Oriana Fallaci
| Oriana Fallaci | |
 |
|
| Narození | 29. června 1929 Florencie, Itálie |
|---|---|
| Úmrtí | 15. září 2006 Florencie |
| Povolání | novinářka, spisovatelka |
| Ocenění | Italský Řád za zásluhy o kulturu a umění Ambrogino d'oro |
|
„Bylo by iluzorní se domnívat, že je dobrý islám a zlý islám, a nepochopit, že islám je pouze jediný... a to naprosto proti jakémukoli rozumu“
|
|
 multimediální obsah na Commons |
|
 citáty na Wikicitátech |
|
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR |
|
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Oriana Fallaci (29. června 1929 Florencie, Itálie – 15. září 2006 Florencie) byla italská novinářka, spisovatelka a provokatérka v pravém slova smyslu: vždy měla velmi osobitý názor, se kterým se netajila, například byla velmi nesmlouvavá ohledně přístupu k islámu. Jakýkoli dialog s islámskými zeměmi považovala za nemožný a tím pádem i zbytečný: usuzovala tak z vlastních zkušeností. Jedno z jejích prohlášení vzbudilo vlnu nesouhlasu (viz infobox) a musela kvůli němu k soudu. Byla ateistkou v převážně katolické Itálii a kritizovala Vatikán.
Život[editovat | editovat zdroj]
Slavná novinářka pocházela z Florencie (Toskánsko), zde se narodila i zemřela. Ve Florencii také vystudovala univerzitu a stala se redaktorkou. Po čase se ale odhodlala změnit svou každodenní rutinu - práce v redakci ji začala být málo náročná a stala se - jako první žena v Itálii - válečnou korespondentkou.
Od té doby (asi 1967) nechyběla snad na žádné válečné frontě. Při cestách za prací viděla kus světa: dostala se například do Vietnamu, Saúdské Arábie, Libye, Jordánska, Kuvajtu, Libanonu, Pákistánu, Indie, Bangladéše, Íránu...
Byla velmi úspěšnou novinářkou, vynikala především v jednom z nejčtenějších novinářských žánrů: psala především rozhovory.
Rozhovory a novinářská činnost[editovat | editovat zdroj]
Ze všech typů novinářského rozhovoru si vybrala ten nejprovokativnější: s respondentem vždy jednala jako rovná s rovným. Nikoho se nebála. Jako jediná žena-novinářka se dostala k šíitskému vůdci Íránu ajatolláhu Chomejnímu. Zde se však musela přizpůsobit tamním zvyklostem - na audienci si musela vzít čádor. Ani v něm však nezapřela svou osobnost a kladla velmi ostré otázky.
Mezi jinými napsala rozhovor i s Dalajlámou, Henrym Kissingerem, Zulfikárem Alí Bhuttem, Muammarem al-Kaddáfím, Federicem Fellinim, Sammym Davisem ml., Jásirem Arafatem, Haile Selassiem a Lechem Walesou.
Přispívala například do novin Corriere della Sera (jeden z nejvýznamnějších italských deníků, publikovaný v Miláně), kde uveřejňovala své reakce na velké teroristické útoky.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Co se týká její spisovatelské kariéry, český čtenář si ještě asi bude muset počkat. Naprostá většina jejích knih zatím nebyla přeložena. Její první román se jmenoval Penelopa ve válce a vyšel v roce 1962.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Osoba Oriana Fallaciová ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Oriana Fallaci
