Sojka chocholatá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxSojka chocholatá
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Čeleďkrkavcovití (Corvidae)
Rodsojka (Cyanocitta)
Binomické jméno
Cyanocitta cristata
Linnaeus, 1758
Mapa s rozšířením žlutě = hnízdiště zeleně = oblasti s celoročním výskytem modře = zimoviště
Mapa s rozšířením
žlutě = hnízdiště
zeleně = oblasti s celoročním výskytem
modře = zimoviště
Poddruhy
  • Cyanocitta cristata bromia
  • Cyanocitta cristata cristata
  • Cyanocitta cristata cyanotephra
  • Cyanocitta cristata semplei[2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sojka chocholatá (Cyanocitta cristata) je nejhojnějším a nejrozšířenějším druhem sojky v Severní Americe.[3]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Dorůstá 22–30 cm, v rozpětí křídel měří 34–43 cm a váží 70–100 g, samci jsou přitom o něco větší než samice.[4] Svrchu je převážně modrá s bílými skvrnami a černými pruhy na křídlech a ocase. Spodinu těla má světlou s o něco tmavším zbarvením na hrudi, kde má také výrazný černý pruh, který se táhne až po temeno. Tmavého zbarvení jsou též končetiny, oči a zobák. Výrazným znakem je také její chocholka na hlavě, kterou vztyčuje při vzrušení nebo vyplašení.[5]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Její areál rozšíření zasahuje od jižní Kanady přes střed a východ Spojených států až po Floridu a severovýchod Texasu. Je částečně tažná. Vyskytuje se v celé řadě stanovišť. Preferuje přitom smíšené, bukové a dubové lesy, ale vyskytuje se též v lesích jehličnatých, v parcích i v blízkosti lidských obydlí.[4]

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Sojka chocholatá není rychlým letcem (dosahuje rychlosti zhruba 32–40 km/h)[6] a proto bývá na otevřených prostranstvích, kde jí hrozí velké nebezpečí ze strany dravců, velmi ostražitá. Sama však bývá často agresivní k jiným menším ptákům. Po potravě, kterou tvoří různé plody (žaludy, bukvice), semena, malí bezobratlí a v malé míře i ptačí vejce a mláďata,[5] pátrá jak na zemi, tak na stromech. Je zpravidla monogamní. Hnízdo z větví a malých kořenů, následně vystlané peřím, mechem a jiným rostlinným materiálem, staví oba rodiče na stromě nebo na velkém keři. V jedné snůšce je 4–5 vajec, na jejichž 16–18 denní inkubaci se podílí samotná samice. O mláďata, která jsou opeřena ve věku 17–21 dnů, pak následně pečují oba rodiče.[7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.2. 4. září 2021. Dostupné online. [cit. 2021-10-11]
  2. Madge, Steve & Burn, Hilary (1994): Crows and jays: a guide to the crows, jays and magpies of the world. A&C Black, Londýn. ISBN 0-7136-3999-7 (anglicky)
  3. KHOLOVÁ, Helena (autorka českého překladu). Ptáci. Praha: Euromedia Group, k. s., 2008. ISBN 9788024222356. S. 391. 
  4. a b NERO, Robert W. Blue Jay [online]. Bird Fact Sheet [cit. 2010-09-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b Blue Jay [online]. Cornell Lab of Ornithology [cit. 2010-09-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Animal Speeds [online]. Texas Parks and Wildlife [cit. 2010-09-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. LA-DANTEC, Daniel. Geai bleu [online]. Oiseaux.net [cit. 2010-09-26]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]