Miroslav Stehlík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Miroslav Stehlík
Narození 14. června 1956
Praha
Úmrtí 25. února 1986 (ve věku 29 let)
Praha
Příčina úmrtí oběšení
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Miroslav Stehlík (14. června 1956, Praha25. února 1986, Praha) byl český sadistický vrah, který se v roce 1983 v období trvajícím 11 měsíců dopustil v Praze celkem 14 znásilnění dokonaných, či ve stádiu pokusu, přičemž 2 napadené ženy usmrtil. Jeho případ byl pozoruhodný i tím, že se závažné trestné činnosti dopouštěli také členové jeho nejbližší rodiny. Za spáchané zločiny byl Stehlík v roce 1986 popraven.[1]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Miroslav Stehlík se narodil v Praze 14. června 1956. Měl celkem šest sourozenců, dva však v dětství zemřeli. Vyrůstal tak s čtyřmi bratry, kteří všichni navštěvovali zvláštní školu. Rodiče měli problémy s alkoholem a rodina se v rámci Prahy často stěhovala. Otec byl velmi agresivní. V roce 1960 byl odsouzen za opakované pohlavní zneužívání, později se pokusil o vraždu. Jelikož děti obtěžoval s vědomím manželky, byla i ona obviněna z mravního ohrožování mládeže. Bratři museli být dočasně umístěni do dětského domova. V roce 1962 se jejich rodiče rozvedli, o rok později se matka opět provdala za muže polského původu. Stehlíkova abnormální sexualita se začala projevovat už ve velice útlém věku. Měl sadistické i masochistické sklony. Ve škole vyvolával konflikty, jelikož mu dělalo dobře, když ho ostatní děti bily. Do sklepa svého domu si vodil podobně staré dívky, kterým strkal prsty do přirození a řitního otvoru a pokračoval v tom, dokud nezačaly naříkat. Prvního trestného činu se dopustil v 15 letech (viz níže). Ukončil devítiletou základní školu a vyučil se zedníkem. V zaměstnaní však vydržel pouze půl roku, protože byl opět odsouzen za další trestnou činnost. Miroslavův bratr Pavel se v roce 1981 také dopustil vraždy, když ubodal sousedku, která mu připomínala jím nenáviděnou tchyni. Za tento zločin byl odsouzen k 25 letům odnětí svobody. Další z bratrů byl odsouzený za majetkovou trestnou činnost[2].

Zločiny[editovat | editovat zdroj]

Prvního útoku se Stehlík dopustil ve věku 15 let, kdy napadl ženu v prádelně. Ta se mu však ubránila a náhodný svědek ho dokázal zadržet. Stehlík byl jako mladistvý odsouzen k dvouletému trestu s podmínkou na 3 roky. V roce 1974 se dopustil celé řady trestných činů včetně výtržnictví, omezování osobní svobody, krádeží a obecného ohrožení. Ve dvou případech dokonce pustil ve vykradených bytech plyn, protože se chtěl pomstít obyvatelům za to, že zde nebylo co ukrást. Navíc se zjistilo, že v roce 1973 sexuálně napadl další ženu. Ve vězení se Stehlík setkal s Jiřím Glosem, známým pod přezdívkou "Freud", který patřil k průkopníkům moderní výroby pervitinu. S ním měl občasné homosexuální styky a tak se také dostal k drogám, které u něho údajně zvyšovaly agresivitu. V roce 1982 byl po odpykání 7 let a dvou měsíců propuštěn. Musel však nastoupit ústavní sexuologickou léčbu v Bohnicích, kde byl umístěn na uzavřené oddělení. Stehlík brzy přišel na způsob, jak se z uzavřeného pavilonu nepozorovaně dostat ven. Nebyl sám a lze předpokládat, že jim útěky umožnil někdo ze zaměstnanců, což se však nikdy nepotvrdilo. Během těchto několikahodinových útěků se začal dopouštět násilí na ženách. Většinou je nutil k souloži za použití loveckého nože, který s sebou nosil[3].

Dne 10. srpna 1983 bylo v odlehlé části parku ve Vysočanech v ulici Sokolovská naproti Okresnímu ústavu národního zdraví Praha 9 (nyní Poliklinika Vysočany) nalezeno náhodnou svědkyní tělo Zdeňky H. (30). Oběť byla svlečená, ponechána v poloze svědčící o sexuálním útoku. Okolo těla se nacházelo větší množství osobních věcí. Chyběla peněženka. Pitva určila jako příčinu smrti uškrcení provazem. Na těle se nenašly žádné otisky prstů ani stopy spermatu. V krvi oběti byl poměrně vysoký obsah alkoholu, čímž se potvrdil předpoklad, že byla zavražděna nad ránem 7. srpna při návratu z večírku. Téhož dne Stehlík napadl ještě další dvě ženy. 18. srpna ohlásila obyvatelka činžovního domu ve Vršovicích nález těla. Mrtvá Blanka N. (28) ležela v prostoru mezi 1. a 2. patrem. Stehlík jí přepadl v blízkosti stadionu fotbalového klubu Bohemians. Násilím jí zatáhl do domu, kde jí nutil k souloži. Když se mu bránila a strhla ho na zem, bodl jí celkem čtyřikrát dýkou do hrudníku. Jedna rána zasáhla srdce a způsobila napadené smrt. I tentokrát jí odcizil peněženku[2]. Dne 29. srpna napadl v přízemí strašnického domu Miroslavu (28). Pokusil se jí zatáhnout do sklepa, ale ten byl zamčený. Dívka se mu chtěla podvolit, ale to odmítl a začal jí rdousit. Když si uvědomila, že jí jde o život, začala volat o pomoc. Stehlík jí při následné potyčce poranil v obličeji natolik, že téměř přišla o zrak. Silné krvácení ho od dalšího útoku odradilo a tak raději utekl. Dívka se musela podrobit dlouhému léčení a do zaměstnaní se vrátila až po Novém roce[3].

Dopadení[editovat | editovat zdroj]

Stehlík byl kvůli své minulosti vytipován jako možný pachatel již v případu vraždy Zdeňky H. Jelikož však o jeho absenci v Bohnicích ošetřovatelé nevěděli, poskytli mu dokonalé alibi a ze seznamu podezřelých tak vypadl. Při vraždě Blanky N. se zase jedna obyvatelka domu zmínila o tom, že zaslechla oběť křičet "Já s tebou žít nebudu". Vyšetřování se tak zaměřilo na její partnery. Nejspíš se však jednalo o pouhé přeslechnutí. V souvislosti se sérií útoků v Praze bylo prověřeno téměř 1000 osob. 31. srpna byla ve Strašnicích napadena Eva Č. (28). Pachatel jí pod pohrůžkou použití nože dovlekl do sklepa jejího domu, kde jí vysvlékl a osahával. Poté beze slova odešel. U výslechu se Eva zmínila o tom, že jí muž připomínal bývalého spolužáka její mladší sestry. Společně pak podle školní fotografie ztotožnily Miroslava Stehlíka. Ten se ve vazební věznici ostříhal dohola, aby ztížil svojí identifikaci. Filmová studia v Barrandově však vyrobila odpovídající paruku a Stehlík byl Evou rozpoznán. K přepadení se doznal a zároveň popsal všechny své další zločiny, včetně obou vražd a pokusu o vraždu. Byl si vědom toho, že mu hrozí trest smrti, proto začal hledat polehčující okolnosti. Tvrdil například, že slyšel hlasy v hlavě, nebo že jednal pod vlivem pervitinu a léků, které kradl matce. Jeho tvrzení však byla nevěrohodná. Za 2 vraždy, pokus o vraždu, 12 znásilnění, omezování osobní svobody a krádeže byl 8. října 1984 odsouzen k trestu smrti. Po zamítnutí žádosti o milost prezidentem Husákem byl 25. února 1986 oběšen v pankrácké věznici v Praze[2].

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. JEDLIČKA, Miroslav. Muzeum Zla - Miroslav Stehlík [online]. Dostupné online. 
  2. a b c ŠULC, Viktorín. Démon v mém srdci. Praha: Epocha, 2015. 592 s. ISBN 978-80-7425-254-9. 
  3. a b Hrdelní zločiny - vraždy a tresty smrti v ČSSR [online]. Dostupné online. 

Odkazy[editovat | editovat zdroj]