Nicolaus Otto

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nicolaus Otto
Nicolaus Otto
Nicolaus Otto
Narození 10. června 1832
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ550842
Úmrtí 26. ledna 1891 (ve věku 58 let)
Kolín nad Rýnem
Povolání inženýr a vynálezce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nicolaus August Otto (14. června 1832, Holzhausen an der Haide26. ledna 1891, Kolín nad Rýnem) byl německý strojař, konstruktér a vynálezce Ottova motoru.

Otto se narodil ve vesnické rodině, jeho otec vlastnil zájezdní hostinec a místní poštovnu. Vyučil se kupcem a poté pracoval jako obchodní příručí ve Frankfurtu a Kolíně.

Mladého Otta už od mládí zajímala technika. Už v roce 1860 začal provádět první pokusy se spalovacími motory, jejichž dokumentaci si koupil a které jako první vyráběl francouzský technik Étienne Lenoir. O rok později postavil svůj první spalovací motor. Ten však měl mnoho nedostatků a Otto jej velmi dlouho vylepšoval. V září 1862 jej přivezl na průmyslovou výstavu do Londýna; zde však zjistil, že na rozvoji Lenoirova původního stroje pracuje více konstruktérů.

Po návratu do Německa se setkal se zámožným inženýrem E. Langenem, který byl ochoten financovat další vývoj motoru. V roce 1864 založili v Kolíně společně první továrnu na motory na světě, „N. A. Otto & Cie“, od roku 1869 „Gasmotorenfabrik Deutz“, dnešní DEUTZ AG. Společně rozvíjeli koncepci čtyřtaktního motoru, na jehož princip Otto přišel.

Na pařížské světové výstavě v roce 1867 představili svou verzi jednoválcového motoru poprvé veřejnosti. Byl sice hlučnější a méně konkurenceschopný po stránce konstrukce i spolehlivosti, zato měl ve srovnání s dalšími dvěma až třetinovou spotřebu plynu. Byl oceněn Zlatou medailí výstavy. Od roku 1872 byl pod vedením hlavního konstruktéra Daimlera sériově vyráběn. V té době ve firmě působil i Wilhelm Maybach. Otto jako obchodní ředitel měl s Daimlerem neustálé neshody v technických otázkách, což bylo o deset let později důvodem k Daimlerově i Maybachově odchodu a založení samostatné firmy.

V roce 1876 vyrobil Otto čtyřtaktní motor se zvýšeným kompresním poměrem a 25. května 1877 si jej nechal patentovat. Tento typ motoru se stal základem pro stavbu pozdějších spalovacích motorů. Zážehový motor tohoto principu je dodnes označován jako „Ottův motor“.

V roce 1884 Otto zdokonalil elektrické zapalování pro své motory a tak znovu revolučně vylepšil fungování tohoto typu motorů. Do té doby byly motory stacionárními stroji, vzhledem k používání plynu a potřebě zapálení směsi plamenem. Otto zavedl nízkonapěťové magneto. Díky této inovaci bylo možno přejít na spalování kapalných paliv a tak se motory mohly stát mobilními. V roce 1882 mu Filosofická fakulta Univerzity ve Würzburgu udělila čestný doktorát.

Otto měl se svou ženou Annou Gossi, kterou si vzal po desetileté známosti, sedm dětí. Nejznámějším z nich se stal konstruktér letadel a podnikatel Gustav Otto. Před nádražím Kolín nad Rýnem - Deutz stojí pomník Nicolause Augusta Otto a Eugena Langena.

Spalovací Ottův motor z roku 1876

Poznámka[editovat | editovat zdroj]

Nedávné studie poukázaly na skutečnost, že první opravdu funkční verzi spalovacího motoru si nechali patentovat v roce 1854 Londýně italští vynálezci Eugenio Barsanti a Felice Matteucci (číslo patentu 1072). Výzkumy poukazují na fakt, že Ottův motor je přinejmenším v mnoha částech inspirován těmito dřívějšími vynálezy [1]. Neexistuje ale žádná dokumentace o tom, že by Otto měl jakékoli informace o patentu obou vynálezců.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]