Rudo Moric

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Rudo Moric
Narození 27. března 1921
Sučany
Úmrtí 26. listopadu 1985 (ve věku 64 let)
Bratislava
Povolání spisovatel
Ocenění národní umělec (1984)
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Rudo Moric, (pseudonymy Rudo Mor, R. M. Sučiansky a další) (27. března 1921, Sučany26. listopadu 1985, Bratislava) byl slovenský prozaik a publicista.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině železničáře a vzdělání získával v Sučanech, Martině a v učitelském ústavu v Bánovcích nad Bebravou. Později pokračoval ve vzdělávání při zaměstnání na Pedagogické fakultě Univerzity Komenského v Trnavě, kde získal doktorát z filozofie. Po ukončení studia působil v letech 1941-43 jako učitel v Belé. Jako příslušník 1. čs. armády na Slovensku se aktivně zúčastnil SNP, po jeho potlačení byl internován v zajateckých táborech v Rakousku. V letech 1946-48 pokračoval v učitelské dráze ve Stupavě, kde také vydával dětský časopis Okienko Záhoria, byl dramaturgem školy filmu, později pracovníkem Výzkumného ústavu pedagogického a tajemníkem Svazu slovenských spisovatelů. V roce 1959 se stal ředitelem vydavatelství Mladé letá a od roku 1964 byl předsedou výboru Slovenského literárního fondu, jehož úkolem bylo podporovat tvůrčí činnost v oblasti původní umělecké a vědecké literatury. Jako jeho ředitel dbal na vyváženou ediční politiku, přičemž po celou dobu svého působení ve vydavatelství vytvářel publikační prostor pro mladou generaci. Jeho přičiněním došlo roku 1968 i k obnovenému vydávání Sluníčka, nejznámějšího meziválečného časopisu pro děti.

Jeho knihy měly velký ohlas doma i v zahraničí. Hojně byly překládány do srbochorvatštiny, bulharštiny, polštiny, ruštiny, maďarštiny a němčiny.

Působení[editovat | editovat zdroj]

  • 1941-1943 učitel, Belá
  • 1944-1945 voják v SNP; byl v německém zajetí
  • 1946-1948 učitel, Stupava (zde redigoval a vydával časopis pro děti Okénko Záhoří)
  • 1948-1950 dramaturg Školfilmu - Ústav pro školní a osvětový film
  • 1950-1959 pracovník Výzkumného ústavu pedagogického
  • 1959-1985 ředitel vydavatelství Mladé letá
  • 1959 tajemník Svazu slovenských spisovatelů
  • 1964-1970, 1974-1984 předseda výboru Slovenského literárního fondu

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 1975 zasloužilý umělec
  • 1984 národní umělec
  • 1956, 1959, 1969 Cena vydavatelství Mladé letá
  • 1968 Cena Fraňa Krále za tvorbu pro děti a mládež
  • 1971 Cena Svazu Slovenská spisovatelů za knihu Pohádky z lesa
  • Na Čestnou listinu IBBY byly zapsány knihy Pohádky z lesa (1974), Pohádky z ostrova orchidejí (1979).
  • 1980 Cena Svazu Slovenská spisovatelů za knihu Podivuhodné příběhy Adama Brezuľu
  • 1983 Čestné uznání v Ceně Maxima Gorkého za knihu Žalobníček

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Čtyřicátá léta[editovat | editovat zdroj]

Publikovat začal v 40. letech 20. století v časopisech pro děti Přítel dítek a Sluníčko. Později přispíval do Okénka Záhoří, které sám redigoval. Knižně debutoval roku 1947 prózou Lyžař Martin. V ní i následujících prózách Žofka (1948) a Družina z Dlouhé ulice (1949) navázal na meziválečný model triviální společenské prózy, který přehlížel dobovou sociální realitu a svět dětí stylizoval výhradně ze zábavně-výchovné pozice. V knižní povídce Miško hrdina (1949) tematizoval již společenskou realitu, protifašistický motiv však i tentokrát vyjádřil způsobem tradiční výchovné prózy. Roku 1951 vydal román Exploze, ve kterém v intencích poúnorové interpretace SNP představil dobovému dětskému čtenáři protifašistický odboj. Ve smyslu poúnorových názorů na dětskou literaturu jako prostředku ideologické výchovy mladých generací napsal i romány z učňovského prostředí Tři roky (1951) a První ze dvora (1953).

Padesátá léta[editovat | editovat zdroj]

V knize Mistr pästiarskych rukavic (1954) zbeletrizoval život olympijského vítěze Jána Zachary, v literární reportáži Přes šedesát štítů (1956) zpracoval zimní horolezecký přechod Vysokými Tatrami. Ke kvalitnímu reflektování sportovní tematiky dospěl však až na začátku 60. let ve sbírce povídek Smutný Suarez (1962), v níž sportovní téma prezentoval jako prostředek mravní sebaprojekce. Působivé etické podloží je příznačné i pro jeho nejznámější a umělecky nejhodnotnější práci Z myslivecké kapsy (1955). Následující kniha, vědecko-fantastický román se špionážní zápletkou Případ "Tuberlicín" (1957) je návratem k předchozí popisnosti a literátskosti. Standardní úroveň bez metaforického myšlenkového poselství moderního cestopisného žánru, má i cestopisná próza inspirovaná pobytem ve Vietnamské lidové republice Při zakleté řece (1958).

Šedesátá a sedmdesátá léta[editovat | editovat zdroj]

Začátkem 60. let - pod vlivem poetiky dětského aspektu - se zaměřil znovu na společenskou prózu ze života dětí (Našel jsem vám kamarády, 1960; Třikrát jsem ujel, 1961; Oktávia jde stovkou, 1964), výchovná koncepce dětské beletristiky mu však nedovolovala propracovat se k objevení autentického dětského světa. Přijatelnější výsledek dosáhl sérií autorských pohádek, později shrnutých do souboru Pohádky z lesa (1971), v nichž se vrátil ke své bytostné tématu, k přírodě. Prostřednictvím analogie mezi světem přírody a světem lidí uvedl v nich čtenáře do koloběhu života, do jeho elementárních etických vztahů.

V 60. letech rozšíril svůj žánrově-tematický rejstřík i o historicko-životopisný román Teď ho soudí nepřátelé (1967). Přes tragický osud rodáka učitele Jiřího Langsfelda zobrazil v něm národní entuziasmus a mravní imperatívnost romantické generace během revolučních let 1848 - 49. Rodný region ho inspiroval i k napsání turčianských pověstí O Blažejovi, co se nebál ( 1975). Po knížkách inspirovaných návštěvou Kuby (Světlo náčelníka Hatueya, 1975; Pohádky z ostrova orchidejí, 1976) na podkladě materiálu, které sesbírali a zpracovali Igor a Dušan Janotovci, napsal sbírku bratislavských pověstí Zvon lumpy (1979), kterou rozmnožil stávající literární adaptace podunajského a bratislavského slovenského folklóru. Kvantitativním rozšířením dobového čtenářského repertoáru byla i kniha Podivuhodné příběhy Adama Brezuľu (1980), v níž se inspiroval tradicí prášilovských příběhů.

Osmdesátá léta[editovat | editovat zdroj]

V 80. letech napsal ještě několik knížek pro čtenáře mladšího školního věku, popisný realismus a sklon k didaktičnosti, dva atributy příznačné pro celou jeho tvorbu, mu však nedovolily překročit vlastní limity a dospět k umělecké výpovědi. Román Sen značky Pelé (1987), situovaný do brazilského sociálního a sportovního prostředí, jeho tvorbu definitivně uzavřel. Posmrtně vyšel i výběr z jeho literární publicistiky Dětství tohoto času (1986), který dokumentuje jeho vlastní celoživotní zájem o literární tvorbu pro děti a mládež, jeho manažerské aktivity a různé ediční projekty, které jako dlouholetý ředitel vydavatelství Mladé letá inicioval a podporoval.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Díla pro děti[editovat | editovat zdroj]

  • 1947-Lyžař Martin, výchovně zábavná literatura, knižní debut
  • 1948-Žofka, výchovně zábavná literatura
  • 1949-Družina z Dlouhé ulice, výchovně zábavná literatura
  • 1949-Miško hrdina, příběh z období SNP
  • 1950-Pozor, film! , beletrizovaná naučná kniha
  • 1951-Exploze, příběh z období SNP
  • 1951-Tři roky, román z učňovského prostředí
  • 1952-Jak jsme se hráli
  • 1953-První ze dvora, román z učňovského prostředí
  • 1954-Mistr pästiarskych rukavic, publicistické-umělecký životopis olympijského vítěze Jana Zachary
  • 1955-Z myslivecké kapsy, sbírka povídek, které jsou koncipovány jako vzpomínky starého hajného z Kysuc
  • 1956-Přes šedesát štítů, reportážní román o horolezcích ve Vysokých Tatrách
  • 1957-Případ "Tubercilín", špionážní a vědecko-fantastický román
  • 1958-Při zakleté řece, cestopisné dílo pro děti z pobytu ve Vietnamu
  • 1960-Našel jsem vám kamarádů, sbírka krátkých próz
  • 1961-Třikrát jsem ujel, dětský román o cikánském chlapci z dětského domova
  • 1962-Smutný Suarez, sbírka sportovních povídek
  • 1962-O divoké kachničky, pohádka
  • 1962-Co je rychlejší, leporelo
  • 1964-Oktávia jde stovkou
  • 1965-Kukaččí pohádka, pohádka
  • 1966-Srneček Parožtek, pohádka
  • 1967-Srnka s červenými hvězdičkami, pohádka
  • 1969-Jak zmije Klikatá o ocas přišla, pohádka
  • 1972-O mušce světlušky, pohádka
  • 1973-O Harikovi a Billovi, dvou kamarádech, pohádka
  • 1970-Jak se princezna Nurk ztratila a jak se našla, pohádka
  • 1971-Pohádky z lesa, sbírka próz
  • 1975-O Blažejovi, co se nebál, sbírka pověstí převážně z Turca
  • 1975-Světlo náčelníka Hatueya, kniha inspirovaná jeho návštěvou Kuby
  • 1976-Jak jsem křtil medvěda, cyklus krátkých próz
  • 1976-O Pichuľkovi, světlušce a mravencích Pobehajcích, pohádka
  • 1976-Pohádky z ostrova orchidejí, kniha inspirovaná jeho návštěvou Kuby
  • 1977-Po lesních stezkách, sbírka próz
  • 1977-Koník mistra Machulky, pohádky
  • 1977-O dvou mravencích Pobehajcích, pohádka
  • 1978-Můj velký malý kamarád, kniha krátkých próz o současných dětech
  • 1979-Zvon lumpy, sbírka bratislavských pověstí
  • 1980-Podivuhodné příběhy Adama Brezuľy, kniha autorských pohádek inspirovaných lidovým vypravěčem Adamem Brezuľem
  • 1980-Žalobníček, kniha krátkých próz o současných dětech
  • 1983-Hlupáček s velikánskou jednotkou

Díla pro dospělé[editovat | editovat zdroj]

  • 1964-Takový je svět, sbírka povídek
  • 1967-Teď ho soudí nepřátelé, životopisný-historický román
  • 1969-Sen o chlebě, autobiografické krátké prózy z období jeho zajetí po SNP
  • 1977-Smrt třicetsedmičky, cyklus povídek o osudech mužů obsluhujících během SNP kanón ráže 37
  • 1986-Dětství tohoto času, výběr z publicistiky (editor Ondrej Sliacky)

Překlady[editovat | editovat zdroj]

  • 1963-Vítězislav Kocourek: Jsi skvělý, Ogimura

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Sliacky, Ondrej a kol.: Slovník Slovenská spisovatelů. LIC, Bratislava 2005.
  • Horňák, Peter (Földváry, Kornel): Případ "Tuberlicín". Zlatý máj, 3, 1958, č.8, s.249 - 250.
  • Polák, Ján: K otázce uměleckého životopisu. Zlatý máj, 4, 1959, č.5, s.400 - 404.
  • Petrus, Pavel: Dvě knihy o přírodě. zlatý květen, 5, 1960, č.5, s.228 - 229.
  • Bob, Jozef: Nejen sportem. Kulturní život, 1962, č.50, s.4.
  • Šútovec, Milan: Rutina hory nepřenáší. Kulturní život, 1962, č.8, s.4.
  • Turan, Ján: O faulován ve sportovní literatuře. Zlatý máj, 7, 1963, č.4, s.186 - 187.
  • Kusý, Ivan: Proměny povstalecké prózy. SPN, Bratislava 1974.
  • Jurčo, Milan: Zatáčky a milníky na čtvrtletní cestě slovenské literatury faktu 2. Zlatý květen, 19, 1975, 4. 9, s.578 - 585.
  • Šmatlák, Stanislav: Doslov. In: Moric, Rudo: Po lesních stezkách, Bratislava 1977.
  • Moric, Rudo: Slovenské umění pro děti je mladé a zdravé. In: Ján Poliak: Rozhovory o literatuře pro mládež. SPN, Bratislava 1978.
  • Miko, František: Hra a poznání v dětské próze. SPN, Bratislava 1980.
  • Viskupová, Etela: Bibliografie Ruda Mořice. SPN, Bratislava 1981.
  • Kočiš, František: syntaktická-kompoziční půdorys románu R. Mořice Exploze. Slovenská řeč, 49, 1984, č.4, s.195 - 205.
  • Miko, František: Člověk, zvíře, příroda. Zlatý květen, 29, 1985, s.79 - 83.
  • Sliacky, Ondrej: Publicistika jako svědectví a stimul. Zlatý květen, 29, 19885, č.7, s.401 - 405.
  • Kopál, Ján: Nad dílem Ruda Mořice. Slovenské pohledy, 102, 1986, č.3, s.91 - 95.
  • Klátik, Zlatko: Člověk a příroda v próze Ruda Mořice 1-2 Zlatý máj, 32, 1988, č.3, s.138 - 146; č.4, s. 201. - 206.
  • Noge, Július: Literatura v literatuře. SPN, Bratislava 1988.
  • Tlustá, Eva: Reflexe o literatuře pro děti a mládež. Nitra 1993.
  • Kopál, Ján: Próza a poezie pro mládež. Nitra 1997.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rudo Moric na slovenské Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]