Pelagie z Antiochie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pelagie z Antiochie
Svatá Pelagie Kajícnice
Svatá Pelagie Kajícnice
ctihodná
Narození1. tisíciletí
Antiochie
Úmrtí457
Jeruzalém
Příčina úmrtípřísná askeze
Svátek8. říjen
ObdobíŘímská říše
Místo pohřbeníOlivová hora v Jeruzalémě
EtnikumSyřanka
Uctívána církvemipravoslavná církev;
římskokatolická církev
Patronkouhereček a tanečnic
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pelagie z Antiochie – také známá jako Pelagie Kajícnice nebo Pelagie nevěstka byla hříšnice obrácená ve světici. Její svátek se slaví 8.října (21.10.greg.kal.).[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Svatá Pelagie žila v syrské Antiochii v blahobytu a luxusu jako velká hříšnice. Byla jednou z předních hereček antiochijských a známou nevěstkou. Lidé ji nazývali Margarita (řec. perla).[2][3] Jednou se do města sjel sněm biskupů, mezi nimiž byl i biskup z Heliopolis (Baalbek) – svatý Nonnos.[2][3] Otcové byli právě shromážděni před bazilikou, když v tom se kolem ubírala na oslíku sama Pelagie, jsouc oblečena ve vší nádheře a pompě, prostovlasá, spoře oděná, samé zlato, perly a drahé kameny a obklopena rovněž nádherně oděnými muži, sluhy a služkami, jejíhož zjevu se nemohli přihlížející lidé nasytit. Za ní se táhla silná vůně pižma a jiných drahých voňavek.[3] Otcové sklopili pohoršeně hlavy, jen svatý Nonnos se za ní dlouho díval a potom řekl ostatním biskupům:[3][2]

Vy jste se nepotěšili tak velkou její krásou? Věru, já jsem se velmi pokochal a líbila se mi krása její, neboť tuhle ženu má Bůh postaviti před sebe a umístiti před svůj strašný a podivuhodný trůn, až bude souditi jak nás, tak náš biskupský úřad. Co myslíte, nejdražší, kolik hodin strávila ve své komnatě tato žena, myjíc se a upravujíc, se vší pečlivostí svého ducha a pozorností se zdobíc před zrcadlem, aby v jejítělesné kráse a výzdobě nebylo nedostatku, tak aby se všem líbila, aby se nezdála ošklivou svým milovníkům, kteří dnes jsou a kterých zítra není? Nuže, i my máme Otce na nebesích všemohoucího, nesmrtelného Ženicha, jenž dává těm, kdož dobře ostříhají svého života, zaslíbení obsahující nebeské bohatství a věčné odměny, jichž nelze oceniti, jichž oko nevidělo, o nichž ucho neslyšelo, aniž vstoupily do srdce člověka, jež připravil Bůh těm, kdož ho milují. Ale k čemupak ještě více mluvím? Majíce přislíbení, že uvidíme onen vznešený a skvělý obličej a neocenitelnou tvář Ženichovu, neozdobujeme se a nestíráme nečistotu ze svých bídných duší, nýbrž necháváme je ležeti, ničeho nedbajíce.

biskup Nonnos, Legendy o nevěstkách a světicích

A biskup Nonnos se poté začal modlit za spásu duše oné hříšnice. Další neděli Nonnos sloužil svatou liturgii a Pelagie, puzena tajemnou mocí, se poprvé dostavila do chrámu a slyševši kázání o hříšnících a Božím soudu, velmi se nad sebou zhrozila. Mocně plakala a brzy poté vyhledala biskupa Nonna a ve velikém pokání se mu vrhla k nohám a požádala ho o křest.[2][3][4]

Pelagie všechen svůj majetek skrze biskupa rozdala chudým, všechny své sluhy a služky propustila na svobodu a darovala jim své zlaté prsteny a osmého dne odložila svůj bílý křestní šat, oblékla žíněné roucho a plášť svatého biskupa Nonna a odešla z Antiochie. Přišla do Jeruzaléma, kde si na Olivové hoře postavila poustevnickou celu na místě modlitby Páně. Pelagie se v této cele zcela uzavřela a oddávala se jen modlitbám. Po celém okolí se brzy rozneslo, že na hoře Olivové žije svatý mnich, neboť ji lidé pokládali za mnicha Pelagia. Po jejím zesnutí přišli otcové a mniši z okolních klášterů, aby její vyzáblé tělo balzamovali myrhou a zjistili, že byla žena a s velikou úctou ji pohřbili v její cele.[3][2][4]

Na místě, kde byla svatá Pelagie pohřbena, stojí Kaple Nanebevstoupení Páně.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Nástěnný kalendář a diář. pravoslav.or.cz [online]. [cit. 2024-04-12]. Dostupné online. 
  2. a b c d e MALÍK, Vystavil Marek. Životy Svatých [online]. [cit. 2024-04-11]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f Legendy o nevěstkách světicích [online]. Redakce Petra Kučerová; překlad Ferdinand Stiebitz; ilustrace Eroshka/Shutterstock.com. Praha: Městská knihovna v Praze, 2022-10-27 [cit. 2024-04-11]. S. 18-28. Dostupné online. ISBN 978-80-274-2760-4. 
  4. a b �ivotopisy. www.abcsvatych.com [online]. [cit. 2024-04-12]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]