René-Louis de Voyer, markýz d'Argenson

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
René-Louis de Voyer, markýz d'Argenson
Marquis d'Argenson.jpg
Narození 18. října 1694
Paříž
Úmrtí 26. ledna 1757 (ve věku 62 let) nebo 10. ledna 1757 (ve věku 62 let)
Paříž
Alma mater Lycée Louis-le-Grand
Děti Marc Antoine René de Voyer de Paulmy d'Argenson
Rodiče Marc-René de Voyer de Paulmy d'Argenson
Příbuzní Marc-Pierre de Voyer, hrabě d'Argenson (sourozenec)
Funkce Secretary of State for Foreign Affairs
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ81641582
Některá data mohou pocházet z datové položky.

René-Louis de Voyer de Paulmy, markýz d'Argenson (René-Louis de Voyer de Paulmy, 2. marquis d'Argenson, comte et seigneur d'Argenson, vicomte de Mouzé, seigneur de Paulmy) (18. října 1694, Paříž, Francie10. ledna 1757, Château-de-Segrez, Francie) byl francouzský státník a spisovatel. Od počátku vlády Ludvíka XV. zastával jako absolvent práv řadu nižších úřadů ve státní správě, po otci zdědil v roce 1721 titul markýze. Uplatnil se také jako diplomat a v letech 1744–1747 byl francouzským ministrem zahraničí. Patřil k významným osobnostem francouzského osvícenství z řad vysoké šlechty, byl přítelem Voltaira a prosadil se jako spisovatel. Ve svých dílech se věnoval politickým a ekonomickým tématům, jako první v historii použil termín volný trh. Jeho mladší bratr Marc-Pierre de Voyer, hrabě d'Argenson (1696–1764) byl dlouholetým ministrem války a reformátorem francouzské armády v polovině 18. století.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Château de Segrez, sídlo markýze d'Argenson v letech 1746–1757

Pocházel ze staré nižší šlechtické rodiny připomínané od 13. století v Touraine, jeho předkové se v 17. století začali prosazovat ve státních a diplomatických službách. Narodil se v Paříži jako starší syn státního ministra a generála policie Marca de Voyer (1652–1721), který v roce 1700 získal titul markýze d'Argenson. Studoval na jezuitské koleji (dnešní Lyceum Ludvíka Velikého), poté absolvoval práva (kolegou ze studií a pozdějším celoživotním přítelem byl Voltaire). Vzhledem k vlivnému postavení otce v době regentské vlády začal od mládí zastávat funkce ve státní správě, od roku 1716 byl radou pařížského parlamentu a v roce 1718 se stal právníkem u státní rady (maître des requêtes). V letech 1720–1724 byl intendantem ve Valenciennes (respektive v Henegavsku), v roce 1721 po otci zdědil titul markýze d'Argenson a od roku 1728 byl členem státní rady. V roce 1738 byl krátce vyslancem v Portugalsku a v letech 1742–1744 zastával funkci intendanta v Paříži.

Ministr zahraničí a spisovatel[editovat | editovat zdroj]

Erb rodu d'Argenson

V listopadu 1744 byl jmenován ministrem zahraničí a v této funkci se v době války o rakouské dědictví snažil vrátit Francii velmocenské postavení v Evropě. Jeho aktivity se však vyznačovaly nedostatkem koncepce, i když na přelomu let 1744–1745 inicioval se svým mladším bratrem, ministrem války hrabětem d'Argensonem tažení do Flander korunované triumfem u Fontenoy. Po smrti císaře Karla VII. měl snahu zabránit volbě manžela Marie Terezie římským císařem a jeho cílem bylo obnovení aliance s Pruskem a italskými státy. Nakonec byl obviňován, že diplomaticky nedokázal využít vítězství u Fontenoy a v lednu 1747 byl z úřadu ministra zahraničí odvolán. Vzdal se dalších politických aktivit a odešel do soukromí. Nadále se věnoval spisovatelské činnosti a byl zvolen předsedou Akademie písemností a krásné literatury. Ve svých dílech se věnoval řadě témat, mimo jiné nastínil problematiku možnosti demokracie v monarchistickém zřízení (Considérations sur le gouvernement ancien et moderne, vydáno poprvé 1764). Zajímal se také o hospodářství a jako první použil termín volný trh. Byl patronem významných francouzských filozofů (Voltaire) a spolu s nimi patřil k proudu osvícenství. Jeho paměti byly vydány v 19. století v devíti svazcích (Journal et Mémoires du Marquis d'Argenson, 1861–1867).

V roce 1718 se oženil s Marií Madeleine de Méliand, dcerou státního rady Antoina de Méliand. Měli spolu dvě děti, syn Antoine-René de Voyer, 3. markýz d'Argenson (1722–1787), byl krátce ministrem války (1757–1758) a poté velvyslancem v Polsku a Portugalsku. Dcera Marie Madeleine (1724-1768) se provdala za generála hraběte de Maillebois.

Kromě rodových statků v Touraine vlastnil sídlo v Paříži, kde byl jeho majetkem od roku 1720 palác Hôtel Laffemas. V roce 1746 si doživotně pronajal panství Château de Segrez jižně od Paříže, kde se po odvolání ze státních funkcí trvale usadil a také zde zemřel.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]