Nachtnebef, známý též pod jménem Nektanebis (starořeckyΝεκτάνεβις, Nektanebis), byl staroegyptskýfaraon pocházející z 30. dynastie, který vládl přibližně v letech 380–362 př. n. l.[3] Někdy bývá označován jako Nektanebo I. a jeho vnuk Nachthareheb jako Nektanebo II., ačkoliv v egyptštině (nḫt-nb.f a nḫt-ḥr-ḥbt) i v řečtině (Νεκτάνεβις a Νεκτανεβώς) byla jména obou panovníků odlišná.
Nechtenebef nabízí svou vitalitu bohů Amonovi a jeho manželce Mut [p 4]Nachtnebefova stéla – faraon přináší obětiny bohyni Neitě a v textu jí věnuje další dary[1]Faraon Nachtnebef před bohyní Hatorou
V roce 380 př. n. l. Nachtnebef sesadil a zavraždil předchozího panovníka Nefaarudže II., čímž dal vzniknout poslední staroegyptské dynastii, které vládli egyptští králové. Během své vlády musel čelit útokům ze strany Perské říše, v čemž mu příležitostně pomáhaly vojska z Athén či Sparty. Úspěšně odolával snaze Peršanů vedených Artaxerxem II. a satrapou Farnabazem o znovu dobytí Egypta v období 377–373 př. n. l.[4] Nachtnebef se však od svých předchůdců poněkud odlišoval. Byl očitým svědkem nedávného urputného zápasu mezi soupeřícími vojevůdci a lépe než většina z nich pochopil zranitelnost pozice na trůnu. Jako voják věděl, že vojenská síla je předpokladem politické moci. Proto bylo jeho prioritou, v zemí žijící pod neustálou hrozbou perské invaze, že by měl být „...mocný král, který střeží Egypt, měděná zeď, která chrání Egypt“.[4]
Nachtnebef se ale nevěnoval jen vojsku. Chtěl jednoznačně ukázat, že je faraonem ctícím tradice. Proto již na počátku vlády přidělil desetinu královských příjmů vybraných v Naukratis od celních poplatků z říčního dovozu a daní uvalených na místně vyrobeném zboží Neitinu chrámu[5] v Sais. Dokládá to obdivuhodný nález dvou téměř identických stél.[p 5][6] Obě verze stély, obsahují jednak náboženské symboly a téměř shodný text dekretu Sais.[p 6] Král si taktéž přál opět vidět obřady, které na stéle zobrazují jeho obětiny pro svatyni v Saïs a kultu bohyně Neithy. Cílem této reprezentace bylo zvěčnit jeho darování bohyni, stejně jako jeho účast a věčné začlenění do běhu slunce, které zaručují jeho nabídky bohyni a tedy i prvořadý náboženský význam.[7]Tím se dosáhlo dvojího cíle – usmířit své saitské rivaly a zároveň podporovat svůj vlastní obraz zbožného krále. Následovala další obdarování, v neposlední řadě chrámů Horuse v Edfu.
Nachtnebef je rovněž znám jako velký stavitel, který během své dlouhé a stabilní osmnáctileté vlády nechal postavit velké množství monumentů, chrámů a opravit staré chátrající. Zbudoval chrám na ostrově Philae zasvěcený bohyni Esetě.
Král Horního a Dolního Egypta, vládce dvou zemí, syn (boha) Re, pán kultovní koruny boha Re, která září nad zemí, zjeven (bohem) Amonem, ať žije jako Re.[p 7][8][9]
Zachovaly se památky v el-Kábu, Mennoferu, Edfu a Džanetu.[10] Před pylonemRamesse II. v Chemenu nechal vztyčit svoji stélu a v Karnackém chrámu postavil 1. pylon.[3]
Kolem roku 365 př. n. l. přizval ke spoluvládě svého syna Džedhora, který se po jeho smrti v roce 362 př. n. l. stal nástupcem na trůnu. Je příznačné, že na řadě zachovaných Nachtnebefových památek byla jeho podobiza po jeho smrti odtesána se zřejmým záměrem vymazat ho z paměti. V egyptské mytologii to byla velká pohana. Nicméně v dokumentovaných artefaktech jsou čitelné neporušené kartuše, které ozřejmily původního majitele – Nachtnebefa Ta poničení památek nelze přičítat jeho synovi a nástupci Džedhorovi, ale patrně jeho vnukovi Nachtharehebovi, který s pomocí svého otce generála Cahapimu, Nachtharehebova dalšího syna[2], podvodně usurpoval trůn a prohlásil se faraonem. Džedhor uprchl a skrýval se u Pešanů v Súsach.[11]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nectanebo I na anglické Wikipedii.
↑BUNSON, Margaret. Encyclpedie of Ancient Egypt [online]. New York: Facts On File, Inc., 1991. S. 266. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-08-30. (anglicky)
↑ abLLOYD, Alan. Egypt, 404-332 B.C. in:The Cambridge Ancient History vol. VI. [s.l.]: Cambridge University press, 2008. S. 366. (anglicky)
↑ abSHAW, Ian. Dějiny starověkého Egypta. Překlad Daniela Feltová. 2. vyd. Praha: BB/art, 2010. 525 s. ISBN978-80-7381-860-9. S. 500.
↑ abWILKINSON, Toby. The rise and fall of ancient Egypt. New York: he Random House Publishing Group, 2010. Dostupné online. ISBN978-0-679-60429-7. S. 303–305. (anglicky)
↑VON BOMHARD, Anne.Sphie. The Decree of Saïs The Stelae of Thonis-Heracleion and Naukratis. [s.l.]: Oxford Centre for Maritime Archaeology, 2012. ISBN978-1-905905-23-2. (anglicky)
↑FAULKNER, Raymond. A Concixe Dictionary of Middle Egyptian [online]. Oxford: Grifith Institue
Asmolean Museum, 2017. Dostupné online. (anglicky)
↑SALEN, Eslam; Rasha Mostafa Omran. The Gateways of King Nectanebo I at Karnak Temples' Precinct [online]. Fayum University, 2015. Dostupné online. (anglicky)