Oxid chloristý
| Oxid chloristý | |
|---|---|
 Model molekuly oxidu chloristého | |
| Obecné | |
| Systematický název | oxid chloristý |
| Latinský název | Dichlori heptaoxidum |
| Anglický název | Dichlorine heptoxide |
| Sumární vzorec | Cl2O7 |
| Vzhled | bezbarvá olejovitá kapalina |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 12057-92-0 |
| PubChem | 123272 |
| SMILES | O=(O=)(O=)MnOMn(=O)(=O)=O |
| InChI | InChI=S/Cl2O7/c3-1(4,5)9-2(6,7)8 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 182,902 g/mol |
| Teplota tání | −91,5 °C |
| Teplota varu | 82 °C (rozklad) |
| Hustota | 1,86 g/cm3 (0 °C) 1,805 3 g/cm3 (25 °C) |
| Rozpustnost ve vodě | reaguje za vzniku kys. chloristé |
| Rozpustnost v nepolárních rozpouštědlech | hexan |
| Tlak páry | 0,533 kPa (−29 °C) 0,933 kPa (−21 °C) 3,16 kPa (0 °C) 9,60 kPa (20,3 °C) 14,40 kPa (30 °C) |
| Struktura | |
| Dipólový moment | 2,4×10−30 Cm |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | 265,3 kJ/mol (plyn) |
| Entalpie varu ΔHv | 177 J/g |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | 408 kJ/mol (plyn) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Oxid chloristý (Cl2O7) je nejstálejší ze všech pěti oxidů chloru. Oxidační číslo chloru ve sloučenině je sedm. Je to anhydrid kyseliny chloristé. Za normálních podmínek je oxid chloristý relativně stálá, bezbarvá olejovitá kapalina, extrémně nebezpečná při styku s organickými látkami. Při doteku s hořlavými materiály může vzhledem ke svým silným oxidačním vlastnostem způsobit požár.
Připravuje se reakcí chloristanu s kyselinou sírovou.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Oxid chloristý na Wikimedia Commons
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
