Sojka chocholatá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxSojka chocholatá
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
Málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád pěvci (Passeriformes)
Čeleď krkavcovití (Corvidae)
Rod sojka (Cyanocitta)
Binomické jméno
Cyanocitta cristata
Linnaeus, 1758
Mapa s rozšířenímžlutě = hnízdištězeleně = oblasti s celoročním výskytemmodře = zimoviště
Mapa s rozšířením
žlutě = hnízdiště
zeleně = oblasti s celoročním výskytem
modře = zimoviště
Poddruhy
  • Cyanocitta cristata bromia
  • Cyanocitta cristata cristata
  • Cyanocitta cristata cyanotephra
  • Cyanocitta cristata semplei[2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sojka chocholatá (Cyanocitta cristata) je nejhojnějším a nejrozšířenějším druhem sojky v Severní Americe.[3]

popis[editovat | editovat zdroj]

Dorůstá 22–30 cm, v rozpětí křídel měří 34–43 cm a váží 70-100 g, samci jsou přitom o něco větší než samice.[4] Svrchu je převážně modrá s bílými skvrnami a černými pruhy na křídlech a ocase. Spodinu těla má světlou s o něco tmavším zbarvením na hrudi, kde má také výrazný černý pruh, který se táhne až po temeno. Tmavého zbarvení jsou též končetiny, oči a zobák. Výrazným znakem je také její chocholka na hlavě, kterou vztyčuje při vzrušení nebo vyplašení.[5]

rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Její areál rozšíření zasahuje od jižní Kanady přes střed a východ Spojených států až po Floridu a severovýchod Texasu. Je částečně tažná. Vyskytuje se v celé řadě stanovišť. Preferuje přitom smíšené, bukové a dubové lesy, ale vyskytuje se též v lesích jehličnatých, v parcích i v blízkosti lidských obydlí.[4]

biologie[editovat | editovat zdroj]

Sojka chocholatá není rychlým letcem (dosahuje rychlosti zhruba 32–40 km/h)[6] a proto bývá na otevřených prostranstvích, kde jí hrozí velké nebezpečí ze strany dravců, velmi ostražitá. Sama však bývá často agresivní k jiným menším ptákům. Po potravě, kterou tvoří různé plody (žaludy, bukvice), semena, malí bezobratlí a v malé míře i ptačí vejce a mláďata,[5] pátrá jak na zemi, tak na stromech. Je zpravidla monogamní. Hnízdo z větví a malých kořenů, následně vystlané peřím, mechem a jiným rostlinným materiálem, staví oba rodiče na stromě nebo na velkém keři. V jedné snůšce je 4-5 vajec, na jejichž 16-18 denní inkubaci se podílí samotná samice. O mláďata, která jsou opeřena ve věku 17-21 dnů, pak následně pečují oba rodiče.[7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.1. Dostupné online. [cit. 2017-06-11]
  2. Madge, Steve & Burn, Hilary (1994): Crows and jays: a guide to the crows, jays and magpies of the world. A&C Black, Londýn. ISBN 0-7136-3999-7 (anglicky)
  3. KHOLOVÁ, Helena (autorka českého překladu). Ptáci. Praha : Euromedia Group, k. s., 2008. ISBN 9788024222356. S. 391.  
  4. a b NERO, Robert W.. Blue Jay [online]. Bird Fact Sheet, [cit. 2010-09-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b Blue Jay [online]. Cornell Lab of Ornithology, [cit. 2010-09-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Animal Speeds [online]. Texas Parks and Wildlife, [cit. 2010-09-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. LA-DANTEC, Daniel. Geai bleu [online]. Oiseaux.net, [cit. 2010-09-26]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]