Neodruidismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Skupina druidů u Stonehenge v Anglii

Neodruidismus či neodruidství, označovaný také prostě jako druidismus či druidství, je současný náboženský směr navazující na tradice antického keltského náboženství. Původně označení druid znamená keltského kněze. Z původních druidských učení se ale zachovalo jen velice málo, a co se týče magické a rituální praxe, téměř nic. V podstatě veškerá praxe je tudíž výsledkem rekonstrukcionismu na základě dochovaných zbytků původní pohanské mytologie a symboliky, případně zlidovělých zbytků pohanství, které přežily na mnoha místech Evropy.

Podobně jako Wicca a ostatní současné pohanské proudy jsou většinou ovlivněny počátky psychologie (psychoanalýza a C. G. Jung) a západní magickou tradicí (techniky jako pathworking, práce se sny, invokace pomocí zaklínání a popěvků aj.).

Neodruidismus také souvisí (a někdy bývá ne zcela správně zaměňován) s Keltským rekonstrukcionismem, který se pokouší obnovit keltské náboženství v podobě co nejvěrnější starověké podobě. Vytvořit však pevnou dělící čáru oddělující tyto dvě podoby současného keltství není zcela možné. Oba přístupy se navzájem doplňují, ovlivňují a namísto pevné hranice mezi sebou se prolínají.

Terminologie[editovat | editovat zdroj]

Symbol neodruidismu

Pro tento novopohanský náboženský směr se vžily pojmy druidismus a druidství (používané mnohdy také s předponami neo- či novo-), které jsou odvozeny od slova druid, což byl ve starověké keltské společnosti člen společenské vrstvy, která uchovávala a po generace si předávala vědění a praktiky spojené s jejich náboženstvím, zahrnujíc v sobě znalosti bylin, léčení i astronomie.

Pojmy druidismus a druidství ovšem nelze zcela ztotožňovat, byť jsou si významově velmi blízké. Zatímco pojem druidismus lze chápat obecně ve smyslu označení náboženského směru a životního stylu, pojem druidství je označením společenského postavení v roli stoupence tohoto způsobu života a myšlení.

Druidismus × Neodruidismus[editovat | editovat zdroj]

Mladá druidka, Stonehenge
Skupina druidů sleduje ranní úsvit poblíž Stonehenge

Pojem druidství lze ale použít jak ve smyslu členství či stoupenectví současného keltského rekonstrukcionismu (tedy současného druida, kterým je kdokoliv odkazující se na starověké keltské tradice a zvyky), tak i pro označení společenského postavení a role ve starověké keltské společnosti (tedy starověkého druida, který byl mezi kelty knězem a mudrcem). Aby byl odlišen novodobý význam od starověkého významu, začala se pro novodobý význam používat předpona neo-[zdroj?], díky čemuž jsou oba významy jednoznačně identifikovatelné.

Souběžně s tím také vznikl pojem neodruidismus. Ten však vyvolává dojem existence analogického pojmu druidismus, který pojmenovává něco co neodruidismu předcházelo, tedy původní starověkou podobu. Pro tu se ovšem pojmu druidismus nepoužívá[zdroj?], nýbrž se používají pojmy jako keltské náboženství, keltská mytologie a podobné.

Druidismus v České republice[editovat | editovat zdroj]

Druidská spiritualita je v ČR převážně záležitostí jednotlivců, na rozdíl od germánského a slovanského proudu se zde dosud nevytvořila žádná uskupení s explicitně náboženskou agendou. [1]

Dělení druidismu[editovat | editovat zdroj]

Ceremonie druidů v Tower Hill, 2010

Současné druidské tradice se dají rozdělit zhruba na tři směry.[2]
(názvy jednotlivých proudů je třeba brát s rezervou, mají pouze ilustrační význam)

Tradicionalistický[editovat | editovat zdroj]

Ten nejširší navazuje na keltskou (galskou) kulturu a kvete především ve Francii a Velké Británii. Je mytologicky nejvěrohodnější, na druhou stranu díky omezeným zdrojům často paradoxně obsahuje nejvíce moderních a experimentálních prvků.

Příkladem je organizace OBOD (Order of Bards, Ovates and Druids)

Obecný[editovat | editovat zdroj]

Druidové pozorující západ měsíce za Stonehenge při letním slunovratu

Druhým proudem je širší pojetí slova druid jako obecně pohanského kněze, znalce mytologie a nikoliv nezbytně spojeného jen s keltskou kulturou. To vychází z konceptu, že se kultury beztak míchaly a prolínaly a že se konkrétní panteon bohů lišil kraj od kraje a dům od domu, takže prolínání pohanských tradic jednotlivých národů je vlastně úplně přirozené. Tradice, z tohoto vycházející, jsou o poznání méně puristické co do výběru zdrojů a inspirace mytologií (podobně jako čarodějnictví se nadšeně nechávají inspirovat a ovlivňovat mytologií více národů zároveň).

Sem patří třeba organizace ADF (Ár nDraíocht Féin: A Druid Fellowship) který se označuje za indoevropský proud druidství a nechává své členy ať si sami zvolí preferovaný mytologický systém, případně i kombinaci inspirovanou více kulturami, která dá vzniknout osobitému panteonu, který je srdci praktikujícího nejbližší. Co do přístupu k mytologii jsou eklektičtí a otevřenější než třeba OBOD, ale jejich praktiky a rituály se zdají být překvapivě méně ovlivněné modernou a čarodějnictvím a silně stavící přímo na původní mytologii.

Eklektický[editovat | editovat zdroj]

Druid jménem Arthur Uther Pendragon provádí obřad, Stonehenge, letní slunovrat 2010

Třetím proudem je potom jakési eklektické druidství, často se různě prolínající s čarodějnictvím a eklektickou Wiccou. Patří sem různé přechody mezi druidstvím, rekonstrukcionalistickým pohanstvím a čarodějnictvím, často obsahující prvky uctívání přírody, lesů a regionu původu. Stejně jako u čarodějnictví kvalita a intenzita praxe lidí tohoto zaměření kolísá od hluboké znalosti mytologie a intenzivní práci na osobním rozvoji až po úplnou ignoranci téměř čehokoliv a převádění „druidských principů“ z pravidel AD&D (hra na hrdiny, předloha českého Dračího doupěte).

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ANTALÍK, Dalibor. Neodruidismus a fascinace Kelty v České republice a v zahraničí, in: Zdeněk R. Nešpor (ed.), Jaká víra? Současná česká religiozita/spiritualita v pohledu kvalitativní sociologie náboženství [online]. Sociologický ústav AV ČR, Praha, 05.2004 [cit. 2016-03-30]. Dostupné online. ISBN 80-7330-061-3. (česky) 
  2. toto rozdělení je uvedeno na Eurikových stránkách

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]