Přeskočit na obsah

Remedius Prutký

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Remedius Prutký OFM
kněz
Zasvěcený život
Institutfrantiškáni
Sliby8. únor 1735, Plzeň
Svěcení
Službymisionář
Kněžské svěcenípřed rokem 1742
Osobní údaje
Rodné jménoVáclav Prutký
Datum narození2. ledna 1713
Místo narozeníKopidlo nebo Kopidlno
Datum úmrtí9. února 1770 (ve věku 57 let) nebo 8. února 1770 (ve věku 57 let)
Místo úmrtíFlorencie
Národnostčeská
Povolánícestovatel
Významné díloItinerarium
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Remedius Prutký (asi 1713 Kopidlo[1] – 8./9. února 1770 Florencie), zapisováno také Prudký, včetně křestního jména Václav Remedius Prutký, byl český[2] františkánský misionář a autor cestopisu.

Původ a mládí

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se pravděpodobně 2. ledna 1713 v obci Kopidlo severně od Plzně, případně v Kopidlnu na Jičínsku, jako méně pravděpodobnější se zdají dříve uváděná dřívější data narození, případně místo narození Praha.[3] Podle starší literatury, avšak nepodloženě, byl pokřtěn jako Václav.[4] Bližší údaje o jeho vzdělání (gymnázium, františkánská nebo jezuitská škola) před vstupem do řádu chybí,[5] jakožto klerik vstupující k františkánům však musel mít znalosti gramatiky (latiny). Zřejmě během studijní přípravy na misie v Římě si rovněž osvojil základy medicíny, jež následně při misiích využíval.[6] Do noviciátu vstoupil patrně v Plzni, přijal řeholní jméno Remedius a slavné řádové sliby složil 8. února 1735 rovněž v Plzni[7], anebo v klášteře u P. Marie Sněžné v Praze.[zdroj?] 21. září 1737 byl ve Vratislavi vysvěcen na podjáhna. Klášterní studia teologie absolvoval bratr Remedius v kroměřížském konventu v roce 1741, již někdy před ukončením studií byl vysvěcen na kněze a po nich přijal službu zpovědníka a kazatele.[8] Někdy v průběhu roku 1749 absolvoval se svolením českého provinciála Wolfganga Benische desítiměsíční přípravu na misie v Římě, kde se zájemci zdokonalovali v polemické (kontroverzistické) teologii a jazycích.[9]

Misionář, vojenský kaplan

[editovat | editovat zdroj]

Svou misijní orientaci směřoval Prutký do oblasti Egypta a Etiopie, což byly tradiční místa orientace františkánské misijní činnosti.[10] V květnu 1750 odcestoval bratr Remedius z Říma do Egypta, kde již v té době jako prefekt františkánských misií působil Jakub Římař. V září se pak přesunul do hornoegyptského města Džirdžá (Girga), kde se setkal s dalšími františkánskými misionáři Martinem Langem a Italem Pavlem z Agnony (Paolo d’Agnona). Společně si v tamějším františkánském hospici rozšiřovali své znalosti arabštiny. Remedius Prutký si zde sepsal víc než dvousetstránkový slovník arabských slov Catalogus verborum Arabicorum compendiosus.[11] Dalšími rukopisnými pomůckami, jimiž se bratr Remedius během svého života a snad již v rámci příprav na misie vybavil, byl jistý slovník (Vocabularium), lékařské pomůcky jako Varia medicinalia a latinsko-arabský katechismus ve formě otázek a odpovědí Doctrina Christiana.[12] Během pobytu v Džirdže byli jednou všichni tři misionáři (Prutký, Lang i Paolo) zatčeni a následujícího dne odsouzeni k smrti nabodnutím na kůl nebo, podle jiných zpráv, rozsekáním na kousky.[13] O den později však byli opět osvobozeni. Po získání pozvání habešského císaře Yasu II. Adiama Sagada se Lang, Prutký a nově syrský, do české františkánské provincie inkorporovaný, bratr Antonius ab Aleppo vydali skrze Káhiru a Suez a zamířili do Habeše (Etiopie). V březnu 1752 dorazili tři misionáři do města Gondar a následně strávili necelý rok v Habeši. Na sklonku roku 1752 byli totiž misionáři týmž císařem ze země z politicko-náboženských důvodů vyhoštěni. Začátkem roku 1753 zemi skutečně opustili a cestou přes Indii, Mauricius a mys Dobré naděje připluli do Evropy.[14]

Po pobytu v Římě a po audienci u císařského páru ve Vídni se v říjnu 1754 dostal bratr Remedius do Egypta podruhé, rovněž s úmyslem misie v Habeši.[15] Jeho touhy po další cestě do Afriky již nevyšly. Osobní znalost a schopnosti Prutkého využil císař František I. Štěpán Lotrinský a povolal jej jako vojenského kaplana do svého toskánského pluku, s nímž Remedius prošel krvavá bojiště Sedmileté války. Po smrti císaře (1765) byl z vojenských služeb propuštěn a římskou Kongregací pro šíření víry (Propaganda) vyslán opět na misie do Ruska, jako prefekt misií v Petrohradu, jímž byl na 4 roky jmenován v prosinci 1765. Do Petrohradu dorazil v následujícím roce. Oblast to byla sice křesťanská, ale vnitřními i mezicírkevními spory zmítaná a v katolickém prostředí považovaná za misijní. Zdejší úřad prefekta opustil na příkaz carevny v dubnu 1769.[16] Vrátil se tedy do Říma, odkud byl církevní Kongregací vyslán. S již podlomenými silami se toužil ještě dostat do rodných Čech a české františkánské provincie. To však již nezvládl a nemocen, během pobytu v mu již známém klášteře ve Florencii, 9. února 1770 zemřel.[17]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Remedius Prutký je autorem několika více či méně původních spisů, z nichž je většina uložena v rukopisech v knihovně františkánského konventu P. Marie Sněžné v Praze. Jeho nejznámějším a přinejmenším zčásti původním dílem je ze dvou částí se skládající:

  • Itinerarium[18] – zachycuje Prutkého africký pobyt v Egyptě a Habeši, ale navzdory titulu má jen z menší části charakter deníku nebo cestopisu. Na základě poznámek a vzpomínek jej bratr Remedius psal v letech 1764–1765 po svém působení v Sedmileté válce.[19] V prvním díle Itineraria popisuje autor cestu po Nilu, přidal pásmo kapitol představující soudobý Egypt, politické zřízení Osmanské říše, africkou flóru a faunu a samozřejmě také egyptské památky, jako pyramidy, mumie či město Káhira. Podrobně představuje koptské náboženství, judaismus a v poslední kapitole popisuje své pronásledování a odsouzení k trestu smrti. Prutký byl jistě dobře seznámen s odbornou misionářskou literaturou, jiná díla však ve svém Itinerariu překvapivě cituje jen zřídka. Druhý díl Itineraria je zaměřen na cestu do Habeše. Kniha je významným a často analyzovaným pramenem pro studium severovýchodní Afriky přímo i v kontextu soudobé evropské kultury. Z úpravy nebo několikerých oslovení čtenáře je zřejmé, že Prutký plánoval dílo vydat tiskem, což se nicméně nezdařilo, snad kvůli smrti možného sponzora císaře Františka Lotrinského. Ani další pokus vydat knihu na vlastní náklady, když cestou do Ruska ponechal rukopis se 100 zlatými svým spolubratřím františkánům na Moravě, nevyšel a po roce si nechal Remedius poslat rukopis i peníze do Ruska, kde jako misionář toho času pobýval. Rukopis cestoval se svým autorem až na konec jeho pozemského putování – do Florencie, odkud byl spolu s další misionářovou pozůstalostí poslán do Prahy, doplněn o titulní listy a svázán. Remedius dílo sice dopsal, ale v dvoudílném rukopise se nedochovala úvodní část popisující snad řeholníkovu motivaci k misijní činnosti.[20] Pro neochotu řádových cenzorů, obtížnou stylistiku díla i gramatické chyby nedošlo k vydání ani po smrti Prutkého, byť jisté snahy františkáni měli. Knihovník pražského františkánského kláštera Pavel Wolf († 1817), například dílo přepsal pro Remediova synovce, premonstráta Josefa Otaviana Prutkého (1747–1814). Z jeho úpravy je nicméně pravděpodobné, že část textu neprošla řádovou cenzurou, když k původnímu textu doplnil doporučení, aby jej nečetl nikdo zvenčí řádu, leda by byla některá místa vypuštěna.[21] Itinerarium je psáno latinsky s velkým vlivem italštiny a nepřehledně.

Další Prutkého rukopisy jsou pravděpodobně rovněž jeho autografy a napsal si je jako pomůcku pro svou africkou misijní činnost. Spíše než o původní díla jde zřejmě o výpisy a přepisy textů, s nimiž se mohl seznámit v Římě, Káhiře i jinde, což však dosud nebylo analyzováno. Jejich tématem jsou orientální jazyky, polemická teologie a lékařství:

  • Catalogus verborum Arabicorum compediosus juxta alphabetum Italianum[22], jenž si vytvořil během intenzivního zdokonalování se v arabštině na počátku pobytu v  Džirdže v roce 1750. Na více než 200 stranách si Prutký zaznamenal italsko-arabské seznamy sloves a podstatných jmen, texty základních modliteb v arabštině i další praktickou slovní zásobu, jako názvy měsíců.[23]
  • Brevis extractus regni Ethyopiae – rukopisné dílo o 28 stranách z roku 1753 se sice dochovalo v svazku s deníkem – Diurnale misionáře Jakuba Římaře,[24] Marek Dospěl však dle obsahové shody i podle písařské ruky text připsal Prutkému.[25]
  • Doctrina Christiana[26] představuje vlastnoručně autorem sestavený i napsaný zrcadlový latinsko-arabský katechismus ve formě otázek a odpovědí, na něž navazuje oboujazyčný výbor z evangelií a další katechismus v amharštině. Částečným pramenem pro zpracování rukopisu mohla být Prutkému stejnojmenná příručka jezuity Roberta Bellarminiho.[27]
  • Notata medica diversa[28] Lékařské schopnosti a jejich vykonávání bylo často hlavním či jediným důvodem, proč byli katoličtí misionáři tolerováni a ponecháni v dominantně arabském prostředí. Prutký si toho byl vědom a lékařské praktiky v Egyptě vykonával. Sbírka lékařských předpisů a postupů, které si otec Prutký shromáždil, sestavil a sám zapsal z různých zdrojů pro svou potřebu.[29]
  • Tractatus de chymia et alchymia[30]
  • Tractatus chymicus de lapide philosophorum cum aliis secretis medicis[31]
  • Varia medicinalia, chymica[32] – soubor několika teprve později svázáných rukopisných i tištěných složek obsahující lékařské a alchymistické recepty, z nichž tři jsou psány Remediovou rukou.[33]
  • Vocabularium linguae Gallicae, Arababicae et Abyssiniacae[34] Přesnější okolnosti týkající se vzniku tohoto Prutkého autografu zůstávají neznámy. Staroamharské lexikum z vybraných částí rukopisu podrobil kvalitativní diachronní analýze Zdeněk Poláček.[35] Další části rukopisu zahrnující slova v arabštině a etiopštině zůstávají badatelsky nezpracovány.[36] K samotnému slovníku – lingvistické části si misionář doplnil titul Doctrina Christiana v souběžném italsko-amharském znění. Může jít o shodný text se stejnojmenným, v samostatném svazku dochovaným Remediovým rukopisem (viz výše). Dogmatická část rukopisu pak pokračuje výtahem z učení Chalkedonského koncilu a dalšími stručnými texty z dějin věrouky.[36]
  • O svých misijních cestách v Egyptě a Habeši, jako i v Rusku informoval Prutký několika dopisy a zprávami (relacemi) římskou Kongregaci pro šíření víry.[37] Největší pozornost z nich upoutala Breve relazione del viaggio fatto in Etiopia... psaná Remediem ve františkánské koleji S. Pietro in Montorio v Římě v červenci 1754 a vydaná v překladech tiskem.[38]

Prutkého korespondence a zprávy z misií se dochovaly v římském archivu Kongregace pro šíření víry (De propaganda Fide) a v archivu pražských františkánů.[39]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ DOSPĚL, Marek. P. Remedius Prutký OFM- život a dílo. Praha, 2007 [cit. 2023-06-15]. 177 s. diplomová. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Prof. PhDr. Miroslav Verner, DrSc.. s. 48. Dostupné online.
  2. ↑ K Prutkého národnostní a jazykové příslušnosti viz PRUTKÝ, Remedius. Itinerarium II. De Abatissinia et Indiis Orientalibus. Příprava vydání k vydání připravil, komentářem a úvodem opatřil Marek Dospěl. Praha: Nadace pro dějiny kultury ve střední Evropě, 2007. Dostupné online. S. xcv. 
  3. ↑ PRUTKÝ – DOSPĚL, Itinerarium II. (cit.), s. lxxxviii-xc. Další, v starší literatuře uváděné, roky narození, zde Dospěl popisuje jako nepodložené. Jako „Remedius de Praga“ se misionář sám označoval, šlo ale spíše o uvedení jediného známého českého sídla v zahraničí, kde se pohyboval. Srov. tamtéž, str. c.
  4. ↑ PRUTKÝ – DOSPĚL, Itinerarium II. (cit.), s. xci.
  5. ↑ PRUTKÝ – DOSPĚL, Itinerarium II. (cit.), s. xcii.
  6. ↑ PRUTKÝ – DOSPĚL, Itinerarium II. (cit.), s. xcvi-xcix, cx. Příprava na misie byla ve františkánském řádu výjimkou, kdy se řeholníci mohli seznámit s medicínskými praktikami. V české provincii bylo lékařské vzdělávání zapovězeno, viz BAJGER, Matyáš Franciszek. Česká františkánská knižní kultura : knihovny minoritů, františkánů a kapucínů v průběhu staletí. Ostrava, 2007, s. 113 (kapitola: Knihovny ve františkánských klášterech v novověku. Obsahové složení knihoven). Rigorózní práce Ostravské univerzity. plný text.
  7. ↑ PRUTKÝ – DOSPĚL, Itinerarium II. (cit.), s. lxxxix-xciii. Podle zápisů řeholních slibů františkánů – Národní archiv, Řád františkánů, kniha 269, ff. 87r–125v.
  8. ↑ PRUTKÝ – DOSPĚL, Itinerarium II. (cit.), s. xciv-xcv, xcix.
  9. ↑ PRUTKÝ – DOSPĚL, Itinerarium II. (cit.), s. cvii-cxii.
  10. ↑ Srov. přehled vývoje této misie a další lit. viz DOSPĚL, Marek. The Annotationes in Aegyptum (c .1799) : a manuscript penned by a Czech Franciscan missionary. Archivum Francisanum Historicum. 2011, roč. 104, s. 285–297, zde s. 286–288. 
  11. ↑ PRUTKÝ - DOSPĚL, Itinerarium II. (cit.), s. cxlii.
  12. ↑ PRUTKÝ - DOSPĚL, Itinerarium II. (cit.), s. cxliii. Rukopis Varia medicinalia je údajně uložen v klášteře u P. Marie Sněžné v Praze.
  13. ↑ PRUTKÝ - DOSPĚL, Itinerarium II. (cit.), s. cxlv a násl. ZÁHOŘÍK, Jan. Africká cesta Remedia Prutkého : český františkán na misiích v Etiopii 18. století. Dějiny a současnost. 2006, čís. 6. Dostupné online. 
  14. ↑ Více viz PRUTKÝ - DOSPĚL, Itineratium II (cit.), s. cxlviii-clxxi.
  15. ↑ PRUTKÝ - DOSPĚL, Itinerarium II. (cit.), s. clxxx a násl.
  16. ↑ PRUTKÝ - DOSPĚL, Itinerarium II. (cit.), s. cxc a násl.
  17. ↑ Podrobně viz DOSPĚL, Marek. „Po palčivém slunci osvěžení věčné.“ Poslední cesta egyptského misionáře Remedia Prutkého OFM. Pražské egyptologické studie. 2011, roč. 8, s. 35–41. Dostupné online. ISSN 1214-3189. 
  18. ↑ Úplným názvem: R. P. Remedii Prutký, ord. minor. S. P. Francisci reform., provinciae Bohemiae S. Wenceslai, d[ucis] et m[artyris], alumni, per plures annos Aegypti, Abyssiniae seu Aethiopiae aliarumque regionum adjecentium, deinde etiam Magnae Russiae missionarii apostolici Itinerarium, in quo omnia imperia, regna et provinciae earumquae principaliores civitates et oppida cum suis antiquitatibus, raritatibus et memorabilibus, montes et valles, maria et flumina, portus et promontoria, Scyllae et Charybdesm scopuli, et vortices, svatilia et quadrupedia, pisces et ferae, auri-, argenti-, metalli fodinae ac diversa mineralis, gemmae et lapides pretiosi, arbores et fructus, herbae et radices, aromata et medicamenta, esculenta et potulenta, item populi et nationes earumque religio et ritus, mores et consuetudines, vita et conversatio, vitia et virtutes utriusque sexus etc. etc. fideliter et genuine describuntur. Quae omnia memoratus Pr. missionarius oculis vidit, auribus audivit, nec non personali praesentia per novennalem peregrinationem expertus est, deinde vero propria manu conscripsit et in duas partes divisit, cum adjunctis sedecim tabulis Dochováno v knihovně františkánů u P. Marie Sněžné v Praze (dále jen KPMS), signatura Re 14. Edici a český překlad připravili Josef Förster a Marek Dospěl, anglický překlad publikoval J. Henry Arrowsmith-Brown (viz část Literatura).
  19. ↑ PRUTKÝ - DOSPĚL, Itinerarium II. (cit.), s. cci a násl.
  20. ↑ Rukopis je uložen v knihovně františkánů u P. Marie Sněžné v Praze, signatura Re 14. Edice rukopisu – viz část Literatura.
  21. ↑ PRUTKÝ - DOSPĚL, Itinerarium II. (cit.), s. ccii-cciv. Dochováno v knihovně Strahovského kláštera, signatura DA III 36, ff. 57r-112v.
  22. ↑ Pokračování titulu: ... licet non exacte, in ordinem debitum edactus, plurimum t[ame]n in commodum et usum simpliciem utiliter conscriptus P.F. Remedii a Boemia, missionarii apostolici, in initio sui in Girge adventus die 18. Septb. Anno Domini 1750. Knihovna františkánů u P. Marie Sněžné v Praze (dále jen KPMS), signatura Yc 53. Autograf
  23. ↑ DOSPĚL, Marek. Františkánská misie a pastorace mezi Kopty a Etiopy v 17. a 18. století v kontextu dobové knižní produkce a její stopy v České republice. In: Františkánský kontext teologického a filosofického myšlení. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta : Filosofia, 2012. ISBN 978-80-7308-436-3, ISBN 978-80-7007-383-4. S. 388–412, zde s. 403.. Úmysl blíže rukopis zpracovat měl orientalista Karel Petráček (1926–1987), ale nakonec jej neuskotečníl. Srov. PETRÁČEK, Karel. Handschriften zur Kenntnis Ägyptens und Abessiniens im 18. Jhdt. aus der Bibliotheca Pragensis In Conventu Fratrum S. Francisci Reformatorum S. Mariae as Nives. Archiv Orientální. 1955, roč. 23, s. 334–383, zde s. 334. 
  24. ↑ Knihově Královské kanonie premonstrátů na Strahově, signatura. DE IV 5. Text „Brevis extractus..“ je na listech 258r-271v.
  25. ↑ PRUTKÝ - DOSPĚL, Itinerarium II. (cit.), s. ccxxiii.
  26. ↑ Pokračování titulu: ... cum quibusdam aliis dogmatibus excertpis ex 4or euangelistis conscripta in lingua Italica, Latina et Arabica a P. Remedio Prutky, franciscano provi[nci]ae Bohemiae et pro eo tempore missionario apostolica in Aegypto KPMS, G a 9.
  27. ↑ Více viz DOSPĚL, Františkánská misie a pastorace mezi Kopty... (cit.), s. 404. K příslěvku je v obr. příloze přiložena ukázka – reprodukce stránky s textem Otčenáše a Zdrávasu v amharštině.PÁVOVÁ, Jindřiška. Rukopisné památky české provenience k poznání zemí severovýchodní Afriky v 18. a 19. století, Praha: Filozoická fakulta Univerzity Karlovy, 1984. [diplomová práce]. Praha, 1984. Diplomová práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. s. 129–146. Dostupné online.
  28. ↑ Pokračování titulu: ... pro usu P. F. Remedii Prutky, ord. minor. S. Francisci reformator., missionarii apostolici in Aegypto et Abyssinia. KPMS, Vc 46.
  29. ↑ PRUTKÝ - DOSPĚL, Itinerarium II. (cit.), s. ccxxix. Původně volné listy či složky mohly být svázány až Prutkého smrti.
  30. ↑ Pokračování titulu: ... conscriptus a M.V.P. Remedio Prutky, ord. minorum S. Francisci reform.. in Aegyptoi et Abyssinia missionario apostolico. KPMS, Va 7. Psáno před rokem 1756, německy, latinsky a italsky; perokresby. Autograf.
  31. ↑ Pokračování titulu: ...conscriptis a R.P. Remedio Prutky, Ord. Minor. S. Francisci reform., tunc missionarii apostolici in Aegypto et Abyssinia. KPMS, Vb 74. Autograf.
  32. ↑ Pokračování titulu: ... collecta, et conscripta a P. Remedio Prutky, Franciscano missionario in Aegypto, Abyssinia et Russia. KPMS, s.s. [= sine signo] 33.
  33. ↑ PRUTKÝ - DOSPĚL, Itinerarium II. (cit.), s. ccxxix.
  34. ↑ Pokračování titulu: ... cum quibusdam intermixtis notatis conscriptum a P. Remedio Prutky, provinciae Bohemiae Franciscano et pro eo tempore missionario apostolico in Aegypto et Aethiopia. KPMS, Yc 32. Viz PETRÁČEK, Handschriften zur Kenntnis Ägyptens und Abessiniens... (cit.), s. 93 a násl.
  35. ↑ POLÁČEK, Zdeněk. A Diachronic Analysis of Amharic Vocabulary on the Basis of V. R. Prutký’s Manuscript. Archiv Orientální. 1976, roč. 44, s. 28–42 + VIII.  V článku autor vychází ze své disertace, pravděpodobně obhájené na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy.
  36. ↑ a b Srov. DOSPĚL, Františkánská misie a pastorace mezi Kopty... (cit.), s. 404.
  37. ↑ Dochovány v archivním fondu této kongregace. Jejich přehled uvádí DOSPĚL, P. Remedius Prutký OFM - život a dílo (cit.), s. 137.
  38. ↑ Latinský překlad: GREIDERER, Vigilius OFM. Germania Franciscana seu Chronicon Geographo-Historicum Ordinis S. P. Francisci in Germania. Tomus 1.. Oeniponte: [s.n.], 1777. S. 757–761.  Anglický překlad v příloze k vlastnímu cestopisu podal: SALT, Henry. A short Account of a Voyage made into Ethiopia, by Father Remedio oj Bohemia, Martino of Bohemia, and Antonia of Aleppo, of thc Order oj "Minori Reformati" of St. Francis, and Missionaries "of the Society for propagating the Faith," in Egypt. London: F. C. and J. Rivington, St. Paul' s Church-yard, 1814. Příloha.  Originál Prutkého „relací“ se nachází v Archivio Storico della Sacra Congregazione per l'Evangelizzazione dei Popoli o "de Propaganda Fide" (APF, Vatikán), Scritture originali riferite nelle congregazioni generali (SOCG), vol. 759, ff. 171r-176r. Opisy zprávy se nacházejí též v The British Library v Londýně. Srov. DOSPĚL, P. Remedius Prutký OFM - život a dílo (cit.), s. 19-20. Další kritckou edici Prutkého zpráv a popisů misie přináši PRUTKÝ, Remedius. Descriptio compendiosa imperii Athiopici et relatio missionum Aethiopiae et Aegypti excerpta partim ex Archivio Sac. Congr. de Propaganda Fide, partim ex archivio dictae missionis, et de successu singularium rerum dictas missiones concernentium, auctore patre Remedio. Příprava vydání Marcellino Da Civezza. Le Missioni Francescane in Palestina ed in altre regioni della terra. 1895, roč. 6, s. 270–274, 459–467, 720–723. Pokračování v násl. ročníku 7 (1896), str. 117-123, 246–261, 372–379, 474–477.  Viz PRUTKÝ - DOSPĚL, Itinerarium II. (cit.), s. xxvi.
  39. ↑ Přehled Prutkého korespondence a drobných písemností uložených v Římě a pražském františkám archivu (deponováno v Národní archivu, fond Františkáni, provincialát a konvent [Praha]) předkládá ccxxix - ccxxx.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • SOMIGLI DI S. DETOLE, Teodosio OFM. La francescana spedizione in Etiopia del 1751-1754 e la sua relazione del P. Remedio Prutky di Bohemia O.F.M.. Archivum Francisanum Historicum. 1913, roč. 6, s. 129–143. 
  • SOMIGLI DI S. DETOLE, Teodosio OFM. L'Iinerarium del P. Remedio Prutky viagiattore e missionario francescano (Alto Egitto) e il suo viaggio in Abyssinia 21 Febrario 1752 - 22 Aprile 1753. Studi francescani. 1925, roč. 22, s. 425–460. Článek shodného titulu publikoval též v sborníku: Congres International de Géographie (Le Caire, Avril 1925). Compte rendu publié par le secrétaitr général du congres. V. Le Caire : IFAO - Société Royale de Géographie d'Égypte, 1926, s. 157-195. 
  • RYŠAVÝ, Richard. Die Reformatenmission in Russland unter dem Missionpräfekten P. Remedius Prutký, O.F.M. (Mitte 1766 - 24. April 1769). Archivum Francisanum Historicum. 1934, roč. 27, s. 179–223. Vč. edice dokumentů z archivu české františkánské provincie.. 
  • PROCHÁZKA, Jáchym Bohumil OFM. Čeští františkáni v Habeši : podle cestopisu P. Jakuba Římaře a P. Reméda Prutkého z r. 1711 a 1754, který jest v rukopise uložen v archivu františkánského kláštera v Praze. V Praze: Vyšehrad, 1937. 
  • VERNER, Miroslav. Ancient Egyptian monuments as seen by a Bohemian missionary V. R. Prutký in the 18th century. Archiv Orientální. 1938, roč. 36, s. 371–383. 
  • KALISTA, Zdeněk. České baroko. Praha: Evropský literární klub, 1941. 344 s. 
  • VILHUM, František X. Čeští misionáři v Egyptě a Habeši. Praha: [s.n.], 1946. 
  • Cesty ve znamení kříže : dopisy a zprávy českých misionářů 17. a 18. věku ze zámořských krajů. Příprava vydání Zdeněk Kalista. 3. vyd. Praha: [s.n.], 1947. 335 s. Kapitola Z itineráře Remedia Prudkého, s. 238–242, 328–334. 
  • PETRÁČEK, Karel. Handschriften zur Kenntnis Ägyptens und Abessiniens im 18. Jhdt. aus der Bibliotheca Pragensis In Conventu Fratrum S. Francisci Reformatorum S. Mariae as Nives. Archiv Orientální. 1955, roč. 23, s. 334–383. 
  • PETRÁČEK, Karel. Dějiny Afriky. II. Praha: Svoboda, 1966. S. 51–55. 
  • PANKHURST, Richard; PEARSON, Tony. Remedius Prutký's 18th century account of Ethiopian Tacnicides and other medical treatment. Ethiopian Medical Journal. 1972, roč. 10, čís. No. 1, s. s. 3-6. 
  • PÁVOVÁ, Jindřiška. Rukopisné památky české provenience k poznání zemí severovýchodní Afriky v 18. a 19. století, Praha: Filozoická fakulta Univerzity Karlovy, 1984. [diplomová práce]. Praha, 1984. Diplomová práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. s. 129–146. Dostupné online.
  • PRUTKÝ, Remedius OFM. Prtuky's travel in Ethiopia and other countries. Příprava vydání transl. ad ed. by J. Henry Arrowsmith-Brown, notes by Richard Pankhurst. London: The Hakluyt Society, 1991. 
  • FÖRSTER, Josef. Sine experientia nihil sufficienter sciri potest. (Svět antiky v Itinerariu Remedia Prutkého). In: Historia Franciscana II. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1995. ISBN 80-7195-016-5. S. 204–213.
  • PAŘEZ, Jan. Cestopisné prameny v rukopisné sbírce Strahovské knihovny. In: Cesty a cestování v životě společnosti = Reisen im Leben der Gesellschaft : sborník příspěvků z konference konané 6.-8. září 1994 v Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: Universitas Purkyniana, 1995. S. 233–238.
  • DOSPĚL, Marek. Církevně-náboženské poměry v Habeši a jejich obraz v latinském Itinerariu českého františkánského misionáře Václava Remedia Prutkého (1713-1770). 2001. Diplomová práce. Jihočeská univerzita České Budějovice. DOSPĚL, Marek. Václav Remedius Prutký - misionářem u pramenů Nilu. Salve : revue pro teologii a duchovní život. 2003, roč. 13, čís. č. 2, s. 67–75. ISSN 1213-6301. 
  • DOSPĚL, Marek. Františkáni Římař, Prutký a Schneider - zdroje a možnosti interpretace jejich zpráv (nejen) o Egyptě 18. století. Pražské egyptologické studie. 2004, roč. 3, s. 25–37. Dostupné online. ISSN 1214-3189. 
  • DOSPĚL, Marek. The eighteen century Franciscan missionaries of the Czech Crown Lands and their first-hand accounts of Levant, Egypt amd Ethiopia in the perspective of so-called Orientalism. In: Historia Franciscana II. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005. ISBN 80-7195-016-5. S. 31–42.
  • FÖRSTER, Josef. Itineratium Václava (Remedia) Prutkého: cestopis na rozhraní epoch (literárněvědná studie na základě rozpracované kritické edice díla). Avriga : Zprávy Jednoty klasických filologů. 2005, roč. 47, s. 43–53, 80–84. ISSN 1211-3379. 
  • FÖRSTER, Josef. Sine experientia nihil sufficienter sciri potest. (Die Welt der Antike im Itinerarium von Remedius Prutký). Listy filologické. 2005, roč. 128, čís. 1–2, s. 65–74. ISSN 0024-4457. 
  • FÖRSTER, Josef. Václav (Remedius) Prutký (1713-1770): Itineratium. In: Itineraria Posoniensia : zborník z medzinárodnej konferencie Cestopisy v novoveku, ktorá sa konala v dňoch 3.-5. novembra 2003 v Bratislave. Bratislava: Historický ústav SAV, 2005. ISBN 80-88880-62-9. S. 152–158.
  • FÖRSTER, Josef. De primo infideles adeundi animo. Nástin životní dráhy misionáře Remedia Prutkého před jeho odchodem do Etiopie roku 1751. Listy filologické. 2006, roč. 129, čís. 3–4, s. 309–331. ISSN 0024-4457. 
  • FÖRSTER, Josef. Václav (Remedius) Prutký OFM: Itinerarium missionum apostolicarum (introductory study, edition and translation with commentary on part I of the work). 2007. Disertační práce. Univerzita Karlova, Filosofická fakulta, Ústav řeckých a latinských studií. Vedoucí práce Martin Svatoš.
  • DOSPĚL, Marek. P. Remedius Prutký OFM - život a dílo. 2007. Diplomová práce. Český egypologický ústav Univerzity Karlovy, Praha. Vedoucí práce Miroslav Verner.
  • DOSPĚL, Marek. Fr Remedius Prutký OFM and the Holy Roman Emperor Francis I. Stephen. In: Egypt and Austria III. The Danube Monarchy and the Orient (Proceedings of the Prague Symposium, September 11th to 14th, 2006). Praha: Set out, 2007. S. 51–63.
  • FÖRSTER, Josef. Alltägliche Missionsdienste der böhmischen Franziskaner in der 1. Hälfte des 18. Jahrhunderts. In: Egypt and Austria III. The Danube Monarchy and the Orient. Proceedings of the Prague symposium, September 11th to 14th, 2006. Praha: Set out, 2007. S. 71–77.
  • DOSPĚL, Marek. Etiopské křesťanství očima františkánského misionáře Remedia Prutkého (1713-1770). Clavibus unitis. 2012, roč. 1, s. 77–109. Dostupné online. 
  • PRUTKÝ, Remedius. Itinerarium II. De Abyssinia et Indiis Orientalibus. Příprava vydání Marek Dospěl. Praha: Nadace pro dějiny kultury ve střední Evropě : KLP, 2007. Dostupné online. ISBN 978-80-86791-42-5. ´
  • FÖRSTER, Josef. Václav (Remedius) Prutký: Itinerarium missionum apostolicarum (úvodní studie, edice a překlad s komentářem I. dílu) : doktorská disertace. 2008. Disertační práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha.
  • FÖRSTER, Josef. Doupě nevědomosti a bludů : Orient v dílech českých františkánských misionářů. Dějiny a současnost. 2009, roč. 31, čís. č. 6, s. 32–34. ISSN 0418-5129. 
  • DOSPĚL, Marek. Generální vikář P. Jakub Římař OFM a jeho snahy o misii v Etiopii. In: Františkánství v kontaktech s jiným a cizím. Praha: Univerzita Karlova, 2009. ISBN 978-80-7308-283-3, ISBN 978-80-7007-300-1. S. 229–243.´PRUTKÝ, Remedius. O Egyptě, Arábii, Palestině a Galileji. Příprava vydání Josef Förster, Hana Navrátilová. Praha: Libri, 2009. ISBN 978-80-7277-428-9. Edice 1. části Prutkého Itineraria. 
  • DOSPĚL, Marek. Dva misionáři a stela krále Achnatona, aneb příběh z říše archeologie textu. Pražské egyptologické studie. 2009, roč. 6, s. 27–32. Dostupné online. ISSN 1214-3189. 
  • FÖRSTER, Josef. Kauza Remedius Prutký anebo o stylu vedení odborné debaty. Listy filologické. 2010, roč. 133, čís. 3/4, s. 397–405. ISSN 0024-4457. 
  • DOSPĚL, Marek. Jaká je víra Etiopů? Komentovaný překlad jedné kapitoly z Itineraria Remedia Prutkého OFM. Parrésia : revue pro východní křesťanství. 2010, roč. 4, s. 285–295. ISSN ????. 
  • DOSPĚL, Marek. K Förstrově kauze Remedius Prutký. Listy filologické. 2011, roč. 134, čís. 3/4, s. 375–378. ISSN 0024-4457. 
  • DOSPĚL, Marek. „Po palčivém slunci osvěžení věčné.“ Poslední cesta egyptského misionáře Remedia Prutkého OFM. Pražské egyptologické studie. 2011, roč. 8, s. 35–41. Dostupné online. ISSN 1214-3189. 
  • DOSPĚL, Marek. Františkánská misie a pastorace mezi Kopty a Etiopy v 17. a 18. století v kontextu dobové knižní produkce a její stopy v České republice. In: Františkánský kontext teologického a filosofického myšlení. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta : Filosofia, 2012. ISBN 978-80-7308-436-3, ISBN 978-80-7007-383-4. S. 388–412.
  • PRUTKÝ, Remedius. O Habeši a Východních Indiích. Příprava vydání překlad, komentář, úvodní studie a rejstříky Marek Dospěl. Praha: KLP, 2014. 
  • PRUTKÝ, Remedius. De Abyssinia et Indiis Orientalibus. Příprava vydání Edidit et introductione commentariisque Anglicis supplevit Marcus Dospěl. Praha: KLP, 2015?. Edice Itineraria s anglickým úvodem a komentáři.. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Remedius_Prutký&oldid=24183825“