Přeskočit na obsah

Serie A 1955/1956

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Serie A 1955/1956
Mistr ligy
Mistr ligy
ZeměItálieItálie Itálie
Informace
Ročník54. ročník (24. ročník Serie A)
VítězFiorentina (1. titul)
Nejlepší střelec Gino Pivatelli (29 branek)
SestupujícíNovara
Pro Patria

Soutěžní ročník Serie A 1955/1956 byl 54. ročník nejvyšší italské fotbalové ligy a 24. ročník pod názvem Serie A. Konal se od 18. září 1955 do 3. června 1956 a skončilo vítězstvím Fiorentiny, které slavilo poprvé ve své klubové historii.

Nejlepším střelcem se stal italský fotbalista Gino Pivatelli (Boloňa), který vstřelil v sezoně 29 branek.

Před sezonou

[editovat | editovat zdroj]

Kvůli skandálu Udinese a Catanie, přejmenovaného tiskem na Confessione di Settembrino[1] způsobilo, že poslední dva v tabulce, kluby SPAL a Pro Patria nesestoupili.

Velká novinka byla na mediální úrovni, když nově vytvořená televizní společnost RAI pokusila vysílat živé vysílání dva zápasy konkrétně přednesené na sobotu: dne 31. prosince 1955 bylo vidět ŘímAtalanta a NeapolFiorentina[2]. Na sportovním poli došlo k nasazení zahraničních rozhodčích – většinou rakouské národnosti. Na manažerské úrovni nastala v Interu změna, když byl dosazen do vedení klubu Angelo Moratti[3].

Obhájci titulu z Milána se rozloučilo se Silvestrim (Verona), Sørensenem (Odense) a Fontanim (Triestina), Jediným velkým příchodem byl Mariani (Fiorentina). Do ligy přišla spousta fotbalistů s Brazílie, mezi známými to byly Luís Vinício (Neapol), Julinho (Fiorentina) a Dino da Costa (Řím). Také přišel anglický střelec Eddie Firmani (Sampdoria). Z Juventusu odešel po 9 letech Muccinelli (Lazio) a také Ferrario (Inter), naopak přišel švédský útočník Hamrin (AIK) a také Emoli (Janov). Velké změny nastali v Interu, když jej opustila trojice Brighenti (Triestina), Mazza (Fiorentina) a Neri (Brescia) a jediným známým hráčem co přišel byl Vonlanthen (Grasshopper Curych). Velmi ambiciózní tým Fiorentina se ještě posílila o angentiského hráče Montuoriho (Universidad Católica), který nahradil švéda Grena (Janov) a Vidala (Pro Patria). Zpět do Dánska se vrátil útočník Hansen (Frem).

Další změny byli: Ivano Blason (VeronaPadova), Silvano Moro (VicenzaPadova), Eugen Vinnyei-Prošovský (NeapolSPAL), Giuseppe Moro (AS ŘímVerona), Roberto Lovati (TurínLazio), Per Bredesen (LazioUdinese), Arne Selmosson (UdineseLazio) a Zeffiro Furiassi (LazioFoligno).

Během sezony

[editovat | editovat zdroj]

Velké překvapení bylo že do 7. kola vedl Inter, který minulý ročník obsadil až 8. místo. Poté jej na čele vystřídal klub z Florencie. Fialky hrály skvěle a v zimní přestávce měli náskok 5 bodů od Milána[4]. Nakonec Fiorentina sezonu dohrála jen s jednou prohrou (v posledním kole) a vyhrálo o 12 bodů před Milánem a poprvé v klubové historie slavilo titul. Na 3. místě se umístil Inter, který měl ještě o 2 body méně. Opět skvěle hrála Boloňa, které obsadilo 5. místo, i díky 29 brankám nejlepšího střelce Pivatelliho. Dalším příjemným překvapením bylo hraní nováčků. Jak Padova, tak i Vicenza, obsadila 8. místo a 13. místo a zachránilo se v lize. Naopak největší zklamání bylo obsazení Juventusu[5], které mělo stejný počet bodů jako nováček Vicenza.

Do 2. ligy sestoupila po 8 sezonách Novara a také poslední Pro Patria, která se vrátila do nižší ligy po dvou letech.

Účastníci

[editovat | editovat zdroj]
Klub Město Stadion Trenér Nejlepší střelec
Atalanta Bergamo Stadio Comunale Luigi Bonizzoni Poul Rasmussen (16)
Boloňa Boloňa Stadio Comunale Giuseppe Viani (1.–17. kolo)
Aldo Campatelli
Gino Pivatelli (29)
Fiorentina Florencie Stadio Comunale Fulvio Bernardini Giuseppe Virgili (21)
Inter Milán Stadio San Siro Aldo Campatelli (1.–12. kolo)
Giuseppe Meazza
Benito Lorenzi,
Lennart Skoglund (10)
Janov Janov Stadio Luigi Ferraris Renzo Magli Attilio Frizzi (14)
Juventus Turín Stadio Comunale di Torino Sandro Puppo Leonardo Colella (7)
Lazio Řím Stadio dei Centomila Luigi Ferrero + Roberto Copernico (1.–13. kolo)
Jesse Carver + Roberto Copernico (14. kolo)
Jesse Carver
Lorenzo Bettini (12)
Milán Milán Stadio San Siro Héctor Puricelli Gunnar Nordahl (23)
Neapol Neapol Stadio della Liberazione Eraldo Monzeglio (1.–16. kolo)
Amedeo Amadei
Luís Vinício (16)
Novara Novara Stadio Comunale Giuseppe Ottina (1.–13. kolo)
Severino Feruglio
Helge Bronée (10)
Padova Padova Stadio Silvio Appiani Nereo Rocco Amedeo Bonistalli (12)
Pro Patria Busto Arsizio Stadio Comunale Imre Senkey (1. –12. kolo)
Carlo Reguzzoni
Guglielmo Toros (7)
Řím Řím Stadio dei Centomila György Sárosi Dino da Costa (12)
Sampdoria Janov Stadio Luigi Ferraris Paolo Tabanelli + Lajos Czeizler Eddie Firmani (17)
SPAL Ferrara Stadio Comunale Fioravante Baldi Guido Macor (9)
Turín Turín Stadio Filadelfia Annibale Frossi Horst Buhtz (10)
Triestina Terst Stadio Comunale Severino Feruglio (1. –9. kolo)
Piero Pasinati
Sergio Brighenti (8)
Vicenza Vicenza Stadio Romeo Menti Béla Guttmann (1. –26. kolo)
Umberto Menti
Américo Murolo (10)
Poř. Tým Z V R P VG OG B
1. Fiorentina 34 20 13 1 59 20 53
2. Milán 34 16 9 9 70 48 41
3. Inter 34 16 7 11 57 36 39
4. Lazio 34 14 11 9 54 46 39
5. Boloňa 34 15 7 12 68 52 37
6. Řím 34 11 13 10 43 40 35
7. Sampdoria 34 12 11 11 51 54 35
8. Padova 34 14 6 14 41 43 34
9. SPAL 34 10 13 11 40 39 33
10. Janov 34 12 9 13 50 52 33
11. Turín 34 12 9 13 43 45 33
12. Juventus 34 8 17 9 32 37 33
13. Vicenza 34 10 13 11 31 40 33
14. Neapol 34 10 12 12 46 49 32
15. Atalanta 34 11 9 14 50 55 31
16. Triestina 34 10 10 14 27 44 30
17. Novara 34 8 10 16 45 51 26
18. Pro Patria 34 3 9 22 31 87 15
Poznámky
  • Z = Odehrané zápasy; V = Vítězství; R = Remízy; P = Prohry; VG = Vstřelené góly; OG = Obdržené góly; B = Body
  • za výhru 2 body, za remízu 1 bod, za prohru 0 bodů.
  • při rovnosti bodů rozhodovalo skóre.
     Mistr ligy + kvalifikoval se do Poháru PMEZ
     Kvalifikoval se na Latinský pohár
     Sestup do Serie B

Statistiky

[editovat | editovat zdroj]

Výsledková tabulka

[editovat | editovat zdroj]
  Atalanta Boloňa Fiorentina Janov Inter Juventus Lazio Milán Neapol Novara Padova Pro Patria Řím Sampdoria SPAL Turín Triestina Vicenza
Atalanta 1:0 0:0 2:2 1:1 1:1 1:1 4:3 1:2 2:1 0:2 4:1 1:1 4:1 4:3 1:2 2:0 3:0
Boloňa 1:0 0:2 4:1 2:3 0:1 0:2 2:1 3:1 3:2 3:1 6:1 1:0 5:2 2:2 6:1 3:1 1:1
Fiorentina 4:1 0:0 3:1 0:0 2:0 4:1 3:0 0:0 4:2 1:0 4:1 2:0 0:0 0:0 2:0 1:0 2:0
Janov 2:1 2:1 3:1 4:3 0:0 3:3 3:1 3:1 2:0 0:0 3:0 3:3 2:1 1:1 3:1 1:0 2:2
Inter 1:2 0:3 1:3 3:0 0:2 2:3 2:1 3:0 2:0 0:1 4:0 1:1 7:1 3:1 1:0 0:0 0:2
Juventus 2:1 2:2 0:4 1:0 1:0 1:0 0:0 0:1 2:2 3:0 3:1 0:0 2:2 2:2 0:2 0:1 0:0
Lazio 2:2 2:2 2:2 2:0 2:2 2:0 2:3 1:1 2:0 3:1 2:0 1:0 1:2 3:0 0:1 1:1 1:3
Milán 4:1 3:0 0:2 3:2 1:2 3:1 1:3 0:0 4:2 4:1 3:3 4:1 6:1 2:0 3:1 1:0 0:0
Neapol 0:3 3:3 2:4 2:1 0:2 1:1 1:2 2:0 0:2 1:0 8:1 1:1 3:1 2:2 2:2 3:2 0:0
Novara 2:1 2:0 1:1 1:2 2:2 0:0 6:2 3:4 1:0 3:0 2:1 2:2 1:2 1:1 1:2 0:1 2:0
Padova 5:1 3:1 0:1 2:1 1:0 1:1 1:2 1:5 1:1 2:1 2:1 2:0 1:3 0:0 2:0 4:0 3:1
Pro Patria 2:0 2:2 2:2 1:0 0:4 2:2 1:2 1:1 0:0 0:0 0:2 3:5 2:0 1:2 1:1 1:4 0:1
Řím 3:2 2:0 1:1 2:0 1:0 1:1 0:0 0:0 2:1 2:1 1:1 1:0 1:2 1:1 2:1 4:1 4:1
Sampdoria 4:0 2:5 0:0 0:0 3:2 2:0 1:1 2:2 3:0 1:1 0:1 7:0 1:0 3:1 0:0 1:0 1:1
SPAL 0:0 2:1 0:1 1:0 0:1 0:0 1:0 0:0 1:2 2:0 2:0 2:1 1:0 1:1 1:2 4:0 5:0
Turín 1:3 1:0 0:1 2:2 0:2 0:0 2:2 1:1 1:4 2:1 2:0 6:0 2:1 2:1 0:0 5:0 0:0
Triestina 0:0 1:3 1:1 2:0 0:0 1:1 1:0 1:3 2:1 0:0 1:0 1:0 0:0 0:0 3:1 1:0 0:2
Vicenza 1:0 2:3 1:1 2:1 0:2 3:2 0:1 1:3 0:0 0:0 0:0 1:1 2:0 0:0 2:0 1:0 1:1

Střelecká listina

[editovat | editovat zdroj]
Pořadí Jméno Klub Branky
1. Gino Pivatelli Boloňa 29
2. Gunnar Nordahl Milán 23
3. Giuseppe Virgili Fiorentina 21
4. Adriano Bassetto Atalanta 18
5. Eddie Firmani Sampdoria 17
6. Juan Alberto Schiaffino Milán 16
Luís Vinício Neapol 16
8. Attilio Frizzi Janov 14
9. Miguel Montuori Fiorentina 13
Mario Tortul Sampdoria 13
Serie A
Vítěz pro rok 1955/56
ACF Fiorentina

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Serie A 1955-1956 na italské Wikipedii.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Šablona:Evropský fotbal 1955/56