Oldřich Mikulášek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Oldřich Mikulášek
Oldřich Mikulášek
Oldřich Mikulášek
Narození 26. května 1910
Přerov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 13. července 1985 (ve věku 75 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Ústřední hřbitov v Brně
Povolání spisovatel, básník a novinář
Žánr poezie
Ocenění Státní cena Klementa Gottwalda (1965)
Čestné občanství města Brna (2003)
Manžel(ka) Věra Mikulášková
Děti Ondřej Mikulášek[1]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob Oldřicha Mikuláška na Ústředním hřbitově v Brně

Oldřich Mikulášek (26. května 1910 Přerov13. července 1985 Brno) byl moravský básník, autor lyrických a lyricko-epických sbírek básní s charakteristickým rytmizováním a vnitřní dynamikou verše.[2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska v brněnské Mášově ulici

Oldřich Mikulášek se narodil v Přerově 26. května 1910 jako syn železničáře.[3][4] Po měšťanské (základní) škole v Přerově absolvoval roku 1927 gremiální obchodní školu.

Na živobytí si nejprve vydělával jako dělník a zaměstnanec, do roku 1930 měl jen krátkodobá zaměstnání např. v továrně na cukrovinky, v cihelně, jako vozopísař u drah či jako akvizitér v inzerci.[4] V letech 1930–1933 pracoval jako tiskárenský leptač a litograf ve Zlíně.[4] Od roku 1933 pracoval jako sportovní redaktor přerovského časopisu Obzor[4] a mj. také v Československém rozhlase.

Roku 1937 se oženil a natrvalo přestěhoval do Brna, kde se stal redaktorem Lidových novin.[4] Po válce působil v redakci deníku Rovnost (1945–1948),[4] dále v tehdejších Svobodných novinách, později přejmenovaných opět na Lidové noviny (1948–1952),[4] v literárním oddělení Československého rozhlasu (1952–1956) a v redakci časopisu Host do domu (1957–1964).[4]

Mezitím se v roce 1952 podruhé oženil, a to s redaktorkou Československého rozhlasu Věrou (* 1928), která se později stala dramaturgyní a ředitelkou (1990–1993) brněnského studia České televize.[4] Roku 1953 se jim narodil syn Ondřej, divadelní herec.[4]

Roku 1965 nastoupil Oldřich Mikulášek pětiletou tvůrčí dovolenou (stipendium Českého literárního fondu).[5] O dva roky později se těžce zranil, se zlomeninou nohy ležel 20 měsíců v nemocnici[4] a následky nehody ho sužovaly až do konce života. Po roce 1969 se stal samizdatovým spisovatelem, když jej v letech 1971–1980 postihl zákaz publikování.[4]

Byl členem skupiny Q.[4] K jeho nejbližším přátelům mezi spisovateli patřili Jan Skácel, Klement Bochořák, Adolf Kroupa, Josef Kainar, Ludvík Kundera a Milan Uhde a další.

Po smrti v roce 1985 byla urna s Mikuláškovým popelem uložena na Ústředním hřbitově v Brně.[4] Na náhrobku s bronzovou bustou a napodobeninou podpisu se podíleli sochaři L. Lacina, L. Martínek a M. Slezák.[2] Na fasádě domu v Mášově ulici č. 4, kde Mikulášek bydlel v letech 1968–1985,[2] byla v roce 1990 umístěna pamětní deska, kterou vytvořili Sylva Lacinová-Jílková, L. Lacina a G. Morávek.[6][7] Ve Starém Lískovci bylo po něm v srpnu 1991 pojmenováno náměstí, dříve Voroněžské.[8]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeho poezie patří mezi komplikované, že ani socialističtí kritici nevěděli, jak se k O. Mikuláškovi postavit, nakonec o něm nepsali, ale zpravidla nebyl ani zakazován. Jeho poezie se často jakoby konfrontuje s okolním světem, vystupuje proti všednosti a obyčejnosti. Jeho poezie je přemýšlivá a reflexivní, zdůrazňuje rozdíl mezi životem a smrtí, aby se nakonec dobral ke smyslu lidského bytí.

  • Černý bílý ano ne, 1930 – tato sbírka je ovlivněna poetismem
  • Marné milování, 1940
  • Křídlovka, 1941
  • Tráva se raduje, 1942
  • Podle plotu, 1946
  • Pulsy, 1947
  • Horoucí zpěvy, 1955 – ovlivněno politickou situací a dobou
  • Divoké kačeny, 1955
  • Krajem táhne prašivec, 1957
  • Ortely a milosti, 1958
  • První obrázky, 1960
  • Albatros, 1961
  • Svlékání hadů, 1963, za tuto sbírku udělena Státní cena K. Gottwalda (1965)[9]
  • To královské, 1966
  • Šokovaná růže, 1969 – reaguje na invazi vojsk Varšavské smlouvy; sugestivní verše
  • Červenec, 1980 – výbor
  • Agogh, v cizině 1980, v českých zemích až 1989, vyjadřuje zde skepsi, pesimismus a zklamání, reaguje na normalizaci, tato sbírka je považována za jeden z vrcholů jeho tvorby.
  • Žebro Adamovo, 1981, jedná se o tvorbu z let 19711973
  • Velké černé ryby a dlouhý bílý chrt, verše z let 19741975
  • Sólo pro dva dechy, 1983
  • Čejčí pláč, 1984
  • Faraonka
  • Do posledního doušku

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Vladimír Prokop, Přehled české literatury 20. století

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Dostupné online.
  2. a b c Do. Oldřich Mikulášek [online]. Encyklopedie dějin města Brna, rev. 2019-08-01 [cit. 2020-06-12]. Dostupné online. 
  3. Matriční záznam o narození a křtu farnost Přerov
  4. a b c d e f g h i j k l m n Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce. Redakce Jiří Opelík, Jaroslav Havel, Lenka Salačová. 1. vyd. Svazek 3/I. Praha: Nakladatelství Academia, 2000. 729 s. PDF online. Dostupné také na: [1]. ISBN 80-200-0708-3. S. 271-274. 
  5. Oldřich Mikulášek [online]. slovnikceskeliteratury.cz [cit. 2014-08-19]. Dostupné online. 
  6. MENŠÍKOVÁ, Miroslava (Menš). Pamětní deska: O. Mikulášek [online]. Encyklopedie dějin města Brna, rev. 2019-02-17 [cit. 2020-06-12]. Dostupné online. 
  7. Přehled pamětních desek realizovaných Odborem kultury MMB po roce 1989 [online]. Brno: Statutární město Brno [cit. 2020-06-12]. Dostupné online. 
  8. FLODROVÁ, Milena (Fl). Mikuláškovo náměstí [online]. Encyklopedie dějin města Brna, rev. 2015-12-23 [cit. 2020-06-12]. Dostupné online. 
  9. Rudé právo. 30. 4. 1965, s. 1. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]