Milutin Milanković

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Milutin Milanković
Narození 28. května 1879
Dalj
Úmrtí 12. prosince 1958 (ve věku 79 let)
Bělehrad
Národnost Srbové
Alma mater Technická univerzita Vídeň (do 1902)
Povolání matematik, profesor, astronom, inženýr, spisovatel, stavební inženýr, astrofyzik a vědec
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Milutin Milanković (srbsky Милутин Миланковић) (28. května 1879, Dalj u Osijeku12. prosince 1958, Bělehrad) byl srbským geofyzikem známým svou teorií vlivu astronomických jevů (oběhu planet) na ozáření Země, vývoj klimatu a ledových dob a také návrhem novojuliánského kalendáře (tj. úpravy gregoriánského kalendáře).

Životopis a dílo[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval techniku ve Vídni (Technische Hochschule in Vienna) jako stavební inženýr (1902) a získal doktorát technických věd (1904). Později pracoval ve Vídni ve firmě Adolf Baron Pittel Betonbau, kde budoval přehrady, mosty, viadukty, akvadukty z vyztuženého betonu po celém Rakousko-Uhersku. Na podzim 1909 mu byla nabídnuta katedra aplikované matematiky v Bělehradě a on se rozhodl soustředit se postupně na základní výzkum. Už od roku 1912 se jeho zájem soustředil na klima Země.

Přesidloval do Bělehradu v nepokojných dobách, kdy probíhaly balkánské války (1912-13) a začínala první světová válka (1914-1918). Světová válka vypukla krátce poté, co se oženil, a pro něj to znamenalo, že byl rakousko-uherskou armádou internován v Nezideru a poté v Budapešti, kde mu však bylo dovoleno pracovat v knihovně Maďarské Akademie věd. Toho využil k tomu, že pracoval na problematice pozemského klimatu a po válce (1920) mohl vydat na toto téma monografii s názvem Théorie mathématique des phénomènes thermiques produits par la radiation solaire (Matematická teorie tepelných jevů vyvolaných slunečním zářením).

V roce 1923 předložil synodě pravoslavných církví, která se konala v květnu v Konstantinopoli (Cařihradě, Istanbulu) svůj návrh Novojuliánského kalendářního cyklu přestupných roků, který je dokonalejší nejen, než původní juliánský kalendář, ale také přesnější, než dnes nejužívanější cyklus gregoriánského kalendáře.

V roce 1927 byl Milanković pozván ke spolupráci na klimatologické příručce (Handbuch der Klimatologie) a na geofyzikální příručce (Handbuch der Geophysik). Klimatologická příručka, ke které napsal úvod s názvem Mathematische Klimalehre und astronomische Theorie der Klimaschwankungen (Matematické učení o podnebí a astronomická teorie změn klimatu), vyšla německy v roce 1930 a v roce 1939 byla přeložena do ruštiny. Pro příručku napsal Milankovič čtyři sekce vyjadřující jeho teorii sekulárního pohybu zemských pólů a jeho teorii glaciálních period (Milankovičových cyklů).

Stěžejní dílo[editovat | editovat zdroj]

V roce 1941 se podařilo dokončit tisk jeho velké práce Kanon der Erdbestrahlung und seine Anwendung auf das Eiszeitenproblem (Princip oslunění Země a jeho aplikace na problém ledových dob) s 626 stránkami, kterou vydala Královská srbská akademie. Kniha byla vydána i anglicky pod titulem Canon of Insolation of the Ice-Age Problem v roce 1969. V 50. letech byla proti Milankovičově teorii vznesena řada námitek, ale konec 60. let a 70. léta přinesla poznatky z výzkumu hlubokomořských sedimentů, které tuto teorii potvrzují.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]