Muhammed Emin Dizdar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Muhammed Emin Dizdar
Narození 8. ledna 1880
Mostar
Úmrtí 8. prosince 1939 (ve věku 59 let)
Pale
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Muhammed Emin-efendija (event. jen Muhamed) Dizdar (8. ledna 1880 Mostar, Bosna a Hercegovina8. prosince 1939 Pale, Království Jugoslávie) byl bosenskohercegovský islámský duchovní a pedagog bosňáckého původu.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se do rodiny s tradicí islámské vzdělanosti. Jeho otec Ahmed-efendija Dizdar byl členem Ulema-medžlisu Islámského společenství, pedagog v mostarské medrese a honorární učitel v Šarí'atské soudní škole (1895[1]). Muhammed v Sarajevu navštěvoval mekteb a ruždii, islámské základní školy, Gazi Husrev-begovu medresu a nakonec roku 1902 absolvoval Šarí'atskou soudní školu. Poté byl působil coby justiční čekatel v Sarajevu a Mostaru, nicméně již roku 1907 se vydal na dráhu pedagoga, když začal vyučovat arabštinu na mostarském gymnáziu. Roku 1910 se vydal do Vídně, kde složil profesorskou zkoušku z arabského jazyka pro středoškolské učitele před profesorem Davidem Heinrichem Müllerem a Vatroslavem Jagićem.

Poté se vrátil do Mostaru, kde pokračoval v dráze učitele. Nato byl 1. července 1914 jmenován ředitelem Šarí'atské soudní školy v Sarajevu. Na této pozici zůstal do 22. listopadu 1923, kdy byl kvůli svým politickým postojům odvolán a umístěn do Zemského muzea v Sarajevu. Po změně vlády v Bělehradě bylo jeho odvolání zvráceno, načež se 10. října 1924 vrátil do ředitelského křesla. Na tomto místě ovšem zůstal pouhých 35 dní do 15. listopadu 1924, než byl definitivně penzionován.[2] Jeho místo roku 1923 i 1924 zaujal prosrbsky orientovaný Ibrahim-efendija Sarić. V letech 19181920 honorárně vyučoval v právě otevřeném Šarí'atském gymnáziu v Sarajevu.

Po svém penzionování ve 42 letech se 1. listopadu 1924 stal pedagogem (drugi mudarris) a současně ředitelem (upravitelj) Gazi Husrev-begově medresy, kde již mezi lety 19201924 vykonával post prvního či hlavního mudarrise (prvi mudarris). V této škole působil až do roku 1938. Za jeho mandátu došlo k významné reorganizaci a modernizaci výuky v medrese. Roku 1937, kdy byla v Sarajevu zřízena Vyšší islámská šarí‘atsko-teologická škola (Viša islamska šerijatsko-teološka škola), se stal jejím řádným profesorem a rok nato i rektorem. V této vysoké funkci pak o rok později zemřel na srdeční zástavu.[3]

Muhammed Emin vedl bohatý spolkový život. Působil ve správním výboru humanitární organizace Merhamet a podpůrného spolku Naroda uzdanica. Od roku 1938 do své smrti působil jako předseda stavovského sdružení islámských duchovních El-Hidaje.

Své kratší práce uveřejňoval v časopisech Behar, Kalendar „Gajret (na rok 1906) a Kalendar „Narodna uzdanica (na rok 1933 a 1934) a ve sborníku Spomenica Gazi Husrevbegove četiristo-godišnjice (1932). Po svém otci zdědil vášeň pro islámskou kaligrafii.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Spomenica Šeriatske sudačke škole u Sarajevu: izdana prilikom pedesetgodišnjice ovoga zavoda (1887–1937). Sarajevo: Islamska dionička štamparija, 1937. S. 68. 
  2. Spomenica Šeriatske sudačke škole u Sarajevu: izdana prilikom pedesetgodišnjice ovoga zavoda (1887–1937. Sarajevo: Islamska dionička štamparija,, 1937. S. 66. 
  3. Istaknuti Alimi. Udruženje Ilmijje Islamske zajednice u BiH [online]. [cit. 2017-05-10]. Dostupné online. (anglicky)