Oriana Fallaci
| Oriana Fallaci | |
.jpg) | |
| Narození |
29. června 1929 Florencie |
|---|---|
| Úmrtí |
15. září 2006 (ve věku 77 let) Florencie |
| Příčina úmrtí | karcinom prsu a karcinom plic |
| Místo pohřbení | Cimitero degli Allori |
| Povolání | válečná zpravodajka, politička, spisovatelka, novinářka a konspirační teoretik |
| Alma mater | Florentská univerzita |
| Témata | novinář |
| Ocenění |
Italský Řád za zásluhy o kulturu a umění Ambrogino d'oro |
| Politická příslušnost | Partito d'Azione |
 oficiální stránka | |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Oriana Fallaci (29. června 1929 Florencie, Itálie – 15. září 2006 Florencie) byla italská novinářka, spisovatelka a v posledních letech života také kritička islámu. Včetně překladů dosáhl prodej jejích knih dvaceti milionů výtisků.
Život[editovat | editovat zdroj]
Pocházela z Florencie (Toskánsko), kde se narodila i zemřela. Ve Florencii také vystudovala univerzitu a stala se redaktorkou. Po čase jí ale práce v redakci začala být málo náročná a jako první žena v Itálii se stala válečnou korespondentkou.
Od té doby (asi 1967) vystřídala řadu válečných front. dostala se například do Vietnamu, Saúdské Arábie, Libye, Jordánska, Kuvajtu, Libanonu, Pákistánu, Indie, Bangladéše či Íránu. Po roce 1991 žila v New Yorku.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Fallaci byla velmi úspěšnou novinářkou, vynikala především jako autorka rozhovorů. S respondentem vždy jednala jako rovná s rovným. Jako jediná žena-novinářka se dostala k šíitskému vůdci Íránu ajatolláhu Chomejnímu. Zde se však musela přizpůsobit tamním zvyklostem – na audienci si musela vzít čádor. I tak ale kladla velmi ostré otázky.
Mezi jinými napsala rozhovor i s Dalajlámou, Henrym Kissingerem, Zulfikárem Alí Bhuttem, Muammarem al-Kaddáfím, Federicem Fellinim, Sammym Davisem ml., Jásirem Arafatem, Haile Selassiem a Lechem Wałęsou.
Přispívala například do novin Corriere della Sera (jeden z nejvýznamnějších italských deníků, publikovaný v Miláně), kde uveřejňovala své reakce na velké teroristické útoky.
Zejména po útocích z 11. září 2001 považovala jakýkoli dialog s islámskými zeměmi za nemožný, což se snažila doložit i vlastní zkušeností. Jedno z jejích prohlášení o islámu vzbudilo vlnu nesouhlasu a musela kvůli němu k soudu. Byla ateistkou v převážně katolické Itálii a kritizovala Vatikán. Zároveň byla antikomunistkou a kritičkou feminismu.
Byla také autorkou románů: první z nich se jmenoval Penelopa ve válce a vyšel v roce 1962.
Naprostá většina jejích knih dosud nebyla přeložena do češtiny.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Oriana Fallaci ve Wikimedia Commons 
Osoba Oriana Fallaciová ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Oriana Fallaci
