Miroslava Nová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Miroslava Nová
Narození24. ledna 1935 (86 let)
Malnice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánísochařka
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Miroslava Nová (* 24. ledna 1935, Malnice) je česká sochařka a medailérka.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

V letech 19661969 vystudovala výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě v Plzni. Dlouhá léta pedagogicky působila na LŠU, později na ZUŠ v Plzni. Je členkou plzeňské tvůrčí skupiny P 89.

Zprvu se věnovala figurální plastice a medailérství v kontextu tradičních žánrů (portrét, figura), od roku 1968 začala pracovat s kamenem, zpočátku s pískovci, později volila nejčastěji české mramory. Zásadním způsobem ji oslovila teze, která zazněla na jedné z přednášek Igora Zhoře o „právu sochaře hledat si svůj tvar“. Na výstavě skupiny Den 69 ve výstavní síni plzeňského Dominiku poprvé samostatně představila nový, nefigurativní projev, založený na intuitivním hledání a formulování elementárních organických forem v přirozené skladebnosti rostlého kamene. Reakce výtvarné veřejnosti v Plzni byla spíše chladná (s čestnými výjimkami např. Bronislava Losenického či Květy Monhartové), právo volně zacházet s kamenem jí však potvrdil rovněž Zdeněk Sýkora, který tyto práce jako první oceňoval. Výsledek neřídí apriorní návrh, nýbrž rozhoduje o něm interakce tvarujícího gesta a vlastní tektoniky kamene, v níž se postupně odkrývá organická skladebnost a estetická hodnota autonomního útvaru, ležícího mezi kreativními silami přírody a člověka. Tento typ sochařské tvorby rozvíjí po desetiletí v řadě tvůrčích řešení. Kámen trpělivě opracovává klasickými sochařskými nástroji, vědomě pracuje s výrazovou funkcí různých typů povrchového utváření v zdlouhavém, fyzicky náročném procesu. Vytváří sestavy a kompozice z několika abstrahovaných organických kamenných forem (tento typ reprezentuje i dílo z Artotéky města Plzně), kombinuje kamenné objekty s dřevěnými kmeny, případně z těchto objektů sui genesis vytváří soubory koncipované jako instalace.

Samostatně vystavuje od 70. let, k nejvýznamnějším patřily výstavy U Bílého Jednorožce (2003), v Galerii města Plzně 2005, v Galerii Bratří Špillarů v Domažlicích 2006. Zúčastnila se řady skupinových výstav, v posledních letech především zejm. se skupinou P 89. Významná pro ni byla opakovaná účast na mezinárodních sympoziích v Uherském Hradišti (lité medaile a drobné plastiky) a ve Vejprtech (pískovec). Několikrát vystavovala na FIDEM ( Neuschatel, Londýn, Paříž, Lisabon, Výmar, Haag). V roce 2006 se zúčastnila výstavy Zření. Miroslav Tázler a meditativně-lyrické tendence v plzeňské tvorbě (GmP, 2006, katalog).

Studia[editovat | editovat zdroj]

Učitelství[editovat | editovat zdroj]

Dlouhá léta pedagogicky působila na LŠU, později na ZUŠ v Plzni.

Samostatné výstavy[editovat | editovat zdroj]

Kolektivní výstavy[editovat | editovat zdroj]

2007
2006
2005
2004 Fidem XXIX, Seixal, Portugal
2003
2002
2001
2000
1999
  • 3. salón medaile, Jablonec nad Nisou, Jihlava
  • Tvůrčí skupina P 89 v roce 10, X. centrum, Plzeň
1998
  • P 89 - Rozmluvy, Univerzitní galerie, Plzeň
  • Fidem XXVI, Haag
1997
  • Tvůrčí skupina P 89, Mladá Boleslav
  • Křesťanská inspirace, Muzeum, Říčany
  • Křesťanská inspirace, Klášter menších bratří, Praha
1996
  • Mezinárodní sympozium, Vejprty (kámen)
  • Fidem XXV, Neuschatel
  • Žena Evropa, Frederiksberg, Kodaň
  • Česká medaile 1987/96, Starý palác, Pražský hrad, Praha
  • Bienále kresby, Plzeň
  • Tvůrčí skupina P 89, Plasy
1995
  • Žena Evropa, Kodaň, Saksköbing, Lyngby
  • Žena Evropa, Linec, Austria
  • Femina, Muzeum J. A. Komenského, Plzeň
  • Žena Evropa, Maecenas, Plzeň
  • Proeko, radnice, Plzeň
  • Výstava UVU plzeňské oblasti, Plzeň
1994
  • 2. salón - Akt na medaili, Brno
  • Socha v kameni, Vojanovy sady, Praha
  • Proeko, Galerie J. Trnky, Plzeň
  • Saltzstadel, Ragensburg, Německo
  • Socha, kresba, Jihlava
1993 Komorní plastika, Mánes, Praha
  • Socha, kresba, Mánes, Praha
1992 Výstava UVU plzeňské oblasti, Zwiesel
  • Fidem XXIII, Londýn, Anglie
  • Künstler aus Pilsen, Vilshofen
  • 1. salón medaile, Brno
  • Výstava UVU plzeňské oblasti, Plzeň
1991
  • Portrét, Galerie J. Trnky, Plzeň
  • Výstava UVU plzeňské oblasti, Zwiesel
  • Art 91, Plzeň
  • České dějiny na medaili a plaketě, Lobkovický palác, Praha, Kremnice
  • České dějiny na medaili a plaketě, Kremnice
1990
  • Výstava UVU plzeňské oblasti, Plzeň
  • Žena, Galerie J. Trnky, Plzeň
1989
  • Západočeští výtvarní umělci, Výstaviště - salón, Plzeň
  • Bienále - současná komorní plastika, Trenčín, Mánes, Praha
  • 18 x žena, Plzeň, Praha, Milevsko
1988
  • Západočeští výtvarní umělci, Mánes, Praha
  • Komorní plastika, Klatovy, Plzeň
1987
  • Komorní plastika, Rokycany
  • Volné umění, Plzeň
1985
  • Západočeští výtvarní umělci, Plzeň, Karlovy Vary
1983
  • Západočeští výtvarní umělci, Karlovy Vary, Plzeň
1980
  • Západočeští výtvarní umělci, Karlovy Vary, Plzeň
1978
  • Západočeští výtvarní umělci, Sokolov, Vřesová
1971
  • Blatná - Den 69, Plzeň

Rozhovory, autorské texty[editovat | editovat zdroj]

  • 1999 Malina Václav: Nové kameny, Spektrum - zrcadlení plzeňské kultury, č. 4, str 15-16

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Sbírky[editovat | editovat zdroj]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Sympozia[editovat | editovat zdroj]

  • 2006 Vejprty, kámen / umístění v Bakešově nemocnici v Brně
  • 2004 Vejprty, kámen
  • 2002 Uherské Hradiště, bronz
  • 1997 Vejprty, kámen
  • 1995 Plzeň, dřevo

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]