Otto Herbert Hajek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Otto Herbert Hajek
O. H. Hajek na kresbě od U. Stockové.
O. H. Hajek na kresbě od U. Stockové.
Narození27. června 1927
Nové Hutě
Úmrtí29. dubna 2005 (ve věku 77 let)
Stuttgart
Místo pohřbeníWaldfriedhof Stuttgart
Povolánísochař, malíř, kreslíř a teoretik umění
Oceněníčestný doktorát Univerzity Tübingen (1978)
Záslužný kříž 1. třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (1982)
Cena Lovise Corintha (1987)
Adalbert Stifter medal (1987)
čestný senátor (1988)
Řád za zásluhy Bádenska-Württemberska (1994)
Občanská medaile města Stuttgartu (1998)
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Otto Herbert Hajek (27. června 1927 Nové Hutě u Vimperka, Československo29. dubna 2005 Stuttgart) byl německý abstraktní sochař, malíř a grafik. Aktivně též působil jako propagátor česko-německého smíření a vzájemných kulturních vztahů.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se na území Československa, v obci Kaltenbach, dnes Nové Hutě u Vimperka, v rodině rolníka. V letech 1939–1945 studoval na gymnáziu v Prachaticích. V rámci poválečného odsunu byl nucen přesídlit i s matkou do Württenberska[1], středoškolská studia dokončil v Erlangenu. V letech 1947–1954 studoval sochařství na Státní akademii výtvarných umění ve Stuttgartu. V roce 1978 získal titul profesora v Bádensku-Württenbersku. V roce 1980 byl jmenován vedoucím třídy sochařství na Státní akademii výtvarných umění v Karlsruhe, kde vyučoval až do roku 1992. Od roku 1957 byl členem Německého svazu umělců, v letech 1972–1979 byl jeho předsedou.[2] Až do smrti pak žil ve Stuttgartu, pochován je na lesním hřbitově v Degerlochu.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Zpočátku vytvářel sochy a reliéfy převážně pro církevní sektor, od poloviny 60. let jeho tvorbu charakterizují barevně rozlišené geometrické tvary. Jeho plastiky jsou z oceli a betonu, v pestrých barvách. Věnoval se integraci umění v architektuře a ve veřejném prostoru, navrhoval fasády i interiéry budov, tzv. městské značky a ukazatele.

Některé z realizací v Česku:

  • Kristus, Praha
  • Městské znamení, Prachatice (1988)
  • Multiplexní znak 72/II, Prachatice
  • Reliefplastik, Univerzitní kampus Bohunice, Brno
  • Památník obětem totalitních režimů, Prachatice

Vztah k Československu a Česku[editovat | editovat zdroj]

V Československu poprvé Hajek vystavoval v roce 1966 (společně s Henry Moorem a Marinem Marinim), a to jako první západoněmecký umělec po 2. světové válce. V roce 1980 udělil Hajekovi československý ministr kultury medaili Jana Štursy. V roce 1982 se Hajek stal předsedou Spolku Adalberta Stiftera, který rozvíjí především kulturní česko-německé vztahy. V roce 1987 byl oceněn medailí Adalberta Stiftera. Velká výstava jeho děl byla uspořádána v Československu v roce 1988, kdy Hajek navštívil Československo s oficiální delegací spolkového kancléře SRN.[3]

Krátce po listopadové revoluci věnoval Hajek prostřednictvím prezidenta Václava Havla Československu dřevořezbu Krista, jedno ze svých raných děl – stala se součástí výzdoby baziliky sv. Jiří na Pražském hradě. Městu Prachatice, kde studoval, daroval v roce 1998 sochu Městské znamení, která byla symbolicky umístěna před budovu gymnázia. Prachatice mu udělily čestné občanství. V roce 2001 se Hajek rozhodl věnovat městu řadu dalších prací. Většina z nich je vystavena v prvním patře tzv. Bozkovského domu na prachatickém náměstí, kde bylo v den jeho 74. narozenin, 27. června 2001, slavnostně otevřeno Kulturní centrum Otto Herberta Hajeka.[4] Další Hajekova výstava se konala v Praze ve Veletržním paláci v roce 2004.[2]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Otto Herbert Hajek na německé Wikipedii a Otto Herbert Hajek na nizozemské Wikipedii.

  1. Evropané. Otto Herbert Hajek [online]. Česká televize [cit. 2020-09-14]. Dostupné online. 
  2. a b Encyklopedie dějin města Brna. Osobnosti. Otto Herbert Hajek. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2020-09-14]. Dostupné online. 
  3. Prachatice. Otto Herbert Hajek. www.prachatice.eu [online]. [cit. 2020-09-14]. Dostupné online. 
  4. visit.prachatice.eu. Galerie O.H. Hajeka [online]. [cit. 2020-09-14]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]