Parociovka Jacquemontova

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Parotiovka Jacquemontova)
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Parociovka Jacquemontova

Nákres parociovky Jacquemontovy
Nákres parociovky Jacquemontovy
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: lomikamenotvaré (Saxifragales)
Čeleď: vilínovité (Hamamelidaceae)
Rod: parociovka[1] (Parrotiopsis)
Binomické jméno
Parrotiopsis jacquemontii
Rehder, 1920
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Parociovka Jacquemontova (Parrotiopsis jacquemontii) je opadavý keř z čeledi vilínovitých se střídavými listy a poměrně nápadnými květenstvími objevujícími se před olistěním, pocházející ze západních Himalájí. Je to jediný druh rodu parociovka (Parrotiopsis). V Česku je vzácně pěstován jako okrasná a sbírková dřevina.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Parociovka Jacquemontova roste v domovině jako strom dosahující výšky až 7 metrů, v kultuře obvykle jen jako keř. Borka je hladká. Mladé letorosty jsou šedožlutě plstnaté hvězdovitými chlupy. Listy jsou většinou téměř okrouhlé, případně vejčité nebo podlouhlé, na okraji mělce vroubkované, 3 až 5 cm dlouhé. Listy jsou na líci hvězdovitě chlupaté, později olysávající, na rubu světle zelené, na žilkách hustě chlupaté. Na podzim se listy zbarvují do žlutých odstínů. Řapíky jsou 6 až 12 mm dlouhé, hustě hvězdovitě chlupaté. Květy jsou bezkorunné, oboupohlavné, objevují se před olistěním a jsou uspořádány v kulovitých květenstvích podepřených 4 až 6 nápadnými asi 2 cm dlouhými žlutavě bílými listeny nahrazujícími okvětí. Kalich je tvořen 5 až 7 cípy. Tyčinek je asi 15, s krátkými nitkami. Semeník je hustě vlnatý, srostlý ze 2 plodolistů se 2 čnělkami. Plodem je vejcovitá tobolka obsahující 2 lesklá semena.[2][3][4]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Parociovka Jacquemontova pochází ze západních Himalájí, kde roste v horských lesích. V některých oblastech, např. v Kašmíru, je hojnou dřevinou. Roste v nadmořských výškách 1200 až 2800 metrů.[3][4]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Od příbuzné parocie (Parrotia) se parociovka liší zejména větším počtem tyčinek a morfologií prašníků.[3]

Pěstování[editovat | editovat zdroj]

Rostlina je v našich podmínkách mrazuvzdorná, vyžaduje chráněnou slunnou polohu a výživnou humózní půdu. Pro množení semeny je třeba plody posbírat před plnou zralostí, neboť zralé tobolky za slunečného počasí pukají a vystřelují semena do okolí. Semena se stratifikují a vysévají až druhé jaro. Vegetativně je možno parociovku množit hřížením nebo roubováním na podnož vilínu virginského.[5]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Dřevo parociovky je pevné a je místně využíváno k výrobě holí, držadel a podobně, z prutů se pletou koše.[3] V Česku je parociovka poměrně zřídka pěstována jako okrasná a sbírková dřevina. Je uváděna z Dendrologické zahrady v Průhonicích, Pražské botanické zahrady v Tróji a z Průhonického parku,[2][6] vysazena je i v Arboretu MU v Brně.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha : Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. (česky) 
  2. a b Dendrologie online: Parrotiopsis jacquemontiana [online]. . Dostupné online.  
  3. a b c d Flora of Pakistan: Parrotiopsis [online]. . Dostupné online.  
  4. a b KOBLÍŽEK, J.. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov : Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4.  
  5. WALTER, Karel. Rozmnožování okrasných stromů a keřů. Praha : Brázda, 2001. ISBN 80-209-0268-6.  
  6. Florius - katalog botanických zahrad [online]. . Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]