Pipin II. Prostřední

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Pipin II. Prostřední
St Hubert of Liège offers his services to Pepin of Heristal.jpg
Narození645
Herstal
Úmrtí16. prosince 714 (ve věku 68–69 let)
Jupille-sur-Meuse
Povolánípolitik
ChoťPlektruda
Alpaida
DětiDrogo z Champagne
Grimoald Mladší
Karel Martel
Childebrand
RodičeAnsegisel a svatá Begga
RodArnulfovci a Karlovci
PříbuzníMartin z Laonu (sourozenec)
Klotilda Doda (může být sourozenec)
Arnulf[1], Hugo z Rouenu[2], Gottfried[2] a Pipin[2] (vnoučata)
Funkcemajordomus (Austrasie; 676–714)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pipin II. Prostřední také Pipin II. z Herstalu (635?16. prosince 714 Jupille) byl franský vojevůdce, který od roku 680 až do své smrti v roce 714 vládl franské říši jako majordomus královského paláce. Po dobytí všech franských království přijal titul vévoda a princ Franků.[3]

Úřad majordoma královského paláce v Austrasii získal v roce 680 a následně účastí v několika bitvách rozšířil svou moc. Dobytím Neustrie a Burgundska v roce 687 sjednotil rozdělená franská království. V zahraničních bitvách zvýšil moc Franků tím, že si podmanil Alamany a Frísy. Zahájil také proces evangelizace na území dnešního Německa. Pipinova politika byla pozoruhodná výrazným vlivem na merovejskou královskou autoritu, kdy z pozice majordoma převzal moc nad merovejským králem. Merovejští králové se během jeho vlády stali pouhými loutkami (Roi fainéant), jejich moc byla pouze formální. Své moci využil i při jmenování svého nástupce v úřadu majordoma, do něhož jmenoval svého vnuka Theudoalda. To se však nelíbilo dalšímu Pipinovu synu, mocnému Karlovi Martelovi. Po Pipinově smrti celá situace vyústila v občanskou válku, z níž Karel Martel vyšel jako vítěz.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Pipin byl synem mocného franského šlechtice Ansegisela[4] a díky sňatku Ansegisela s Beggou byl vnukem Pipina I. Staršího. Byl také dědem Pipina III. Krátkého a pradědem Karla Velikého. Manželství Ansegisela a Beggy spojilo dva významné rody, Pipinovce a Arnulfingové, čímž položili základy k budoucí karolínské říši. Pipin II se pravděpodobně narodil v Herstalu, kde také leželo centrum jeho moci.

Vzestup k moci[editovat | editovat zdroj]

V úřadu majordoma Austrasie bojoval spolu s Martinem z Laonu proti neustrijskému majordomovi Ebroinovi, který také chtěl získat moc nad franským území. Ebroinovi se podařilo zvítězit v bitvě u Lucofaa a byl blízko k tomu, aby sjednotil všechny Franky pod svou vládu. Nicméně v roce 681 se stal oběti jeho četných nepřátel, kteří ho zavraždili. Pipin toho využil a okamžitě uzavřel mír s Ebroinovým nástupcem Warattonem.

Warattonův nástupce Berchar a neustrijský král Theuderich III. na nátlak neustrijské šlechty ukončili s Austrasii přiměří a vyhlásili válku. Krátce nato, v roce 687 byli Theuderich III. a Berchar poraženi v bitvě u Tertry[4] a stáhli se do Paříže, kam je Pipin pronásledoval Pepin a vynutil si mírovou smlouvu s podmínkou, že Berchar opustí úřad majordoma. Pipin získal moc nad franskou říší a začal si říkat vévoda a princ Franků (dux et princeps Francorum). Ansfléda, vdova po Warratonovi, chtěla s Pipinem znovu uzavřít mír a tak nechala svého zetě Berchara zavraždit a svou dceru, vdovu po Bercharovi Anstrudu provdala za Drogona z Champagne, nejstaršího syna Pipina.

Během následujících let si Pipin podmanil Alemany a Frísy. Mezi lety 690 a 692 dobyl Utrecht, což mu umožnilo kontrolovat důležité obchodní cesty na Rýnu. Podporoval misionářskou činnost Willibrorda.[5] V roce 695 jmenoval Drogona majordomem Burgundska a Grimoalda, majordomem Neustrie. Kolem roku 670 se oženil s Plektrudou, která zdědila značné majetky v oblasti Mosely. Byla matkou Drogona a Grimoalda, oba ale zemřeli dříve než jejich otec. Pipin však měl také milenku (či druhou manželku) jménem Alpaidu, která mu porodila další dva syny, Karla Martela a Childebranda.

Smrt a následnictví[editovat | editovat zdroj]

Těsně před Pipinovou smrtí ho Plektruda přesvědčila, aby vydědil své syny, které měl s milenkou Alpaidou, ve prospěch svého vnuka Theudoalda (syn Grimoalda), který byl sice ještě malý kluk pod kontrolou regentky Plektudy. Když Pipin 16. prosince 714 v Jupille ve věku 79 let zemřel, jeho vnuci se prostřednictvím Plektrudy prohlásili ​​skutečné nástupce a s pomocí Plektrudy se snažili po Pipinově smrti udržet úřady majordomů královských paláců. Karel Martel, syn Pipina a Alpaidy si však získal přízeň autrasijských obyvatel, především pro svou vojenskou zdatnost a schopnost dobře je zásobovat kořistí ze svých výbojů. I přes odpor Plektudy a jejích stoupenců se po občanské válce, která po Pipinově smrti trvala více než tři roky stal jediným majordomem královského paláce a de facto vládcem Franské říše.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pepin of Herstal na anglické Wikipedii.

  1. Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  2. a b c Christian Settipani: La Préhistoire des Capétiens. Villeneuve-d'Ascq. 1993. ISBN 978-2-9501509-3-6.
  3. Pépin de Herstal (687 à 714). www.histoire-fr.com [online]. [cit. 2021-12-01]. Dostupné online. (francouzsky) 
  4. a b FOURACRE, Paul; GERBERDING, Richard A. Late Merovingian France.Chybí název periodika! 2013-01-01 [cit. 2021-12-01]. ISSN 978-0-7190-4790-9. DOI 10.7765/MMSO.47909.8.301. 
  5. BUTLER, Alban; THOMAS, Sarah Fawcett. Butler's Lives of the Saints. [s.l.]: Liturgical Press Dostupné online. ISBN 978-0-8146-2387-9. (anglicky) 
  • DRŠKA, Václav; PICKOVÁ, Dana. Dějiny středověké Evropy. Praha: Nakl. Skřivan ml, 2004. ISBN 8086493113. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Wulfoald
majordomus Austrasie
680714
Nástupce:
Theudoald
Předchůdce:
Berchar
majordomus Neustrie
688695
Nástupce:
Grimoald Mladší
Předchůdce:
Berchar
majordomus Burgundska
688695
Nástupce:
Drogo
Předchůdce:
-
vévoda Franské říše
687714
Nástupce:
Karel Martel