Pelagie z Antiochie
| Pelagie z Antiochie | |
|---|---|
 Svatá Pelagie Kajícnice | |
| ctihodná | |
| Narození | 1. tisíciletí Antiochie |
| Úmrtí | 457 Jeruzalém |
| Příčina úmrtí | přísná askeze |
| Svátek | 8. říjen |
| Období | Římská říše |
| Místo pohřbení | Olivová hora v Jeruzalémě |
| Etnikum | Syřanka |
| Uctívána církvemi | pravoslavná církev; římskokatolická církev |
| Patronkou | hereček a tanečnic |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pelagie z Antiochie – také známá jako Pelagie Kajícnice nebo Pelagie nevěstka byla hříšnice obrácená ve světici. Její svátek se slaví 8.října (21.10.greg.kal.).[1]
Život[editovat | editovat zdroj]
Svatá Pelagie žila v syrské Antiochii v blahobytu a luxusu jako velká hříšnice. Byla jednou z předních hereček antiochijských a známou nevěstkou. Lidé ji nazývali Margarita (řec. perla).[2][3] Jednou se do města sjel sněm biskupů, mezi nimiž byl i biskup z Heliopolis (Baalbek) – svatý Nonnos.[2][3] Otcové byli právě shromážděni před bazilikou, když v tom se kolem ubírala na oslíku sama Pelagie, jsouc oblečena ve vší nádheře a pompě, prostovlasá, spoře oděná, samé zlato, perly a drahé kameny a obklopena rovněž nádherně oděnými muži, sluhy a služkami, jejíhož zjevu se nemohli přihlížející lidé nasytit. Za ní se táhla silná vůně pižma a jiných drahých voňavek.[3] Otcové sklopili pohoršeně hlavy, jen svatý Nonnos se za ní dlouho díval a potom řekl ostatním biskupům:[3][2]
Vy jste se nepotěšili tak velkou její krásou? Věru, já jsem se velmi pokochal a líbila se mi krása její, neboť tuhle ženu má Bůh postaviti před sebe a umístiti před svůj strašný a podivuhodný trůn, až bude souditi jak nás, tak náš biskupský úřad. Co myslíte, nejdražší, kolik hodin strávila ve své komnatě tato žena, myjíc se a upravujíc, se vší pečlivostí svého ducha a pozorností se zdobíc před zrcadlem, aby v jejítělesné kráse a výzdobě nebylo nedostatku, tak aby se všem líbila, aby se nezdála ošklivou svým milovníkům, kteří dnes jsou a kterých zítra není? Nuže, i my máme Otce na nebesích všemohoucího, nesmrtelného Ženicha, jenž dává těm, kdož dobře ostříhají svého života, zaslíbení obsahující nebeské bohatství a věčné odměny, jichž nelze oceniti, jichž oko nevidělo, o nichž ucho neslyšelo, aniž vstoupily do srdce člověka, jež připravil Bůh těm, kdož ho milují. Ale k čemupak ještě více mluvím? Majíce přislíbení, že uvidíme onen vznešený a skvělý obličej a neocenitelnou tvář Ženichovu, neozdobujeme se a nestíráme nečistotu ze svých bídných duší, nýbrž necháváme je ležeti, ničeho nedbajíce.biskup Nonnos, Legendy o nevěstkách a světicích
A biskup Nonnos se poté začal modlit za spásu duše oné hříšnice. Další neděli Nonnos sloužil svatou liturgii a Pelagie, puzena tajemnou mocí, se poprvé dostavila do chrámu a slyševši kázání o hříšnících a Božím soudu, velmi se nad sebou zhrozila. Mocně plakala a brzy poté vyhledala biskupa Nonna a ve velikém pokání se mu vrhla k nohám a požádala ho o křest.[2][3][4]
Pelagie všechen svůj majetek skrze biskupa rozdala chudým, všechny své sluhy a služky propustila na svobodu a darovala jim své zlaté prsteny a osmého dne odložila svůj bílý křestní šat, oblékla žíněné roucho a plášť svatého biskupa Nonna a odešla z Antiochie. Přišla do Jeruzaléma, kde si na Olivové hoře postavila poustevnickou celu na místě modlitby Páně. Pelagie se v této cele zcela uzavřela a oddávala se jen modlitbám. Po celém okolí se brzy rozneslo, že na hoře Olivové žije svatý mnich, neboť ji lidé pokládali za mnicha Pelagia. Po jejím zesnutí přišli otcové a mniši z okolních klášterů, aby její vyzáblé tělo balzamovali myrhou a zjistili, že byla žena a s velikou úctou ji pohřbili v její cele.[3][2][4]
Na místě, kde byla svatá Pelagie pohřbena, stojí Kaple Nanebevstoupení Páně.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Pelagie z Antiochie se svatým Nonnem, Menologium císaře Basileia II. -
Pelagie z Antiochie, ikona -
Pelagie mezi svojí svitou a biskup Nonnos, jenž se za ní modlí, 14.století -
Olivová hora v Jeruzalémě – hrob svaté Pelagie na místě Kristova Nanebevstoupení, Chrysanthus z Bursy, 1807 -
Svatá Pelagie, poustevnice
.jpg)
.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Nástěnný kalendář a diář. pravoslav.or.cz [online]. [cit. 2024-04-12]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e MALÍK, Vystavil Marek. Životy Svatých [online]. [cit. 2024-04-11]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f Legendy o nevěstkách světicích [online]. Redakce Petra Kučerová; překlad Ferdinand Stiebitz; ilustrace Eroshka/Shutterstock.com. Praha: Městská knihovna v Praze, 2022-10-27 [cit. 2024-04-11]. S. 18-28. Dostupné online. ISBN 978-80-274-2760-4.
- ↑ a b �ivotopisy. www.abcsvatych.com [online]. [cit. 2024-04-12]. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pelagia of Antiochia na Wikimedia Commons
