Palebné postavení – baterie Točná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Palebné postavení – protiletadlová dělostřelecká baterie Točná
"Palpost" – bývalé palebné postavení protiletadlové dělostřelecké baterie Točná.
"Palpost" – bývalé palebné postavení protiletadlové dělostřelecké baterie Točná.
Země Česko Československo
Existence cca 1955–1961
Vznik 19531956?
Zánik 1961
Typ protivzdušná obrana
Posádka Točná
Nadřazené jednotky 72. protiletadlová dělostřelecká divize?, 71. protiletadlová dělostřelecká divize, 163. protiletadlový dělostřelecký pluk, 151. protiletadlový dělostřelecký pluk, 161. protiletadlový dělostřelecký pluk,
Účast
Války Studená válka

Palebné postavení – protiletadlová dělostřelecká baterie Točná bylo pohotovostní postavení protivzdušné obrany (PVO) hlavního města Prahy na úpatí vrchu Čihadlo, nejseverovýchodnějšího výběžku Brdské vrchoviny. Není zcela jasné, kdy Točenské palebné postavení vzniklo, nicméně lze konstatovat, že k tomu došlo v rámci reorganizace PVO Prahy v polovině 50. let 20. století, pravděpodobně roku 1956. Dle dostupných pramenů lze konstatovat, že v palebném postavení se střídaly baterie, respektive že byla baterie převáděna do podřízenosti různých útvarů 71. protiletadlové dělostřelecké divize,[1] případně 72. protiletadlové dělostřelecké divize.[2] Ke zrušení palebného postavení došlo pravděpodobně v létě 1961, při rozpuštění 151. protiletadlového dělostřeleckého pluku, s ohledem na raketizaci PVO a první fázi výstavby PLRO (protiletadlových raketových oddílů) v letech 19591961. Vzpomínka na palebné postavení (zkratka pal. post.) – baterie Točná zůstala ukotvena v místním názvu lokace původního vojenského prostoru u ulice Hrazanská mezi Cholupicemi a Točnou, které se stále říká "Palpost".

Historie[editovat | editovat zdroj]

Původní budova pro ubytování mužstva palebného postavení protiletadlové dělostřelecké baterie Točná byla dřevostavba, což je na jejím zchátralém stavu patrné

Zřízení palebného postavení Točná zatím není možné přesně datovat, ale pravděpodobně spadá zhruba do poloviny 50. let, kdy docházelo k velké reorganizaci PVOS (Protivzdušná obrana státu). V Pamětní knize Točné od Jaroslava Berana je v chronologii uvedeno u roku 1953, že "přibližně v tomto roce vybudovala čs. armáda při cestě z Točné do Cholupic t. zv. palpost".[3] V pamětní obce Cholupic od téhož autora je ale již jen "před rokem 1960...".[4]

Na obecné rovině lze konstatovat, že od roku 1952 měla být třetina protiletadlových baterií protivzdušné obrany Prahy zařazena do nově vytvořeného pohotovostního systému PVOS. Ty pak byly umístěny nejprve volně v terénu, a následně se pro ně začala budovat stálá palebná postavení. K datu 1. listopadu 1955 byly reorganizovány 71. protiletadlová dělostřelecká divize[5] a 72. protiletadlová dělostřelecká divize[6] (PLDD). Jejich součástí byly protiletadlové dělostřelecké pluky (PLDP) s čísly 151.[7], 159.[8], 160.[9], 161.[10], 163.[11] a 164.[12] Lze hledat souvislost mezi točenským palpostem a faktem, že 160. PLDP od 72. PLDD. sídlil od roku 1956 v Dolních Břežanech, které jsou vzdálené necelé tři kilometry.

V každém případě je doloženo k 22. červenci 1958 předání 5. baterie TOČNÁ od rušeného 163. PLDP s velitelstvím v Praze-Butovicích do podřízenosti 151. PLDP z Prahy-Ruzyně (za zmínku stojí fakt, že tento PLDP patřil k nejstarším jednotkám svého druhu v československé armádě a byl považován za elitní).[13] Oba útvary patřily do sestavy pražské 71. PLDD. V létě 1959 došlo k předání palebného postavení od 151. PLDP ke 161. PLDP a o rok později, v létě 1960, se dělostřelecká baterie na "Palpostu" opět přesunula zpět od 161. PLDP ke 151. PLDP. V rámci 151. PLDP byla zařazena jako 6. baterie.

Budova z roku 1958, původě jídelní blok palebného postavení protiletadlové dělostřelecké baterie Točná

V létě 1961, když byl dobudován nový raketový deštník nad Prahou z prvních osmi PLRO (protiletadlový raketový oddíl) vyzbrojených protiletadlovými raketovými komplety S-75, došlo ke zrušení několika protiletadlových dělostřeleckých pluků, mezi něž také patřil 151. PLDP. Zároveň byla zrušena i celá 71. protiletadlová dělostřelecká divize a její úlohu převzala nově vznikla 71. protiletadlová raketová brigáda.[14] Točenská baterie tak s největší pravděpodobností zanikla spolu s 151. PLDP, neboť dle točenské kroniky se v následujícím roce 1962 místní JZD "Rozkvět" Cholupice-Točná opakovaně neúspěšně pokoušelo získat k využití pozemky a stavby palebného postavení.[15][16] Palebná část postavení byla fyzicky zlikvidována až roku 1967.

Snaha JZD o využití prostoru Palpostu byla nakonec korunována úspěchem. Mezi lety 1964-1968 tam zemědělci zřídili drůbežárnu a od roku 1968 do roku 1990 byla v objektu provozována zámečnická dílna. Od roku 1990 jsou v prostoru Palpostu soukromé autoopravny.

PVO se ale s odstupem několika let na Točnou opět vrátila, neboť v rámci 3. fáze výstavby PVO Prahy zde byl roku 1973 zřízen 11. protiletadlový raketový oddíl Točná vyzbrojený PLRK S-125 Něva.

Zjištění velitelé baterie TOČNÁ[editovat | editovat zdroj]

1958 při předání od 163. PLDP (zastoupeného jeho velitelem kapitánem Radoslavem Stanovským) k 151. PLDP (zastoupeného jeho velitelem kapitánem Karlem Volným) byl velitelem 5. baterie – Točná nadporučík Karel Časar.

Organizace baterie PLK Točná[editovat | editovat zdroj]

Západní vchod do pravděpodobného muničního sklípku palebného postavení protiletadlové dělostřelecké baterie Točná

Každá baterie se skládala z velitelské čety (průzkumné družstvo, provozní družstvo a rádiové družstvo), měřické čety (družstvo radiolokátoru, družstvo PUAZO-4a a družstvo dálkoměru) - ta byla roku 1957 sloučena s velitelskou, palebné čety (4 palebná družstva, od roku 1956 6 palebných družstev), družstva 30mm PLK - roku 1957 redukováno v mírové době jen na velitele, dopravního družstva a hospodářského družstva - ta byla roku 1956 sloučena do hospodářského družstva.[17]

Velitelská četa zajišťovala spojení s velitelstvím pluku, respektive velitelskou baterií pluku, kde byl umístěný jeden přehledový radiolokátor P-8 (později nahrazený dvěma P-10) a byla vybavena primárně polní telefonní ústřednou TU-10 (provozní družstvo) radiostanice RM-31P,[18][19] od r. 1956 postupně doplněna radiostanicí R-109[20] a přijímačem R-311[21] (rádiové družstvo).

Měřičská četa byla vybavena střeleckým radiolokátorem SON-4A (později SON-9), protiletadlový ústřední zaměřovač PUAZO-4A, který řídil centrálně zaměření celé baterie, elektrocentrálou v automobilním návěsu a dálkoměrem DJA-6 se základnou 3 metry.

Palebné čety obsluhovaly hlavní výzbroj baterie, čtveřici, od roku 1956 šestici 85mm protiletadlových kanónů vz. 44S. Tyto licenčně vyráběné sovětské zbraně v letech 1953-1954 nahradily původně kořistní německé 88mm protiletadlové kanóny vz. 37N.

K obraně samotné baterie proti nízko letícím cílům sloužilo družstvo s jedním 30mm protiletadlovým dvojkanónem vz. 53.

Dopravní družstvo mělo vedle 2, posléze jednoho nákladního automobilu a dispozici přívěsnou cisternu na vodu 800 litrů a přívěs A-3 (valník)

Hospodářské družstvo bylo vybaveno polní kuchyní PK 26.

Vozový park baterie se skládal tabulkově k roku 1955 ze 4-6 těžkých desetitunových nákladních automobilů v roli dělostřeleckých tahačů, jednoho třítunového nákladního automobilu ve funkci dělostřeleckého tahače (pro 30mm PLdvK vz. 53) a 4 dalších třítunových náklaďáků. Po reorganizaci a rozsáhlé ženijní výstavbě a úpravě pevných palebných postavení se od roku 1957 již nepočítalo s mobilitou daných baterií, neboť vozový park byl silně redukován na pouhé dva vozy: jeden desetitunový nákladní dělostřelecký tahač a jeden 1,5 tunový, respektive 3 tunový, nákladní automobil.

Celkový početní stav baterie se pohyboval kolem 80 vojáků.[22]

Struktura základny[editovat | editovat zdroj]

Rekonstrukce týlové části palebného postavení protiletadlové dělostřelecké baterie Točná

Stejně jako v případě ostatních pohotovostních palebných postavení určených pro protiletadlové dělostřelectvo, rozdělovala se vojenská základna na týlovou část a palebnou část. Z celého areálu je dnes jasně rozlišitelná pouze týlová část, které se říká Palpost. K jejímu popisu bylo možné využít archivní materiály z VÚA-VHA Praha a porovnat je s dostupnými historickými mapami.[23]

Týlová část[editovat | editovat zdroj]

Týlovou část areálu tvořila primárně budova pro ubytování mužstva – zpravidla se jednalo o dřevostavbu a budova jídelního bloku, která bývala dříve také dřevěná, později zděná. Tyto dvě větší stavby doplňovala zděná strážnice u brány, zděná stavba suchého WC, obvykle dřevěný sklad paliva. Studna byla umístěna mimo areál a dle kroniky se nacházel v prostoru památného dubu v polích mezi Točnou a Cholupicemi.

V případě točenské baterie je na základě přejímacího protokolu z června roku 1958 zřejmé, že funkci skladu vojenského materiálu plnil nevyhovující sklep pod úrovní země vlevo od budovy mužstva a že sklad paliva byl umístěný v nevzhledných kůlnách vedle záchodu, což bylo nevyhovující. Komise se usnesla, že stávající kůlny zbourá a postaví na zděné podezdívce nové, přičemž stavba bude mít oddělené prostory pro dřevník, skládku uhlí, prostor na umístění polní kuchyně PK-26 a oddělený prostor na odpadky. Lze předpokládat, že roku 1960, z něhož pochází plánek obchůzek stráží, byla již tato stavba za hlavní ubytovací budovou dokončena.

U obytného bloku byl v konstatován nedostatek hasicích přístrojů a dalšího požárního vybavení. O jídelním bloku bylo konstatováno, že novostavba ještě nebyla převzata kolaudační komisí. Jako zjevné či skryté vady stavby byly uvedeny:

-         absence větracího zařízení ve varně, čímž docházelo k šíření plísní

-         špatná hydroizolace sklepa, do nějž zatékala voda a stála ve výši několika centimetrů

-         v umývárně nebylo jakékoliv vytápění, takže se v zimě nedaly sprchy využívat

-         „Další známé závady byly již mnohokráte hlášeny a opakují se ve všech pal. post. při budování týlových objektů.“

Palebná část[editovat | editovat zdroj]

Východní vchod do pravděpodobného muničního sklípku palebného postavení protiletadlové dělostřelecké baterie Točná

Lokalizace palebné části baterijního postavení je zpětně velmi problematická, neboť ženijní úpravy terénu byly nejpozději roku 1967 zlikvidovány. V každém případě ale přiléhal k týlové části a minimálně jedna jeho část se nacházela jihovýchodně od areálu směrem k Točné. To lze usuzovat podle reliktu pravděpodobně muničního sklípku, který se nachází tím směrem uprostřed pole ve vzdálenosti asi 150 metrů.

Ženijně vybudované palebné postavení mělo mít tvar šestiúhelníku, což by ukazovalo na jeho vybudování v roce 1956 či později, po zvýšení počtu děl v baterii. V jeho rozích byla stanoviště jednotlivých protiletadlových kanónů, a uprostřed bývalo standardně umístěno velitelské stanoviště. Podle plánku obchůzek stráží se ale točenský palpost tomuto standardu mírně vymykal. Jednalo se sice o nepravidelný šestiúhelník, ale šestice pětaosmdesátek byla umístěna na jedné jeho straně, zatímco na druhé straně stálo velitelské stanoviště a 30mm protiletadlový dvojkanón vz. 53.

Samotné velitelské stanoviště sestávalo z okopů pro ústřední zaměřovač PUAZO a jeho napájecí dieselagregát, radiolokátor SON a jeho napájecí dieselagregát, pro dálkoměr DJA-6 a velitelství s radiostanicí a polním telefonem.  

Prostor palebné části doplňovaly dva muniční sklípky umístěné vně postavení na opačných stranách. Jejich spojnice zhruba představovala dělicí čáru mezi polovinou s umístěním 85mm PLK vz. 44s a polovinou s velitelským stanovištěm a 30mm PLdvK vz. 53.

Všechny objekty byly zhotoveny ze železobetonových prefabrikátů, protokol z roku 1958 hovořil o dobrém vybudování palebné sekce, kde se ale na několika místech dosud skladoval stavební materiál a prostor byl zaplevelen.

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Protiletadlové dělostřelectvo[editovat | editovat zdroj]

Název Obrázek Původ Určení Počet Poznámky
Protiletadlový kanón 85mm PLK vz. 44S[24]
85mm PLK vz. 44S
Sovětský svaz SSSR licenčně vyráběné v

Česko Československu

Protiletadlový kanón 6 Protiletadlových kanónů 85mm PLK vz. 44S Hlavní výzbroj palebných čet
Protiletadlový kanón 30mm PLdvK vz. 53[25]
30 mm rychlopalný protiletadlový dvojkanón vz. 53
Česko Československo Protiletadlový kanón 1 Protiletadlový kanón 30mm PLdvK vz. 53 Výzbroj družstva 30mm PLK

Radiolokační a zaměřovací vybavení[editovat | editovat zdroj]

Název Obrázek Původ Určení Počet Poznámky
střelecký radiolokátor SON-4A[26]
SON-4.JPG
Sovětský svaz SSSR střelecký radiolokátor SON-4A 1 střelecký radiolokátor SON-4A Byla jím vybavena měřičská a po sloučení velitelská četa
střelecký radiolokátor SON-9[27]
Equipment-hatzerim-4-1.jpg
Sovětský svaz SSSR střelecký radiolokátor SON-9 1 střelecký radiolokátor SON-9 Byla jím vybavena měřičská a po sloučení velitelská četa
protiletadlový ústřední zaměřovač PUAZO-4A
PUAZO-4A - protiletadlový ústřední zaměřovač
Sovětský svaz SSSR protiletadlový ústřední zaměřovač 1 protiletadlový ústřední zaměřovač Byla jím vybavena měřičská a po sloučení velitelská četa

Pravděpodobná automobilní technika[editovat | editovat zdroj]

Název Obrázek Původ Určení Poznámky
Tatra 111
Česko Československo Těžký nákladní automobil Těžký nákladní automobil a dělostřelecký tahač
Praga V3S
Česko Československo Terénní nákladní automobil Univerzální nákladní automobil, případně dělostřelecký tahač pro 30mm PLdvK vz. 53
Tatra 805
Česko Československo Lehký nákladní automobil Lehký univerzální nákladní automobil

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Naprostá většina informací pochází z e-mailové korespondence s Dr. PAVLEM MINAŘÍKEM, CSc. z VÚA-VHA Praha, jemuž patří velký dík.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. 71. protiletadlová dělostřelecká divize [1955-1961] : Protiletadlové divize. https://www.valka.cz [online]. [cit. 2019-08-03]. Dostupné online. (česky) 
  2. 72. protiletadlová dělostřelecká divize [1955-1958] : Protiletadlové divize. https://www.valka.cz [online]. [cit. 2019-08-03]. Dostupné online. (česky) 
  3. BERAN, Jaroslav. Točná. Praha: [s.n.] nestr s. 
  4. BERAN, Jaroslav. Cholupice : kronika obce. Cholupice: [s.n.] nestr s. Dostupné online. S. 220. 
  5. 71. protiletadlová dělostřelecká divize [1955-1961] : Protiletadlové divize. https://www.valka.cz [online]. [cit. 2019-08-03]. Dostupné online. (česky) 
  6. 72. protiletadlová dělostřelecká divize [1955-1958] : Protiletadlové divize. https://www.valka.cz [online]. [cit. 2019-08-03]. Dostupné online. (česky) 
  7. 151. protiletadlový dělostřelecký pluk [1955-1961] : Pluky. https://www.valka.cz [online]. [cit. 2019-08-03]. Dostupné online. (česky) 
  8. 159. protiletadlový dělostřelecký pluk [1955-1961] : Pluky. https://www.valka.cz [online]. [cit. 2019-08-03]. Dostupné online. (česky) 
  9. 160. protiletadlový dělostřelecký pluk [1955-1958] : Pluky. https://www.valka.cz [online]. [cit. 2019-08-03]. Dostupné online. (česky) 
  10. 161. protiletadlový dělostřelecký pluk [1955-1961] : Pluky. https://www.valka.cz [online]. [cit. 2019-08-03]. Dostupné online. (česky) 
  11. 163. protiletadlový dělostřelecký pluk [1955-1958] : Pluky. https://www.valka.cz [online]. [cit. 2019-08-03]. Dostupné online. (česky) 
  12. 164. protiletadlový dělostřelecký pluk [1955-1960] : Pluky. https://www.valka.cz [online]. [cit. 2019-08-03]. Dostupné online. (česky) 
  13. www.delostrelectvocsarmady1918-1939.estranky.cz - Dělostřelecké útvary - Dělostřelecký pluk 151. www.delostrelectvocsarmady1918-1939.estranky.cz [online]. [cit. 2019-08-04]. Dostupné online. 
  14. Historický přehled v datech - Fórum portálu CS PVO 1950-1992. forum.cspvo.cz [online]. [cit. 2019-08-03]. Dostupné online. 
  15. PLECHATÝ, Ludvík. Kronika Točné. [s.l.]: [s.n.] 262 s. S. 100. 
  16. BERAN, Jaroslav. Cholupice : kronika obce. Cholupice: [s.n.] nestr s. Dostupné online. S. 180. 
  17. MINAŘÍK, Pavel. Československé vojenství. vojenstvi.cz [online]. 1999-01-01 [cit. 2019-08-04]. Dostupné online. 
  18. CZK - RM-31 Supertáňa (radiostanice) : Přenosné spojovací prostředky. https://www.valka.cz [online]. [cit. 2019-08-05]. Dostupné online. (česky) 
  19. Československá lidová armáda - RM 31-P. www.csla.cz [online]. [cit. 2019-08-05]. Dostupné online. 
  20. SOV - R-105/108/109/114 (prenosná rádiostanica) : Přenosné spojovací prostředky. https://www.valka.cz [online]. [cit. 2019-08-05]. Dostupné online. (česky) 
  21. Československá lidová armáda - R-311. www.csla.cz [online]. [cit. 2019-08-05]. Dostupné online. 
  22. Vojenský ústřední archiv. Ročenka 2017. Praha: Ministerstvo obrany ČR - VHÚ Praha, 2018. 234 s. ISBN 978-80-7278-743-2. S. 43. 
  23. SMO5. archivnimapy.cuzk.cz [online]. [cit. 2019-08-14]. Dostupné online. 
  24. CZK - vz. 44 S (85mm protiletadlový kanon) : Československo / ČR / SR (CZK/CZE/SVK). https://www.valka.cz [online]. [cit. 2019-08-03]. Dostupné online. (česky) 
  25. CZK - vz. 53 (30 mm PLDvK) : Československo / ČR / SR (CZK/CZE/SVK). https://www.valka.cz [online]. [cit. 2019-08-04]. Dostupné online. (česky) 
  26. SOV - SON-4 (. https://www.valka.cz [online]. [cit. 2019-08-04]. Dostupné online. (česky) 
  27. SOV - SON-9 / SON-9A (. https://www.valka.cz [online]. [cit. 2019-08-04]. Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VYSTAVĚL, STANISLAV,. Přes nás neproletí : přehled organizační i personální výstavby a výzbroje čs. protiletecké / protivzdušné obrany státu vojsky stíhacího letectva, hlásné služby a radiotechnického vojska, protiletadlového dělostřelectva a raketového vojska v období od 1.10.1950 do 30.6.1997. 1. vyd. Cheb: Svět křídel, 2016. s. 160 Dostupné online. ISBN 9788027101429
  • VOJENSKÝ HISTORICKÝ ARCHIV. Ročenka 2017. Praha : Ministerstvo obrany České republiky – VHÚ Praha, 2018. 234 s. ISBN 978-80-7278-743-2. s. 41-45.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]