Spojka (slovní druh)
Spojka (konjunkce; lat. conjunctio) je neohebný slovní druh, který spojuje větné členy nebo věty. Spojky vyjadřují mluvnický a významový poměr vět nebo členů. Rozlišují se spojky souřadicí a podřadicí.
Spojka souřadicí (parataktická)[editovat | editovat zdroj]
Spojka souřadicí spojuje dva větné členy nebo věty v souvětí v souřadném poměru.[1]
Příkladem souřadicích spojek v češtině jsou a, i, či nebo nebo. V následujícím výčtu jsou kromě spojek uvedeny i spojovací výrazy složené buď z více spojek (ale i) anebo doprovázeny příslovci (jednak (a) jednak; jednak, ale i).[1]
- Spojky slučovací – a, i, ani, nebo, či, přímo, nadto, ani-ani, jak-tak, hned-hned, jednak-jednak, zčásti-zčásti, dílem-dílem
- Spojky odporovací – ale, avšak, však, leč, nýbrž, naopak, jenomže, jenže, sice-ale, jistě-ale
- Spojky stupňovací – i, ba, ba i, ba ani, nadto, dokonce, nejen-ale i, nejen-nýbrž i
- Spojky vylučovací – nebo, aneb, buď - nebo, buď - anebo
- Spojky vysvětlovací – totiž, vždyť
- Spojky příčinné – neboť, vždyť, totiž, však také
- Spojky důsledkové – proto, a proto, tak , a tak, tudíž, a tudíž, tedy
Spojka podřadicí (hypotaktická)[editovat | editovat zdroj]
Spojky podřadicí připojují vedlejší věty v souvětí k větě hlavní v poměru podřadném. Spojky podřadicí: aby, jakmile, až, než, nežli, zatímco, když, kdyby, pokud, protože, poněvadž, jelikož, jestliže, -li, přestože, ačkoli, třebaže, i když, ač, že, sotva. Z podřadicích spojek se ke spojování větných členů užívají téměř výhradně spojky přípustkové: statečný, i když pošetilý plán.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b GRUET ŠKRABALOVÁ, Hana. Koordinační spojka [online]. Nový encyklopedický slovník češtiny. Dostupné online. ISBN 978-80-7422-480-5.
