Milada Blekastad

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Milada Blekastad
Narození 1. července 1917
Praha
Úmrtí 25. října 2003 (ve věku 86 let)
Norsko
Zaměstnavatel Univerzita v Oslu
Ocenění Bastianprisen
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Milada Blekastadová, nepřechýleně Milada Blekastad, rozená Topičová (1. července 1917 Praha25. října 2003 Oslo) byla bohemistka, komenioložka, překladatelka a literární historička českého původu. Působila v Ústavu slovanských a baltických studií na Univerzitě v Oslu. Specializovala se na život a dílo Jana Amose Komenského, o němž napsala disertační práci. Svým systematickým překladatelským úsilím se zasloužila o představení zásadních děl české literatury 20. století norským čtenářům. V letech 1968–1989 podporovala české spisovatele a intelektuály, kteří neměli možnost se svobodně vyjadřovat. V roce 1997 obdržela od tehdejšího prezidenta Václava Havla odměnou za celoživotní práci medaili Za zásluhy.

Dětství a mládí[editovat | editovat zdroj]

Byla vnučkou známého pražského nakladatele Františka Topiče, dcerou Jaroslava Topiče a Milady Topičové. [1] V letech 1928–1933 studovala na Vyšší dívčí škole v Praze (později vyšší reformní gymnázium).[2] V tomto období ji ovlivnila profesorka dějepisu Milada Holá.[3] Studia nedokončila. Zájem o Sever a severskou literaturu přirozeně vyplynul z orientace nakladatelství Františka Topiče na severské autory.[1] Obdiv k severské kultuře sdílela také se svojí matkou.[4] V roce 1933 odjela na pozvání norského spisovatele Ingeho Krokanna do Norska. O rok později se vdala za norského malíře Hallvarda Blekastada (1883–1966).[5] Díky svému jazykovému nadání (uměla německy, rusky, francouzsky a latinsky) ovládla brzy obě varianty spisovné norštiny. Gausdalským dialektem hovořila bez přízvuku.[6]

Ze začátku pobývala se svým manželem u rodiny norského lyrika Olava Aukrusta v Lomu.[5] V roce 1936 se manželé přestěhovali do Gausdalu nedaleko Lillehammeru, kde si postavili dům nazývaný Bu.[7] Mezi lety 1936 a 1951 se manželům Blekastadovým narodilo sedm dětí. Za války pomáhala Milada Blekastadová ohroženým českými intelektuálům a umělcům. Marně usilovala o záchranu Mileny Jesenské, než byla poslána do koncentračního tábora Ravensbrück.[8] Po válce pomáhala uprchlíkům z Československa prostřednictvím spolupráce s Norsko-československým pomocným spolkem (Norsk-Tsjekoslovakisk Hjelpeforening).

Překladatelská činnost[editovat | editovat zdroj]

Krátce po svém přestěhování do Norska začala Milada Blekastadová překládat do češtiny norskou literaturu. Jejím prvním překladem, publikovaným ještě v nakladatelství F. Topič v edici Bílé knihy v roce 1936, byl román Ingeho Krokanna Vichr z hor (I Dovre snø). Její další překlady vyšly v Topičově edici, kterou po smrti svého manžela Jaroslava a prodeji původního Topičova nakladatelství Jaroslavu Stránskému založila a vedla vdova Milada Topičová.[9] Od roku 1939 začala Milada Blekastadová překládat také z češtiny do norštiny. Jejím prvním vydaným překladem byly české pohádky (Tsjekkiske folkeeventyr, Samlaget, 1939). V roce 1946 převedla do norštiny Karafiátovy Broučky (Billefolket, Dreyer 1946). Ačkoli do češtiny přeložila ještě poému Henrika Wergelanda Obraz s květinami Jana van Huysuma (přebásnil Vladimír Mikeš, Supraphon, Praha 1983) a divadelní hru norského slavisty Erika Kraga Balada o Hilébii (Dilia, 1972, orig. Den barnløse, 1966), zůstalo těžiště její překladatelské práce v převodech z češtiny do norštiny. Přeložila více než 20 titulů od autorů jako Karel Čapek, Ivan Klíma, Milan Kundera, Ludvík Vaculík, Václav Havel a další. Její překladatelské dílo shrnul Ludvík Vaculík takto: „Na tom příběhu a výsledku je až otřesně zvláštní to, že přítomnost nějaké národní literatury na cizím území záleží na jednom člověku ...“[1]

Jan Amos Komenský[editovat | editovat zdroj]

V roce 1955 vyšel v norském nakladatelství Dreyer překlad Komenského díla Labyrint světa a ráj srdce (Verdens labyrint og hjartans paradis) z pera Milady Blekastadové. V souvislosti s předmluvou k tomuto překladu jí bylo uděleno stipendium Norské výzkumné rady.[1] Její výzkum posléze vyústil v rozsáhlou monografii publikovanou v němčině (Comenius. Versuch eines Umrisses von Leben, Werk und Schicksal des Jan Amos Komenský, Universitetsforlaget/Akademie, Oslo/Praha 1969). Na základě této práce byl Miladě Blekastadové udělen doktorský titul. Dílu Jana Amose Komenského se Blekastadová věnovala celý život. V roce 1966 přeložila do norštiny Informatorium školy mateřské (Informatoriet for skulen hennar mor, Universitetsforlaget) a posléze vydala Komenského neznámou korespondenci (Unbekannte Briefe des Comenius und seiner Freunde: 1641–1661, Henn, 1976). V roce 1977 publikovala norsky popularizační verzi své disertace Menneskenes sak (Gyldendal Norsk Forlag). Komenskému se vědecky věnovala až do své smrti a napsala v této souvislosti řadu článků a studií (nejčastěji pro odborné časopisy Scando-slavica, Acta Comeniana).[8]

Působení na Univerzitě v Oslu[editovat | editovat zdroj]

V letech 19571987 přednášela na Univerzitě v Oslu, kde se věnovala starší i moderní české literatuře. Na tato témata napsala dvě monografie (Millom aust og vest, 1958, a Millom bork og ved, 1978). Ačkoli neměla formální univerzitní vzdělání, vynikala hlubokou znalostí evropské kultury, historie a jazyků. Na univerzitě neměla stálou pozici, od roku 1970 však byla státní stipendistkou, což jí umožnilo vědecky pracovat až do konce života.[8]

Podpora umlčovaných spisovatelů[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1968 se Milada Blekastadová systematicky věnovala podpoře českých umlčovaných spisovatelů. Byla osobní přítelkyní Ludvíka Vaculíka. Překládala jejich knihy a navštěvovala je.[10] Do Československa pravidelně jezdila v souvislosti se svým komeniologickým bádáním.[1]

Publicistická činnost[editovat | editovat zdroj]

V průběhu svého života napsala Milada Blekastadová desítky odborných i popularizačních článků a sloupků do norských celostátních i lokálních deníků. Připravila také řadu popularizačních pořadů pro rozhlas – o Janu Husovi, o Janu Amosi Komenském, o Václavu Havlovi. V srpnu 1968 zprostředkovávala norským médiím aktuální reportáže z okupované Prahy převzaté z vysílání Československého rozhlasu.[1] Pro časopis Syn og Segn připravila několik čísel věnovaných československé ineditní literatuře.

Členství a ocenění[editovat | editovat zdroj]

Milada Blekastadová byla členkou norské vědecké akademie (Det Norske Videnskaps-Akademi) a aktivní členkou norského PEN-klubu.[8] V roce 1969 obdržela cenu Svazu norských překladatelů (Bastianprisen) za překlad románu Sekera Ludvíka Vaculíka (Øksa, 1968). Za překlad díla Labyrint světa a ráj srdce J. A. Komenského (Verdens labyrint og hjartans paradis, 1955) získala také cenu Gjelsvikprisen od sdružení Norsk måldyrknigslag.[5] V  roce 1988 jí přátelé z českého disentu udělili Cenu Edice Petlice za překlad samizdatových autorů.[11] V roce 1997 ji Václav Havel vyznamenal medailí Za zásluhy.

Milada Blekastadová je v souladu se svým přáním pohřbena v rodinné hrobce rodiny Topičů na pražských Olšanských hřbitovech.[10]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Původní díla
  • Blekastad, Milada, 1949. Skodespel for born. Oslo: Dreyer Forlag. Dramatizace norských pohádek.
  • Blekastad, Milada, 1955. Den heilage på Monte Albano: eit fragment. Oslo: Land og kirke. Román.
  • Blekastad, Milada, 1972. Tsjekkiske eventyr. Oslo: Samlaget. Volně podle K. J. Erbena a B. Němcové.
  • Blekastad, Milada, 1972. Slovakiske eventyr. Oslo: Samlaget. Volně podle K. J. Erbena a B. Němcové.
Překlady (do češtiny)
  • Krokann, Inge, 1936. Vichr z hor (I Dovre snø). Praha: F. Topič.
  • Vesaas, Tarjei, 1939. Vraní koně (Dei svarte hestane). Praha: Topičova edice.
  • Krokann, Inge, 1942. Závějemi (Gjenom fonna). Praha: Topičova edice, edice Topičovy bílé knihy.
  • Krag, E. 1972, Balada o Hilébii. Dilia, 1972.
  • Wergeland, Henrik, 1983. Kytice Jana van Huysuma (Jan van Huysums Bomsterstykke). Praha: Supraphon. Spolu s Vladimírem Mikešem.
Překlady (do norštiny)
  • Bor, Josef, 1965. Rekviem i Terezín (Terezínské rekviem). Přel. Milada Blekastad. Oslo: Dreyer.
  • Čapek, Karel, 1958. Meteor (Povětroň). Přel. Milada Blekastad. Oslo: Fonna.
  • Čapek, Karel, 1959. Atomkraft på ville vegar (Továrna na absolutno). Přel. Milada Blekastad. Oslo: Fonna.
  • Čapek, Karel, 1995. En reise til Norden (Cesta na sever). Přel. Milada Blekastad a Katrine Blekastad. Oslo: Ex libris.
  • Comenius, Jan Amos, 1955. Verdens labyrint og hjartans paradis (Labyrint světa a ráj srdce). Přel. Milada Blekastad. Oslo: Dreyer.
  • Comenius, Jan Amos, 1966. Informatorium for skulen hennar mor. (Informatorium školy mateřské). Přel. Milada Blekastad. Oslo: Universitetsforlaget.
  • Havel, Václav, 1985. Politikk og samvittighet. (Politika a svědomí). Přel. Milada Blekastad. Oslo: Idé og tanke, TANO.
  • Havel, Václav, 1987. Brev til Olga: tanker fra fengslet (Dopisy Olze). Přel. Milada Blekastad. Oslo: Aschehoug.
  • Havel, Václav, 1990. Forsøk på å leve i sannhet : essays og taler, 1977–1990 (Do různých stran). Přeložila Milada Blekastad. Oslo: Gyldendal.
  • Havel, Václav, og Milada Blekastad. 1990b. Vaněk-trilogien : innledet av essayet "Et ord om ordet" (Audience, Protest, Vernisáž, úvodní esej Slovo o slově). Oslo: Gyldendal.
  • Havel, Václav, Karel Hvíždala, 1989. Fjernforhør : samtale med Karel Hvíždala : Bonn-Praha 1985–1986, (Dálkový výslech). Oslo: Gyldendal.
  • Hodrová, Daniela, 1994. Dobbeltliv, (Podobojí). Oslo: Gyldendal.
  • Karafiát, Jan, 1946. Billefolket. (Broučci) Nynorskutgåve. Oslo: Dreyer.
  • Karafiát, Jan, 1946. Billefolket (Broučci). Přel. Milada Blekastad a Eva Berg. (Bokmålsutgave). utg, Oslo: Dreyer.
  • Klíma, Ivan, 1980. Karpene : en julefortelling om sammensvergelser (Ve středu ráno: vánoční spiklenecká povídka). Komentář František Janouch, přel. Milada Blekastad, Fritt ords skriftserie. Oslo: Fabritius.
  • Klíma, Ivan, 1968. En times taushet (Hodina ticha). Oslo: Cappelen.
  • Kliment, Alexandr, 1982. I dødvanne (Nuda v Čechách.) Oslo: Cappelen.
  • Kohout, Pavel, 1981. Maria slåss med englene (Marie zápasí s anděly). Trondheim: Trøndelag teater.
  • Kundera, Milan. 1987. Latterens og glemselens bok (Kniha smíchu a zapomnění). Přel. Milada Blekastad. De nye klassikerne. Oslo: Gyldendal.
  • Kundera, Milan. 1975. Livet er et annet sted (Život je jinde). Přel. Milada Blekastad. Oslo: Gyldendal.
  • Kundera, Milan, og Milada Blekastad. 1978. Avskjedsvalsen: roman (Valčík na rozloučenou). Oslo: Gyldendal.
  • Vaculík, Ludvík, 1968. Øksa: roman (Sekyra). Oslo: Samlaget.
  • Vaculík, Ludvík, 1971. Marsvin: roman (Morčata). Oslo: Samlaget.
  • Patočka, Jan, 1979. Kjetterske studier i historiens filosofi : med et tillegg: Jan Patočka og Charta 77. (Kacířské eseje o filosofii dějin). Přel. Milada Blekastad a Tore Frost. Vol. 36, Idé og tanke. Oslo: Tanum-Norli.
Odborné práce

Monografie

  • Blekastad, Milada, 1958. Millom aust og vest. Oslo: Universitetsforlaget.
  • Blekastad, Milada, 1969. Comenius : Versuch eines Umrisses von Leben, Werk und Schicksal des Jan Amos Komenský, Universitetsforlaget, Oslo.
  • Blekastad, Milada, 1977. Menneskenes sak : den tsjekkiske tenkeren Comenius i kamp om en universal reform av samfunnslivet. Oslo: Gyldendal.
  • Blekastad, Milada, 1978. Millom bork og ved : frå tsjekkisk åndsliv i nyare tid. Vol. 219, Orion-bøkene. Oslo: Samlaget.
  • Blekastad, Milada, 1983. Hallvard Blekastad : glimt frå eit kunstnarliv. Oslo: Universitetsforlaget.
Články (výběr)
  • Blekastad, Milada, 1953. "Huss og Hieronym, martyrarar for ei ny tid." Kirke og kultur nr. 58:100–117.
  • Blekastad, Milada, 1955. "Jan Amos Comenius – den store emigrant." Kirke og kultur nr. 60:613–620.
  • Blekastad, Milada, 1957. "Unitas fratrum bohemiae 500 år." Kirke og kultur nr. 62:619–626.
  • Blekastad, Milada, 1958. "300 ÅR GAMAL SENSASJON." Pedagogisk Forskning nr. 2 (1):190–200.
  • Blekastad, Milada, 1960. "Eine seltene Comenius-Ausgabe in der Königlichen Bibliothek von Kopenhagen." Scando-Slavica nr. 6 (1):35–52.
  • Blekastad, Milada, 1959. "Martyrsøyla : Karel Čapek 1890–1938." Samtiden (trykt utg.). nr. 68(1959)nr 6.
  • Blekastad, Milada, 1962. "Truchlivý, ein Dialog von J. A. Komenský, in einer nordischen Version von 1627." Scando-Slavica nr. 8 (1):88–100.
  • Blekastad, Milada, 1964. "Der Leitfaden des Labyrinths Komenskýs." Scando-Slavica nr. 10 (1):65–84.
  • Blekastad, Milada, 1968. "Zur Diskussion über Komenskýs Verhältnis zum Barock." Scando-Slavica nr. 14 (1):59–72.
  • Blekastad, Milada, 1974. "Eros – paideia : Comenius og den pedagogiske eros." In Den platonske kjærlighetstanke gjennom tidene. Red. Tore Frost a Egil A. Wyller. Oslo: Gyldendal, 1974.
Publicistika (výběr)
  • Blekastad, Milada, 1962. "Kilden." Samtiden, nr. 71(1962)nr 6.
  • Blekastad, Milada, 1962. "Monica, den fyrste moderne kvinna." Kirke og kultur nr. 67:527–533
  • Blekastad, Milada, 1964. "Songen frå den store angst: millom hjernevask og skriftemål." Samtiden, nr. 73(1964)nr 4.
  • Blekastad, Milada, 1965. “Lemenår i kritikken?” Morgenbladet, 1. 10. 1965,  Morgenbladet, 22. 9. 1965
  • Blekastad, Milada, 1967. "Spillet om sannheten; [omkring den tsjekkoslovakiske forfatterforenings 4.kongress 1967]." Samtiden nr. 76:374–383.
  • Blekastad, Milada, 1967. "To opprørere ; [Ladislav Mňačko, Ludvík Vaculík]." Samtiden nr. 76:462–469.
  • Blekastad, Milada, 1968. "Ord og virkelighet ; fra Tsjekkoslovakias 1100 år lange kamp for åndelig frihet." Samtiden nr. 77:467–479.
  • Blekastad, Milada, 1973. "Nykommer i vår verden." Samtiden nr. 82 (3):136–142.
  • Blekastad, Milada, 1975. "Tsjekkisk litteratur i framgang." Samtiden nr. 84 (10):649–654.
  • Blekastad, Milada, 1976. "Insekt i menneske; [om Karel Čapeks "Insektliv"]." Syn og segn nr. 82:44–47.
  • Blekastad, Milada, 1976. "Probleme der Originalität in Ze života hmyzu der Brüder Čapek." Scando-Slavica nr. 22 (1):79–91.
  • Blekastad, Milada, 1983. "Olav Aukrust og Hallvard Blekastad ; nokre blad frå ein kunstnarvenskap." Syn og segn nr. 89 (5):259–270.
  • Blekastad, Milada, 1985. Jaroslav Seifert: en tsjekkisk dikter. Vol. nr 46, Meddelelser (Universitetet i Oslo. Slavisk-baltisk institutt : trykt utg.). Oslo: Universitetet i Oslo, Slavisk-baltisk institutt.
  • Blekastad, Milada, 1987. "Kan dårskap berge Europa? ; Václav Havels utfordring." Samtiden nr. 96 (5):54–60.
  • Blekastad, Milada, 1988. "En tsjekkisk drømmebok ; om hverdagsliv blant ikke-personer i Tsjekkoslovakia." Samtiden nr. 97 (1):55–58.
  • Blekastad, Milada a Vilém Prečan. 1990. "Akademisk gjenreisning i nyfritt Tsjekkoslovakia." Årbok / Det norske videnskaps-akademi:120–139.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f www.frantisektopic.cz. www.frantisektopic.cz [online].  [cit. 2017-02-06]. Dostupné online.  
  2. MAILTO:TOMAS.HANOUSEK@CITYOFPRAGUE.CZ, Tomas Hanousek -. Archiv hlavního města Prahy. www.ahmp.cz [online].  [cit. 2017-02-06]. Dostupné online.  
  3. URBÁNEK, Vladimír. Milada Blekastadová - vyslankyně české vědy a kultury na evropském severu. Studia Comeniana et historica. Časopis Muzea J. A. Komenského v Uherském Brodě pro komeniologii, historii 16., 17., a 18. století a regionální dějepis moravsko-slovenského pomezí.. , roč. 1997, čís. 57-58, s. 261-264. Dostupné online.  
  4. URBÁNEK, Vladimír. Tak jsem nějak obohatila vědu, ani nevím jak. Rozhovor s Miladou Blekastad-Topičovou. Dějiny a současnost. , roč. 1996, čís. 1, s. 45-47.  
  5. a b c Milada Blekastad – Norsk biografisk leksikon. Store norske leksikon. . Dostupné online [cit. 2017-02-06]. (norsky) 
  6. WWW.ALLKUNNE.NO/. Milada Blekastad - Allkunne. www.allkunne.no [online].  [cit. 2017-02-06]. Dostupné online.  (norsky) 
  7. FORBERG, Bente. Hallvard Blekastad med Norig i Paris. [s.l.] : Aulestad, 2016. 51 s. S. 42.  
  8. a b c d GAMMELGAARD, Karen. Milada Blekastad in memoriam. Scando - Slavica Tomus. , roč. 2004, čís. 50, s. 187-188. Dostupné online.  
  9. ZACH, Aleš. Lexikon české literatury. Praha : Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1572-3. S. 975-981.  
  10. a b VACULÍK, Ludvík. Milada našeho života. Revue prostor. 2010, čís. 87-88, s. 169-170. Dostupné online.  
  11. VACULÍKOVÁ, Madla. Naše paní Milada. Revue prostor. 2010, čís. 87-88, s. 167-168. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]