Původně byl generálem ve vojsku faraona Psammetika II. v období 595–589 př. Kr. a následně za vlády a následníka Apriese. Při expedici do Núbie ve vojsku Apriese vznikla vzpoura. Generál Amasis vzpouru s podporou řeckých jednotek potlačil, v roce 570 se střetl s vojskem Apriese a porazil jej.[2] Apries se uchýlil do vyhnanství v Bybylonii. I když Amasis nebyl původem z dynastické rodové posloupnosti, opíral se vlivné rody Dolního Egyptu. Prohlásil se se za faraona a konsolidoval správu země, která za jeho dlouhé vlády prosperovala. Udržoval dobré vztahy z Řeckem, které se datovaly již od jeho dětství, které strávil na ostrově Samos. Jako vládce Egypta poskytl vojenskou pomoc vládci Somosu Polykratésovi před vpádem Lakemoidanů.[3] Jestliže na počátku své vlády potlačoval nepokoje na jihu poblíž hranic s Nubií, pak ke konci své vlády vzrůstal tlak expandující Perské říše, a to již za vlády Kambýse I. Podlehl až jeho synovi Kambýsovi II. Herodotus, k tomuto období, popisuje jeho žádost, aby mu Amasis poslal dceru vhodnou být jeho manželkou. Volba padla na dceru Nitocris, které ale v té době bylo již 44 let a tedy pro manželství byla zcela nevhodná a pro perského vládce urážlivá.[p 1] Má si zato, že si to Kambýsés II. vzal za záminku pro přepadení Egyptu. Amasis, zřejmě vyčerpáním z vojenských tažení, zemřel šest měsíců před vpádem Peršanů do Egyptu.[3] Rok narození Amasise se odhaduje ~610–600 př.Kr. takže zemřel v pokročilém věku ~75 let. Vlády v Egyptě se ujal syn Amasise, Psammetik III. Ten se pokoušel zadržet Perašany budování obrany poblíž města Pelusia[p 2] Přičemž na severní i západní hranici Egyptu byly již v 18.dynastii budovány pevnosti, například u ostrova Elefantina, měst Semna a Kumma, v deltě Nilu u Naukratis, Heliopolis a další [4][5][6]Psammetik III. tyto pevnosti využil k upevnění obrany. Konečná bitva se však odehrála v roce 525 př.Kr. u Pelusia kde se střetli s Peršany ale byli zde poraženi. Egypt se stal jednou z provincií Perské říše.[3]
Hrobka Amasise se nacházela v okolí chrámu bohyně Neity v Saiské nekropoli, někdy nazývaného „Dům včely“. Dosud však nebyla identifikována.[3] V hlavním sídle v Sais nechal zbudovat monumentální vstupní bránu do chrámu bohyně Neit, [7] před ním několik kolosálních soch a řadu sfing. V Horním i Dolním Egyptě nechal postavit několik chrámů. Zachovaly se četné nápisy se jménem Amasiase, jako je například žulový monolit z ostrova Elefantina, později přemístěný do Tel et-Mai poblíž Théb.[8]
↑CLAYTON, Peter. Chronicle of the Pharaohs: The Reign-by-Reign Record of the Rulers and Dynasties of Ancient Egypt [online]. Thames & Hudson, 2006. S. 171–173. Dostupné online. (anglicky)
↑BUNSON, Margaret. Encyclpedie of Ancient Egypt [online]. New York: Facts On File, Inc., 1991. Dostupné online. (anglicky)
↑ abcdWILKINSON, John Gardner. The Ancient Egyptians, Vol.1. London: J. Murray, 1837. Dostupné online. S. 170–192. (anglicky)
↑HUDEC, Jozef. Discoveries on fortifications at tell el-retaba [online]. Bratislava: Slovak Academy of Sciences, 2018. Dostupné online. (anglicky)
↑MORRIS, Ellen Fowl. The Architecture of Imperialism; Military Bases and the Evolution of Foreign Policy in Egypt’s New Kingdom. Leiden: Brill, 2005. ISBN90-04-14036-0. (anglicky)
. Dosud však nebyla identifikována.[3] V hlavním sídle v Sais nechal zbudovat monumentální vstupní bránu do chrámu bohyně Neit, [7] před ním několik kolosálních soch a řadu sfing. V Horním i Dolním Egyptě nechal postavit několik chrámů. Zachovaly se četné nápisy se jménem Amasiase, jako je například žulový monolit z ostrova Elefantina, později přemístěný do Tel et-Mai poblíž Théb.[8]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ahmose II. na Wikimedia Commons 
