Romuva

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vlajka Romuvy

Romuva je novopohanské náboženské hnutí založené v Litvě na konci 60. let 20. století Jonasem Trinkūnasem hlásící se k odkazu baltského, především litevského, předkřesťanského náboženství. Je součástí širšího hnutí baltského novopohanství a klade velký důraz na posvátnost přírody, kult předků a etnické uvědomění, co se týče pojetí božství zahrnuje jak polytheistické uctívání více bohů tak monistickou víru v Boha jediného. V Romuvě též figuruje princip zvaný darna, přibližně „harmonie“, podobající se hinduistickému konceptu dharmy. Název hnutí odkazuje na stejnojmennou svatyni v Prusku, kdysi významné posvátné místo Baltů. [1][2]

Tato novopohanská tradice je specifická tím že Litva byla poslední zemí v Evropě která oficiálně přijala křesťanství a to až roku 1387, což umožňuje jejím následovníkům nečerpat pouze z písemných pramenů a archeologických nálezů ale velké míře také z předkřesťanských prvků bohatě zastoupených v lidové kultuře a folklóru.Kromě tohoto hnutí existují v Litvě také další skupiny a jednotlivci hlásící se k novopohanství.[2][1]

Organizace je jedním ze zakladatelů Evropského kongresu etnických náboženství a jeho významným členem.[1][2]

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Období před přijetím křesťanství začalo být chápáno jako své druhu „zlatý věk“ již během 19. století, v souvislosti se pronikajícím romantismem a narůstajícím nacionalismem. Důvodem také byl fakt že christianizace Litvy nakonec vedla ke vzniku Polsko-litevské uniea úplné ztrátě nezávislosti. Počala být zdůrazňována odlišnost Litevců a litevštiny od ostatních národů a jazyků, výjimkou byl nově objevená podobnost se starobylým sanskrtem, kterému se litevština v mnohém podobá což jí dodalo určitou prestiž.

Na počátku 20. století se básník a filosof Vydūnas zasloužil o zvyšující se zájem a účast na lidových oslavách slunovratů a napsal mnoho textů v kterých se pokoušel hledat paralely mezi litevským náboženstvím a hinduismem. Přibližně ve stejné době založil etnograf Visuomis náboženské hnutí Vysuombie „universální víra“ a založil svatyni a bratrstvo, oboje pojmenované Romuva. Nacistická, stejně jako pozdější sovětská okupace Litvy, však toto hnutí potlačovala a až na konci 60. let bylo částečně vzkříšeno pod jménem Ramuva maskované jako folklórní sdružení. Ramuva byla vedena Jonasem Trinkūnasem a spřízněnými etnografy a intelektuály, ale nepřízeň režimu trvala a mírnila se že až v 80. letech.

Po vyhlášení nezávislosti Litvy v roce 1991 byla Ramuva přejmenována na Romuvu a v roce 1992 Trinkūnas ustanoven jako její krivi – nejvyšší kněz. Od té doby také udržuje konstantně dobré vztahy s litevskou vládou, ty jsou však narušovány spory o oficiální postavení organizace. Od roku 1992 je uznávána jako „ne-tradiční náboženská společnost“, ale o vyšší formu registrace kterou má například římskokatolická církev, pravoslavné a luteránské církve, judaismus nebo islám se však stále neúspěšně pokouší.[1] [2] Naposledy došlo k odmítnutí této registrace v roce 2019.[3]. Po smrti Trinkūnas se krivi organizace stala jeho manželka Inija Trinkūnienė.[4]

Demografie , aktivity a význam[editovat | editovat zdroj]

Obřad Romuvy

Protože Romuva nevyžaduje od svých následovníků žádnou formu oficiální registrace je počet vyznavačů litevského náboženství pouze odhadován. Podle litevského sčítání lidu z roku 2001 se k němu hlásí 1 270 osob, neoficiální odhady hovoří o dvou až dvaceti tisících. Vyznavače tohoto náboženství lze však nalézt také v litevské diaspoře ve Spojených státech a v Kanadě.[2]

Podle Trinkūnase v roce 2013 zahrnovala Romuva přibližně třicet oficiálních i neformálních skupin po celé Litvě, ale také ve Spojeném království, Norsku a ve Spojených státech. Tyto komunity jsou reprezentovány vaidilas – staršími, kteří společně tvoří Kruh vaidilů, a vedou rituály, včetně svatebních a pohřebních. Mezi další aktivity komunit patří slavení svátků, budování oltářů a chrámů, organizování letních táborů nebo hostování vědeckých konferencí.[2].[1]

O významu Romuvy svědčí její učast při různých oficiálních příležitostech, například na prezidentské inaugraci Algirdase Brazauskase v roce 1993, kdy její představitelé měli na starost části ceremonie odkazující k lidovým zvykům a folklóru.[2][5]

Zároveň však plné přihlášení k předkřesťanskému náboženství vedlo k odchodu mnoha katolíků, kteří byli dosud členy Romuvy. Přesto však stále existují lidé, jak v Litvě tak ve Spojených státech a Kanadě, kteří se účastní aktivit Romuvy a zároveň se hlásí ke křesťanství, což se podobá dvojvěří, které existovalo například v Rusku po christianizaci nebo stále existuje mezi vyznavači afroamerických náboženství.[1] V roce 2019 na druhou stranu při příležitosti hlasování parlamentu o registraci Romuvy kritizoval toto hnutí vilniuský arcibiskup Gintaras Grušas.[3]

Kulturní činnost hnutí je spojena například s hudební skupinou Kūlgrinda, která rekonstruuje a hraje staré lidové písně, nebo nepravidelně vydávanými časopisy Druvis, Ramuva a Romuva. Romuvě jsou také blízcí lidé věnující se baltským bojovým uměním, oživlé historii, lidovému umění a řemeslu nebo hudební skupiny hrající folk-metal a folk-rock.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f STRMISKA, Michael F.; DUNDZILA, Vilius Rudra. Romuva: Lithuanian Paganism in Lithuania and America. In: STRMISKA, Michael F. Modern Paganism in World Cultures. Santa Barbara: ABC Clio, 2006. ISBN 1-85109-608-6. S. 241-297.
  2. a b c d e f g h AITAMURTO, Kaarina; SIMPSON, Scott. Modern Pagan and Native Faith Movements in Central and Eastern Europe. [s.l.]: Routledge, 2014. ISBN 978-1844656622. S. 27-44. 
  3. a b TEJEDA-MORENO, Manny. Wild Hunt - Lithuanian Parliament rejects recognition of Romuva [online]. [cit. 2019-10-17]. Dostupné online. 
  4. Ekspertai - Pirmąsyk istorijoje Lietuvos pagonims vadovaus moteris [online]. [cit. 2019-10-17]. Dostupné online. (litevština) 
  5. LUKAVEC, Jan. iLiteratura – de Alain, Benoist : Být pohanem [online]. [cit. 2019-10-14]. Dostupné online.