Přeskočit na obsah

Netopýr ušatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxNetopýr ušatý
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN

málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádletouni (Chiroptera)
Čeleďnetopýrovití (Vespertilionidae)
Podčeleďnetopýři (Microchiroptera)
RodPlecotus
Binomické jméno
Plecotus auritus
Carl Linné, 1758
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Netopýr ušatý (Plecotus auritus) je savec přizpůsobený letu.

Popis

Obývá severní oblast Euroasie, od Anglie a Francie až po Koreu a Japonsko. Jeho charakteristickým znakem jsou výrazné ušní boltce. Je velice podobný netopýru dlouhouchému (Plecotus austriacus), s kterým byl jednu dobu považován za jeden druh a s kterým je i dodnes často zaměňován.

Svrchní část těla je hnědá, na bílých bocích mívá obvykle žlutavé a černé skvrny, tragus je světlý, palec křídla je větší než 6 mm. Dosahují hmotnosti 5-11 g, délky těla 41-52 mm, ocasu 37-55 mm a předloktí 36-42 mm.[1] Největší charakteristikou jsou však jeho velké ušní boltce, které dosahují 31-41 mm a které rod Plecotus spolehlivě odlišují od ostatních netopýrů.[1] . Dožívá se 12 let.

Způsob života

Zimování

Přes zimu upadají do zimního spánku, při kterém mají uši složené pod křídly a jdou vidět pouze tragy. Je zavěšen za čtyři drápky zadních končetin hlavou dolů s létající blánou přiloženou k tělu. Zimuje nejčastěji v jeskyních, dutých stromech a na půdách.

Zvuky

Netopýr ušatý vydává sice echolokační signály, ale jsou velice tiché, nejčastěji při 50 nebo 35 kHz,[1] rychle za sebou (20/s); běžnou technikou nejde od sebe rozlišit netopýra ušatého a dlouhouchého.[1]

Úkryt

Tento druh se spíše jeví jako typický obyvatel jeskyní, ale často hřaduje také na stromech, zejména v nížinách a pahorkatinách, vyhýbá se městům. Žijí v letních koloniích čítající 5-30 samic ve štěrbovitých úkrytech na půdách.[1]

Získávání potravy

Loví převážně v lese, často i ve dne a to většinou můry a jiné noční motýly, housenky, škvory, dvoukřídlé nebo pavouky. Tím pomáhá udržovat rovnováhu v přírodě. Při lovu využívají svůj dobře vyvinutý sluch. Není dobrý letec, létá nízko a pomalu[2] (15 km/h[3]). Netopýr vydává různé zvuky, které se odrážejí od okolních předmětů. To mu i přes to, že je slepý, umožňuje výbornou orientaci a vyhledávání kořisti.

Odkazy

Reference

  1. a b c d e GAISLER, Jiří; DUNGEL, Jan. Atlas savců České a Slovenské republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-1026-2. S. 44. 
  2. HANZÁK, Jan. Naši savci. Praha: Albatros, 1970. Kapitola Netopýr ušatý, s. 95. 
  3. BRYL, Marek; MATYÁŠTÍK, Tomáš. Rychlost savců - Savci, internetová encyklopedie [online]. Univerzita Palackého, upol.cz, 1998-2005. Dostupné online. 

Externí odkazy

CHYBA: {{Wikislovník}} — Nespecifikovaný typ odkazu. Použijte některý z parametrů „heslo“, „kategorie“, „příloha“.