Siegfried Marcus
Siegfried Marcus | |
---|---|
Rodné jméno | Siegfried Samuel Marcus |
Narození | 18. září 1831 Malchin |
Úmrtí | 30. června 1898 (ve věku 66 let) Vídeň |
Místo pohřbení | Vídeňský ústřední hřbitov |
Povolání | inženýr, vynálezce a automobilový inženýr |
Web | www |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Siegfried Marcus (18. září 1831, Malchin, Meklenbursko – 1. července 1898, Vídeň) byl všestranný německý vynálezce a automobilový průkopník. Podle pramenů sestrojil v roce 1870 takzvaný Marcusův automobil, který byl jako první na světě poháněn benzínovým spalovacím motorem.[1] Tento první prototyp se však nedochoval. Kolem roku 1889 vznikl v adamovském podniku druhý prototyp Marcusova automobilu[2], benzinem poháněný automobil se čtyřtaktním motorem, první, jenž byl vyroben v Rakousku-Uhersku a první vozidlo na světě s benzínovým čtyřtaktním motorem a magnetoelektrickým nízkonapěťovým odtahovým zapalováním.[1]
Život
[editovat | editovat zdroj]Marcus se narodil v tehdejším velkovévodství Meklenbursko-Zvěřínském (Mecklenburg-Schwerin) jako syn židovského obchodníka. Ve 12 letech vstoupil do učení na mechanika. V 17 získal zaměstnání v berlínském strojírenském závodě Siemens a Halske, který budoval telegrafní linky. V roce 1852 se přestěhoval do Vídně, hlavního města Rakouského císařství, kde nejprve pracoval u mechanika Carla Eduarda Krafta a od roku 1854 jako technik ve fyzikálním ústavu Vídeňské univerzity. Zde se vypracoval na asistenta profesora Carla Ludwiga. V roce 1860 si Marcus otevřel vlastní dílnu, která vyráběla mechanické a elektrické zařízení.[3]
K jeho hlavním příspěvkům patří vylepšení přenosového systému telegrafu a odpalovacích zařízení, například takzvaný "Wiener Zünder" (Vídeňská roznětka) z roku 1864.
Siegfried Marcus byl pohřben na protestantském hřbitově ve vídeňském Hütteldorfu. Později byly jeho ostatky přeneseny do "čestné hrobky" na Vídeňském ústředním hřbitově.
Nacistický přepis historie
[editovat | editovat zdroj]Vzhledem k Marcusově židovskému původu se nacisté zasadili o to, aby zejména v Rakousku zmizelo jeho jméno spolu s veškerými památkami na něj. Marcus coby vynálezce automobilu poháněného benzínovým spalovacím motorem[4] byl za druhé světové války na příkaz říšského ministerstva veřejného osvícení a propagandy odstraněn z německých encyklopedií a jeho jméno bylo nahrazeno jmény Gottlieba Daimlera a Karla Benze.
Po připojení Rakouska k říši v roce 1938 byl odstraněn i Marcusův pomník stojící před vídeňskou technickou univerzitou Po válce byl pomník obnoven a jeho automobil, který byl ukryt před Němci, se navrátil mezi exponáty Vídeňského technického muzea.
Marcusovy automobily
[editovat | editovat zdroj]Podle informací z existujících zdrojů byl první Marcusův stroj z roku 1870 vlastně přestavěný ruční vozík.[5] Startoval se nadzdvihnutím vozu a roztočením řídicích kol, která se tak ocitla ve vzduchu. Spalovací motor (motor s vnitřním spalováním) byl určen pro tekutá paliva a stal se tak prvním, který poháněl dopravní prostředek při použití benzínu jako paliva. Marcus však nebyl s vozidlem spokojen a rozebral ho.[6]
V roce 1883 obdržel Marcus v Německu patent na nízkonapěťové zapalovací magneto a postavil nový benzinový motor.[7] Tuto konstrukci pak použil pro všechny svoje další spalovací motory včetně toho, který poháněl jediný dochovaný Marcusův automobil z let 1888–1889. Právě díky tomuto zapalování spojenému s kartáčkovým karburátorem byla konstrukce motoru tak průkopnická. V období kolem roku 1886 motor používalo německé námořnictvo ve svých torpédových člunech.[8]
Roku 1887 začal Marcus spolupracovat s moravskou strojírnou Märky, Bromovský a Schulz. Závod nabízel dvoudobé a po skončení Ottova patentu v roce 1886 také čtyřdobé spalovací motory Marcusova typu.
V letech 1888–1889 vyrobili ve strojírně Märky, Bromovský a Schulz automobil, který lze dodnes vidět ve Vídeňském technickém muzeu. Vůz Marcuse proslavil po celém světě.[9] Americká společnost strojního inženýrství automobil prohlásila za jeden z historických mezníků strojního inženýrství.[3]
John Nixon označil v roce 1938 v londýnských The Times Marcusův vývoj automobilu za experimentální v porovnání s Carlem Benzem, který dovedl tuto koncepci od experimentu k výrobě. Nixon se o Marcusově vozu vyjádřil jako o "nepraktickém".[10] Dvanáct let poté, v roce 1950, psaly The Times o automobilu ve Vídeňském technickém muzeu, že byl sestrojen v roce 1875 a že se jedná o první silniční vozidlo poháněné benzinovým motorem. Článek obsahoval i popis jeho první 12kilometrové cesty z Vídně do Klosterneuburgu.[11]
Patenty
[editovat | editovat zdroj]Marcus byl držitelem celkem 131 patentů v 16 zemích. Nikdy nepožádal o patent na automobil, a proto také žádný nevlastnil. Byl nicméně prvním, kdo ve svém přestavěném ručním vozíku použil k pohonu dopravního prostředku benzin.
Příklady některých Marcusových patentů
[editovat | editovat zdroj]- 33258, 10. září 1861, Zdokonalení reléových magnetů[12]
- 2058, 6. června 1872, Zařízení ke směšování paliva se vzduchem[13]
- 286030, 2. října 1883, Vylepšení plynového motoru[14]
- 306339, 7. října 1884, Elektrické zapalovací zařízení pro plynové motory[15]
Souběžně s kapitánem Císařského námořnictva Emilem von Wohlgemuthem vynalezl elektrické odpalovací zařízení pro lodní děla. Výhodou jeho systému bylo, že umožňoval odpalovat děla z lodního můstku, a to buď současnou salvou, nebo ve zvoleném palebném režimu.[16]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Siegfried Marcus na anglické Wikipedii.
- ↑ a b www.cesa-project.eu. www.cesa-project.eu [online]. [cit. 2011-03-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-21.
- ↑ KREPS, Miloš. Dějiny adamovských železáren a strojíren do roku 1905. Brno: [s.n.], 1976. S. 208.
- ↑ a b Siegfried Marcus Car (ca. 1875) [online]. American Society of Mechanical Engineers [cit. 2016-09-22]. Dostupné online.
- ↑ Philosemitic Aryans. The Daily Telegraph. London: 30-11-1937, čís. 25742, s. 14.
- ↑ Marcusovy ručně psané poznámky na fotografii
- ↑ Siegfried Marcus | German inventor [online]. Encyclopædia Britannica [cit. 2016-09-21]. Dostupné online.
- ↑ Ignition. The Record-Union. Sacramento, California: 13 December 1884, s. 7. Dostupné online.
- ↑ Austro-Hungary. The Times. London: 16 November 1886, s. 5. Dostupné online.
- ↑ Österreich Lexikon. Vienna: [s.n.], 2004.
- ↑ Nixon, John C. The First Motor Car. The Times. London: 29-03-1938, čís. 47955, s. 52.
- ↑ 1875 Motor-Car Driven Again. The Times. London: 17-04-1950, čís. 51667, s. 3.
- ↑ Report of the Commissioner of Patents, Volume 1, Published 1863, page 494
- ↑ The London Gazette, Part 3 Publisher T. Neuman, 19 July 1872, page 3270
- ↑ Specifications and Drawings of Patents Relating to Electricity Issued by the U. S., Volume 33, Published 1885
- ↑ Specifications and Drawings of Patents Relating to Electricity Issued by the U. S., Volume 37, Published 1886
- ↑ Electrical discharge of artillery on board men-of-war. Telegraphic Journal and Electrical Review. 16 May 1885, s. 442–443.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Siegfried Marcus na Wikimedia Commons
- Siegfried Marcus na www.cesa-project.eu Archivováno 22. 7. 2020 na Wayback Machine.