Norská gramatika

Norská gramatika je popis mluvnického systému norštiny. Mluvnice vychází z podobných principů jako mluvnice ostatních germánských jazyků, např. angličtiny nebo němčiny. Minimální ohýbání dává současné norštině převažující charakter analytického jazyka.

Spisovná norština má dvě kodifikované formy: bokmål a novou norštinu (nynorsk). Mezi těmito rovnocennými standardy existují určité rozdíly. Mluvnice bokmålu je značně ovlivněna dánštinou, zatímco nová norština je bližší živým nářečím a má větší bohatství flektivních koncovek. Pravopisné reformy zavedly v bokmålu tzv. radikální tvary, které měly napomoci sblížení s novou norštinou. Mnoho mluvčích však stále dává spíše přednost konzervativním tvarům.

Jsou-li dále uvedeny dva tvary, druhý tvar za lomítkem se používá v nové norštině.

Slovní druhy

Tradičně se v norštině rozlišují následující slovní druhy: podstatná jména, přídavná jména, zájmena, determinanty (tj. číslovky, ukazovací a přivlastňovací zájmena, členy), slovesa, příslovce, předložky, spojky souřadicí (konjunkce), spojky podřadicí (subjunkce) a citoslovce.

Jmenný rod

Nová norština i většina nářečí rozlišuje rod mužský, ženský a střední. V riksmålu tvary ženského rodu zanikly a byly nahrazeny tvary rodu mužského – vytvořily tak podobně jako v dánštině a švédštině společný rod (utrum). Pravopisné reformy zavedly v rámci sblížení obou spisovných norem do bokmålu opět tvary ženského rodu, které však nebyly všeobecně přijaty. Mnoho mluvčích je považuje za vulgární a téměř je nepoužívá.

Člen

Podstatná jména jsou obvykle determinována členem, který je dvojí:

neurčitý: en/ein (mužský rod), ei (ženský rod), et/eit (střední rod); používá se pouze v jednotném čísle;
určitý: tzv. postpozitivní – v jednotném čísle -en (mužský rod), -a (ženský rod), -et (střední rod), v množném čísle -ne, -a. Ve spojení s přídavnými jmény navíc předchází ještě volný určitý člen – den (m., ž.), det (stř.), de [diː]/dei (mn.) – jméno je tak determinováno dvakrát. V bokmålu však v některých případech odpadá připojený člen (zejména u abstrakt a vlastních jmen).

Příklady:

en/ein mann (muž) – mannen (ten muž), menn (muži) – mennene (ti muži)
ei jente (dívka) – jenta (ta dívka), jenter (dívky) – jentene (ty dívky)
et/eit hus (dům) – huset (ten dům), hus (domy) – husene/husa (ty domy)

den dyre bilen (to drahé auto)
den trøtte jenta (ta unavená dívka)
det gamle huset (ten starý dům)
det skitne vannet (ta špinavá voda)
de røde klærne (ty červené šaty)

De forente nasjoner / Dei sameinte nasjonane – Spojené národy
Det hvite hus / Det kvite huset (Bílý dům – ve Washingtonu), ale: det hvite huset (bílý dům – kterýkoliv)
Den tsjekkiske republikk / Den tsjekkiske republikken (Česká republika)

Podstatná jména

Z původního systému 4 pádů se zachoval nominativ a genitiv (zakončení -s), který má funkci výlučně přivlastňovací. V ostatních případech je podstatné jméno ve tvaru nominativu. K vyjádření větných vztahů používá předložky.

V hovorovém jazyce se tvary genitivu používají zřídka. Místo toho je upřednostňováno opisné vyjádření:

taket på huset – střecha domu (doslova: střecha na domě)
bilen til faren min – auto mého otce (doslova: auto k mému otci)

Používají se též zvláštní přivlastňovací konstrukce se zvratným zájmenem:

skolen/skulen sin administrasjon = skolens administrasjon = správa školy (doslova: škola její správa)

Množné číslo se většinou tvoří koncovkou -er (v nové norštině též -ar, -or): ball (míč) → baller (míče), kvinne (žena) → kvinner (ženy).

Někdy se používá přehláska: tann (zub) → tenner (zuby), fot (noha) → føtter (nohy).

Najdou se ojedinělé výjimky: ko (kráva) → kyr (krávy), øye (oko) → øyne (oči).

Většina jednoslabičných slov středního rodu i některá jednoslabičná mužského a ženského rodu se v množném čísle nemění: hus (dům, domy), barn (dítě, děti), sko m. (bota, boty), ski m. (lyže – j. a mn.).

Bokmål
Rod	Jednotné číslo		Množné číslo		Překlad
Rod	Neurčitý tvar	Určitý tvar	Neurčitý tvar	Určitý tvar	Překlad
mužský	en gutt	gutten	gutter	guttene	chlapec
ženský	ei/en dør	døra/døren	dører	dørene	dveře
střední	et hus	huset	hus	husene/husa	dům

U všech podstatných jmen ženského rodu se v bokmålu mohou používat i tvary mužského rodu.

Nynorsk
Rod	Jednotné číslo		Množné číslo		Překlad
Rod	Neurčitý tvar	Určitý tvar	Neurčitý tvar	Určitý tvar	Překlad
mužský	ein gut	guten	gutar	gutane	chlapec
ženský	ei sol	sola/soli	soler	solene	slunce
ženský	ei kyrkje/kyrkja	kyrkja	kyrkjer/kyrkjor	kyrkjene/kyrkjone	kostel
střední	eit hus	huset	hus	husa/husi	dům
střední	eit hjarta/hjarte	hjarta/hjartet	hjarto/hjarte	hjarto/hjarta/hjarti	srdce

Přídavná jména

Přídavná jména mají dvojí tvary, a sice určité (silné skloňování) a neurčité (slabé skloňování).

Neurčitý tvar se používá s neurčitým členem nebo bez členu. Ve středním rodu přibírá koncovku -t (tento tvar funguje i jako příslovce). V množném čísle přibírají přídavná jména koncovku -e. Např.:

en/ein dyr bil (nějaké drahé auto)
en/ei trøtt jente (nějaká unavená dívka)
et gammelt hus / eit gammalt hus (nějaký starý dům)
skittent vann/vatn (špinavá voda)
røde klær / raude klede (červené šaty)

Přídavná jména zakončená zdvojenou souhláskou tuto souhlásku zpravidla zjednodušují (grønn (zelený) – grønt), a pokud mají příponu -ig (často též -sk), ve středním rodě koncovka -t odpadne (na rozdíl od švédštiny a dánštiny): dårlig vær (špatné počasí).

V přísudkové pozici se přizpůsobuje podstatnému jménu, ke kterému se vztahuje:

Bilen er dyr. – Auto je drahé.
Bilene/bilane er dyre. – Auta jsou drahá.
Huset er gammelt/gammalt. – Dům je starý.
Husene/husa er gamle. – Domy jsou staré.

I zde se někdy objevují výjimky, např. v některých ustálených obratech:

Jeg er glad og vi alle er glade. – Já jsem rád a my všichni jsme rádi.
Ale: Vi er glad i deg. – Máme tě rádi.

Určitý tvar se používá ve spojení s určitým členem (viz též Člen). Přídavné jméno přibírá koncovku -e, tento tvar je shodný ve všech rodech i obou číslech:

den gamle båten – ten starý člun
de/dei gamle båtene/båtane – ty staré čluny
det gamle huset – ten starý dům
de/dei gamle husene/husa – ty staré domy

Některá přídavná jména jsou nesklonná, tj. mají pouze jeden neměnný tvar: bra (dobrý), moderne (moderní), tilfreds (spokojený), stakkars (ubohý) aj.

Stupňování

Ke stupňování se v bokmålu používají přípony -ere (komparativ) a -est (superlativ), v nové norštině -are a -ast:

Bokmål
Pozitiv	Komparativ	Superlativ
snill	snillere	snillest
frekk	frekkere	frekkest
sterk	sterkere	sterkest

Nynorsk
Pozitiv	Komparativ	Superlativ	Česky
snill	snillare	snillast	milý, milejší, nejmilejší
frekk	frekkare	frekkast	drzý, drzejší, nejdrzejší
sterk	sterkare	sterkast	silný, silnější, nejsilnější

Některá přídavná jména se stupňují opisně pomocí mer/meir (více) a mest (nejvíce):

praktisk – mer/meir praktisk – mest praktisk (praktický – více praktický – nejvíce praktický)

Zájmena

Osobní zájmena

Bokmål
číslo	osoba	česky	pád podmětu	pád předmětu
jednotné	1.	já	jeg	meg
	2.	ty	du	deg
	3.	on	han	ham/han
		ona	hun	henne
		ono (m, ž)	den	den
		ono (s)	det	det
		se	——	seg
množné	1.	my	vi	oss
	2.	vy	dere	dere
	3.	oni ony ona	de	dem
	3.	se	——	seg

Nynorsk
číslo	osoba	česky	pád podmětu	pád předmětu
jednotné	1.	já	eg	meg
	2.	ty	du	deg
	3.	on	han	han/honom
		ona	ho	ho/henne
		ono	det	det
		se	——	seg
množné	1.	my	vi	oss
	2.	vy	de	dykk
	3.	oni ony ona	dei	dei
	3.	se	——	seg

Zvratné zájmeno seg se používá pouze ve 3. osobě:

jeg ser meg – já se vidím
han ser seg – on se vidí x han ser ham – on vidí jeho (někoho jiného)

V bokmålu se rozlišuje kategorie osoby a neosoby. Zájmena han a hun se spojují většinou jen s lidmi. Pro neživé věci a obvykle i zvířata se používá v mužském a ženském rodě zájmeno den. V nové norštině toto rozlišení není, han a ho se používají i pro věci a zvířata.

Přivlastňovací zájmena

Bokmål
Číslo	Osoba	Jednotné číslo			Množné číslo	Česky
Číslo	Osoba	r. mužský	r. ženský	r. střední	Množné číslo	Česky
jednotné	1.	min	mi/min	mitt	mine	můj
	2.	din	di/din	ditt	dine	tvůj
	3.	hans				jeho
		hennes				její
		dens				jeho
		dets				jeho
		sin	si/sin	sitt	sine	svůj
množné	1.	vår		vårt	våre	naše
	2.	deres				vaše
	3.	deres				jejich
	3.	sin	si/sin	sitt	sine	svoji

Nynorsk
Číslo	Osoba	Jednotné číslo			Množné číslo	Česky
Číslo	Osoba	r. mužský	r. ženský	r. střední	Množné číslo	Česky
jednotné	1.	min	mi	mitt	mine	můj
	2.	din	di	ditt	dine	tvůj
	3.	hans				jeho
		hennar				její
		dess				jeho
		sin	si	sitt	sine	svůj
množné	1.	vår		vårt	våre	naše
	2.	dykkar				vaše
	3.	deira				jejich
	3.	sin	si	sitt	sine	svoji

Přivlastňovací zájmena min, din, vår a zvratné sin se skloňují podobně jako přídavná jména, jejich tvar závisí na podstatném jménu. Přivlastňovací zájmena v norštině obvykle (v nové norštině výhradně) stojí za podstatným jménem, které v tom případě musí mít připojený určitý člen. Stojí-li přivlastňovací zájmeno před podstatným jménem, určitý člen se nepoužívá:

faren min = min far – můj otec
mora mi = min mor – moje matka
barnet mitt = mitt barn – moje dítě

Krátké tvary ženského rodu mi, di, si nemohou stát před podstatným jménem.

Číslovky

Přehled základních a řadových číslovek
	základní	řadová
0	null	nullte
1	én, ett / ein, ei, eit	første/fyrste
2	to	annen, annet / andre
3	tre	tredje
4	fire	fjerde
5	fem	femte
6	seks	sjette
7	sju	sjuende/sjuande
8	åtte	åttende/åttande
9	ni	niende/niande
10	ti	tiende/tiande
11	elleve	ellevte
12	tolv	tolvte
13	tretten	trettende/trettande
14	fjorten	fjortende/fjortande
15	femten	femtende/femtande
16	seksten	sekstende/sekstande
17	sytten	syttende/syttande
18	atten	attende/attande
19	nitten	nittende/nittande
20	tjue	tjuende/tjuande
21	tjueen	tjueførste
30	tretti	trettiende/trettiande
40	førti	førtiende/førtiande
50	femti	femtiende/femtiande
60	seksti	sekstiende/sekstiande
70	sytti	syttiende/syttiande
80	åtti	åttiende/åttiande
90	nitti	nittiende/nittiande
100	hundre	hundrede
135	hundretrettifem	...te
200	tohundre	tohundrede
1000	tusen	tusende
1985	nittenhundreogåttifem	...te
2000	totusen	totusende
1 000 000	million	millionte

S výjimkou číslovky 1 jsou základní číslovky nesklonné. V 50. letech 20. století byl úředně zaveden způsob počítání v pořadí desítky–jednotky (femtifem, padesát pět), běžně se však používá tradiční obrácené pořadí (femogfemti, pětapadesát). V bokmålu se též používají tradiční (i když neúřední) tvary syv (7), tyve (20), tredve (30), førr (40).

Řadové číslovky se podobně jako v češtině zapisují číslicí s tečkou. Koncovka -ende se čte [-ənə] (bokmål), resp. -ande [-anə] (nová norština).

Slovesa

Systém sloves má, stejně jako i v ostatních germánských jazycích, jednoduché tvary v přítomném a minulém čase. Ostatní časy se tvoří pomocnými slovesy. Slovesa se neobejdou bez osobních zájmen, protože pozbyla skoro všech odlišujících osobních koncovek. V přítomném čase se zachovala pouze koncovka -r, která původně označovala druhou a třetí osobu singuláru, což vidíme dodnes v islandštině.

V infinitivu má většina sloves koncovku -e (v nové norštině též -a), některá slovesa (většinou jednoslabičná) končí na jinou samohlásku. Infinitiv je často používán s částicí å:

å bo (bydlet) – jeg bor (bydlím)
å snakke (mluvit) – vi snakker (mluvíme)

V nové norštině je obvykle možné volit mezi infinitivní koncovkou -e nebo -a (například kaste/kasta = zahodit). Volba obvykle záleží na dialektu, který mluvčí používá. Tento jev se nazývá rozštěpený infinitiv. (Viz též Nářečí norštiny.)

Jako všechny germánské jazyky rozlišuje i norština slabá a silná slovesa. Silná slovesa mají v minulém čase a příčestí trpném přehlásku. V nové norštině nemají silná slovesa v přítomném čase typickou koncovku -r.

Bokmål
	Infinitiv	Přítomný čas	Préteritum	Perfektum	Příčestí trpné	Překlad
Slabá slovesa	kaste	kaster	kastet/kasta	har kastet/kasta	kastet/kasta kastede/kasta	zahodit
	lyse	lyser	lyste	har lyst	lyst lyste	svítit
	leve	lever	levde	har levd	levd levde	žít
	bo	bor	bodde	har bodd	bodd bodde	bydlet
	bie	bier	bidde	har bidd	bidd bidde	čekat
Silná slovesa	synge	synger	sang	har sunget	sunget sungne	zpívat
Silná slovesa	skrive	skriver	skrev/skreiv	har skrevet	skrevet skrevne	psát

Nynorsk
	Infinitiv	Přítomný čas	Préteritum	Perfektum	Příčestí trpné	Překlad
Slabá slovesa	kaste/kasta	kastar	kasta	har kasta	kasta kasta kasta	hodit
	kjøpe	kjøper	kjøpte	har kjøpt	kjøpt kjøpt kjøpte	koupit
	leve/leva	lever	levde	har levd/levt	levd levd/levt levde	žít
	arbeide	arbeider	arbeidde	har arbeidd/arbeidt	arbeidd arbeidd/arbeidt arbeidde	pracovat
	bu	bur	budde	har budd/butt	budd budd/butt budde	bydlet
Silná slovesa	drikke	drikk	drakk	har drukke/drukki	drukken drukke drukkne	pít
	finne	finn	fann	har funne/funni	funnen funne funne	najít
	trivast	trivst	treivst	har trivest		mít se dobře

Budoucí čas se tvoří pomocí skal nebo vil + infinitiv nebo vazbou kommer/kjem til å + infinitiv, často se však budoucnost vyjadřuje pomocí přítomného času:

jeg/eg skal reise – pojedu
du kommer/kjem til å forstå det – tomu budeš rozumět
han vil gjøre/gjere/gjera det – on to udělá
jeg/eg reiser i morgen – pojedu zítra

Předpřítomný čas (perfektum) se tvoří pomocí har + příčestí trpné:

han har kommet/komme/kommi – on (zrovna) přišel

Předminulý čas (pluskvamperfektum) se tvoří pomocí hadde + příčestí trpné:

han hadde kommet/komme/kommi – on (byl) přišel (předtím než)

Předbudoucí čas (futurum II) se tvoří pomocí skal nebo vil ha + příčestí trpné:

han skal ha reist – on pojede (předtím než)

Podmiňovací způsob (kondicionál) se tvoří skulle + infinitiv, v minulosti skulle nebo ville ha + příčestí trpné.

jeg skulle gjøre / eg skulle gjere/gjera – udělal bych, jag/eg skulle ha gjort – byl bych udělal

Přítomný a minulý kondicionál je třeba důsledně rozlišovat.

Trpný rod (pasivum) se tvoří dvojím způsobem. První způsob je tvoření koncovkou –s (v nové norštině -st). Na rozdíl od švédštiny, která má plné paradigma, se používá pouze v infinitivu a přítomném čase. Je to obdoba českého trpného rodu tvořeného pomocí se:

smør smeltes – máslo se rozpouští (jen bokmål), det må gjøres/gjørast – to se musí udělat/musí být uděláno

V nové norštině je využití těchto tvarů velmi omezené. Používají se nejčastěji u sloves označujících vzájemnost či zvratnost a u deponentních sloves. U ostatních sloves pouze ve spojení s modálními slovesy.

Druhý způsob je pomocí bli (stát se) + příčestí trpné. Je třeba odlišit være (být) + příč. trpné, tato vazba nevyjadřuje trpný děj, ale stav.

brevet blir skrevet/skrive/skrivi – dopis je psán × han er elsket/elska – on je milován

Příslovce

Mnohá příslovce se tvoří od přídavných jmen koncovkou -t, stejně jako tvar středního rodu, např. god = dobrý, godt = dobré, dobře.

Stupňování je shodné jako u přídavných jmen (viz výše), např. sterkt – sterkere – sterkest (silně – silněji – nejsilněji).

Předložky

Předložky se v norštině používají obdobně jako v jiných indoevropských jazycích. Stojí před podstatnými jmény, zájmeny nebo před slovesy v infinitivu.

Pojí-li se spojovací výraz vedlejší věty s předložkou, stojí tato předložka až na konci věty: huset (som) jeg levde i = dům, ve kterém jsem bydlel.

Vybrané norské předložky
av – od	gjennom – skrz	med – s	på – na
bak – za	hos – u	mellom – mezi	rundt – kolem
blant – mezi	i – v	mot – proti	til – do, k
etter – po	ifølge^* – podle	om – o	under – pod
for – pro	innen/innan – před	omkring – okolo	ved hjelp av – s pomocí
fra/frå – z	innenfor/innanfor – v, uvnitř	ovenfor/ovanfor – nad	på grunn av – na základě

^*pouze v bokmålu

Slovosled

Norština má pevný slovosled. Základní typ je SVO (podmět – přísudek – předmět). Sloveso v určitém tvaru je zpravidla na druhém místě ve větě.

Bokmål
Podmět	Přísudek	Ostatní větné členy	Překlad
Petter	ga	Janne en ball.	Petr dal Janě míč.
Petter	kom	i går.	Petr přišel včera.
Han	snakker	svensk.	(On) hovoří švédsky.

Tento slovosled se používá zpravidla i ve vedlejších větách:

Jag vet ikke når Petter kommer. = Nevím, kdy Petr přijde.

Inverzní slovosled (VSO) se používá v otázkách a ve větách, kde na prvním místě stojí příslovečné určení:

Bokmål
Příslovečné určení/ tázací výraz	Přísudek	Podmět	Předmět	Ostatní větné členy	Překlad
	Snakker	du	norsk?		Hovoříš norsky?
Hva	har	du		i hånden ?	Co máš v ruce?
Når	kommer	Petter?			Kdy přijde Petr?
I morgen	reiser	vi		til Stockholm.	Zítra jedeme do Stockholmu.

Přívlastky vyjádřené přídavnými jmény, číslovkami, ukazovacími zájmeny a genitivem stojí před podstatným jménem. Zvláštností norské syntaxe (oproti jiným germánským jazykům) je obvyklé postavení přivlastňovacích zájmen za podstatnými jmény, např. faren min = min far, můj otec (podstatné jméno přibírá navíc určitý člen; viz výše).

Zápor

V norské větě zpravidla bývá jediný záporný výraz (např. jeg har ingenting, [ne]mám nic). Zápor sloves se tvoří částicí ikke/ikkje, která obvykle stojí za slovesem (např. jeg gjør ikke, nedělám).

Literatura

MIKOLÁŠKOVÁ, Lucie; ŠVEJDOVÁ-PINKASOVÁ, Ivana; WINKLEROVÁ, Klára. Norština (nejen) pro samouky. 1. vyd. [Voznice]: Leda, 2007. 408, 136 s., klíč a slovník, 2 CD-ROM. ISBN 978-80-7335-079-6.
NEFZAOUI, Sissel; VRBOVÁ, Jarka. Učebnice norštiny. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1999. 132 s. ISBN 80-7184-754-2.
Kolektiv autorů. Gramatika současné norštiny. 1. vyd. Brno: Lingea, 2015. 171 s. ISBN 9788075081308.

Související články

Externí odkazy

(norsky) Nosksidene – kurzy norštiny (bokmål Archivováno 8. 1. 2008 na Wayback Machine., nynorsk Archivováno 17. 4. 2008 na Wayback Machine.)
(norsky) Lexin – norský slovník s výkladem a skloňováním
(norsky) Bokmålsordboka og Nynorskordboka – norský slovník s výkladem
(anglicky) Norwegian Grammar – gramatika norštiny (bokmål)
(norsky) Riksmålsforbundets grammatikksider – gramatika riksmålu (konzervativní formy bokmålu)