Josef Smítka: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Odebráno 65 bajtů ,  před 4 lety
m
Drobná úprava formátování
(vymazány nepotvrzené informace, opravy faktů a názvů)
m (Drobná úprava formátování)
== Život ==
 
=== '''Dětství''' ===
[[File:Josef a Marie Smítkovi.png|thumb|Rodiče českého horolezce Josefa Smítky]]Josef (mezi přáteli známý jako Joska) Smítka se narodil [[21. prosinec|21. prosince]] [[1919]] v [[Turnov|Turnově]] Josefovi a Marii Smítkovým jako jejich první a jediné dítě. Rodina vlastnila polovinu vily - dvojdomu (druhou část vlastnil bratr Marie Smítkové). Dům dodnes stojí v ulici Komenského v turnovské místní části Hruštice.
 
Josef Smítka starší plánoval, že syn nastoupí na telekomunikační oddělení na poště jako jeho nástupce. Po ukončení turnovské měšťanky proto šel Joska do učení na telegrafního mechanika do [[Pardubice|Pardubic]] a později na průmyslovou školu.
 
[[File:Rodina Smítkova.png|thumb|Smítkovi vlastnili jako jedni z prvních v Turnově Aerovku]]=== '''První střet s nacisty''' ===
[[File:Rodina Smítkova.png|thumb|Smítkovi vlastnili jako jedni z prvních v Turnově Aerovku]]
V roce [[1936]] došlo k prvnímu střetu s nacistickou mocí. Čtyři přátelé – Josef (Joska) Smítka, Fifan ([[Ladislav Vodháněl]]), Chroust ([[Vladimír Procházka]]) a [[Jiří Šíp]] šli po německé (dnes polské) straně [[Krkonoše|Krkonoš]] ze [[Sněžka|Sněžky]] k [[Bouda prince Jindřicha|boudě prince Jindřicha]]. Cestou potkali sedící skupinu čtyřiceti německých dívek v krojích [[Hitlerjugend|Hitlerovy mládeže]] a vlajkou s hákovým křížem.
 
Když byli kus za československou hranicí, objevili se na hranicích příslušníci SA. Kdyby je dopadli v [[Nacistické Německo|Německu]], byli by zavřeni do [[Koncentrační tábor|koncentračního tábora]]<ref name=":2">{{Citace elektronického periodika|příjmení=Procházka|jméno=Vladimír|titul=Kdo byl Joska Smítka|periodikum=Hruboskalsko.cz|vydavatel=|url=http://www.hruboskalsko.cz/picture/Smitka2010.pdf|datum vydání=|datum přístupu=26.10.2016}}</ref>.
 
=== '''Smítka pilot''' ===
[[File:Joska Smítka pilot.png|thumb|Joska Smítka na letadle v rámci výcviku 1000 pilotů republice]]Nedostatek pilotů měla v předválečných časech vyřešit akce [[1000 pilotů republice]].<ref name=":0" />, kterou organizovala Masarykova letecká liga a Aeroklub republiky Československé. Akce probíhala mezi roky [[1935]] a [[1937]]. Smítka se jí zúčastnil v roce [[1936]] a stal se tak nejmladším československým pilotem.<ref name=":0" />
 
Během [[Základní vojenská služba|základní vojenské služby]] se v roce [[1938]] pokusil s letadlem přeletět do zahraničí. Byl ale zadržen a odsouzen do vězení.<ref name=":0" />
 
=== '''Smítka horolezec''' ===
Během studia v [[Pardubice|Pardubicích]] se Smítka začal věnovat boxování. Boxování probíhalo v neděli, což ale kolidovalo s horolezectvím, se kterým začal v roce [[1937]]. Oboje nestíhal. Dal přednost horolezectví, v čemž ho podporovala i jeho matka. Nosila mu do skal jídlo a jistila lanem.
 
Jeho horolezeckým působištěm byla především oblast pískovcových skal [[Český ráj|Českého ráje]] (zejména [[Hruboskalsko|Hruboskalské skalní město]] – tzv. ''Skalák''). Na jejich stěnách zaznamenal několik desítek prvovýstupů vyšší klasifikace a 46 nových objevil. Zapsal se zejména výstupy na ''Daliborku'' tzv. ''Kouřovou cestou'', přímou spárou na ''Rakev'' v [[Příhrazy|Příhrazích]] nebo na ''Dominstein''.<ref name=":1" />
 
=== '''Vztah s Vlastou Štáflovou''' ===
V roce [[1939]] se od republiky oddělilo [[Slovenská republika (1939–1945)|Slovensko]] a vznikl [[Protektorát Čechy a Morava]]. Čeští horolezci proto nemohli jezdit do [[Tatry|Vysokých Tater]]. [[Národní park České Švýcarsko|České Švýcarsko]], [[Adršpašsko-teplické skály|Teplicko]] či [[Adršpašsko-teplické skály|Adršpach]] se jako [[Sudety]] ocitly i se svými skalními městy v [[Nacistické Německo|nacistickém Německu]]. Horolezci z [[Praha|Prahy]] se tak přesunuli do [[Sedmihorky|Sedmihorek]] do ''Skaláku''. S nimi přišla i tehdy třicetiletá [[Vlasta Štáflová]].
 
[[Vlasta Štáflová]] zahynula i s manželem v poledne na [[Popeleční středa|Popeleční středu]], dne [[14. únor|14. února]] [[1945]]. Tehdy jejich dům v [[Praha|Praze]] zasáhlo [[Bombardování Prahy|bombardování]]. Manželé se neodešli včas schovat do krytu.
 
=== '''Útěk z Německa a zatčení''' ===
Smítku odvedli k [[Totální nasazení|totálnímu nasazení]] na práci do [[Nacistické Německo|Německa]]. Svobodomyslný a vzpurný mladík ale z [[Nacistické Německo|Německa]] po pouhém týdnu v létě roku [[1944]] utekl. Během útěku byl zatčen [[Protektorátní policie|protektorátní policií]] na nádraží v Praze. Byl dopraven na Pracovní úřad. Při výslechu si vyžádal pauzu na toaletu. Stráž zůstala za dveřmi. Na nehlídaném místě se Smítka protáhl ve třetím (někde se uvádí čtvrté patro<ref name=":2" />) podlaží budovy do úzkého světlíku, kterým utekl. Komínovým způsobem slezl do přízemí a vstupními dveřmi prošel na ulici.
 
Během prosince [[1944]] byli též zatčeni i další horolezci, kteří se ukrývali ve skalách – [[Václav Chlum]], [[Vladimír Procházka]] a německý [[Antifašismus|antifašista]] [[Erich Schwarzbach]]. Prokázali jim přípravu železniční sabotáže (vykolejení vlaku u sychrovského tunelu) a šíření antifašistických letáků.
 
=== '''Přesun do Terezína a poprava''' ===
Horolezce převezli do věznice v [[Jičín|Jičíně]] – [[Valdická kartouza|Valdicích]] (Kartouzy). Po výsleších byli na jaře roku [[1945]] posláni vlakem do [[Koncentrační tábor Terezín|koncentračního tábora Terezín]]. Jednalo se o běžný linkový spoj.
 
Do [[Koncentrační tábor Terezín|koncentračního tábora]] [[Koncentrační tábor Terezín|Terezín]] dorazili horolezci s označením „Rückkehr unerwünscht“, tedy „Návrat nežádoucí“. Proto byli bez soudu brzy ráno [[27. březen|27. března]] [[1945]] Josef Smítka, [[Václav Chlum]], [[Karel Chlum]] a [[Erich Schwarzbach]] popraveni zastřelením. U [[Vladimír Procházka|Vladimíra Procházky]] někdo označení v jeho průvodních papírech vymazal. Jako jediný tak popravě unikl a na čtvrtém dvoře terezínské pevnosti se dočkal osvobození.
 
=== '''Po Smítkově smrti''' ===
Josef Smítka, po popravě jediného syna bezdětný, si po válce vzal na výchovu syna svého bratra (tedy bratrance Josefa Smítky mladšího) Aloise Smítku. Nechal ho vyučit na elektrikáře, zaplatil mu svatbu a začátkem padesátých let ho nechal i s jeho rodinou bydlet ve svém domě.
 
Po smrti jeho druhé manželky Lamplové - Smítkové se Josef Smítka starší oženil po třetí. Bylo mu tehdy již 65 let. Jeho třetí žena byla o desítky let mladší a bydlela u něho původně v podnájmu. Chodil s ní ještě za života jeho druhé manželky. Chtěla dům pro svou dceru a na rodinu Aloise Smítky proto volala pod různými záminkami policii. Alois Smítka pak pod tlakem i s rodinou (manželka Marie a dvě dcery) z domu začátkem šedesátých let 20. století odešel.
 
=== '''Politické názory a povahové rysy''' ===
Smítka spolu s některými dalšími turnovskými horolezci zastával levicový životní postoj. K tomu též patřil odpor k německé okupaci. Během války se horolezci věnovali protiněmecké záškodnické činnosti, především šířili letáky. Chystali sabotáž – chtěli vykolejit vlak u sychrovského tunelu. Byli neopatrní, německé orgány je proto vypátraly, zatkly a popravily.
 
== Horolezecký odkaz ==
 
=== '''Horolezecké začátky''' ===
Ve dvacátých a třicátých letech patřila většina prvovýstupů na skály v [[Český ráj|Českém ráji]] horolezcům ze [[Sasko|Saska]]. Až koncem třicátých let se do skal odvážili i horolezci z [[Turnov|Turnovska]]. Josefa Smítku označovali jeho kolegové jako jednoho z nejlepších a nejtalentovanějších<ref name=":3">{{Citace periodika|příjmení=Hejtmánek|jméno=Petr|titul=Dračí skály, Zámecká rokle|periodikum=Hruboskalsko.cz|datum=|ročník=1996|číslo=|strany=|url=http://www.hruboskalsko.cz/historie/historie_view2.asp?uin=%7BBAA736D1-CAA7-474B-B430-7DCFC9A1CAF2%7D}}</ref>.
 
Smítka též vytyčil dnešní způsob slaňování, kdy je slaňovací kruh až pod hranou vrcholu skály. Důvody byly dva. Na kruzích umístěných na vrcholu skály se lano odíralo o hranu skály a ničilo se. Za válečných let nebylo snadné lano sehnat. Lanem se též odírala a ničila skála – vznikaly rýhy. Smítka proto vytloukl všechny své vrcholové kruhy a umístil je mnohdy půl metru pod vrcholovou plošinu do stěny. Často je proto těžší slanit, než vylézt nahoru.
 
=== '''Značení horolezeckých cest a horolezecká škola''' ===
Do Smítkovy doby v [[Český ráj|Českém ráji]] byly nejtěžší cesty označovány číslicí VII. Když Smítka vylezl ''Kouřovou cestou'' na ''Daliborku'', otevřel dosud uzavřenou klasifikační stupnici obtížnosti a poprvé použil VIIb. Svou nejtěžší cestu na ''Dominstein'' označil jako VIIc.
 
79

editací

Navigační menu