Orel indomalajský
 Orel indomalajský | |
|---|---|
 Orel indomalajský | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | dravci (Accipitriformes) |
| Čeleď | jestřábovití (Accipitridae) |
| Rod | orel (Ictinaetus) Blyth, 1843 |
| Binomické jméno | |
| Ictinaetus malaiensis (Temminck, 1822) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Orel indomalajský (Ictinaetus malaiensis) je mohutný dravec z čeledi jestřábovití, který plachtí nad lesy kopcovitých oblastí tropické a subtropické jižní, jihovýchodní a částečně i východní Asie. Jedná se o jediného zástupce rodu Ictinaetus.
Systematika a rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Orel indomalajský utváří dva poddruhy s následujícím rozšířením:[2]
- I. m. perniger (Hodgson, 1836) – severní Indie a Nepál, Bhútán, jižní Indie a Šrí Lanka;
- I. m. malaiensis (Temminck, 1822) – od Myanmaru po jižní Čínu a jihovýchodní Asii.
Západní okraj výskytu druh tvoří indický Gudžarát.[3] Druhové jméno malaiensis (resp. malayensis) znamená „malajský“.[4]
Stanoviště[editovat | editovat zdroj]
Typické stanoviště druhu tvoří kopcovité a hornaté lesy i mangrovy.[5] Může se vyskytovat i v sekundárním lese a křovinatých oblastech. Nejčastěji obývá oblasti do 2000 m n. m., může však vystoupat až do 3000 m n. m. a v Nepálu dokonce do 4000 m n. m.[6]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Tento statný orel dosahuje délky těla kolem 69–81 cm.[5] Křídla jsou dlouhá a široká, stejně jako ocas. V letu se ocas jeví jako dlouhý, na konci useknutý s ostrými hranami. Většina opeření je černohnědá, pouze ocas má šedé nevýrazné příčné pruhy. Duhovky jsou tmavě hnědé, ozobí a nohy žluté.[6][7]
Biologie[editovat | editovat zdroj]
Vyskytuje se samostatně nebo v páru. S oblibou hoduje hlavně na vejcích, ptáčatech nebo dokonce inkubujících ptácích na hnízdech v korunách stromů nebo v křoví. Vedle toho patří do jídelníčku orla i menší savci, jako jsou letouni nebo kuskusové.[6] Z dalších druhů lovených orlem indomalajským byli zaznamenáni mj. ratufa obrovská[8] nebo makak kápový.[9] Nepohrdne ani plazy, žábami a větší hmyzem.[6]
Hnízdění[editovat | editovat zdroj]
Doba hnízdění závisí na oblasti. V jižní Indii dochází k hnízdění typicky mezi listopadem a březnem, v severnějších oblastech od prosince do května. Na vrcholu stromů si staví velké, avšak hezky upravené hnízdo z větviček, které může mít až 1,2 m v průměru a hloubku až 0,6 m. Vystélku tvoří listy. Samice klade jedno, maximálně dvě vejce.[6][10][11]
Ohrožení[editovat | editovat zdroj]
Mezinárodní svaz ochrany přírody považuje orla indomalajského za málo dotčený druh, nicméně přiznává, že jeho populace je na pomalém ústupu vlivem odlesňování. V roce 2001 se celková početnost druhu odhadovala na cirka 10 000 jedinců.[12]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
- ↑ Hoatzin, New World vultures, Secretarybird, raptors. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v13.2 [cit. 2023-11-15]. Dostupné online.
- ↑ PARASHARYA, B. M. Black Eagle Ictinaetus malayensis at Narmada Dam, Gujarat. Indian Birds. 27 February 2010, roč. 6, s. 95–96. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ JOBLING, J.A. Helm Dictionary of Scientific Bird-names. London: Christopher Helm, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 239. (anglicky)
- ↑ a b GRIMMETT, Richard; INSKIPP, Carol; INSKIPP, Tim. Birds of the Indian Subcontinent. 2. vyd. London: Christopher Helm, 2016. (Helm field guides). ISBN 978-1-4081-6265-1, ISBN 978-1-4081-2763-6. S. 106.
- ↑ a b c d e FERGUSON-LEES, James. Raptors of the world. Boston: Houghton Mifflin, 2001. Dostupné online. ISBN 978-0-618-12762-7. S. 722-724. (anglicky)
- ↑ JEYARAJASINGAM, Allen. A field guide to the birds of Peninsular Malaysia and Singapore. 2. vyd. Oxford: Oxford university press, 2012. ISBN 978-0-19-963942-7, ISBN 978-0-19-963943-4. S. 133. (anglicky)
- ↑ Borges, Renee. Predation attempt by Black Eagle (Ictinaetus malayensis perniger) on Indian Giant Squirrel (Ratufa indica elphinstonii). J. Bombay Nat. Hist. Soc.. 1986, roč. 83, s. 203. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ali, Rauf. Feeding ecology of the Bonnet Macaque at the Mundanthurai Sanctuary, Tamil Nadu. J. Bombay Nat. Hist. Soc.. 1986, roč. 83, čís. 1, s. 98–110. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BAKER, E. C. Stuart. Notes on the Nidiëcation of some Indian Falconidr - III. The Genera Ictinaetus and Microhieras. Ibis. 1918-01, roč. 60, čís. 1, s. 51–68. Dostupné online [cit. 2023-11-16]. ISSN 0019-1019. DOI 10.1111/j.1474-919X.1918.tb00770.x. (anglicky)
- ↑ Buchanan, Kenneth. Nesting of the Black Eagle. J. Bombay Nat. Hist. Soc.. 1899, roč. 12, čís. 4, s. 776–777. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ictinaetus malaiensis [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2016 [cit. 2023-11-15]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22696019A93538909.en. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- FERGUSON-LEES, James. Raptors of the world. Boston: Houghton Mifflin, 2001. Dostupné online. ISBN 978-0-618-12762-7. S. 324-325. (anglicky)
- GRIMMETT, Richard; INSKIPP, Carol; INSKIPP, Tim. Birds of the Indian Subcontinent. 2. vyd. London: Christopher Helm, 2016. (Helm field guides). ISBN 978-1-4081-6265-1, ISBN 978-1-4081-2763-6. S. 102.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu orel indomalajský na Wikimedia Commons 
Taxon Ictinaetus malaiensis ve Wikidruzích
