Osídlování Země

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Asi v letech 120 000/90 000 př. n. l. nastalo vlhčí podnebí a bylo tudíž možno překročit Saharu, která byla asi od roku 75 000 př. n. l. už zase uzavřena vysušením v důsledku počínající další ledové doby, würmu (70 000/10 000 př. n. l.), a opět uvolněna po jejím ukončení.

A tak kolem roku 110 000 př. n. l. začal moderní člověk pronikat nilským údolím přes Egypt a Sinaj do Palestiny. Zde se setkal s neandrtálcem. Nejstarší mimoafrický nález pozůstatků moderního člověka pochází z izraelské Kafzy a je datován do roku 90 000 př. n. l. V té době však už se podnebí opět horšilo a moderní člověk ještě nebyl připraven na přežití v Asii a Evropě, proto oblast přenechal neandrtálcům. První vystěhovalecká větev moderních lidí tak vymřela v důsledku krutého klimatu.

Úspěšnější byl přechod moderního člověka do Asie kolem roku 80 000 př. n. l. přes mořskou úžinu mezi Eritreou a Jemenem v počtu maximálně 300 osob. Říká se jim lid pobřežní linie. Podobali se pravděpodobně dnešním Khoisanům, jimiž byla tehdy osídlena celá východní Afrika včetně Etiopie.

Lid pobřežní linie postupoval na východ podél pobřeží. Jeho hlavním zaměstnáním byl sběr a rybolov. Vzhledem k tehdy nižší hladině světového oceánu jsou dnes všechny jeho tábořiště pod hladinou. Suché vnitrozemí bylo liduprázdné.

Kolem roku 75.000 se moderní lidé ocitli ve východní Asii. Celkový počet moderních lidí na planetě se v té době dá odhadnout na 100 000 osob a tehdy přišla katastrofa. Kolem roku 74 000 př. n. l. vybuchla obří sopka Toba na Sumatře. Do ovzduší bylo vrženo 3000 km3 popela a roztavené horniny. Nastalo deset let tmy a chladu. Většina lidské populace byla vyhubena. V Asii přežilo asi 1000 osob v malých, isolovaných skupinách.

Po stabilizaci nastalo ale rychlé šíření moderních lidí. Kolem roku 70 000 př. n. l. byla osídlena opět jihovýchodní Asie, což bylo usnadněno tehdejším spojením Malajska, Sumatry a Jávy. Na ostrovech se moderní lidé setkali s trpasličí formou přežívajícího člověka vzpřímeného, který na Jávě vymřel teprve před 50 000 a na ostrově Flores dokonce před 12 000 lety.

V jihovýchodní Asii si moderní lidé osvojili námořní plavbu a v letech 60 000/40 000 př. n. l. dosáhli Austrálie, spojené s Novou Guineou. V důsledku vázání vody v polárním ledu byla hladina oceánu nižší než dnes, proto rozsah pevniny byl větší. Přesto je přeprava do Austrálie velkým, i když možná náhodným počinem. V Austrálii jsou první skalní malby doloženy k roku 45 000 př. n. l. a k roku 25 000 př. n. l. první pohřeb žehem na planetě. Z Austrálie pokračovala migrace moderních lidí na Šalamounovy ostrovy, kam dorazili kolem roku 28 000 př. n. l.

Mezitím pronikli moderní lidé kolem roku 63 000 př. n. l. do jižní Číny. V této době a v tomto prostoru se předpokládá vznik mongoloidní rasy z místních skupin lidu pobřežní linie.

Kolem roku 50 000 př.n.l. se změnilo klima, které se stalo teplejším a vlhčím. Údolí Perského zálivu, tehdy ještě bez vody, a Mesopotamie se zazelenaly a umožnily pronikání moderních lidí do severního Iráku, střední Asie a Evropy. Možná právě tehdy v Mesopotamii a Anatolii došlo k formování europoidní rasy, která se pak postupně šířila Předním východem, severní Afrikou, Evropou, Sibiří a severní Čínou.

V Anatolii jsou moderní lidé doloženi k roku 45 000 př. n. l. Malá Asie byla spojena s Evropou pevninským mostem, takže Černé moře bylo jezerem. Moderní lidé se dostali do severního Řecka a postupovali přes Balkán do střední a západní Evropy. S nimi pronikala i kultura aurignacien. Ale tato větev byla celkem neúspěšná.

Jiná vlna moderních lidí postupovala z Mesopotamie podél jižního Kaspiku do střední Asie. Kolem roku 43 000 př. n. l. dorazila na Altaj. A zde došlo k velkému dělení.

První skupina postupovala na východ a osídlila Mongolsko, severní Čínu a Sibiř. V povodí Jany vznikla kultura Djuchtaj (20 000/14 000 př. n. l.). Druhá skupina postupovala na jih do Indie, kde vyhubila místní zbytek lidu pobřežní linie.

Třetí skupina postupovala na západ přes Ural a Povolží do Evropy. Tato skupina pravděpodobně užívala prajazyk europoidní jazykové nadrodiny, k níž dnes spatří Indoevropané, Uralci, Altajci, Paleoasiaté, Eskauletové a vzdáleně Korejci, Japonci, Ainové a Amerindové.

V letech 40 000/35 000 př. n. l. se tito moderní lidé dostali do Evropy. dnešní Evropané jsou z 80 % jejich potomky, zbytek Evropanů jsou potomci neolitiků z Turecka, kteří přišli do Evropy kolem roku 8500.

Výkonné technologie jim už umožnily přežít v drsnějším klimatu. Položili základy kultury gravettien. V Evropě se setkali s neandrtálci. Eurasijské tundry umožňovaly lov stádní zvěře: sobů, koní, turů a mamutů.

Moderní lidé a neandrtálci se mohli křížit. Nasvědčuje tomu nález dětské kostry v Lagar Velho. Kříženci však byli v tom případě nejspíš neplodní, protože moderní člověk dneška nemá žádné neandrtálské geny.

Evropu moderní lidé nakonec ovládli. Kolem roku 30.000 vyvinuli lepší způsoby oblékání a lepší lovecké náčiní a zbraně: sítě, pasti a luk.

Mezitím postupovala východoasijská skupina lidu pobřežní linie k severu. Kolem roku 40 000 př. n. l. se moderní člověk dostal do Japonska, spojeném pevninským mostem s Koreou. Ze severu postupovali europoidi z Altaje, kteří kolem roku 25 000 př. n. l. pronikli jižně od Hoanghe. Europoidní rysy jsou zde doloženy ještě k roku 13.000 př.n.l. a kolem roku 12 000 př. n. l. pronikli europoidi do Japonska, kam přinesli kulturu djomon a stali se předky Ainů a Rjukjanů. Vlastní Japonci přišli až kolem roku 500 př. n. l. z Koreje s kulturou yayoi. Po té byli výchoasijští europoidi pravděpodobně asimilováni mongoloidy.

Na místě Beringovy úžiny se rozkládala souš zvaná Beringie. Stala se mostem k osídlení Ameriky v několika vlnách.

První vlnu tvořily skupiny severoasijských europoidů, míšených s mongoloidy. Do Ameriky se dostaly kolem roku 15 000 př. n. l. Jejich potomci jsou příslušníky amerindské jazykové rodiny. Nejstarší osídlení je doloženo v jeskyni Bluefish na Aljašce. Další šíření znemožnila ledová pole. V letech 14 000/12 000 př. n. l. začaly ledovce ustupovat a moderní lidé pronikli do centra Ameriky. Dokladem jejich šíření jsou typické rýhované hroty na velkou zvěř (kultury clovis z roku 11 5600 př. n. l. a folsom z let 11 000/9000 př. n. l.). Moderní lidé této vlny rychle postupovali Amerikou a k roku 11 000 př. n. l. dorazili do Patagonie.

Druhou vlnu tvoří mongoloidi z lidu pobřežní kolonie ze severní Číny. Jejich potomci jsou příslušníky rodiny na-dené.

Pozdější vlnu tvoří Eskauletové ze 2. tisíciletí př. n. l. Podle nedávných nálezů žilo v Kalifornii a Brasilii australoidní obyvatelstvo. Jeho cesta do Ameriky je záhadou. A nakonec v Severní Americe byli doloženi typičtí europoidé, kteří sem přišli buď po okraji ledových polí z Evropy nebo přes Sibiř asi kolem roku 20 000 př. n. l.

Koncem poslední doby ledové kolem roku 10.000 př.n.l. zůstaly neosídleny pouze Antarktida, některé ostrovy (Karibik, Madagaskar, Oceánie) a Arktida.