Sonja Henie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sonja Henie
Sonja Henie na ZOH 1936
Sonja Henie na ZOH 1936
Narození 8. dubna 1912
Christiania
Úmrtí 12. října 1969 (ve věku 57 let) nebo 12. října 1968 (ve věku 56 let)
Oslo
Příčina úmrtí leukemie
Místo pohřbení Høvikodden
Povolání herečka, krasobruslařka, filmová herečka a sběratelka umění
Ocenění rytíř I. třídy Řádu svatého Olafa (1936)
Manžel(ka) Dan Topping (1940–1946)
Niels Onstad (od 1956)
Partner(ka) Jack Dunn
Rodiče Wilhelm Henie
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Krasobruslení na ZOH
zlato ZOH 1928 krasobruslení - ženy
zlato ZOH 1932 krasobruslení - ženy
zlato ZOH 1936 krasobruslení - ženy
Mistrovství světa v krasobruslení
stříbro MS 1926 krasobruslení - ženy
zlato MS 1927 krasobruslení - ženy
zlato MS 1928 krasobruslení - ženy
zlato MS 1929 krasobruslení - ženy
zlato MS 1930 krasobruslení - ženy
zlato MS 1931 krasobruslení - ženy
zlato MS 1932 krasobruslení - ženy
zlato MS 1933 krasobruslení - ženy
zlato MS 1934 krasobruslení - ženy
zlato MS 1935 krasobruslení - ženy
zlato MS 1936 krasobruslení - ženy
Mistrovství Evropy v krasobruslení
zlato ME 1931 krasobruslení - ženy
zlato ME 1932 krasobruslení - ženy
zlato ME 1933 krasobruslení - ženy
zlato ME 1934 krasobruslení - ženy
zlato ME 1935 krasobruslení - ženy
zlato ME 1936 krasobruslení - ženy

Sonja Henie (8. dubna 1912, Oslo - 12. října 1969) byla norská krasobruslařka a filmová herečka. Třikrát vyhrála olympijské hry, desetkrát světový šampionát a šestkrát mistrovství Evropy.

Kromě úspěšné sportovní kariéry se později uplatnila jako americká filmová herečka v Hollywoodu, později též působila jako majitelka a provozovatelka bruslařského souboru v oboru lední revue. Dodnes je mnohými příznivci krasobruslení považována za nejpůvabnější a nejelegantnější krasobruslařku všech dob vůbec.[zdroj?]

Život[editovat | editovat zdroj]

Sportovní kariéra[editovat | editovat zdroj]

Sonja Henie se narodila 8. dubna 1912 v Oslo, měla staršího bratra Leifa. Otec byl bohatý kožešník a sportovec, který své děti vedl ke sportu. Sonja projevovala už v raném věku talent pro bruslení, tanec a hudbu. Otec ji materiálně podporoval na začátku kariéry, najal nejlepší trenéry a taneční mistry včetně ruské primabaleriny Tamary Karsavinové. Stal se jejím manažerem a měl významný podíl na její popularitě. Sonja byla cílevědomá a pilná, trénovala až 8 hodin denně a její vzdělávání zajišťovali soukromí učitelé. V roce 1923 získala v jedenácti letech titul mistryně Norska v krasobruslení.[1] O rok později startovala na zimní olympiádě v Chamonix, i když některé závodnice měly výhrady kvůli jejímu nízkému věku. Byl to její první mezinárodní start, a přestože skončila jako poslední z osmi účastnic, získala si diváky svou bezprostředností a odvahou. V roce 1927 vyhrála mistrovství světa v Oslo a to jí zajistilo účast na ZOH 1928 ve Svatém Mořici. Pod dohledem otce se pečlivě připravovala, trénovala, vystupovala na různých závodech a exhibicích. Výrazně jí pomohla spolupráce s ruskou tanečnicí Annou Pavlovou, která ovlivnila její celkový projev na ledě. Na olympiádě předvedla nejen vynikající povinné cviky, ale zaujala uměleckým projevem ve volné jízdě, spojením tanečních a krasobruslařských prvků. Pozornost vzbudilo i její na tehdejší dobu odvážné oblečení: bílé boty, krátká sukénka nad kolena, tenké punčochy a přiléhavý dres. Po vítězství se o ni začali zajímat i filmaři, natočila svůj první film. Absolvovala řadu exhibičních vystoupení po různých evropských městech, byla častým hostem ve vysokých společenských kruzích.[1]

Sonja Henie v roce 1936

V roce 1930 poprvé přijela do USA a její turné mělo obrovský úspěch. Představila se v revui s názvem Země půlnočního slunce. Po návratu do Evropy se jejím trenérem stal uznávaný Howard Nicholson, který jí pomohl zlepšit technickou stránku jízdy a pohybový projev. Na ZOH 1932 v Lake Placid Sonja Henie předvedla perfektní volnou jízdu a obhájila zlatou medaili. Norská vláda jí jako vůbec první ženě udělila vyznamenání za vynikající výkony ve sportu.[1] Sonja Henie byla také výbornou tenistkou, plavala, lyžovala a jezdila na koni. O několik let později obdržela Rytířský řád svatého Olafa.[1]

V následujících sezónách její krasobruslařská kariéra úspěšně pokračovala. Absolvovala exhibiční turné po Evropě s novým programem nazvaným Umírající labuť. Až do roku 1936 tato drobná dívka (měřila jen 155 cm) získala všechny tituly norské, evropské i světové šampionky. Na olympijských hrách v Garmisch-Partenkirchenu byla volná jízda Sonji Henie posledním bodem celého programu. Potřetí se stala olympijskou vítězkou a po mistrovství světa v Paříži ve 24 letech ukončila amatérskou závodnickou dráhu.[1]

K jejím obdivovatelům patřil také Adolf Hitler, který ji na olympiádě v Ga-Pa pozval na soukromý oběd do svého sídla v Berchtesgadenu a věnoval jí fotografii s podpisem. Henie byla svými krajany kritizována, že ho na krasobruslařské exhibici před olympiádou veřejně pozdravila nacistickým pozdravem – zvednutou paží – a byly jí přisuzovány sympatie k fašistickému hnutí. Hitlerova fotografie, vystavená v domě jejích rodičů, zachránila při okupaci Norska jejich majetek před konfiskací.

Filmování a lední revue v USA[editovat | editovat zdroj]

Sonja Henie v roce 1943

Rozhodla se využít své celosvětové popularity a uzavřela profesionální smlouvu na sérii vystoupení v devíti městech USA, které zakončila triumfálním úspěchem v Polárním ledovém paláci v Hollywoodu. Následovaly nabídky filmových společností a po delších jednáních Sonja Henie podepsala pětiletou smlouvu se společností Twentieth Century Fox. Debutovala v romantickém muzikálu Královna ledu (One in a Million), v němž milostný příběh byl prokládán bruslařskými výstupy. Za choreografii krasobruslařských scén byl film nominován na Oscara[2] a stal se jedním z komerčně neúspěšnějších snímků roku 1937. Své bruslařské schopnosti předvedla i v dalších hudebních komediích, jako Na tenkém ledě (Thin Ice, 1937), Šťastné přistání (Happy Landing, 1938), Melodie na bruslích (Second Fiddle, 1939) nebo Zasněžená romance (Sun Valley Serenade, 1941) s hudbou Glenna Millera. Její pokusy prosadit se jako dramatická herečka nebyly úspěšné, např. film Všechno se děje v noci (Everything Happens at Night, 1939). Do roku 1948 natočila celkem 13 snímků. Současně působila v krasobruslařských revuích po celých Spojených státech, propagovala pod svým jménem různé výrobky. V této době byla jednou z nejbohatších žen světa.[3] Prožila velkou lásku s hercem Tyronem Powerem, který ji však opustil kvůli jiné ženě.

V roce 1938 vyšly její paměti Mitt livs eventyr, které byly vydány v překladu s názvem Wings on My Feet (Tančící brusle) v roce 1940 v New Yorku. Během druhé světové války se v Chicagu provdala za Dana Toppinga a v roce 1940 se stala americkou občankou.[1] Druhé manželství s Winthropem Gardinerem ml. skončilo, když se sblížila s norským lodním magnátem Nielsem Onstadem.

Sonja Henie a král Olav V. na otevření Henie–Onstad centrum v roce 1968

Návrat do Norska[editovat | editovat zdroj]

Počátkem padesátých let zájem o její osobu v USA poklesl. Rozešla se s producentem a manažerem ledních revuí Arthurem Wirtzem a její samostatná produkce nebyla příliš úspěšná. V roce 1953 přenesla Henie své krasobruslařské podnikání do Evropy, kde slavila velké úspěchy ve spolupráci se souborem Holiday on Ice. V Oslu navštívilo její vystoupení přes čtyři sta tisíc diváků, kteří jí odpustili dřívější tolerantní přístup k Hitlerovi. V roce 1956 produkovala vlastní show v divadle Roxy v New Yorku. Jihoamerické turné však skončilo neúspěchem, Sonja Henie v té době hodně hodně pila a svou bruslařskou kariéru musela ukončit. Zkoušela produkovat sérii cestopisných filmů, ale realizace se dočkal pouze film Hello, London (1958). Zklamána negativními kritikami, zanechala podnikání.

S manželem se v roce 1956 usadili v Oslu, kde se věnovali především sběratelství výtvarného umění. Vybudovali velkou soukromou sbírku moderního umění, kterou v roce 1961 darovali státu spolu s finančními prostředky na zřízení muzea. Umělecké centrum Henie Ostand Kunstsenter v Høvikodden ve městě Baerum nedaleko Osla bylo otevřeno v roce 1968.

V posledních letech Sonja Henie trpěla chronickou leukémií, pravidelně jezdila na léčení do Švýcarska. Při návratu do Norska v říjnu 1969 zemřela v letadle.[1] Je pohřbena s manželem v Oslu na kopci s výhledem na Umělecké centrum Henie Onstad.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sonja Henie na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g CODR, Milan; SELIG, Pavel. Přemožitelé času sv. 19. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Sonja Henieová, s. 178-181. 
  2. Browser Unsupported - Academy Awards Search | Academy of Motion Picture Arts & Sciences. awardsdatabase.oscars.org [online]. [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 
  3. www.csfd.cz [online]. [cit. 2020-09-07]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Wings on My Feet (1940) – autobiografie

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]