Racek japonský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxRacek japonský
alternativní popis obrázku chybí
Racek japonský, dospělý pták
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neoghathae)
Řáddlouhokřídlí (Charadriiformes)
Podřádracci (Lari)
Čeleďrackovití (Laridae)
Rodracek (Larus)
Binomické jméno
Larus crassirostris
Vieillot, 1818
Synonyma
  • racek černoocasý
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Racek japonský (Larus crassirostris) je středně velkým druhem racka ze skupiny „velkých bělohlavých racků“.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Na první pohled připomíná evropského racka žlutonohého. Dospělí ptáci mají bílou hlavu a tělo, tmavošedý hřbet, tmavošedá křídla s černými špičkami a bílý ocas s černou páskou na konci (odtud název). Nohy jsou žluté zobák žlutý s černou páskou na konci a červenou špičkou. Kombinací černé ocasní pásky a černého proužku na zobáku se liší od všech ostatních druhů racků. V prostém šatu je hlava jemně tmavě proužkovaná. Mladí ptáci jsou celkově hnědě zbarvení, mají nápadně dvoubarevný zobák se světlým kořenem a tmavou špičkou a černý ocas kontrastující s bílým kostřecem.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Racci japonští hnízdí ve východní Asii na pobřeží Japonského moře od Sachalinu, Kurilských ostrovů a východní Sibiře na severu po Japonsko, Koreu a severní Čínu. V Japonsku je nejpočetnějším velkým druhem racka. Na zimu táhnou poněkud jižněji, hlavní zimoviště leží u Koreje a severozápadního pobřeží Číny, v malém počtu zaletují až po Hongkong. Zatoulaní ptáci byli zaznamenáni v Severní Americe (včetně východního pobřeží – Rhode Island, Newfoundland), na Kamčatce, Filipínách a v Austrálii.[2][3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.1. 25. března 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-12]
  2. HARRISON, P. Seabirds: an identification guide. Londýn: Christopher Helm, 1989. ISBN 0-7136-3510-X. 
  3. OLSEN, K. M. O.; LARSSON, H. Gulls of North America, Europe and Asia. Princeton & Oxford: Princeton University Press, 2003. ISBN 0-691-11327-0. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]