Robert D. Ballard

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Robert D. Ballard
Robert Ballard.jpg
Narození 30. června 1942 (75 let)
Wichita
Alma mater University of California, Santa Barbara (do 1965)
University of Hawaii at Manoa (do 1966)
Univerzita Jižní Kalifornie (19661967)
University of Rhode Island (do 1974)
Havajská univerzita
Zaměstnavatelé North American Aviation (19621965)
University of Rhode Island (od 2004)
Ocenění William Procter Prize for Scientific Achievement (1990)
Kilby International Awards (1994)
National Humanities Medal (2003)
Hubbard Medal
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Robert Duane Ballard (* 30. červen 1942 Wichita, Kansas, Spojené státy) je důstojník amerického námořnictva a profesor oceánografie na Univerzitě na Rhode Islandu. Je známý svou prací v oblasti podmořské archeologie a zkoumání lodních vraků. Proslavil se hlavně objevem vraku lodi Titanic v roce 1985, válečné lodě Bismarck v 1989 a letadlové lodě Yorktown v 1998. V roce 2002 objevil vrak torpédového člunu John F. Kennedyho, PT-109 a navštívil Biuku Gasa a Eron Kumana, kteří zachránili posádku tohoto člunu. Ballard vedl své expedice na lodi Nautilus, která je vybavena 4 dálkově ovládanými plavidly Hercules, Argus, Diana a Echo.

Život[editovat | editovat zdroj]

Ballard je synem matky s německými a otce s britskými kořeny. Vyrůstal v San Diegu, v části Pacific Beach. Svůj brzký zájem o podmořský průzkum získal již z knihy Julese Verna, Dvacet tisíc mil pod mořem a samozřejmě i tím, že žil v San Diegu, které leží při Pacifickém oceánu. Také se velmi zajímal o expedice batyskafu Trieste, se kterým se Don Walsh a Jacques Piccard ponořili na dno Mariánského příkopu. V roce 1965 promoval na University of California v Santa Barbaře, kde získal bakalářský titul z chemie a geologie. Téhož roku narukoval do armády prostřednictvím tréninkového programu armádních rezerv, díky čemuž získal hodnost důstojníka armádní rozvědky. V roce 1966 získal titul Mgr. z geofyziky na ústavu geofyziky University of Hawaii, kde cvičil sviňuchy a velryby. Následně se oženil a vrátil se do skupiny Andrease Rechnitzera do North American Aviation. Do roku 1967 pracoval na University of Southern California na doktorátu z mořské geologie. V tomto období však byl povolán do armády. Titul PhD. nakonec získal později z mořské geologie a geofyziky na University of Rhode Island.

Po ukončení aktivní služby v roce 1970, byl Ballard přesunut mimo službu do Námořních rezerv. Povolán byl pouze na povinné cvičení a speciální úkoly. Do výslužby odešel jako námořní kapitán druhé třídy v roce 1995 po dovršení zákonného limitu pro výkon služby.

Námořní archeologie[editovat | editovat zdroj]

Zatímco Ballard se od malička zajímal o moře, jeho práce pro institut oceánografie Woods Hole a nezkušenost s potápěním mu ztížila jeho zájem o lodní vraky a jejich průzkum. Jeho práce v námořnictvu vyústila v spolupráci při vývoji malého ponorného plavidla bez posádky, které mohlo být uvázáno a ovládáno z lodi na hladině. Plavidlo bylo vybaveno světly, kamerami a ovládacíma rukama. Tento způsob považoval Ballard za možnost, jak objevit vrak Titanicu. V 1977 vedl svou první expedici, která ale byla neúspěšná.

RMS Titanic[editovat | editovat zdroj]

V létě 1985 byl Ballard na palubě francouzské lodi Le suro, která používala side-scan sonar na hledání vraku Titaniku. Když byla francouzská loď odvolána, přesunul se Ballard na loď institutu oceánografie Woods Hole, Knorr. Málokdo ale věděl, že plavba byla financována Americkým námořnictvem, s cílem tajně prozkoumat dva vraky nukleární poháněných útočných ponorek, USS Scorpion a USS Tresher, potopených v roce 1960, a nikoli s cílem pátrat po Titaniku. Zpětně v 1982, Ballard přišel za námořnictvem se svým novým podmořským plavidlem, Argo-m, a plánem hledání Titanicu. Námořnictvo ale nemělo zájem o financování pátrání po zaoceánském parníku. Ale měli zájem zjistit, co se stalo s jejich ztracenými ponorkami a hlavně předpokládali, že Argo, byla jejich nejlepší šance jak tak učinit. Námořnictvo souhlasilo, že bude financovat Ballardovo hledání Titanicu, pouze pokud bude nejprve pátrat po dvou potopených ponorkách. Měl zjistit stav jejich nukleárních reaktorů poté, co byly dlouhou dobu zaplaveny pod vodou a zda má jejich radioaktivita vliv na prostředí. Ballard byl v námořnictvu dočasně zařazen do aktivní služby, pověřen nalezením a přezkoumáním vraků. Jakmile byly tyto dvě mise úspěšné, mohl Ballard využít čas a finanční zdroje na pátrání po Titaniku.

Po svých misích pro námořnictvo, zastavila 22. srpna 1985 loď R / V Knorr na místě určení a vypustila Argo. Když Ballard se svým týmem pátral po dvou ponorkách tak zjistili, že v důsledku obrovského tlaku v hloubce implodovaly. Imploze rozházela tisíce kousků sutě po mořském dně. Sledování velké stopy suti z ponorky, přivedlo Ballarda a jeho tým přímo k nim. Takto bylo pro ně mnohem snazší ponorky najít, jako kdyby pátrali přímo po jejich trupech. Ballard věděl, že Titanic implodoval v důsledku tlaku, stejně jako ponorky, a předpokládal, že také za sebou nechal stopu z trosek a suti. Využitím tohoto ponaučení, Ballard a jeho tým nasměrovali Argo k mořskému dnu, pátrajíce po stopě z Titanicu. Celý tým se střídal při sledování videozáznamu z Arga, který prohledával monotónně podmořské dno dvě míle pod hladinou. 1.září 1985, v časných ranních hodinách si pozorovatelé všimli anomálie na jinak hladkém mořském dně. Nejprve bylo dno poseté malými krátery po impaktu. Po chvíli spatřili první trosky, později natrefili na kotel a chvíli poté konečně na samotný trup. Ballardův tým udělal celkový průzkum exteriéru lodi a uchovávat údaje jeho stav. Nejpodstatnější bylo potvrzení, že Titanic se rozlomil na dvě části, a že zadní část byla v mnohem horším stavu než zbytek lodi. Ballardův tým neměl mnoho času na průzkum, jelikož již další čekali na loď Knorr, aby s ní mohli vyrazit na vědecké výpravy. Jeho sláva ale již tímto byla zajištěna. Ballard původně plánoval utajit přesnou polohu vraku, aby zabránil komukoliv něco odtud odnést. Toto místo považoval za pohřebiště a odmítl jeho znesvěcení odnášením artefaktů z vraku. 12. července 1986 se Ballard a jeho tým vrátili na palubě lodi Atlantis II aby udělali svůj první detailní průzkum vraku. Tentokrát měli s sebou Alvina, malé podmořské plavidlo, které mohlo mít i malou posádku. Alvin byl doprovázen Jasonem Juniorem, malým, dálkově ovládaným plavidlem, které mohlo proniknout přes malé otvory a prozkoumat interiér. Přestože první ponor (trvalo asi dvě hodiny ponořit se až dolů) provázely technické problémy, následující ponory již byly mnohem úspěšnější a přinesli detailní fotografické zpracování vraku a jeho stavu.

Bismarck[editovat | editovat zdroj]

Bismarck byla jedna ze dvou bitevních lodí třídy Bismarck německého vojenského námořnictva Kriegsmarine.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Robert D. Ballard na slovenské Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]