Sedm poutních kostelů v Římě

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mapa z poloviny 17. století zobrazující sedm poutních kostelů v Římě

Sedm poutních kostelů v Římě (it. Le sette chiese) je označení římských kostelů, ve kterých je možné při pouti získat odpustky. Pouť „sedmi kostelů“, kterou původně vymyslel svatý Filip Neri v období kolem Svatého roku 1550,[1] je jednou z nejstarších římských tradic. Jedná se o asi 25 km dlouhou poutní trasu, která se táhne celým městem, zasahuje do římské krajiny, katakomb a se zastávkami u některých velkolepých římských bazilik.[2]

Jako sídlo papeže a římské kurie, jakož i místo, kde se nachází mnoho památek a relikvií spojených s apoštoly, světci a křesťanskými mučedníky, byl Řím dlouho cílem poutníků. Via Francigena byla starobylá poutní cesta mezi Anglií a Římem. Bylo zvykem zakončit pouť návštěvou hrobů svatých Petra a Pavla. Pravidelně se někteří nechávali strhnout k cestě do Říma kvůli duchovním užitkům, které získávali během jubilea Svatého roku. Tyto užitky – odpustky někdy vyžadovaly návštěvu konkrétního kostela nebo kostelů. Poutníci nemuseli navštívit každý kostel.[3]

Původ trasy[editovat | editovat zdroj]

Tradici návštěvy všech sedmi kostelů zahájil Filip Neri[4] kolem roku 1553, aby propojil pospolitost a sdílení společné duchovní zkušenosti prostřednictvím objevování dědictví prvních světců. Neri sestavil itinerář, který zahrnoval návštěvu baziliky svatého Petra, dále svatého Pavla za hradbami, svatého Šebestiána, svatého Jana Lateránského, Svatého kříže v Jeruzalémě, svatého Vavřince za hradbami a nakonec svaté Marie Větší. S několika přáteli a známými se scházel před svítáním a vydával se na pouť. V každém kostele se modlili, zpívali hymny a Neri pronesl krátké kázání.[5]

V zahradách vily Mattei byla předem připravena jednoduchá večeře. Rodina Matteiových otevřela poutníkům své pozemky k odpočinku a poskytla jim chléb, víno, sýr, vejce, jablka a salám. Během těchto „pikniků“ hráli hudebníci a vystupovali zpěváci. Tyto poutě měly být protipólem k hlučnému chování o masopustu.[5]

Kostely[editovat | editovat zdroj]

Poutní kostel Panny Marie, Matky Božské lásky od roku 2000

V Římě je sedm kostelů Svatého roku (řazeno podle pořadí):[6]

  1. Bazilika svatého Jana Lateránského (hlavní arcibazilika);
  2. Bazilika svatého Petra (hlavní papežská bazilika);
  3. Bazilika svatého Pavla za hradbami (hlavní papežská bazilika);
  4. Bazilika Panny Marie Sněžné (hlavní papežská bazilika);
  5. Bazilika svatého Vavřince za hradbami (menší papežská bazilika);
  6. Bazilika Svatého Kříže v Jeruzalémě (menší bazilika);
  7. Bazilika svatého Šebestiána za hradbami (menší bazilika).
Pro rok 2000 byla papežem Janem Pavlem II. bazilika sv. Šebestiána nahrazena Svatyní Panny Marie Božské lásky (svatyně).[7]

Baziliku svatého Petra a baziliku svatého Pavla za hradbami určil papež Bonifác VIII. jako poutní kostely pro první Svatý rok v roce 1300. Papež Klement VI. přidal baziliku svatého Jana Lateránského ve Svatém roce 1350 a papež Řehoř XI. přidal baziliku Santa Maria Maggiore v roce 1375. To jsou čtyři hlavní papežské baziliky v Římě. Každá z nich obsahuje Svatou bránu, která se otevírá pouze během oficiálních jubilejních let.[3] Svatyni Panny Marie Božské lásky přidal papež Jan Pavel II. k Velkému jubileu v roce 2000, kdy nahradila baziliku svatého Šebestiána za hradbami. Mnozí poutníci však stále dávají přednost sedmi bazilikám z doby před rokem 2000, a tak navštěvují kromě bazilik potřebných k získání odpustku nebo dokonce místo Santuária také baziliku svatého Šebestiána (vzhledem k tomu, že procházka od Santuária do vnitřního města Říma zabere jen sama o sobě nejméně půl dne a že za návštěvu kterékoli ze čtyř hlavních bazilik je tak či tak odpustek), někteří poutníci část trasy projdou pěšky a na zbytek použijí taxi nebo veřejnou dopravu.[8] Pro připravovaný Svatý rok 2025 je opět zařazena mezi sedm poutních kostelů v Římě opět bazilika sv. Šebestiána.[2]

Putování po sedmi kostelech se tradičně koná ve středu Svatého týdne.

V Turecku se také koná poutní trasa Sedm církví, která navštěvuje všech sedm křesťanských církví zmíněných v knize Zjevení (Efez, Smyrna, Pergamon, Thyatiry, Sardy, Filadelfie a Laodikeia).[9]

Klasických sedm poutních kostelů v Římě[editovat | editovat zdroj]

Průvodci po Římě[editovat | editovat zdroj]

San Paolo alle Tre Fontane

Průvodci existují již od starověku. Periplus byl rukopis se seznamem přístavů a pobřežních pamětihodností v pořadí a s přibližnými vzdálenostmi, které mohl kapitán lodi očekávat podél pobřeží.[10] Itinerarium byla starořímská silniční mapa ve formě mapy s vyznačením měst, vesnic (vici) a dalších zastávek s uvedením vzdáleností.

První průvodce po středověkém Římě vznikl ve 12. století pro potřeby cestovatelů do Říma. Sedm poutních kostelů v Římě je v průvodci od Franziniho (1595) uvedeno v následujícím pořadí: Giovanni Laterano, San Pietro, San Paolo fuori le mura, Santa Maria Maggiore, San Lorenzo fuori le mura, San Sebastiano a Santa Croce in Gerusalemme.[11] Giovanni Baglione ve své knize uvádí devět hlavních římských kostelů, přičemž poněkud svérázně přidává kostel Santa Maria Annunziata dei Gonfalone a trojici kostelů známých kdysi jako alle Tre Fontane a nacházejících se na místě umučení svatého Pavla: Santi Vincenzo e Anastasio alle Tre Fontane, Santa Maria Scala Coeli a San Paolo alle Tre Fontane.[12]

Průvodci před polovinou 18. století jsou určeni pro ty, kdo se vydávají na církevní pouť, zatímco ti pozdější zahrnují průvodce pro ty, kdo se zajímají o kulturu, antiku a umění, přičemž si zachovávají odstup od zaměření na zbožná hlediska.

Ty sice měly i nadále svůj význam, ale v 18. století přitahovaly jeho bohaté dějiny a poklady italského umění také kulturní poutníky na Kavalírské cesty po Evropě, které téměř vždy zahrnovaly Řím. K prvním zastáncům patřil Richard Lassels ve své knize o cestě do Itálie z roku 1670. Tyto spisy nyní slouží v odborné literatuře o dějinách Říma, současných i minulých.

Mezi předmoderní průvodce či itineráře po Římě patří např:

  • Mirabilia Urbis Romae. [s.l.]: [s.n.], cca 1140. (latinsky) Anonym. 
  • ALBERTI, Leon Battista. Descriptio urbis Romae. [s.l.]: [s.n.], cca 1433. (latinsky) 
  • BIONDO, Flavio. Roma Instaurata. [s.l.]: [s.n.], napsáno 1444, vytištěno 1481. (latinsky) 
  • FRANZINI, Girolamo. Le cose Maravigliose dell'alma citta de Roma. Řím: Guglielmo Facciotto, 1595. Dostupné online. (italsky) 
  • GIOIOSO, Antonio Maria. Le cose Maravigliose dell'alma citta de Roma. Řím: Guglielmo Facciotto, 1608. Dostupné online. (italsky) 
  • Guida Angelica Perpetua per visitar le chise , che sono dentro e fuori di Roma. Řím: il Moneta, 1670. Dostupné online. (italsky) Anonym. 
  • TITI, Filippo. Studio di Pittura scoltura et architettura nelle Chiese di Roma. [s.l.]: [s.n.], 1674. (italsky) 
  • SEBASTIANO, Pietro de'. Viaggio Curioso di Roma Sagra e Profana Gentile, per contentare i Forastieri. Řím: il Moneta, 1683. Dostupné online. (italsky) 
  • SEBASTIANO, Pietro de'. Viaggio Curioso de' Palazzi e ville più notabile di Roma. [s.l.]: [s.n.], 1683. Dostupné online. (italsky) 
  • Romae Antiquae Notitia or the antiquities of Rome. [s.l.]: Basil Kennett, 1713. Dostupné online. Dvojdílně. 
  • VASI, Giuseppe. Indice istorico del gran prospetto di Roma: ovvero Itinerario Istruttivo. [s.l.]: [s.n.], 1765. (italsky) 
  • FEA, Carlo. Nuova Descrizione di Roma Antica e Moderna e de suoi Contorni. Svazek 1. [s.l.]: [s.n.], 1820. (italsky) 

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Seven Pilgrim Churches of Rome na anglické Wikipedii.

  1. ↑ POLC, Jaroslav V. Svaté roky (1300–1983). Olomouc: Matice cyrilometodějská, 1999. 160 s. ISBN 80-7266-041-1. S. 51. 
  2. ↑ a b The Seven Churches Pilgrimage [online]. iubilaeum2025.va [cit. 2024-04-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b SMITH, Joan Merkel. Jubilee in Rome: A Pilgrim's Report [online]. St. Anthony's Messenger [cit. 2024-04-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ SCHNEIBLE, Ann. Visiting the Seven Pilgrim Churches of Rome [online]. Zenit, 2012-11-12 [cit. 2024-04-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b St. Philip's 'Picnic', The Pontifical Congregation of the Oratory [online]. brooklynoratory.org, 2016-02-07, rev. 2016-02-14 [cit. 2024-04-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-02-07. (anglicky) 
  6. ↑ Churches and Basilicas in Rome [online]. aboutroma.com [cit. 2024-04-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Jubilee 2015: visiting the Seven Major Churches of Rome [online]. civitavecchia.portmobility.it, 2015-07-05, rev. 2016-09-15 [cit. 2024-04-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ BRET, Thoman OFS. A pilgrimage to the Seven Churches of Rome [online]. Aletheia, 2021-01-06 [cit. 2024-04-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Zj 1, 9–19 (Kral, ČEP)
  10. ↑ KISH, George. A Source Book in Geography. Cambridge: Harvard University Press, 1978. Dostupné online. ISBN 0-674-82270-6. S. 21. (anglicky) 
  11. ↑ FRANZINI, Girolamo. Le cose Maravigliose dell'alma citta de Roma. Řím: Guglielmo Facciotto, 1595. Dostupné online. (italsky) 
  12. ↑ BAGLIONE, Giovanni. Le nove chiese di Roma. [s.l.]: [s.n.], 1639. Dostupné online. (italsky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Svaté roky
Řádné
1300 • 1350 • 1390 • 1400 • 1450 • 1475 • 1500 • 1525 • 1550 • 1575 • 1600 • 1625 • 1650 • 1675 • 1700 • 1725 • 1750 • 1775 • 1800 • 1825 • 1850 • 1875 • 1900 • 1925 • 1950 • 1975 • 2000 • *2025
Mimořádné
1423 • 1585 • 1655 • 1745 • 1886 • 1933 • 1966 • 1983 • 2015 • *2033
Ostatní jubilejní
1518 • 1826 • 1854 • 1858 • 1867 • 1869 • 1879 • 1881 • 1913 • 1929
Tematické
1954 I. Mariánský rok • 1967 I. Rok víry • 1987 II. Mariánský rok • (Příprava jubilea 2000: 1997 Rok Ježíše Krista • 1998 Rok Ducha Svatého • 1999 Rok Boha Otce) • 2002 Rok růžence • 2004 Rok eucharistie • 2008 Rok sv. Pavla • 2009 Rok kněží • 2012 II. Rok víry • 2014 Rok zasvěceného života • 2015 Rok Božího milosrdenství • 2020 Rok sv. Josefa • 2021 Rok rodiny
Související jevy
Svaté roky označené kurzivou byly připravované, ale neuskutečnily se. *Hvězdička před letopočtem znamená připravované jubileum.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sedm_poutních_kostelů_v_Římě&oldid=23904287“