Rozeta (architektura)
Rozeta (z francouzského „la rosette“ - růžička) je v architektuře označení pro kruhové okno, často velkých rozměrů, umístěné většinou nad vstupním portálem stavby nebo ve štítech příčních chrámových lodí. V Evropě je typické pro gotické kostely i pro synagogy, kde bývá vyplněna vitrážemi. Objevuje se i v období renesance či klasicismu a také v 19. století na historizujících stavbách.
Mimo evropskou kulturu se rozeta objevuje i v jiných oblastech. Rostlinné ornamenty ve formě stylizovaných květů do kruhu se vyskytovaly již v mezopotámském umění (5000 let př. n. l.), v egyptském umění Staré i Nové říše a také v asyrském a babylonském umění, jak dokládá výzdoba Ištařiny brány v berlínském Pergamonmuseum.
Architektonické ztvárnění rozety využívá mnohdy symboliku čísel a kruhu k vizuálnímu vyjádření všudypřítomnosti Boha, životního cyklu nebo věčného návratu.
Ukázky oken
-
-
-
-
Klášter Ebrach (Bavorsko) -
Katedrála La Seu (Palma de Mallorca) -
-
Kostel St. Pius (Rheda-Wiedenbrück, Německo)
-
-
-
Literatura
Galerie Rozeta na Wikimedia Commons
- BALEKA, Jan. Výtvarné umění. Výkladový slovník. Praha: Academia, 1997. ISBN 80-200-0609-5. S. 315-316.
