Oškobrh
| Oškobrh | |
|---|---|
 | |
| Vrchol | 285 m n. m. |
| Prominence | 80 m ↓ |
| Izolace | 14,7 km → Křečhoř |
| Poloha | |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Česko |
| Pohoří | Středolabská tabule / Nymburská kotlina / Ovčárská pahorkatina / Senický stupeň / Oškobrh |
| Souřadnice | 50°8′47″ s. š., 15°13′31″ v. d. |
  Oškobrh | |
| Hornina | slínovec jílovec, opuka |
| Povodí | Cidlina |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Oškobrh (285 m n. m.) je rozložitý kopec v okrese Nymburk ve Středočeském kraji ležící 8 km východně od Poděbrad. Rozkládá se na katastrálních územích Opolany, Odřepsy, Oškobrh, Dobšice u Žehuně, Kolaje a Vlkov pod Oškobrhem. Vlastní vrchol leží 2 km severně od Opolan.
Kopec je kulturně významný. Na jižním vrcholu bývala zřejmě keltská osada, na severním vrcholu byly odkryty zbytky středověkého kostelíka. Převážnou část kopce zabírá chovná obora muflonů, která je nepřístupná. Je to nejvyšší bod Nymburské kotliny. Větší část kopce je chráněna jako Přírodní památka Oškobrh.
Popis
Je to výrazný svědecký vrch ze svrchnoturonských až coniackých slínovců a vápnitých jílovců s polohami křemitých jílovců, zvedající se na pravém svahu údolí dolní Cidliny. Vrcholová plošina vznikla na poloze odolnějších silicifikovaných slínovců (tzv. inoceramových opuk). Na příkrých okrajových svazích jsou plošné sesuvy a kamenolomy. Rostou zde dubové porosty s příměsí smrku, habru, jasanu a borovice, na jižním srázu je stepní lada, naleziště tořiče hmyzonosného. Na vrcholu jsou zbytky valů a příkopů z halštatského a laténského hradiště, na nižším protáhlém svědeckém vrchu v severovýchodním sousedství (Na hřebínku) se nacházejí valy a příkopy z doby římské až slovanské. V severní části (Kostelíček) jsou zbytky kostela. Z jihozápadní hrany plošiny Oškobrhu je výhled.[1]
Geomorfologické zařazení
Geomorfologicky vrch náleží do celku Středolabská tabule, podcelku Nymburská kotlina, okrsku Ovčárská pahorkatina, podokrsku Senický stupeň, jehož je Oškobrh samostatnou geomorfologickou části.[2]
Původ jména
Pověsti
O původu jména vypráví mnoho pověstí. Podle jedné pojmenovali vrch formani, kteří na sebe při zdolávání kopce volali: „Vozko, brzď!“ Z toho prý vzešlo jméno Voškobrh. Podle jiné verze zněl pokřik „Vozka brk“ (brk – narazil a převrátil vůz). Naposledy se v lidovém podání objevuje služebník knížete Slavníka Ošek, který měl nalézt v jeskyni na kopci zatoulaného syna slavníkovského velmože Radima. Zakladatel rodu Slavníkovců proto vrch pojmenoval po věrném sluhovi: Oškovrch, Oškobrh.
Skutečnost
Současní jazykozpytci se ovšem s pověstmi nespokojili. Začali hledat jiné kořeny, které by je zavedly dále do naší minulosti. Postupem času převládl názor, že jméno Oškobrh se vyvinulo z keltského Askdum (Askidunum, Jasaní hradiště), Askbriga (Jasaní hrad) nebo Askbrig (Jasaní hora), známého také z řecké (Askibourgion) a germánské (Askoberg nebo Aska-berg) podoby. Všechna tato jména znamenají totéž – Jasaní hora (nebo hrad), což je jméno, které nalezneme i na mapě řeckého geografa Ptolemaia.
Osídlení
Z geomantického i historického hlediska je Oškobrh evidentně důležitý kopec, a to minimálně pro střední Čechy. Jakožto svědecký vrch byl jistě významnou pozicí lidského osídlení už odedávna. Vypíná se nad labskou rovinou, která jistě vždy byla místem plným zvěře. Kopec svým obyvatelům dával výhodu snadného přehledu nad lužními lesy pod sebou, a současně poskytoval suché a bezpečné místo k osídlení. Na vrcholu kopce vznikla rozměrná, téměř rovná náhorní plošina. Ta je po obvodu opevněna výrazným valem na hraně resp. místy kousek pod hranou plošiny. Celková opevněná plocha dosahuje 15 ha; na mnoha místech je narušena opukovými lomy. Tyto lomy začaly vznikat již v 10. století, krátce po opuštění hradiště. Další narušení plochy byla výstavba kostelíka v severozápadním rohu, a novodobé úpravy terénu v souvislosti s provozem obory (od 16. století).
Obvodové opevnění je zachováno na severní straně, v délce cca 500 m a výšce necelého metru. K západu je často přerušováno lomy. Další část valu vede od severozápadní výspy k východu a poté se obloukovitě stáčí k jihu. Tam se napojuje k valu vedoucímu po jižní hraně. Jižní val (délka 400 m) sleduje hranu kopce; v místech, kde se stáčí k severovýchodu, končí v prostoru jednoho z lomů. Výška jižního valu dosahuje z vnitřního prostoru až 1,2 m. Slovanské osídlení se soustředilo do míst pozdějšího kostela, zbytek plochy nebyl příliš využíván. Možný je i pozdější původ některých valů. Severní val byl totiž postaven jednodušším způsobem než zbytek opevnění; šlo pouze o navršený jílovito-kamenitý materiál.
Přístup
Kopec je ze všech stran obklopen silnicemi, zejména silnicí I/11 (směr Poděbrady – Ostrava), vedoucí po severovýchodním úpatí kopce. Po západním úpatí, jen z Vlkova do Opolan, vede žlutá turistická značka.[3]
Odkazy
Reference
- ↑ DEMEK, Jaromír; MACKOVČIN, Peter, a kolektiv. Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny. 2. vyd. Brno: AOPK ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9.
- ↑ BALATKA, Břetislav; KALVODA, Jan. Geomorfologické členění reliéfu Čech. Praha: Kartografie Praha, 2006. ISBN 80-7011-913-6.
- ↑ Mapy.cz [online]. Seznam.cz [cit. 2014-07-31]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Oškobrh na Wikimedia Commons - Osídlení na Stredovek.com
- Všeobecné informace na Putujici.cz
