Rečkovská lesní dráha

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Podjezd bývalé Rečkovské dráhy pod řádnou tratí 080 – směr k pile

Rečkovská lesní dráha byla necelých 26 km dlouhá úzkokolejná lesní dráha o rozchodu 760 mm v současných okresech Mladá Boleslav a Česká Lípa. Byla založena v roce 1914 a zrušena v roce 1950. Vedla z dodnes existující pily ve Velkém Rečkově u Bakova nad Jizerou do Dlouhé Rokle u Hradčan. Původně plánované prodloužení dráhy skrze Hradčanskou pahorkatinu až do Srní u České Lípy nebylo provedeno.

Příprava[editovat | editovat zdroj]

Na počátku 20. století přivedlo rozsáhlé napadení lesních porostů sosnokazem borovým tehdejšího správce lesů k iniciování výstavby lesní úzkokolejné železnice. Ta měla dopravovat dřevo z lesů v okolí Bezdězu do Rečkova. Roku 1913 získala firma Orenstein & Koppel právo na přípravu projektu i realizaci včetně dodání vozů i lokomotivy. Majiteli dráhy byli Valdštejnové, kteří trať i těžební právo pronajímali. V roce 1914 vyjely na trať první soupravy. V roce 1925 byl dostavěn poslední úsek a celá trať se prodloužila na konečných 25,96 km.[1]

Trasa[editovat | editovat zdroj]

Lesní cesta (bývalá Rečkovská dráha) kolem Kozího hřbetu – směr od pily

Dráha po začátku od rečkovské pily vedla údolím říčky Bělé souběžně s řádnou železnicí 080, kterou poté podjížděla (u tohoto podjezdu je dnes NPP Klokočka). Hned poté natrvalo vstoupila do rozsáhlého polesí, dnes vedeného jako Lesnický park Bezděz a stoupala Černou roklí pod Zadní Kozinec, kde tvořila esíčko. Dále pokračovala téměř v přímém směru kolem Kozího hřbetu a křižovala silnicí Bělá pod Bezdězem – Dolní Krupá. První zastávka – vlečkové nákladiště bylo západně od Radechova. Pak se dráha začala více klikatit a následovalo křižování se silnicí Bělá pod Bezdězem – Kuřívody. Dále zpovzdálí (zleva) sledovala Mariánskou cestu. Druhá nákladová zastávka byla v zaniklé osadě Strážov. Poté dráha míjela Zlatý vrch a Malou Bukovou a křižovala silnici MimoňDoksy u hájovny Trojzubec. Končila asi 200 metrů za touto silnicí v Dlouhé rokli u Hradčan.[2]

Technika[editovat | editovat zdroj]

První parní lokomotivou byla dvojspřežní tendrovka vyrobená v Linci (firma Krauss), druhá později zakoupená lokomotiva byla tříspřežní tendrovka z Prahy-Vysočan (firma Orenstein & Koppel). Dále byla v provozu motorová lokomotiva od výrobce Lemberg (Lvov). Vozíky byly propojeny naloženým dřevem a jištěny pouze řetězy. Z počátku měl každý vlak 3 brzdaře, později jen jednoho. Během 1. světové války se zapřahali i koně. Na trati bylo jen několik výhyben, proto délka vlaku i s lokomotivou nesměla přesáhnout 150 metrů. Na trase byla tři vodní čerpadla, na rečkovské pile, pak u Radechova a na konci v Dlouhé rokli. Zajímavostí byla protipožární šlapací drezína, jejíž posádka musela plácačkami likvidovat vznikající požár z létajících jisker od lokomotivy. Pro případy exkurzí (školní výlety) a dopravu dělníků bylo používáno upravených vozíků s lavicemi.[3][1]

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

V dobách největší slávy na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století po trati jezdily až 4 páry vlaků denně a úzkokolejka dokázala přepravit za rok až 120 000  surového dřeva. V době krize provoz slábl. Po 2. světové válce v roce 1947 se většina dráhy ocitla v (bývalém) vojenském prostoru Ralsko a ten samý rok rečkovská pila vyhořela, což po následném znárodnění přineslo zánik dráhy k roku 1950. Zařízení bylo rozebráno, zčásti posláno podobným drahám na Slovensko, do oceláren v Ostravě a zbytek neznámo kam.[1][3]

V současnosti lze najít budovu pily a těleso trati, které bylo přeměněno na lesní cestu. Vzhledem ke zpřístupnění bývalého vojenského prostoru lze projít (projet) celou trasu lesní železnice.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rečkovská lesní dráha na německé Wikipedii.

  1. a b c HALAMOVÁ, Šárka. Lesnický park Bezděz (infotabule u Radechova). [s.l.]: Lesy ČR s.p., 2015. 
  2. Úzkokolejka Velký Rečkov pila-Hradčany Dlouhá Rokle [online]. zrus-zan-zel.blog.cz [cit. 2015-08-07]. Dostupné online. 
  3. a b c Rečkovská dráha [online]. historiemimone.cz [cit. 2015-08-07]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]