Přeskočit na obsah

Olga Valentová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Olga Valentová
Narození1. října 1929
Bratislava, Československo
Úmrtí13. září 2007
Praha
ZeměČeská republika
Povolánírozhlasová režisérka, autorka
ZaměstnavatelČeskoslovenský rozhlas
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Olga Valentová (1. října 1929, Bratislava13. září 2007, Praha) byla česká rozhlasová režisérka, autorka.

Život a rozhlasová práce[editovat | editovat zdroj]

Budova rozhlasu Ústí n. Labem, první místo působení Olgy Valentové

Olga Valentová se narodila v Bratislavě 1. října 1929. Středoškolské vzdělání získala v Ústí nad Labem na Reálném gymnáziu. Během druhé světové války byla v letech 1944 až 1945 totálně nasazena. Po osvobození pokračovala v Ústí nad Labem ve studiu na obchodní akademii, kde maturovala v roce 1948. Na vysokou školu nebyla z politických důvodů přijata, soukromě ji na DAMU vyučoval v oboru rozhlasová a divadelní režie Josef Bezdíček.[1] V roce 1951 byla přijata do Československého rozhlasu studio Ústí nad Labem jako pomocná režisérka a hlasatelka programového oddělení. Za asistentku režie ji přijalo pražské rozhlasové studio v roce 1952. Díky svému talentu získala již od roku 1953 místo režisérky. Režírovala jak drobné skeče a malé estrádní žánry, tak i několik celovečerních silvestrů.[2] Postupně se propracovala do literární redakce k režii literárních pořadů a dramatizované četby na pokračování vybírané především z velkých děl klasické i moderní světové literatury. Bylo jich mnoho a některé z nich i sama invenčně dramatizovala. Uváděla do rozhlasové praxe i slovenskou tvorbu a řeč.[3] Od roku 1987 byla režijně zodpovědná za nový publicistický literární magazín Rozhledy – týdeník, který redakčně připravovali Václav Cibula a Yveta Labská.[4] Tento pořad od roku 1990 přiváděl zpět mezi české posluchače zakázané literární osobnosti exilu a disentu minulých let. Vzhledem ke své těžké dlouholeté chorobě odešla v roce 1989 sice do důchodu, ale s Českých rozhlasem externě pracovala i nadále.[2] Zemřela 13. září 2007 v Praze.[5]

Rozhlasové režie -výběr[editovat | editovat zdroj]

  • 1971 Josef Štolba: Na letním bytě
  • 1974 Maxim Gorkij: Stařík. Karel Höger a Ladislav Pešek v kriminálním dramatu ze staré Rusi
  • 1978 Stefan Zweig: Netrpělivost srdce. Gabriela Vránová v příběhu o neopětované lásce a neblahém soucitu
  • 1978 I.S.Turgeněv: Lovcovy zápisky

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Olga Valentová - abART person. cs.isabart.org [online]. [cit. 2024-06-23]. Dostupné online. 
  2. a b JEŠUTOVÁ, Eva. 99 významných uměleckých osobností rozhlasu: Čeští tvůrci slovesných pořadů. 1. vyd. Praha: Sdružení pro rozhlasovou tvorbu, 2008. 198 s. ISBN 978-80-254-1703-4. S. 139-140. 
  3. Olga Valentová. Vltava [online]. 2009-01-07 [cit. 2024-06-23]. Dostupné online. 
  4. Olga Valentová. Portál [online]. 2009-01-07 [cit. 2024-06-23]. Dostupné online. 
  5. WWW.COSMOTRON.CZ, IPAC: Cosmotron Bohemia, s r o-; BUDĚJOVICÍCH, Jihočeská vědecká knihovna v Českých. Valentová, Olga, 1929-2007. katalog.cbvk.cz [online]. [cit. 2024-06-23]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOTAVOVÁ, Jarmila. Stručný nástin historie českého rozhlasu: (příspěvek k 70. výročí). Praha: Studijní a výzkumné oddělení Českého rozhlasu, 1993.
  • BĚHAL, Rostislav, ed. Kdo je kdo v sedmdesátileté historii Českého rozhlasu. Praha: Sdružení pro rozhlasovou tvorbu, [1994]. 288 s.
  • Dějiny českých médií v datech: rozhlas, televize, mediální právo. 1. vydání. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2003. ISBN 80-246-0632-1