Milostivé léto
Milostivé léto v obecném smyslu označuje odpuštění dluhů a propuštění otroků. Přestože toto slovní spojení má biblický původ, v přeneseném významu se používá i mimo náboženské prostředí.
Biblický původ[editovat | editovat zdroj]
Termínem „milostivé léto“ je v českých Biblích překládán hebrejský výraz „jovel“ (יוֹבֵל), od něhož je odvozeno slovo „jubileum“. Samotný výraz „jovel“ je však v Tanachu užíván nejen k označení jubilejního roku neboli každého padesátého roku coby „milostivého léta“,[1] ale též „beraního rohu“.[2] Oba významy však spolu úzce souvisejí, neboť troubením na beraní roh, jenž je též označován hebrejským výrazem „šofar“ (שׁוֹפָר), bylo „milostivé léto“ vyhlašováno o svátku Jom kipur.[3] I když je výraz „jovel“ překládán výše uvedenými termíny, přesto jeho přesnější význam vyjádřuje něco, co se „nese zpátky“.[4] Ostatně na tento význam odkazuje celé hlavní ustanovení Tóry, jež se nachází ve Třetí knize Mojžíšově[5] a jež se týká způsobu zachovávání „milostivého léta“. Zde Hospodin přikazuje svému národu každý sedmý rok neobdělávat půdu a o to, co na ní vyroste, se podělit s chudými. Po sedmi sedmiletých obdobích, tedy každý padesátý rok, má být vyhlášeno „milostivé léto“, kdy mají být otroci izraelského původu propuštěni, a má jim být navrácen majetek, o který přišli.[6]
Milostivé léto v římskokatolické církvi[editovat | editovat zdroj]
Biblická idea našla svou odezvu v římskokatolické církvi, která od roku 1300 slaví pravidelné i mimořádné Svaté roky.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Lv 25, 11 (Kral, ČEP)
- ↑ Joz 6, 5 (Kral, ČEP)
- ↑ NEWMAN, Ja‘akov; SIVAN, Gavri’el. Judaismus od A do Z. Praha: Sefer, 1998. ISBN 80-900895-3-4. Heslo ŠOFAR, s. 215.
- ↑ BUBER, Martin. Biblický humanismus. Vybrané spisy k Bibli a židovství. Praha: Malvern, 2019. ISBN 978-80-7530-206-9. S. 111.
- ↑ Lv 25, 8–55 (Kral, ČEP)
- ↑ Lv 27, 24 (Kral, ČEP)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- NOVOTNÝ, Adolf. Biblický slovník. Praha: Kalich, 1956. Heslo „Léto milostivé“, s. 374.