Phyllanthaceae

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Phyllanthaceae

Phyllanthus acidus
Phyllanthus acidus
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: malpighiotvaré (Malpighiales)
Čeleď: Phyllanthaceae
Leptopus phyllanthoides
Glochidion ferdinandi
Breynia disticha
Bischofia javanica

Phyllanthaceae je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu malpighiotvaré (Malpighiales).

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Jednodomé nebo dvoudomé byliny, keře a stromy, výjimečně i liány nebo sukulenty. Na rozdíl od čeledi pryšcovité (Euphorbiaceae) chybí latex. Pokud jsou přítomny chlupy, jsou ve většině případů jednoduché. Listy jsou většinou střídavé, zřídka vstřícné, ve svazečcích nebo přeslenech, jednoduché nebo u rodu Bischofia dlanitě složené. Čepel listů je celokrajná nebo výjimečně zubatá. Některé druhy rodu Phyllanthus jsou bezlisté, funkci listů přebírají zploštělé zelené větévky (kladodia). Květy jsou pravidelné, jednopohlavné (jen u rodu Aporosa oboupohlavné), v úžlabních květenstvích. U rodu Uapaca jsou květenství redukovaná na pseudanthium, útvar připomínající jediný květ. Kalich je složen ze 3 až 8 většinou volných lístků. Koruna je nejčastěji ze 4 až 6 plátků nebo chybí. V samčích květech je 2 až 35 (nejčastěji 3 až 10) volných nebo do různého stupně srostlých tyčinek. Semeník v samičích květech je svrchní, jednoplodolistový nebo srostlý ze 2 až 5 (nebo až 15) plodolistů. V každém plodolistu jsou 2 vajíčka. Plodem je tobolka, bobule nebo poltivý plod (schizokarp).

Čeleď zahrnuje asi 1750 druhů v 59 rodech. Vyskytuje se v tropech celého světa, největší diversita je v jihovýchodní Asii. Nejrozsáhlejším rodem je Phyllanthus (asi 700 druhů), následují rody Cleistanthus (140 druhů) a Antidesma (100 druhů).

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1993 byla molekulárními studiemi potvrzena již dříve předpokládaná parafyletičnost čeledi pryšcovité (Euphorbiaceae). Bylo zjištěno, že tato čeleď, tak jak byla do té doby chápána, zahrnuje v rámci řádu malpighiotvaré (Malpighiales) několik různých, bezprostředně nepříbuzných linií. Postupně bylo z čeledi pryšcovité vyjmuto celkem 96 rodů a rozřazeno do 6 nových čeledí, z nichž nejobsáhlejší je čeleď Phyllanthaceae.

V současnosti je tato čeleď dělena na 2 podčeledi: Phyllanthoideae (38 rodů) a Antidesmoideae (21 rodů).

Využití[editovat | editovat zdroj]

Plody brazilského Phyllanthus acidus jsou oblíbeným ovocem. Některé druhy rodu Antidesma poskytují jedlé bobule, např. nejznámější Antidesma bunius pocházející z jihovýchodní Asie, dále A. platyphyllum z Havajských ostrovů a africký druh A. venosum. Ovoce poskytují také některé druhy rodu Baccaurea z jihovýchodní Asie (B. dulcis, B. racemosa, B. motleyana).

Mnohé druhy rodu Phyllanthus jsou využívány jako léčivé rostliny. Kořeny Phyllanthus acidus se přes svou jedovatost používají při léčbě astmatu, nachlazení a kašle, zevně pak při léčbě kožních onemocnění. Latex je používán jako emetikum a purgativum.

Phyllanthus niruri, bylina původem z tropické Ameriky a dnes rozšířená jako plevel v tropech celého světa, obsahuje chinolizidinové alkaloidy a je využívána při léčení chorob zažívacího traktu, žlučových a ledvinových kamenech, zánětech ledvin, chorobách prostaty, poševním výtoku aj. Další medicinsky využívané druhy jsou např. Phyllanthus emblica, P. debilis, P. maderaspansis, P. oxyphyllus, P. pulcher a P. reticulatus.

V parcích v ČR je vzácně pěstován jako sbírková dřevina tvrdodřev křovitý (Securinega suffruticosa). Keř Breynia disticha, pocházející z Havaje, je pro nápadné růžovobílé zbarvení mladých listů často pěstován ve sklenících botanických zahrad.

Seznam rodů[editovat | editovat zdroj]

Actephila, Aerisilvaea, Amanoa, Andrachne, Antidesma, Aporosa, Ashtonia, Astrocasia, Baccaurea, Bischofia, Blotia, Breynia, Bridelia, Celianella, Chascotheca, Chonocentrum, Cleistanthus, Croizatia, Didymocistus, Discocarpus, Flueggea, Glochidion, Gonatogyne, Heywoodia, Hyeronima, Hymenocardia, Jablonskia, Keayodendron, Lachnostylis, 'Leptonema, Leptopus, Maesobotrya, Margaritaria, Meborea, Meineckia, Oreoporanthera, Pentabrachion, Petalodiscus, Phyllanoa, Phyllanthus, Poranthera, Protomegabaria, Pseudolachnostylis, Reverchonia, Richeria, Richeriella, Sauropus, Savia, Securinega, Spondianthus, Thecacoris, Uapaca, Wielandia, Zimmermannia, Zimmermanniopsis

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Smith N. et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton Univ. Press, 2003. ISBN 0691116946.
  • Gentry A.H. Wooden Plants of Northwest South America. Chicago: The Univ. of Chicago Press, 1996. ISBN 0226289435.
  • Berry P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. V). Timber Press, 1999. ISBN 0-915279-71-1
  • Valíček P. et al. Užitkové rostliny tropů a subtropů. 2. vyd. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]