Přeskočit na obsah

Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně
Nejvyšší patro podzemní kaverny s turbínami; ze soustrojí jsou vidět jen horní části s rozběhovými motory
Nejvyšší patro podzemní kaverny s turbínami; ze soustrojí jsou vidět jen horní části s rozběhovými motory
StátČeskoČesko Česko
UmístěníDlouhé stráně - dolní nádrž
Stavv provozu
Začátek výstavby1978
Dokončení1996
Zprovoznění1996
VlastníkČEZ
ProvozovatelČEZ
Vodní elektrárna
Turbína2× Francisova FR100 ČKD Blansko
Spád510,7 m
Elektrická energie
Celkový výkon2×325 MW
Souřadnice50°5′6″ s. š., 17°10′44″ v. d.
Oficiální webwww.dlouhe-strane.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně je přečerpávací vodní elektrárnou společnosti ČEZ vybudovanou v Hrubém Jeseníku v katastrálním území Rejhotice obce Loučná nad Desnou v okrese Šumperk, uvnitř CHKO Jeseníky.

Jedná se o nejvýkonnější vodní elektrárnu v Česku s instalovaným výkonem 650 MW[1] a kapacitou uskladnění energie 3,7 GWh.[2] Jedná se o maximální množství energie, které lze vyrobit při jednom přečerpacím cyklu trvajícím 5,7 hodiny.

V prosinci 2025 dokončila skupina ČEZ dvouletou modernizaci elektrárny, při které mj. zvýšila provozní hladinu horní nádrže o 70 cm, čímž se zvýšilo maximální množství uskladněné energie o 200 MWh. Kapacita uskladněné energie je tak nově 3,9 GWh.[3][4]

Elektrárna disponuje nejvýkonnější reverzní vodní turbínou v Evropě. V rámci České republiky má nejvyšší spád mezi horní a dolní nádrží – 510,7 m, nejvyšší instalovaný výkon z přečerpávacích vodních elektráren – 2 x 325 MW a nejvýše položenou vodní hladinu – nadmořské výšce 1350 m n. m.[5]

Funkce

[editovat | editovat zdroj]

Hlavním úkolem elektrárny je zabezpečení stability elektrizační soustavy, pro kterou je nezbytná rovnováha mezi aktuální spotřebou a aktuálním výkonem připojených energetických zdrojů.

Certifikace na blackstart

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2019 získala elektrárna certifikaci pro tzv. blackstart.[6] Jedná se o obnovení činnosti elektroenergetické sítě po výpadku dodávek elektřiny na větším území (tzv. blackoutu). Dálkovým pokynem je možné v elektrárně spustit dieselový generátor, který umožní spustit jednu vodní turbínu, která zahájí dodávku energie do 172 km dlouhého přenosového vedení. Tento proces umožní nabuzení, rozběh a přifázování k síti elektrárny Chvaletice, a tím je možné postupně obnovit provoz celé elektroenergetické soustavy.[6]

Vliv větrných a solárních elektráren

[editovat | editovat zdroj]

Zatímco před rozvojem větrných a solárních zdrojů energie přecházela přečerpávací elektrárna do čerpadlového režimu (pro uchovávání energie) téměř výhradně v noci. Po jejich rozvoji přechází elektrárna mezi čerpadlovým a turbínovým režimem několikrát denně.[7] Regulační úloha přečerpávacích elektráren se tak zvyšuje. Navýšení kapacity elektrárny Dlouhé Stráně o 200 MWh umožňuje výraznější regulaci soustavy.[3]

Vodní nádrže

[editovat | editovat zdroj]

PVE Dlouhé stráně disponuje nádržemi s výškovým rozdílem 510,7 m:

Dolní nádrž elektrárny

Při plném načerpání horní nádrže stoupne její hladina o 21,5 m a hladina dolní nádrže klesne o 22,2 m.[8] Horní nádrž je spojena s elektrárnou dvěma přivaděči s délkou 1 547 a 1 499 m. Elektrárna je spojena s dolní nádrží dvěma odpadními tunely o průměru 5,2 m a délkami 354 a 390 m.[1]

Horní nádrž je izolována 18 cm vrstvou přírodního asfaltu pocházejícícho z Albánie – jedná se o materiál, který bez poškození vydrží rozsah teplot −30 až +60 °C. Vedle horní nádrže stojí malá mohyla vzniklá navršením vytěženého materiálu. Díky ní je hora o tři metry vyšší, než byla původně. Není tak pravda, že by byla stavbou „seříznuta“.[9]

Technické parametry

[editovat | editovat zdroj]

Jelikož se areál elektrárny nachází uvnitř chráněné krajinné oblasti, je z celý provoz umístěn v podzemí. V kaverně o rozměrech 87,5 × 25,5 × 50 m jsou umístěna dvě 24 metrů vysoká turbosoustrojí s reverzními Francisovými turbínami. Každá turbína má výkon 325 MW v turbínovém režimu, a 312 MW v čerpadlovém režimu. S horní nádrží je kaverna spojena dvěma přivaděči o průměru 3,6 m a délce 1547 a 1499 m, s dolní nádrží dvěma tunely o průměru 5,2 m a délce 354 a 390 m. Na obou koncích mají přivaděče kulové uzávěry; při plném výkonu protéká každým přivaděčem 68,5 m³ vody za sekundu. Celý objem nádrže je možné načerpat za 7 hodin. Na turbínách jsou na duté hřídeli o průměru 1000 mm připevněny generátory, na nich pak rozběhové motory, které roztočí lopatky turbíny do protisměru, dále jsou pak lopatky poháněny přímo generátory ve funkci motorů.

Na stropě turbínové kaverny jsou dva mostové jeřáby, každý o nosnosti 250 tun. Pokud jeřáby spolupracují, může být nosnost zvýšena montáží propojovací části na 400 tun. Společně jsou schopny vyzvednout celé turbosoustrojí na odkládací plochu, kde je možné ji rekonstruovat.[10]

Vývodní rozvodna elektrického vedení z podzemí

Vedle turbínové kaverny se nachází další jeskyně o rozměru 115 × 16 × 21,7 m, ve které jsou rozvody o napětí 22 kV a dva blokové trojfázové transformátory chráněné automatickým hasicím systémem s CO2. Transformátory je zvýšeno napětí na 400 kV a výsledný elektrický proud je z podzemí veden do zapouzdřené vývodové rozvodny a dále venkovním vedením V457 o délce 52 km do rozvodny Krasíkov.[11]

V podzemí je vybudována celá soustava komunikačních, větracích a odvodňovacích tunelů a šachet s celkovou délkou 8,5 km. Horní nádrž je z elektrárny dostupná po silnici o délce zhruba 12 km. Pro případ její nesjízdnosti v zimním období je horní nádrž dostupná i tunelem s 2400 schody, který je opatřen plošinovými zubačkovými výtahy s přestupy na trase.[12]

Elektrárna poskytuje také funkci dynamickou – funguje jako výkonová rezerva energetického systému, poskytuje regulační výkon a podílí se na regulaci frekvence soustavy. Dále pak může fungovat v kompenzačním režimu, kdy pomáhá regulovat napětí v soustavě. V případě potřeby dokáže z klidu na maximální turbínový výkonu přejít do 90 sekund[13] a energii dodávat nepřetržitě po dobu šesti hodin. Z čerpadlového do turbínového režimu je možno přejít za 150 s, z klidu do čerpadlového je pak potřeba 400 s.[14] Provoz elektrárny je řízen dálkově z pražského centrálního dispečinku společnosti ČEZ. V samotné elektrárně pracuje přibližně 40 zaměstnanců, kteří mají na starost zejména údržbu.[10]

Tunel s barevnými dekoracemi vedoucí do turbínové kaverny

Elektrárna je doplněna malou nízkotlakou vyrovnávací elektrárnou (Dlouhé stráně II), která slouží k pokrytí vlastní spotřeby elektrárny; je vybavena Francisovou turbínou o výkonu 163 kW osazenou na odtoku z dolní nádrže.[14] PVE je soběstačná i s ohledem na zásobování vodou: v areálu má vlastní úpravnu vody, kterou získává z potoka Jezerná a disponuje také vlastní čistírnou odpadních vod.[1]

Letecký snímek horní nádrže

Historie a modernizace

[editovat | editovat zdroj]

Po zvážení velkého množství lokalit byla výstavba v masivu Mravenečníku zahájena v roce 1978. Na počátku osmdesátých let však vláda rozhodla o útlumu stavby a nebylo jasné, zda bude elektrárna vůbec dokončena. Roku 1985 byl projekt elektrárny modernizován – namísto původně plánovaných čtyř soustrojí s oddělenými turbínami a čerpadly byly navrženy dvě reverzní turbíny o vyšším výkonu. O dokončení elektrárny bylo rozhodnuto až v roce 1989, po protestech ochránců přírody a technických problémech s jednou turbínou byla elektrárna do provozu uvedena až 20. června 1996.[10][15]

Hlavním dodavatelem byla společnost Ingstav, dodavatelem inženýrských investorských činností byla firma Energotis, podzemní práce prováděla firma Subterra, asfaltobetonové těsnění zajistila bratislavská společnost Slovasfalt. Generálním projektantem stavby byla firma Aquatis. Základní technologie vyrobila firma ČKD Blansko, transformátory dodala Škoda Plzeň, pancíř přivaděčů vyrobila společnost Hutní montáže Ostrava. Některé technologické celky pocházejí ze zahraničí: řídicí systém a zapouzdřenou rozvodnu vyrobila firma AEG, kabelový vývod dodala francouzská firma SILEC, výkonové vypínače jsou od společnosti ABB.[14] Náklady na stavbu činily přibližně 6,5 miliardy korun, elektrárna se zaplatila za sedm let provozu.[10] V prvních deseti letech elektrárna do sítě dodala 2,7 TWh energie.[14]

V roce 2007 proběhla generální rekonstrukce horní nádrže, která byla v havarijním stavu – první závady se vyskytly už v roce 2001, nejvíce byla poškozena asfaltová izolace. Opravy provedla švýcarská firma Walo Bertschinger,[16] rekonstrukce spolu s výměnou řídicího systému stála zhruba 360 milionů korun.[17][18] V roce 2018 bylo vyměněno jednoho z oběžných kol, čímž se zvýšila roční produkce přibližně o 7 GWh. Nové oběžné kolo ze Slovinska s průměrem 4,5 m a váhou 40 tun má devět lopatek (o dvě více než původní) a jeho instalace vyšla na 150 mil. Kč.[19]

V roce 2021 společnost ČEZ modernizací zvýšila provozní hladinu horní nádrže o 70 cm,[2] a zvýšila tím maximální kapacitu uskladněné energie z 3,5 GWh na 3,7 GWh. Investice do oprav, modernizace a zvýšení bezpečnosti pokračovaly v roce 2022, kdy činily 60 miliónů, v roce 2023 111 milionů korun a v roce 2024 400 milionů korun.[20]

V prosinci 2025 byla ukončena ucelená dvouletá modernizaci elektrárny v celkové hodnotě 840 miliónů Kč.[21][22] Stejně jako v roce 2021 byla zvýšena provozní hladina horní nádrže o 70 cm a kapacita tím zvýšena o 200 MWh. K prosinci 2025 činí maximální kapacita uskladněné energie v elektrárně 3,9 GWh.[23] Při rekonstrukci bylo vyměněno statorové vinutí a vystředěna obě soustrojí, oba turbogenerátory. Proběhl upgrade hardwaru řídícího systému, oprava hydromotorů a proběhly také vnitřní nátěry přivaděčů vody z horní nádrže do turbíny. Zmodernizován byl i kamerový a zabezpečovací systém. V létě byl obnoven mastixový nátěr vnitřních stěn horní nádrže proti poškozování asfaltového pláště ultrafialovým zářením. V říjnu 2025 byl uložen zpět do soustrojí turbogenerátoru 1 (TG1) opravený stator a rotor. Stator váží 280 tun, rotor 410 tun. Jejich oprava byla zásadním bodem závěru dvouleté modernizace. Na každou operaci byly použity dva mostové jeřáby, každý o nosnosti 250 tun.[23]

Reakce veřejnosti

[editovat | editovat zdroj]
Provozní budova s kancelářemi a infocentrem

Umístění elektrárny uvnitř Chráněné krajinné oblasti Jeseníky vyvolávalo z počátku kritiku veřejnosti.[24]

Jan Höll, hlavní inženýr výstavby elektrárny konstatoval, ze dnes by výstavba v takovém rozsahu v CHKO Jeseníky možná nebyla. Souboj s ochránci přírody a ekologickými spolky by stát v letech 2000 a později pravděpodobně prohrál.[25] A to přesto, že provoz elektrárny nepotřebuje žádné suroviny, nevytváří odpad a ročně ušetří 600 000 tun hnědého uhlí. Do ovzduší se tak nedostanou statisíce tun oxidu uhličitého. Od roku 1989 obdobné stěžejní energetické dílo v Česku nevzniklo.[25]

Z pohledu veřejnosti dnes již stavba výraznější kritiku nevyvolává. V roce 2005 elektrárna zvítězila v internetové anketě serveru iDNES o „div Česka“, kde ve finálovém kole získala 13 555 z téměř 31 tisíc zaslaných hlasů.[26]

Infocentrum a exkurze

[editovat | editovat zdroj]

Do prostor elektrárny a k oběma nádržím jsou pořádány exkurze pro veřejnost. Ty sestávají z návštěvy Infocentra, prohlídky podzemní strojovny s turbogenerátory, obhlídky dolní nádrže a v období od května do října i horní nádrže. Lze objednat i odbornou prohlídku pro osoby s hlubší znalostí elektrotechniky a energetiky.[27] Exkurze jsou zpoplatněny.[28]

Dříve návštěvníci shlédli při návštěvě Infocentra krátký dokument o principu a činnosti elektrárny. Od dubna 2024 byl dokument nahrazen tzv. Watertour Dlouhé Stráně, kdy návštěvníci projdou útrobami elektrárny pomocí vizualizace s použitím 3D brýlí. Podívají se i do oblastí, které nejsou přístupné, např. do útrob turbíny nebo do 1,5 kilometru dlouhého přivaděče vody mezi horní a dolní nádrží.[20]

V roce 2017 podle oficiální statistiky přivítala elektrárna miliontého návštěvníka.[29] V roce 2022 navštívilo Infocentrum a prostory elektrárny asi 30 tisíc návštěvníků, v roce 2023 to bylo 35 tisíc návštěvníků a v první polovině roku 2024 přibližně 30 700 návštěvníků.[30][20] Zejména horní nádrž elektrárny navštíví ročně po vlastní ose přibližně 100 tisíc turistů a místo je tak jedním z nejnavštěvovanějších cílů Olomouckého kraje.[31]

V roce 2015 proběhla elektrizace železniční trati Šumperk – Kouty nad Desnou.[32] Turistický region se tak stal veřejnou dopravou výrazně dostupnějším. Byly zavedeny přímé páteřní vlakové spoje s označením M1 a intervalem jedna nebo dvě hodiny napříč významnou částí Olomouckého kraje. Jako páteřní trať M1 byla označena trasa Nezamyslice – Prostějov – Olomouc – Zábřeh – Šumperk – Kouty nad Desnou. Od jízdního řádu 2024/2025 je obsluhována výhradně nízkopodlažními elektrickými jednotkami RegioPanter.[33]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně [online]. [cit. 2022-03-06]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b TRNAVSKÝ, Jiří. Dlouhé stráně stabilizují soustavu. Energie 21 [online]. Profi Press, 2021-09-04 [cit. 2022-03-06]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b „Baterie“ Dlouhé stráně bude mít zvýšenou kapacitu – emovio.cz [online]. [cit. 2025-12-22]. Dostupné online. 
  4. ↑ ČEZ dokončil modernizaci vodní elektrárny Dlouhé stráně za 840 mil. Kč. oEnergetice.cz [online]. 21. prosinec 2025, 07:46 [cit. 2025-12-22]. Dostupné online. 
  5. ↑ ČEZ na Dlouhých stráních dokončil investice za 840 milionů. Skupina ČEZ [online]. [cit. 2025-12-23]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b ČTK. Pojistka pro případ blackoutu. Dlouhé stráně díky investici mohou nastartovat elektrárnu Chvaletice. iROZHLAS [online]. Český Rozhlas, 2019-11-02 [cit. 2025-03-30]. Dostupné online. 
  7. ↑ Dlouhé stráně překonaly historický rekord ve výrobě elektřiny [online]. 2020-12-21 [cit. 2022-03-06]. Dostupné online. 
  8. ↑ Dlouhé stráně Archivováno 10. 2. 2007 na Wayback Machine., Povodí Moravy
  9. ↑ Dřív kritizovaná, dnes ikonická. Fotky z útrob unikátní elektrárny na vrchu hory. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2019-11-26 [cit. 2020-11-28]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b c d František Novotný: Mrožoviny: Technický šperk v srdci Jeseníků Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine.. 21. 7. 2004
  11. ↑ Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé Stráně, Energotis (již nedostupné, Archivováno 14. 1. 2007 na Wayback Machine.)
  12. ↑ Pavel Juřík: Objevte tajemné podzemí technického divu Česka, Technet.idnes.cz, 19. 9. 2005
  13. ↑ Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé Stráně. www.rymarovsko.cz [online]. [cit. 2025-03-29]. Dostupné online. 
  14. ↑ a b c d Elektrárna v nitru skály slaví 10 výročí [online]. ČEZ, 2006-10-03 [cit. 2025-05-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-09-23. 
  15. ↑ Informace o PVE Dlouhé stráně, radioamatérské stránky OK2JIB (původní text nedostupný, archiv)
  16. ↑ Sanierung Oberbecken Wasserkraftwerk Dlouhe Strane: Dlouhe Strane, Loucna nad Desnou, Tschechien, Mai- September 2007 Archivováno 6. 6. 2012 na Wayback Machine. na stránkách Walo Bertschinger AG
  17. ↑ Oprava Dlouhých Strání končí Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine., časopis Stavebnictví, 09/07, jako autor uvedeny ČTK a redakce
  18. ↑ Petr Zázvorka, Ing. Vít Vykydal: Sedmý div České republiky[nedostupný zdroj], časopis Stavebnictví, 10/07
  19. ↑ Dlouhé stráně pohání nový skoro 40tunový kolos. Elektrárna s ním vyrobí více energie [online]. Česká televize, 2018-10-08 [cit. 2022-03-06]. Dostupné online. 
  20. ↑ a b c WATERTOUR na Dlouhých stráních: exkurze v elektrárně zatraktivní brýle s virtuální realitou. Skupina ČEZ - O Společnosti [online]. [cit. 2025-03-29]. Dostupné online. 
  21. ↑ Skončila modernizace vodní elektrárny Dlouhé stráně, trvala dva roky. iDNES.cz [online]. 2025-12-22 [cit. 2025-12-23]. Dostupné online. 
  22. ↑ ČEZ na Dlouhých stráních dokončil investice za 840 milionů. Skupina ČEZ [online]. [cit. 2025-12-23]. Dostupné online. 
  23. ↑ a b ČEZ dokončil modernizaci vodní elektrárny Dlouhé stráně za 840 mil. Kč. oEnergetice.cz [online]. 21. prosinec 2025, 07:46 [cit. 2025-12-23]. Dostupné online. 
  24. ↑ Martin Janoška: Dlouhé Stráně: div Česka, nebo pohrobek socialismu? iDNES, 22. 9. 2005
  25. ↑ a b ŘEZNÍČKOVÁ, Alena. Prohlédněte si unikátní elektrárnu Dlouhé stráně, ekologové ji nechtěli. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2023-02-16 [cit. 2025-03-29]. Dostupné online. 
  26. ↑ Čtenáři iDNES vybrali za div Česka Dlouhé Stráně. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2005-09-16 [cit. 2022-03-06]. Dostupné online. 
  27. ↑ Rezervace - Dlouhé stráně. www.dlouhe-strane.cz [online]. [cit. 2025-03-29]. Dostupné online. 
  28. ↑ Ceník - Dlouhé stráně. www.dlouhe-strane.cz [online]. [cit. 2025-03-29]. Dostupné online. 
  29. ↑ KRŇÁVEK, Petr. Dlouhé Stráně odměnily miliontého návštěvníka, je jím školačka Anička. deník.cz [online]. 2017-05-22 [cit. 2017-05-23]. Dostupné online. 
  30. ↑ Návštěvnost přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé stráně loni opět vzrostla. oEnergetice.cz [online]. 19. leden 2023, 10:55 [cit. 2025-03-29]. Dostupné online. 
  31. ↑ Dlouhé stráně loni navštívilo téměř sto tisíc turistů. www.vodarenstvi.cz [online]. 2024-06-24 [cit. 2025-03-29]. Dostupné online. 
  32. ↑ Operační program Doprava - Elektrizace trati č. 293 Šumperk - Kouty nad Desnou. opd1.opd.cz [online]. [cit. 2025-03-29]. Dostupné online. 
  33. ↑ TAUBEROVÁ, Daniela. Nový jízdní řád na Olomoucku s třicítkou RegioPanterů. Co vše se mění. Olomoucký deník. 2024-12-13. Dostupné online [cit. 2025-03-29]. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • HÖLL, Jan. Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé Stráně: historie a výstavba. Šumperk: Energotis, 1997. 101 s. 
  • HÖLL, Jan. Strojovna PVE Dlouhé Stráně. Podesní. 1.8.2021, roč. 2021, čís. 25, s. 18–20. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Přečerpávací_vodní_elektrárna_Dlouhé_stráně&oldid=25553192“