Kavárna Union: Porovnání verzí
+kat |
Odstraněn Pahýl. Doplněny fotografie, text rozšířen a strukturován. (Neumím rok vzniku Braunerova domu.) |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
[[File:Braunerův dům před 1939.jpg|thumb|Braunerův dům před r. 1939]] |
|||
'''Kavárna Union''' zvaná také '''Unionka''' byla [[kavárna]] a středisko kulturního života v Praze v 19. a první polovině 20. století. Nacházela se na nároží ulic [[Národní (Praha)|Národní]] a Na Perštýně. |
'''Kavárna Union''' zvaná také '''Unionka''' byla [[kavárna]] a středisko kulturního života v Praze v 19. a první polovině 20. století. Nacházela se na nároží ulic [[Národní (Praha)|Národní]] a Na Perštýně. |
||
| Řádek 5: | Řádek 6: | ||
V domě je již roku [[1820]] doložena ''Vídeňská kavárna''. Později se kavárna nazývá Union a dům Braunerův, neboť jej vlastnil politik [[František August Brauner]] a jeho dcera, malířka [[Zdenka Braunerová]].<ref>Umělecké památky Prahy. Staré Město Josefov. Academia, Praha 1996. S. 260</ref> V kavárně se svého času setkávala významná část pražských intelektuálů a umělců, například [[Alois Jirásek]], [[Mikoláš Aleš]], [[Josef Václav Myslbek]], [[František Ženíšek]] či [[Antonín Wiehl]]; z mladší generace například architekti [[Pavel Janák]], [[Josef Gočár]], malíři [[Bohumil Kubišta]], [[František Kysela]], [[Josef Lada]], spisovatelé [[Fráňa Šrámek]], [[Eduard Bass]], [[Jaroslav Hašek]] nebo historici umění [[Antonín Matějček]] a [[V. V. Štech]]. Legendárním vrchním se stal František Patera, který zde obsluhoval v letech 1907–1925.<ref>[http://www.cesky-dialog.net/clanek/3315-kde-se-v-praze-chodivalo-za-muzami-salony-8211-kavarny-8211-hospody/ Kde se v Praze chodívalo za múzami]</ref> |
V domě je již roku [[1820]] doložena ''Vídeňská kavárna''. Později se kavárna nazývá Union a dům Braunerův, neboť jej vlastnil politik [[František August Brauner]] a jeho dcera, malířka [[Zdenka Braunerová]].<ref>Umělecké památky Prahy. Staré Město Josefov. Academia, Praha 1996. S. 260</ref> V kavárně se svého času setkávala významná část pražských intelektuálů a umělců, například [[Alois Jirásek]], [[Mikoláš Aleš]], [[Josef Václav Myslbek]], [[František Ženíšek]] či [[Antonín Wiehl]]; z mladší generace například architekti [[Pavel Janák]], [[Josef Gočár]], malíři [[Bohumil Kubišta]], [[František Kysela]], [[Josef Lada]], spisovatelé [[Fráňa Šrámek]], [[Eduard Bass]], [[Jaroslav Hašek]] nebo historici umění [[Antonín Matějček]] a [[V. V. Štech]]. Legendárním vrchním se stal František Patera, který zde obsluhoval v letech 1907–1925.<ref>[http://www.cesky-dialog.net/clanek/3315-kde-se-v-praze-chodivalo-za-muzami-salony-8211-kavarny-8211-hospody/ Kde se v Praze chodívalo za múzami]</ref> |
||
==Karel Čapek, Eduard Bass a zrušení Unionky== |
|||
[[File:Národní třída 1938.jpg|thumb|Praha, Národní třída 1939 (Braunerův dům označen č.2)]] |
|||
V roce 1923 se [[Karel Čapek]] emotivně postavil proti možnému rušení kavárny Union. V úvodníku ''Ohrožená památka'' z 23. ledna vyjmenovával intelektuály, především z oblasti literatury, kteří se v kavárně scházeli. Přirovnal "Unionku" k nejslavnějším literárním kavárnám Paříže a Berlína.<ref>[http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:bee83f00-83d0-11dc-899e-000d606f5dc6?page=uuid:5ef980b0-8270-11dc-895b-000d606f5dc6 Lidové noviny, 21.1.1923, s.1, ''Ohrožená památka'']</ref> |
|||
O sedmnáct let později, 20. ledna 1940, se stejnému problému ve stejném deníku věnoval [[Eduard Bass]]. Ten již nepoužil [[Karel Čapek|Čapkovy]] citové argumenty o místu, kde se scházely osobnosti, ale hodnotil unikátnost Braunerova domu. Vzal do úvahy, že dům překáží dopravě a navrhl, aby (podobně jako u paláce Metro, stojícího ve stejném bloku domů) bylo v Braunerově domě vybudováno podloubí. Tím by mohl být odstraněn chodník a Národní třída by získala potřebný pruh pro automobilovou dopravu.<ref group="p">Nejednalo se o jediný článek Lidových novin bojující za zachování Braunerova domu. V letech 1939-1940 se deník této otázce věnoval minimálně pětkrát.</ref> |
|||
Na dobových fotografiích je vidět, jak Braunerův dům (označen č. 2) a palác Metro (č.1) vystupovaly oproti ostatním domům do ulice. Návrh [[Eduard Bass|Eduarda Basse]] na vybudování podloubí tuto situaci respektoval a řešil. |
|||
Ještě v roce 1941 informoval tisk o výstavbě lešení u domu a přípravách k opravám. Zdálo se tedy, že Braunerův dům bude ještě na dlouho zachován.<ref name=ln1941>[http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:c52fc2f0-6f63-11dd-b1b8-000d606f5dc6?page=uuid:cb0ee490-4938-11dd-b04d-000d606f5dc6 Lidové noviny, 17.4.1941, s.4, ''Opravuje se Braunerův dům'']</ref> |
|||
Zpráva v Lidových novinách z 17. 4. 1941 hovořila o kavárně Union ještě v přítomném čase, tedy jako o fungující.<ref name="ln1941"></ref> Nepodařilo se prozatím dohledat, kdy přesně byla kavárna uzavřena, ale stalo se tak téhož roku.<ref>{{Citace kvalifikační práce |
|||
| příjmení = Doleželová |
|||
| jméno = Erika |
|||
| instituce = Univerzita Palackého, Pedagogická fakulta |
|||
| odkaz na instituci = |
|||
| titul = Česko-německé literární vztahy v 1. polovině 20. století |
|||
| url = https://theses.cz/id/lv5dej/00173803-409839529.pdf |
|||
| typ práce = Bakalářská práce |
|||
| vedoucí = Daniel Jakubíček |
|||
| odkaz na vedoucího = |
|||
| místo = Olomouc |
|||
| rok = 2013 |
|||
| počet stran = |
|||
| strany = 33-34 |
|||
| datum přístupu = |
|||
| poznámka = |
|||
| jazyk = |
|||
}} |
|||
</ref> |
|||
==Současný stav== |
|||
[[File:Staré Město, Národní 29, Na Perštýně 1, Albatros.jpg|thumb|Praha, roh Národní a Na Perštýně (místo, kde stál Braunerův dům), stav 2013]] |
|||
Dům byl zbořen v roce [[1949]] a v letech 1965–1969 nahrazen novostavbou [[Albatros (nakladatelství)|nakladatelství Albatros]] (čp. 342), dnes zde sídlí banka. |
Dům byl zbořen v roce [[1949]] a v letech 1965–1969 nahrazen novostavbou [[Albatros (nakladatelství)|nakladatelství Albatros]] (čp. 342), dnes zde sídlí banka. |
||
== Odkazy == |
|||
{{Pahýl}} |
|||
== |
=== Poznámky === |
||
<references group="p"/> |
|||
=== Reference === |
|||
<references /> |
<references /> |
||
{{Portály|Česko|Kultura|Praha}} |
{{Portály|Česko|Kultura|Praha}} |
||
[[Kategorie:Kavárny v Praze|Union]] |
[[Kategorie:Kavárny v Praze|Union]] |
||
Verze z 21. 6. 2016, 14:16
Kavárna Union zvaná také Unionka byla kavárna a středisko kulturního života v Praze v 19. a první polovině 20. století. Nacházela se na nároží ulic Národní a Na Perštýně.
Historie
V domě je již roku 1820 doložena Vídeňská kavárna. Později se kavárna nazývá Union a dům Braunerův, neboť jej vlastnil politik František August Brauner a jeho dcera, malířka Zdenka Braunerová.[1] V kavárně se svého času setkávala významná část pražských intelektuálů a umělců, například Alois Jirásek, Mikoláš Aleš, Josef Václav Myslbek, František Ženíšek či Antonín Wiehl; z mladší generace například architekti Pavel Janák, Josef Gočár, malíři Bohumil Kubišta, František Kysela, Josef Lada, spisovatelé Fráňa Šrámek, Eduard Bass, Jaroslav Hašek nebo historici umění Antonín Matějček a V. V. Štech. Legendárním vrchním se stal František Patera, který zde obsluhoval v letech 1907–1925.[2]
Karel Čapek, Eduard Bass a zrušení Unionky
V roce 1923 se Karel Čapek emotivně postavil proti možnému rušení kavárny Union. V úvodníku Ohrožená památka z 23. ledna vyjmenovával intelektuály, především z oblasti literatury, kteří se v kavárně scházeli. Přirovnal "Unionku" k nejslavnějším literárním kavárnám Paříže a Berlína.[3]
O sedmnáct let později, 20. ledna 1940, se stejnému problému ve stejném deníku věnoval Eduard Bass. Ten již nepoužil Čapkovy citové argumenty o místu, kde se scházely osobnosti, ale hodnotil unikátnost Braunerova domu. Vzal do úvahy, že dům překáží dopravě a navrhl, aby (podobně jako u paláce Metro, stojícího ve stejném bloku domů) bylo v Braunerově domě vybudováno podloubí. Tím by mohl být odstraněn chodník a Národní třída by získala potřebný pruh pro automobilovou dopravu.[p 1]
Na dobových fotografiích je vidět, jak Braunerův dům (označen č. 2) a palác Metro (č.1) vystupovaly oproti ostatním domům do ulice. Návrh Eduarda Basse na vybudování podloubí tuto situaci respektoval a řešil.
Ještě v roce 1941 informoval tisk o výstavbě lešení u domu a přípravách k opravám. Zdálo se tedy, že Braunerův dům bude ještě na dlouho zachován.[4]
Zpráva v Lidových novinách z 17. 4. 1941 hovořila o kavárně Union ještě v přítomném čase, tedy jako o fungující.[4] Nepodařilo se prozatím dohledat, kdy přesně byla kavárna uzavřena, ale stalo se tak téhož roku.[5]
Současný stav
Dům byl zbořen v roce 1949 a v letech 1965–1969 nahrazen novostavbou nakladatelství Albatros (čp. 342), dnes zde sídlí banka.
Odkazy
Poznámky
- ↑ Nejednalo se o jediný článek Lidových novin bojující za zachování Braunerova domu. V letech 1939-1940 se deník této otázce věnoval minimálně pětkrát.
Reference
- ↑ Umělecké památky Prahy. Staré Město Josefov. Academia, Praha 1996. S. 260
- ↑ Kde se v Praze chodívalo za múzami
- ↑ Lidové noviny, 21.1.1923, s.1, Ohrožená památka
- ↑ a b Lidové noviny, 17.4.1941, s.4, Opravuje se Braunerův dům
- ↑ DOLEŽELOVÁ, Erika. Česko-německé literární vztahy v 1. polovině 20. století. Olomouc, 2013. Bakalářská práce. Univerzita Palackého, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Daniel Jakubíček. s. 33-34. Dostupné online.