Gajret

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sídlo Gajretu v Sarajevu, tzv. Gajretův dům.

Kulturně vzdělávací podpůrný spolek Gajret (bosensky Kulturno-prosvjetno potporno društo „Gajret“, v cyrilici Културно-просвјетно потпорно друшто „Гајрет“, přičemž gajret znamená úsilí) byl muslimský podpůrný a kulturní spolek v Bosně a Hercegovině. Založen byl v únoru 1903 na popud liberálněji smýšlejících muslimských intelektuálů, sdružených kolem kulturního časopisu Behar (Květ), konkrétně učitelů Edhema Mulabdiće, Safvet-bega Bašagiće, Saliha Aličehiće, Hajdara Fazlagiće a dalších s materiální podporou tešanjského obchodníka a mecenáše Adem-agy Mešiće, kteří se zasazovali o hmotnou pomoc muslimským žákům a studentům na středních a vysokých školách.[1] V době královské diktatury v Jugoslávii, konkrétně mezi lety 1929 a 1941, se nazýval Srbsko-muslimský kulturně vzdělávací spolek Gajret (bosensky Srpsko-muslimansko kulturno-prosvjetno društvo „Gajret“, v cyrilici Српско-муслиманско културно-просвјетно друштво „Гајрет“.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Spolek v polovině roku 1907 ovládla Muslimská národní organizace, politické hnutí konzervativních autonomistů v Rakousko-Uherskem okupované Bosně a Hercegovině, nicméně až do roku 1914 o vedení Gajretu soupeřilo několik znepřátelených frakcí – autonomisté, pokrokáři (Muslimská pokroková strana a pak Muslimská samostatná strana) a nakonec i protirežimní srbofilové (kolem listu Samouprava, v Sarajevu 1910–1912). Roku 1909, kdy se tajemníkem spolku stal výrazný srbofil Osman Đikić, v něm převládlo prosrbské křídlo, definitivně pak roku 1911 s novým předsedou Ibrahim-ef. Sarićem. To se ostře vymezovalo proti rakousko-uherské okupaci Bosny a Hercegoviny a inklinovalo k jihoslovanské vzájemnosti se srbskými konturami. Po atentátu na rakouského následníka trůnu roku 1914 bylo vedení spolku rozpuštěno a jeho činnost přešla pod správu Islámského společenství v Bosně a Hercegovině, resp. s ním propojený Vakufsko-meárifský sněm.[2]

Počet členů spolku Garet 1903–1913[3]
Rok 1903 1904 1905 1906 1907 1908 1909 1910 1911 1913
Členů 1582 1613 1674 1216 4082 1445 1856 2089 900 757

Podpůrné sdružení obnovilo svou činnost po první světové válce roku 1919, ale stejně jako dříve bylo předmětem mnoha politických třenic. Někteří členové, nespokojení s provládním (prosrbským) vystupováním vedení organizace a převzetím patronátu nad sdružením ze strany krále Alexandra I., následně roku 1923 (formálně až 1924) založila konkurenční spolek Narodna uzdanica (Lidová opora) napojený na opoziční Jugoslávskou muslimskou organizaci, načež ve vedení Gajretu trvale převládlo prosrbské smýšlení.

Ve 20. letech Gajret významně rozšířil pole své působnosti. Od materiálně strádajícího Vakufsko-meárifského sněmu Islámského společenství v Bosně a Hercegovině převzal pět chlapeckých studentských internátů (v Sarajevu, Banja Luce, Mostaru, Tuzle a Bihaći, později přibyl ještě ženský v Sarajevu, společně se srbským spolkem Prosvjeta vedl i chlapecký v Trebinje a krátce i ve Foči, Gacku a Novém Pazaru) a sirotčinec (Muslimansko sirotiště, založen roku 1913 v Sarajevu). Vedle toho pořádat analfabetizační kurzy, korepetice, školy pro hospodyňky (v Sarajevu, Cazinu, Rogatici, Tuzle a Foči), čítárny a učiliště (škola na výrobu koberců v Novém Pazaru aj.). Nadto měl Gajret svá reprezentativní sídla a současně konvikty v Sarajevu (moderní budova otevřena roku 1936, dnes Preporod v ulici Branilaca Sarajeva 30) a Bělehradě (moderní budova otevřena roku 1932, dnes Studentski dom Vera Blagojević v ulici Dalmatinska 37[4]). Bělehradská pobočka Gajretu, jen formálně spojená se sarajevským ústředím, vznikla roku 1923 na podnět zde usedlých muslimů Hasana Rebce a Abduselama Džumhura, kteří pro věc získali podporu srbských intelektuálních kruhů.

Počet chovanců v konviktech spolku Gajret 1894–1905[5]
Rok/konvikt Sarajevo Mostar Banja Luka Tuzla Celkem
1894/95 30 - - - 30
1895/96 39 - - - 39
1896/97 41 - - - 41
1897/98 57 10 - - 67
1898/99 59 18 - - 77
1899/00 58 28 16 - 102
1900/01 56 29 7 - 92
1901/02 56 23 7 - 86
1902/03 51 32 11 - 94
1903/04 64 35 16 - 115
1904/05 52 30 16 18 116

Gajret roku 1929 podpořil zavedení královské diktatury a z jeho řad vzešla celá řada horlivých exponentů nového režimu. V této době se spolek přejmenoval na Srbsko-muslimský kulturně-osvětový spolek Gajret (Srpsko-muslimansko kulturno-prosvjetno društvo Gajret), čímž stvrdil svou ideologickou orientaci. Koncem 30. let ale někteří jeho prominentní členové podpořili autonomii Bosny a Hercegoviny, která měla být dle Dohody Cvetković–Maček rozdělena mezi srbské a chorvatské země. Po německé invazi do Jugoslávie v dubnu 1941 byl spolek úředně rozpuštěn fašistickým Nezávislým státem Chorvatsko. Po rozpadu Království Jugoslávie se někteří členové organizace přidali ke komunistickým partyzánům (např. Muhamed Sudžuka, Zaim Šarac, Hasan Brkić, Hamdija Ćemerlić a Murat-beg Zaimović), a jiní zase k srbským nacionalistům, četnikům (Mustafa Pašić, Ismet Popovac aj.).[6]

Počet členů spolku Garet 1920–1940[7]
Rok 1920/21 1921/22 1923/24 1924/25 1929/30 1930/31 1932/33 1933/34 1934/35 1936/37 1939/40
Členů 6 000 12 000 8 950 10 000 20 000 25 000 24 000 18 525 25 791 20 000 20 000

Po skončení konfliktu organizace již nebyla obnovena a společně se sdružením Narodna uzdanica vytvořila nový spolek Preporod (Obrození). Ten fungoval krátce mezi lety 1945 a 1949, načež byl úřady zrušen. Preporod obnovil svou činnost až roku 1990.

Počet muslimských chovanců v internátech spolku Gajret 1894–1905[8]
Rok/internát Sarajevo (3) Bihać Mostar Tuzla Pljevlje Banja Luka Trebinje Foča Celkem
1928/29 231 62 45 46 23 - - 28 435 + 21 nemuslimů
1929/30 251 55 48 58 24 43 - - 534 + 20 nemuslimů
1930/31 282 49 55 48 35 55 - - 524 + 20 nemuslimů
1931/32 279 46 39 48 35 51 23 - 521 + 26 nemuslimů
1932/33 247 26 33 43 24 40 9 - 364 + 10 nemuslimů
1933/34 200 30 38 36 23 40 6 - 373
1934/35 174 36 34 40 30 35 9 - 358 + 5 nemuslimů
1935/36 176 32 37 51 30 32 12 - 370 + 4 nemuslimů
1936/37 164 33 36 48 32 43 16 - 369 + 6 nemuslimů
1937/38 158 30 37 52 24 47 16 - 364 + 10 nemuslimů
1938/39 144 20 39 40 22 41 23 - 353 + 10 nemuslimů
1939/40 134 27 38 38 25 43 22 - 327 + 6 nemuslimů
V Sarajevu působil mužský a ženský internát a řemeslnický dům (šegrtski dom).

Časopis Gajret[editovat | editovat zdroj]

Spolek v bosenskohercegovské metropoli vydával periodikum Gajret (1907–1914 a 1921–1922 a 1924–1941), které bylo na začátku první i druhé světové války úředně zakázáno. V obou případech na to mělo vliv prosrbské smýšlení členů jeho redakce i samotného vedení sdružení. Články byly tištěny v cyrilici i latince. Vedle toho vycházel i Kalendar „Gajret“ (Kalendář Gajret, 1906, 1907, 1915, 1937, 1938, 1939, 1940, 1941).[9][10]

Šéfredaktoři[editovat | editovat zdroj]

Předsedové spolku[editovat | editovat zdroj]

Předsedové spolku Gajret „Osman Đikić“ v Bělehradě[editovat | editovat zdroj]

  • 1923–1925 Todor Stanković (1852–1925), srbský diplomat
  • 1925–1928 Mara Trifković, manželka srbského politika, ministra a krátce i premiéra Marka N. Trifkoviće
  • 1928–1941 generál Đurađ Josipović

Předsedové spolku Preporod[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ KEMURA, Ibrahim. Uloga "Gajreta" u društvenom životu Muslimana Bosne i Hercegovine (1903–1941). Sarajevo: Veselin Masleša, 1986. S. 27–42. 
  2. ↑ KEMURA, Ibrahim. Uloga "Gajreta" u društvenom životu Muslimana Bosne i Hercegovine (1903–1941). Sarajevo: Veselin Masleša, 1986. S. 42–77. 
  3. ↑ KEMURA, Ibrahim. Uloga "Gajreta" u društvenom životu Muslimana Bosne i Hercegovine (1903–1941). Sarajevo: Veselin Masleša, 1986. S. 94. 
  4. ↑ DACIĆ, Nadir. Beogradski Gajret “Osman Đikić”. Znakovi vremena. 2016, roč. XVIII–XIX, čís. 70–71, s. 245–263. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-03.  Archivováno 3. 4. 2017 na Wayback Machine.
  5. ↑ KEMURA, Ibrahim. Uloga "Gajreta" u društvenom životu Muslimana Bosne i Hercegovine (1903–1941). Sarajevo: Veselin Masleša, 1986. S. 20. 
  6. ↑ HOARE, Marko Attila. The Bosnian Muslims in the Second World War. Oxford: Oxford University Press, 2013. ISBN 978-0-19-936531-9. S. 41. 
  7. ↑ KEMURA, Ibrahim. Uloga "Gajreta" u društvenom životu Muslimana Bosne i Hercegovine (1903–1941). Sarajevo: Veselin Masleša, 1986. S. 275. 
  8. ↑ KEMURA, Ibrahim. Uloga "Gajreta" u društvenom životu Muslimana Bosne i Hercegovine (1903–1941). Sarajevo: Veselin Masleša, 1986. S. 294. 
  9. ↑ PEJANOVIĆ, Đorđe. BIBLIOGRAFIJA ŠTAMPE BOSNE I HERCEGOVINE 1850–1941.. Sarajevo: Veselin Masleša, 1961. S. 54–55. 
  10. ↑ KEMURA, Ibrahim. Uloga "Gajreta" u društvenom životu Muslimana Bosne i Hercegovine (1903–1941). Sarajevo: Veselin Masleša, 1986. S. 122–130 a 334–345. 

 Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Gajret&oldid=20922782“