů, kde knížetem byla pouze hlava rodu ([[Kounicové]], [[Colloredové|Colloredo-Mannsfeld]], [[Starhembergové]] aj.). Oficiálně udělen byl tento predikát ale jen v nově povýšeným knížatům z bývalých hraběcích rodů v Bavorsku ([[1901]] knížata pro hlavu rodu, 1911 osvícenost pro hraběcí členy, rody [[Castellové|Castell-Castell]], [[Castellové|Castell-Rüdenhausen]], [[Quadt-Wyckrath]],  [[Fugger-Babenhausen]] a [[Fugger-Glött]]). Zvláštní případ představuje užívání predikátu vládnoucími hrabaty z [[Lustenau]] z rodu [[Waldburg-Zeil]]-Lustenau-[[Hohenems]]. [[Vorarlbersko|Vorarlberské]] hrabství Lustenau, malý zbytek původního hrabství Hohenems, bylo r. 1806 mediatizováno Bavorskem. Po zhroucení tohoto [[Napoleon Bonaparte|Napoleonova]] spojence ale zůstalo hrabství v l. [[1814]]-[[1817]] zcela suverénní. V letech 1817-[[1830]] tu pak vykonávalo svrchovaná práva [[Rakouské císařství]], ovšem hrabství mělo stále značnou míru nezávislosti, mnohem vyšší než panství mediatizovaných rodů a jeho vládce se tituloval jako "vládnoucí hrabě". Zhruba od r. 1815 až do předání vlády Rakousku v r. 1830 užívala vládnoucí hrabata predikát Osvícenost. Hrabata z Lustenau pocházela z vedlejší větve mediatizovaného rodu Waldburg-Zeil, ovšem jako samostatný mediatizovaný rod jsou uznáváni zřídka, neboť jejich autonomie byla větší a svou suverenitu si udrželi déle.
+Vedle hlav rodu a jejich manželek užívali predikát také prvorození synové, jako tzv. [[dědičný princ|dědičná hrabata]], i když jen neoficiálně. Objevovalo se také, ovšem méně tolerovaně, užívání predikátu všemi členy mediatizovaného hraběcího rodu. Oficiálně to bylo povoleno ze všech německých monarchií pouze v [[Bavorské království|Bavorsku]] ([[1911]]), [[Saské království|Sasku]] ([[1878]]) a [[Hesenské velkovévodství|Hesensko-Darmstadtsku]] ([[1914]]), zde to ovšem bylo vázáno na setrvalou držbu mediatizovaného území. Více tolerované bylo užívání predikátu hraběcími členy těch mediatizovaných knížecích rodů, kde knížetem byla pouze hlava rodu ([[Kounicové]], [[Colloredové|Colloredo-Mannsfeld]], [[Starhembergové]] aj.). Oficiálně udělen byl tento predikát ale jen knížatům v Bavorsku a Hesensko-Darmstadtsku V Bavorsku jak knížatům nově povýšeným ([[1901]] knížata pro hlavu rodu, 1911 "Osvícenost" pro hraběcí členy, rody [[Castellové|Castell-Castell]], [[Castellové|Castell-Rüdenhausen]], [[Quadt-Wyckrath]], [[1913]] kníže pro hlavu rodu, rod [[Fuggerové|Fugger-Glött]]), tak i rodům jako ([[Primogenitura|primogeniturně]]) knížecím již mediatizovaným (1803 kníže pro hlavu rodu, 1911 "Osvícenost" pro hraběcí členy, rody [[Waldburg-Zeil-Trauchburg]] a [[Fuggerové|Fugger-Babenhausen]]). V Hesensku šlo o rody [[Stolberg-Wernigerode]] ([[1890]] pruský knížecí titul pro hlavu rodu a její děti a vnuky v linii prvorozeného syna, 1914 "Osvícenost" pro hraběcí členy), [[Stolberg-Rossla]] (1893 pruský knížecí titul pro hlavu rodu a její děti a vnuky v linii prvorozeného syna, 1914 "Osvícenost" pro hraběcí členy) a Erbach-Schönberg.  Zvláštní případ představuje užívání predikátu vládnoucími hrabaty z [[Lustenau]] z rodu [[Waldburg-Zeil]]-Lustenau-[[Hohenems]]. [[Vorarlbersko|Vorarlberské]] hrabství Lustenau, malý zbytek původního hrabství Hohenems, bylo r. 1806 mediatizováno Bavorskem. Po zhroucení tohoto [[Napoleon Bonaparte|Napoleonova]] spojence ale zůstalo hrabství v l. [[1814]]-[[1817]] zcela suverénní. V letech 1817-[[1830]] tu pak vykonávalo svrchovaná práva [[Rakouské císařství]], ovšem hrabství mělo stále značnou míru nezávislosti, mnohem vyšší než panství mediatizovaných rodů a jeho vládce se tituloval jako "vládnoucí hrabě". Zhruba od r. 1815 až do předání vlády Rakousku v r. 1830 užívala vládnoucí hrabata predikát Osvícenost. Hrabata z Lustenau pocházela z vedlejší větve mediatizovaného rodu Waldburg-Zeil, ovšem jako samostatný mediatizovaný rod jsou uznáváni zřídka, neboť jejich autonomie byla větší a svou suverenitu si udrželi déle.
 === Další užití titulu ===