Jarmil Burghauser

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jarmil Burghauser
Narození21. října 1921
Písek, Čechy
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí19. února 1997 (ve věku 75 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Alma materPražská konzervatoř
Povoláníhudební skladatel, sbormistr, muzikolog a dirigent
RodičeFrantišek Viktor Mokrý a Zdeňka Burghauserová
PříbuzníOtakar Šourek (tchán)
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jarmil Burghauser (21. října 1921 Písek19. února 1997 Praha), vlastním jménem Jarmil Michael Mokrý, byl český hudební skladatel, hudební vědec a skautský činovník.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Již v dětství se projevoval jako výrazný hudební talent. V šesti letech se začal učit hře na klavír, od dvanácti let se učil soukromě skladbu u Jaroslava Křičky a po jeho smrti pokračoval u Otakara Jeremiáše. Po maturitě na Akademickém gymnáziu v Praze (v roce 1940) studoval skladbu a dirigování na Pražské konzervatoři, kde absolvoval roku 1944 ve třídě Václava Talicha. Od roku 1946 pokračoval studiem muzikologie na filozofické fakultě Karlovy Univerzity, kde nesměl absolvovat z ideologických důvodů a nedostal diplom.

V letech 19461953 působil jako sbormistr Národního divadla, poté se věnoval vlastní tvorbě a vědecké činnosti. V 70. a 80. letech patřil mezi nežádoucí autory, nesměl cestovat do zahraničí, jeho skladby nahrané v rozhlase byly smazány. Jako muzikolog vešel ve známost zejména zpracováním definitivního souborného katalogu děl Antonína Dvořáka. Od roku 1984 až do své smrti byl předsedou Společnosti Antonína Dvořáka.

Skautská činnost[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1935 byl členem skautského oddílu Jaroslava Foglara (pražské Dvojky), kde měl přezdívku Jumbo. [1] Od září 1939 do roku 1946 působil v témže oddíle jako Foglarův zástupce. V poválečném období se do rozpuštění Junáka v roce 1950 podílel na činnosti ve výchovném odboru chlapeckého kmene Junáka, mj. upravil do současné podoby skautskou hymnu.[2] Při obnově skautingu v letech 1968–70 působil na ústředí Junáka, byl členem náčelnictva chlapeckého kmene. Po další obnově skautingu z roku 1989 přijal funkci starosty Junáka a vedoucího čestného Svojsíkova oddílu.

V letech 1940–45 si vedl podrobný deník, psaný z většiny v klasické řečtině, který je dnes uložen spolu s dalšími jeho dokumenty v Archivu Junáka.[3]

Burghauser se stal předlohou pro postavu Simby, zástupce vůdce skautského oddílu Devadesátky, ve Foglarově knize Pod junáckou vlajkou, která vyšla knižně poprvé v roce 1940.[4]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Již od dětství se věnoval tvůrčím aktivitám, od skládání hudby až po psaní beletrie. Jako primán gymnázia napsal sci-fi román Vzduchem, který vycházel v roce 1932 na pokračování v dětském časopisu Paleček (ilustrovala jej autorova matka Zdenka Burghauserová).

Jako muzikolog se zabýval především tvorbou Antonína Dvořáka, jehož dílo zpracoval do tematického katalogu.

S M. Šolcem vydal Ediční zásady a směrnice k notační problematice klasiků 20. století.

Ve vlastní skladatelské tvorbě zaujímají významné místo hudebně dramatická díla: opery Alladina a Palomid (1943–1944), Lakomec (1949), Karolinka a lhář (1950–1953), Most (1963–1964) a balety Honza a čert (1954), Sluha dvou pánů (1957) a Tristram a Izalda (1969).[5]

Stal se autorem hudby k filmům Premiera (1947), Z mého života (1955; zároveň dělal dramaturgii), Legenda o lásce a Labakan z roku 1956, Kde řeky mají slunce (1961), Místo v houfu (1964), Polka jede do světa (1965), Jarní vody (1968).

S Petrem Ebenem spoluvytvořil učebnici Čtení a hra partitur (1960).[6]

Vzpomínky na Jarmila Burgausera[editovat | editovat zdroj]

Jiří Zachariáš

  • Jarmil Burghauser-Jumbo prokázal Dvojce a Jaroslavu Foglarovi neocenitelné služby. V nebezpečném čase války byl vůdci Jestřábovi partnerem nad jiné potřebným. Statečně mu kryl záda, a vedle svého aktivního výchovného působení ve Dvojce dodával jeho vůdci důležitý pocit klidu a bezpečí, hodnoty tolik potřebné právě ve válečných časech, kdy přátelství, čest a spolehlivost byly vystavovány těžkým zkouškám. Jarmil Burghauser v tomto životním testu obstál příkladně. Lze jistě vyjmenovat několik dalších významných Foglarových spolupracovníků, kteří se vedle něho podíleli na vedení a vytváření prostředí válečné Dvojky....Největší dík za to však bezkonkurenčně připadá právě Jarmilu Burghauserovi-Jumbovi. [7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HOJER, Jindřich, ČERNÝ, Václav a kol.: Jestřábe, díky – Jaroslavu Foglarovi Hoši od Bobří řeky a přátelé. Ostrov, Praha, 2000, str. 155, ISBN 80-86289-12-5
  2. JANOV, Slavomil. Junácká hymna: symbol pod lupou. Magoš. 1. 11. 2016, roč. 1, čís. 5, s. 8–9. Dostupné online. 
  3. DOSTÁL, Václav. Jarmil Burghauser a jeho deníky ve starořečtině. Skautský institut [online]. 2017-02-24 [cit. 2020-01-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-17. (anglicky) 
  4. ZACHARIÁŠ Jiří. Stoletý hoch od Bobří řeky, Praha: Ostrov, 2020. 415 s., ISBN 978-80-86289-87-8, S. 59
  5. SMOLKA, Jaroslav. Burghauser, Jarmil Michael. In: MACEK, Petr. Český hudební slovník osob a institucí. Brno: Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, 2015. Dostupné online.
  6. Čestní občané. Praha 7 [online]. Praha 7 [cit. 2020-05-01]. Dostupné online. 
  7. ZACHARIÁŠ Jiří. Stoletý hoch od Bobří řeky, Praha: Ostrov, 2020. 415 s., ISBN 978-80-86289-87-8, S. 308

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BUCHNER, Alexander. Opera v Praze. Praha: PANTON, 1985, str. 26, 36, 47, 57, 213
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 84. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 160. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 8. sešit : Brun-By. Praha: Libri, 2007. 225-368 s. ISBN 978-80-7277-257-5. S. 335–337. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]