Klášter Admont

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Opatství Admont)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Opatství Admont
Stift Admont
StiftAdmont2008.JPG
Lokalita
Stát RakouskoRakousko Rakousko
Místo Admont
Souřadnice
Opatství Admont
Opatství Admont
Základní informace
Řád Řád svatého Benedikta
Založení 1074
Mateřský klášter Klášter svatého Petra v Salcburku
Představený Bruno Hubl
Odkazy
Kód památky 123805
Web www.stiftadmont.at
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Opatství Admont (německy Stift Admont) je benediktinský klášter, situovaný ve vysokohorském alpském údolí řeky Enžerakouském městě Admont. Je nejstarším a jediným dosud živým klášterem ve Štýrsku, obsahuje největší klášterní knihovnu na světě[1] a rozsáhlé sbírky přírodovědecké a umělecké. Je známý zejména svou barokní architekturou.

Poloha opatství je na hranicích hornatého Národního parku Gesäuse. Jméno Admont seodvozuje buď z latinského výrazu Ad montes , tj. "v horách", nebo ze slovanského výrazu pro zurčící potok, který byl v této lokalitě přítokem Enže Adamonse.

Historie[editovat | editovat zdroj]

StiftAdmont.jpg

Středověk[editovat | editovat zdroj]

Opatství Panny Marie a sv. Blažeje založil na den sv. Michaela 29. září roku 1074 arcibiskup Gebhard ze Salzburgu spolu se třemi biskupy a salzburským benediktinským opatem Arnem za hojné účasti štýrské šlechty, kléru i laiků. Fundaci umožnil odkaz dědictví korutanské hraběnky, později svatořečené Hemmy, alias Emy z Gurku. Usídlila se zde komunita mnichů z opatství svatého Petra v Salzburgu pod vedením prvního opata Isingrina. Druhý opat Giselbert zde zavedl Clunyjskou reformu. Další z časných opatů byl Wolfhold z Freisingu (1115-1137), který přestavěl klášterní kostel na trojlodní baziliku s mramorovými sloupy a roku 1121 založil nedaleký ženský konvent benediktinek, především jako Damenstift pro vzdělávání dívek z bohatých rodin. Tato vzdělávací tradice zůstala v klášteře silná dodnes.

Románské stavby padly za oběť požáru z roku 1152, zůstalo po nich jen zdivo západního podvěží, dva portály druhotně vezděné na severní a na jižní straně kostela, a socha ležícího lva, požírajícího člověka, v současnosti instalovaná při vchodu do knihovny a do expozice Přírodovědného muzea a uměleckých sbírek, vpravo od pokladny.

Klášter prosperoval během celého středověku, zejména písařská a ilumnátorská dílna ve skriptoriu. Opat Engelbert z Admontu (12971327) byl slavný učenec a autor mnoha literárních děl. Dostavbu kostela o dlouhou hlavní loď a kaple s Božím hrobem vedl opat Wilhelm von Reissberg (1384-1391). Ve 14. století proslula zdejší stavební huť Niklase Velbachera.

Renesance[editovat | editovat zdroj]

Války proti Turkům a reformace vedly opata Valentina k rezignaci kvůli jeho reformním názorům; politické změny způsobily zdlouhavý pokles, ale s protireformací opatství kolem roku 1600 znovu vzkvétalo. Roku 1619 měl kostel 18 oltářů a monumentální náhrobek opata Gebharta [2]. Kromě základní školy, později přestěhované do Judenburgu, zde byla činná řádová fakulta teologie a filosofie. Opat Albert z Mucharu byl dobře známý jako historik přednášející na Univerzitě ve Štýrském Hradci. Gymnázium bylo založeno roku 1644, a je činné po reformách do současnosti. Pro učební účely bylo založeno Přírodovědecké muzeum.

Baroko[editovat | editovat zdroj]

Roku 1659 opat Urban Weber dosáhl infule preláta, jako posledního stupně pontifikálií. klášter byl nadále nejvýznamnějším ve Štýrsku. Během 17 a v 18. století opatství bylo stavebně uzavřeno a kostel vyzdoben bohatými štukaturami a nástěnnými malbami. Výtvarná a hudební tvorba zde dosáhla vysoké kvality a šíře umělecké produktivity. Je zastoupena díly světoznámého církevního tkalce, bratra Benno Haana, malířů otce Martina Altomonte (1657 - 1745) a syna Bartolomea Altomonte (1694 - 1783), Josefa Kremser-Schmidta a sochaře Josepha Stammela.

Nová doba[editovat | editovat zdroj]

Dne 27. dubna 1865 se rozhořel katastrofální čtyřdenní požár, který téměř zničil celý klášter. Zatímco konvent, umělecké sbírky a klášterní archiv byly v drtivé většině spáleny, knihovna byla zachráněna. Rekonstrukce byla započata v následujícím roce, projekt a stále nebyla úplná roku 1890.

Ekonomická krize v 30. letech 20. století donutila opatství prodat mnoho jeho uměleckých děl a během období nacismu byl klášter zrušen a mniši vystěhováni. Vrátili se roku 1946 a benediktinská komunita zde žije dodnes.

Od roku 1641 bylo opatství členem Salzburské kongregace, která byla roku 1930 sloučena s Rakouskou kongregací Benediktinské konfederace.

Klášterní kostel[editovat | editovat zdroj]

Interiér kostela

Nynější stavba kostela je již pátá v pořadí. Předchozí stavby jsou doloženy archeologickými a stavebně historickými průzkumy a v expozici klášterního muzea prezentovány pomocí modelů.

Nejstarší chrám nahradila kolem roku 1121 románská trojlodní sloupová bazilika, kterou poničil požár z roku 1152. K její opravě došlo ještě za opata Gottfrieda I. do roku 1165. Opat Berthold II. dal kolem roku 1250 ke kostelu přistavět jako boční křídla dvě sakristie, první pro preciosa a paramenta, a druhou pro knihy a archiv. Obě se zčásti dochovaly a byly pojaty do současné stavby.

Gotickou přestavbu kostela zahájil roku 1276 opat Heinrich II. a jeho následovníci vedli admontskou stavební huť až do 15.století. Pozdně renesanční podoba kostela s novými štukovými klenbami, opatskou kryptou pod presbytářem a budovou konventu byla dokončena společně s dovršením náboženské protireformace za opata Matthiase Preiningera roku 1626, také hlavní oltář byl tehdy štukový. V barokním slohu přibylo několik oltářů a prospekt varhan.

Novostavbu trojlodní baziliky navrhl a zahájil štýrský architekt Wilhelm Bücher (1824 - 1888) na místě zničeného kostela po požáru ze 24. dubna 1865 ještě téhož roku. Je inspirována Řezenskou katedrálou a byla první církevní stavbou v Rakousku, postavenou v novogotickém stylu. Zdi shořelé stavby byly strženy s výjimkou závěru chóru a románského bočního portálu z 12. století. Dvě hranolové věže při západním průčelí chrámu jsou 75 a 74 metrů vysoké[3]. Trojosá fasáda průčelí má po stranách trojbokého štítu sochy svatých Benedikta a jeho sestry Scholastiky, a v jeho vrcholu sochu svatého Blažeje, patrona kostela a opatství.

Interiér trojlodí člení bohatě profilované pilíře na střední loď s lichými arkádami v patře, a na dvě nižší boční lodi, zaklenuté křížovými klenbami. Obě boční lodi mají po pěti bočních kaplích a šesti oltářích.

  • Hlavní oltář: trojosá architektura z bílého mramoru má uprostřed tabernákl, ve schránkách menzy jsou vloženy relikvie pěti svatých a blahoslavených benediktinských mučedníků z roku 1896; ve vrcholu středního štítu stojí socha svatého Blažeje v biskupském oděvu (1895), z carrarského mramoru ji vytesal Josef Linser. Stěny šestibokého presbytáře byly v letech z 1698 až 1730 vyzdobeny šesti nástěnnými tapisériemi z vyšívačské školy pod vedením laického bratra Benno Haana (1531-1722).
  • Okna chóru nad tapisériemi jsou vyplněna vitrážemi s výjevy z Mariina života, která roku 1914 provedla mnichovská dílna Franze Xavera Zettlera.
  • Kaple svatého Benedikta - socha sv. Benedikta (1874), dílo Ignaze Brandstättera; barokní kříž - Kristův korpus pochází od Johanna Meinrada Guggenbichlera.
  • Kaple sv. Josefa: v oltářní nice je vyřezána skála a uvnitř Boží hrob, významná řezbářská práce Josefa Tadeáše Stammela z roku 1730
  • Kaple a oltář Panny Marie: umělecky cenný barokní obraz Panna Maria Immaculata namaloval italský mistr Martino Altomonte, je obklopen patnácti vyřezávanými medailonky z tajemství Slavného růžence od Josepha Stammela. Obě díla byla vytvořena roku 1726, a s podstatnými opravami přežila oheň z roku 1856 i z roku 1904.
  • Kaple sv. Šebestiána
  • Kaple sv. Petra

V boční kapli se nachází také slavný Admontský betlém, dílo řezbáře Josefa Stammela. Betlém bývá vystaven ve dnech 25. prosince2. února. Pozdně gotický krucifix pod triumfálním obloukem z roku 1518 je připisován Andreasovi Lacknerovi.

Samostatně stojící barokní stavbou je kaple sv. Blažeje.

Dnešek[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1958 byla ve zbytku příčného křídla kláštera, přiléhajícího z jižní strany k bazilice, adaptována moderní kaple sv. Benedikta a po té zdvižen sloup se sochou sv. Hemmy. Komunitu tvoří kolem 27 mnichů a 54 laických zaměstnanců. Opatství je zodpovědné za 27 farností, provozuje základní školu s asi 600 žáky a domov důchodců ve Frauenbergu. Jeho různé podniky zahrnují vodní a lesní hospodářství, stavební oddělení, malířské a restaurátorské dílny, dvě restaurace, vinotéku, zahradnictví, lékárnu, aj. Mniší s praktikujícími studenty a starají se o správu klášterního muzea, knihovny a archivu, sbírek a o celoroční průvodcovskou službu.

Knihovna[editovat | editovat zdroj]

Knihovna v Admontu

Sál knihovny byl projektován a postaven roku 1776 architektem Josephem Hueberem. Je 70 metrů dlouhý, 14 metrů široký a 13 metrů vysoký, a je největší klášterní knihovnou na světě. Má podélnou dispozici ze sedmi navazujících prostor na půdorysu elips a kružnic, klenby s pasy jsou zaklenuty mělkými kupolemi a vyzdobeny štukaturami, zlaceném a freskami Bartolomea Altomonteho, zobrazujícími etapy lidského poznání, bvědění až do Božího zjevení. Knihy jsou v patrových skříních podél stěn, jejich druhé patro je přístupno čtyřmi točitými schodišti, skrytými za dveřmi s maskou ze hřbetů knih. Obíhá je balkon s kovovým zábradlím. Osvětlení je zajištěno 48 okny a odráží se od barevnosti bílých stěn a skříní se zlatými motivy. Architektonické uspořádání a design vyjadřují ideály osvícenství a všeobecné přístupnosti vzdělávání. V knihovně je umístěno 70 000 svazků knih, celkový počet titulů je 200 000. Pod knihovním sálem je oddělení rukopisů a inkunábulí (prvotisků). Těch má opatství více než 1400. Nejstarší z nich pocházejí z opatství svatého Petra v Salcburku, odkud byly věnovány zakladatelem kláštera arcibiskupem Gebhardem.

Pohřbení[editovat | editovat zdroj]

Muzeum[editovat | editovat zdroj]

Přírodovědecké muzeum

Od barokního období opati nashromažďovali různé sbírky "kuriozit", školní vyučovací a vědecké vzory přírodnin, které byly z větší části zničeny v ohni roku 1865. V rámci rekonstrukce otec Gabriel Strobl od roku 1840 začal nahrazovat ztracené sbírky, a vytvořil jádro moderních muzeí. Otec Strobl byl botanik, ale také systematicky zpracoval sbírky evropských savců, ptáků, hadů a sbírku hmyzu, jíž proslul jako jeden z největších entomologů své doby. Muzeum přírodní historie nyní obsahuje nejen zoologickou sbírku, více než 250 000 exemplářů hmyzu, včetně jedné ze tří největších sbírek dvoukřídlých v Evropě. Posledním přírůstkem je vycpaný africký lev, který obohatil bírky jako exponát roku 2016[4].

Opatství dále vystavuje dvě umělecké sbírky sakrálního historického umění a moderního umění. Historická umělecká sbírka byla pro veřejnost zpřístupněna v roce 1959 otcem Adalbertem Krausem a od roku 1980 byla významně rozšířena. Současné muzeum bylo otevřeno v roce 2003. Základem jsou obrazy, sochy a klenotnice s preciosy a paramenty od doby románské do poloviny 20. století. Vynikají mezi nimi románská berla sv. Gebharda s hlavicí ze slonoviny z 11.století, gotický stříbrný cestovní oltářík biskupa Albrechta ze Šternberka s ametystovou deskou a konskeračním nápisem z roku 1375, gotická desková malba Ukřižování se sv. Rochem a donátory, barokní sluncová monstrance, několik kalichů, ciboria a procesní kříž s relikvií z roku 1503. Z parament vyniká gotická tzv. Gebhartova mitra s malbami ze 14.století, pozdně gotická smuteční kasule z černého sametu s aplikovaným krucifixem a dvojicí aliančních erbů z roku 1519, barokní baldachýn s výšivkami a skládací trůn (faldistorium). Barokní malbu zastupují zejména díla bratří Altomonte.

Od roku 1997 opatství také buduje sbírku současného umění, z velké části vytvořenou mladými rakouskými umělci.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Admont Abbey na anglické Wikipedii.

  1. Stift Admont
  2. Adalbert Krause, Das Blasiusmünster in Admont, Linz s.d., s.6
  3. Adalbert Krause, Das Blasiusmünster in Admont. Linz b.d.
  4. Pax, Magasin des Benediktinerstiftes Admont. Admont 2016, s. 1

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Adalbert Krause, Das Blasiusmünster in Admont. Linz b.d.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]