Nové Zvolání
| Nové Zvolání | |
|---|---|
 Domy v Horské ulici | |
| Lokalita | |
| Charakter | vesnice |
| Obec | Vejprty |
| Okres | Chomutov |
| Kraj | Ústecký kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°28′ s. š., 13°1′35″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 138 (2021)[1] |
| Katastrální území | Vejprty (5,92 km²) |
| Nadmořská výška | 740–850 m n. m. |
  Nové Zvolání | |
| Další údaje | |
| Kód ZSJ | 317811 |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nové Zvolání (německy Neugeschrei) je městská čtvrť a základní sídelní jednotka ve Vejprtech v okrese Chomutov.[2] Nachází se asi tři kilometry jižně od centra Vejprt, od kterého je oddělena návrším Nad Vodárnou. Nové Zvolání bylo založeno v polovině šestnáctého století v souvislosti s těžbou stříbra. Ačkoliv se stalo součástí města a ve druhé polovině devatenáctého století se zde rozvíjel průmysl, zachovalo si venkovský charakter.[3]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Nové Zvolání vzniklo v polovině šestnáctého století jako hornická osada u dolu Jan na poušti, který byl otevřen roku 1550. První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1575.[3] Během třicetileté války hornictví v okolí Vejprt téměř zaniklo a důl Jan na poušti byl znovu otevřen až v roce 1697. Kromě něj byly ve vsi ještě doly Marie Josef a Naděje v Boha, ale byly brzy uzavřeny kvůli velkému množství vody, kterou nebylo možné odčerpávat. Důl Jan na poušti byl v provozu i ve čtyřicátých letech osmnáctého století. Na financování těžby v něm se podílela města Vejprty, Přísečnice a Hora Svatého Šebestiána.[4] Ještě v letech 1789–1812 v něm bylo získáno 1,1 tuny stříbra a 34 tun kobaltové rudy, ale provoz byl finančně ztrátový.[5] Těžba přesto pokračovala i dále, ale v letech 1824–1853 důl vyprodukoval jen 27 kg stříbra a 8,7 tun kobaltové rudy.[6] V první polovině devatenáctého století se v dole Bierzehend těžil také fluorit, který se dodával do železáren v Kovářské.[7] Poslední pokusy o obnovu hornictví proběhly v polovině dvacátého století, kdy byla v oblasti Nového Zvolání neúspěšně hledána ložiska smolince.[8]
V devatenáctém století v Novém Zvolání vzniklo několik průmyslových podniků. Největší z nich byla továrna na stuhy a prýmky bratří Kannenbergerů, ve které v určitých obdobích pracovala až polovina obyvatel vesnice. V roce 1946 byla znárodněna a připojena ke krnovskému národnímu podniku Továrny stuh a prýmků.[3] Dalšími podniky byly firma Bratři Bartlové, která vyráběla pletařské a prýmkařské stroje, nebo firma Johanna Schmidta. Od roku 1865 vyráběla prýmky, různé druhy šňůr a jiné zboží pro dámskou konfekci. Zanikla roku 1947 po připojení k národnímu podniku Stap. stroje.[9] Podobně skončila provoz řada dalších malých podniků zaměřených na textilní výrobu.[10]
Do druhé světové války ve vesnici pracovala řada živnostníků a řemeslníků. Většina provozoven byla po válce uzavřena. Z hostinců zůstal otevřen jen jeden a dva obchody převzalo prodejní družstvo Osvobození.[10] Nová prodejna potravin byla otevřena až v roce 1981. Továrna bratří Kannebergů byla v padesátých letech dvacátého století využívána jako autoopravna jáchymských dolů. Potom se v areálu vystřídalo několik podniků zaměřených na hospodářské stroje. Poslední z nich byl roku 1977 přejmenován na KOVO a ještě později na BELET (bezvadné, levné, trvanlivé), ve kterém se vyráběla stavební kolečka, chromovaný nábytek, ložisková tělesa a od roku 1980 zejména vysokozdvižné vozíky určené zčásti k exportu do Sovětského svazu. Po roce 1990 se společnost BELET zaměřila na výrobu manipulační techniky, zatímco kovový nábytek převzala firma DUNO.[11]
Ve dvacátém století bylo Nové Zvolání připojeno k Vejprtům. V bývalé Kannenbergerově továrně funguje firma Belet, která vyrábí manipulační techniku.[12]
Služby[editovat | editovat zdroj]
Od roku 1723 v Novém Zvolání byla jednotřídní pobočka vejprtské městské školy. Vyučovalo se v běžných domech. Do roku 1900 se škola rozšířila na pět ročníků.[13] Po druhé světové válce se začalo vyučovat až od března 1947, ale s úbytkem obyvatel se snižoval i počet žáků a škola byla od 1. ledna 1977 uzavřena.[12] V polovině devadesátých let dvacátého století byla uzavřena zdejší pošta.[14]
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
Jednou z dominant vesnice je novogotický kostel Nejsvětějšího Srdce Ježíšova postavený v letech 1895–1899.[15] Hlavním pozůstatkem dolování jsou zarostlá halda pod Kamenickou ulicí, poblíž které bývaly v okolí kostela ústí šachet Anna a Jan na poušti. Další zarostlé odvaly menších dolů se nacházejí na severním okraji vesnice a na východě u silnice do Kovářské.[16]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
- ↑ Územně identifikační registr ČR. ZSJ Nové Zvolání: podrobné informace [online]. [cit. 2018-05-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-05-02.
- ↑ a b c BINTEROVÁ, Zdena. Historie Vejprt. Chomutov: Tiskárna Akord Chomutov, 2007. 192 s. ISBN 978-80-239-9870-2. S. 92. Dále jen Binterová (2007).
- ↑ URBAN, Michal, kolektiv. Horní města Krušných hor. 1. vyd. Svazek 2. Ústecký kraj. Sokolov: Fornica Publishing, 2015. 328 s. ISBN 978-80-87194-49-2. S. 290. Dále jen Urban (2015).
- ↑ Urban (2015), s. 291
- ↑ Urban (2015), s. 292
- ↑ Urban (2015), s. 294
- ↑ Urban (2015), s. 295
- ↑ Binterová (2007), s. 93
- ↑ a b Binterová (2007), s. 94
- ↑ BINTEROVÁ, Zdena. Od Vejprt po Měděnec. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 1999. 128 s. Kapitola Nové Zvolání, s. 28.
- ↑ a b Binterová (2007), s. 97
- ↑ Binterová (2007), s. 165
- ↑ Binterová (2007), s. 95
- ↑ Binterová (2007), s. 148
- ↑ Urban (2015), s. 297
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BINTEROVÁ, Zdena. Historie Vejprt. Chomutov: Tiskárna Akord Chomutov, 2007. 192 s. ISBN 978-80-239-9870-2. S. 92–97.
- Obce chomutovského okresu. Příprava vydání Zdena Binterová. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2002. 302 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Nové Zvolání, s. 249.
- URBAN, Michal, kolektiv. Horní města Krušných hor. 1. vyd. Svazek 2. Ústecký kraj. Sokolov: Fornica Publishing, 2015. 328 s. ISBN 978-80-87194-49-2. Kapitola Vejprty, s. 272–299.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nové Zvolání na Wikimedia Commons
