Píseň bohatýrská
| Píseň bohatýrská | |
|---|---|
 Titulní strana prvního vydání Písně bohatýrské, vydaného v roce 1899 | |
| Napsáno | 1897 |
| Žánr | symfonická báseň |
| Délka | cca 22 minut |
| Skladatel | Antonín Dvořák |
Píseň bohatýrská, op. 111, B. 199, též Hrdinská píseň pro orchestr[1], případně německy Heldenlied, je symfonická báseň Antonína Dvořáka pro symfonický orchestr, kterou složil v době od 4. srpna do 25. října 1897.
Premiéru měla ve Vídni 4. prosince 1898 s Vídeňskou filharmonii, kterou řídil Gustav Mahler. Skladba později vyšla tiskem v Berlíně v roce 1899.
Na rozdíl od jiných Dvořákových symfonických básní není toto dílo založeno na konkrétním textu a mohlo být zamýšleno jako autobiografické. Skladba je převážně energická a triumfální, ale obsahuje i pomalejší část obsahující pohřební pochod.
Provedení skladby obvykle trvá přibližně 22 minut.
Instrumentace
[editovat | editovat zdroj]Instrumentace symfonické básně je poněkud prostší, než většina Dvořákových orchestrálních děl. Autor využívá neobvyklých perkusí a nestandardní obsazení dřevěných dechových nástrojů. V této skladbě se autor nesnažil vylíčit příběh, nýbrž zobrazit dvě protikladné nálady: zoufalství (v části lacrimosa) a triumf.[2]
Skladba je psána pro orchestr o obsazení:
- dvě flétny
- dva hoboje
- dva klarinety
- dva fagoty
- čtyři lesní rohy
- dvě trubky
- tři pozouny
- jedna tuba
- smyčce
- tympány
- basový buben
- činely
- triangl[3]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Píseň bohatýrská byla Dvořákovým posledním orchestrálním dílem a závěrečnou z jeho pěti symfonických básní (dalšími jsou Vodník, Polednice, Zlatý kolovrat a Holoubek, op. 107–110).[2] Je to také poslední čistě instrumentální skladba, neboť po jejím dokončení se věnoval vokální a operní tvorbě.[3]
Na díle začal pracovat 4. srpna 1897, ihned po revizi třetího jednání své opery Jakobín.[3] Dílo bylo dokončeno za tři měsíce, během nichž Dvořák bydlel na letním sídle ve Vysoké u Příbrami a pobýval na zámku mecenáše Josefa Hlávky v Lužanech.[3] Dílo bylo dokončeno 25. října téhož roku a vyšlo v roce 1899 u Fritze Simrocka v Berlíně.[4] Symfonická báseň shodou okolností předjímala podobnou báseň Ein Heldenleben (Život hrdiny) Richarda Strausse, která vznikla o rok později.[5] Dvořák totiž původně zamýšlel dílo pojmenovat A Hero's Life, což navrhl jeho žák Vítězslav Novák.[6]
Dílo mělo premiéru ve Vídni 4. prosince 1898[3], kdy Vídeňskou filharmonii řídil Gustav Mahler, Dvořákův přítel a příznivec.[6] Mahler Dvořákovi před premiérou napsal: "Právě se mi dostalo do rukou tvé druhé dílo 'Píseň bohatýrská' a stejně jako Holoubek mne zcela okouzlilo."[7] Dvořák byl na premiéře přítomen a plánoval ji sám dirigovat s Berlínskou filharmonií 14. listopadu 1899, ale své plány zrušil pro náhlé nervové zhroucení. Dvořák to popsal slovy: "Byl jsem tak indisponován, že jsem musel s manželkou opustit Berlín, aniž bych Simrocka viděl."[7] Skladba byla provedena předchozího dne pod vedením Arthura Nikische a později v říjnu a listopadu 1899 také v Londýně, Hamburku, Bostonu a Lipsku.[6] Dvořák nakonec svou skladbu osobně dirigovat v Budapešti v prosinci téhož roku.[7]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku A Hero's Song na anglické Wikipedii.
- ↑ Dvorák: Symphonic Poems, Overtures / Kuchar [online]. ArkivMusic [cit. 2024-11-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-08-19.
- ↑ a b HURWITZ, David. Dvořák: Romantic Music's Most Versatile Genius. Pompton Plains, New Jersey: Amadeus Press, 2005. ISBN 1574671073. S. 170.
- ↑ a b c d e Píseň bohatýrská, op. 111, B199 [online]. antonin-dvorak.cz [cit. 2024-11-04]. Dostupné online.
- ↑ Dvořák, Antonín. Grove Music Online [online]. [cit. 2024-11-04]. Dostupné online. DOI 10.1093/gmo/9781561592630.article.51222. (anglicky)
- ↑ ROTHSTEIN, Edward. Review/Music; The American Symphony Takes On a New Role. The New York Times. 1992-03-24. Dostupné online.
- ↑ a b c HONOLKA, Kurt. Dvořák. Londýn: Haus Publishing, 2004. ISBN 1904341527. S. 92.
- ↑ a b c SOUREK, Otakar. Antonin Dvorak Letters And Reminiscences. [s.l.]: Artia - Prague, 1954. 270 s. Dostupné online. S. 209-211. (anglicky)