Rudolf Voříšek
| Rudolf Voříšek | |
|---|---|
| Narození | 3. února 1909 Hodonín |
| Úmrtí | 1. listopadu 1953 (ve věku 44 let) vazební věznice Praha Pankrác nebo Praha |
| Příčina úmrtí | leukemie |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
| Povolání | filozof, publicista, překladatel, redaktor, středoškolský učitel a učitel |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
PhDr. Rudolf Voříšek (3. února 1909 Hodonín – 1. listopadu 1953 Praha, věznice Pankrác[1]) byl český filosof, překladatel a redaktor. Zabýval se filosofií existencialismu. Byl zakladatelem katolické revue Řád, redaktorem časopisu Vyšehrad a stejnojmenného nakladatelství. Po komunistickém převratu roku 1948 byl propuštěn a roku 1952 ve vykonstruovaném politickém procesu odsouzen na 11 let. V pracovním táboře pro těžbu uranu Bytíz onemocněl leukémií a zemřel.
Život
[editovat | editovat zdroj]Rudolf Voříšek se narodil 3. února 1909 v Hodoníně. Byl jediným synem majitele koloniálu Martina Voříška. Po ukončení reálky odešel na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde roku 1934 obhájil disertační práci Existenciální filosofie Martina Heideggera a Karla Jasperse a promoval. Filosofii existencialismu se věnoval i v dalších letech, přičemž usiloval o její skloubení s křesťanstvím.[2]
Na konci roku 1932 R. Voříšek s několika přáteli založil katolickou revue Řád (zanikla roku 1944).[2] Ve 30. letech Voříšek viděl nebezpečí nejen v nacistickém režimu Třetí říše, ale i ve Stalinském Sovětském svazu. Proto přeložil studie francouzských myslitelů Henriho Daniela-Ropse a Josepha-Vincenta Ducatillona, které vyšly roku 1937 pod názvem Rudé plameny nad Evropou. Po ustavení československého komunistického režimu v roce 1948 tato předválečná kritika komunismu přispěla k jeho tragickému osudu.[2]
Za druhé republiky Rudolf Voříšek vydal brožuru Úpadek a sláva českých dějin a v publikování pokračoval i za druhé světové války. V dubnu 1945 se oženil s Marií Čulíkovou. Měli spolu syna Vojtěcha (1947) a dceru Ludmilu (1948).[2]
Po druhé světové válce byl R. Voříšek redaktorem katolického časopisu Vyšehrad a v letech 1947–1948 se na jeho řízení podílel. Po únorovém komunistickém převratu bylo vydávání časopisu zastaveno a Voříšek přešel do nakladatelství Vyšehrad. I to však bylo zanedlouho zakázáno a v letech 1951–1952 byli propuštěni a v politických procesech odsouzeni mnozí jeho redaktoři (Bedřich Fučík, Ladislav Jehlička, Ladislav Kuncíř, Václav Šnajdr) a spolupracovníci (Josef Kostohryz, Václav Renč, Zdeněk Kalista, František Křelina, Josef Myslivec a Josef Knap).[2]
R. Voříšek byl z nakladatelství propuštěn roku 1951 a následně krátce pracoval v družstvu Drupol. Dne 9. června 1952 byl zatčen. Dne 6. srpna 1952 byl v tajném politickém procesu odsouzen pro vykonstruovaný trestný čin velezrady k odnětí svobody na 11 let, k propadnutí majetku, k peněžitému trestu a ztrátě občanských práv. Jeho vězeňská anabáze začala ve vazbě ve věznici Pankrác, pokračovala ve věznici Vinařice a následně v pracovním táboře Bytíz u Příbrami, kde se těžila uranová ruda pro sovětský jaderný program.[2]
Manželka Marie Voříšková o něm půl roku neměla žádnou zprávu. Pozvána byla až na samotný proces. Rodina pak zůstala bez prostředků a Marie musela pracovat jako dělnice a uklízečka. Dcera Ludmila později vzpomínala, jak jako malá navštívila otce ve věznici Vinařice. Protože byly Vánoce, donesla mu čokoládovou figurku, kterou ale dozorce ihned rozdrtil, zřejmě aby v ní nebylo nic schováno.[3] Svým dětem R. Voříšek v dopisech posílal básně.[4] Do vězení byl odsouzen rovněž Voříškův strýc, který byl katolickým knězem.[5]
Dne 1. listopadu 1953 R. Voříšek v pankrácké vězeňské nemocnici zemřel na leukemii. Rodině bylo umožněno jej pohřbít do rodinné hrobky na Olšanském hřbitově, avšak pod podmínkou, že nebude žádné parte, na pohřbu bude přítomna pouze rodina a nikdo nepromluví. Na pohřeb dohlíželi příslušníci Státní bezpečnosti.[4] Plné rehabilitace se R. Voříšek dočkal až 22. října 1991.[3]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]- Existenciální filosofie Martina Heideggera a Karla Jasperse, nepublikovaná disertační práce na UK, 1934
- Úpadek a sláva českých dějin (Vyšehrad, 1940)
- Maurice Roelants: Vysněný život (překlad z vlámského originálu, 1941)[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Rudolf Voříšek (* 1909, † 1953) [online]. Databáze českého uměleckého překladu [cit. 2020-12-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f Průkopník křesťanského existencialismu u nás. Katolický týdeník [online]. 2010-08-17 [cit. 2020-12-30]. Dostupné online.
- ↑ a b VOŘÍŠKOVÁ, Ludmila. Jak je daleko z paloučku na Pankrác? Pro smrt sedmnáct měsíců.. In: VITTVAROVÁ, Zuzana. Osudová kaňka. Příběhy dcer politických vězňů Československa. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2011. ISBN 978-80-87378-90-8. S. 469.
- ↑ a b Voříšková, 2011, s. 470.
- ↑ Voříšková, 2011, s. 471.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- VOŘÍŠEK, Rudolf. Myšlení a symbol. In: KRATOCHVIL, Antonín. Básníci ve stínu šibenice. Řím: Křesťanská akademie, 1976. S. 72–77.
- VOŘÍŠKOVÁ, Ludmila. Jak je daleko z paloučku na Pankrác? Pro smrt sedmnáct měsíců.. In: VITTVAROVÁ, Zuzana. Osudová kaňka. Příběhy dcer politických vězňů Československa. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2011. Dostupné online. ISBN 978-80-87378-90-8. S. 469–472.
- MLEJNEK, Josef. „Tak vy jste ta pozitúra z Řádu...“ Zapomenutý český filosof Rudolf Voříšek (3. února 1909 – 1. listopadu 1953). Kontexty VI. 2014, roč. VI. (XXV.), čís. 1, s. 74–76. ISSN 1803-6988.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Průkopník křesťanského existencialismu u nás. Katolický týdeník [online]. 2010-08-17 [cit. 2020-12-30]. Dostupné online.
- VYŠEHRAD. www.slovnikceskeliteratury.cz [online]. Slovník české literatury po roce 1945, rev. 2015-01-30 [cit. 2020-12-30]. Dostupné online.
